Štěstí neni věčný...
Poslední dobou jsem byla v pohodě a hrozně šťastná...až jsem si řikala, jestli je něco takovýho vůbec možný...mam úžasnou práci a skvělý lidičky kolem sebe...jenom ta druhá půlka mi chybí...jenomže když vám někdo ublíží, tak se bojíte pak někomu věřit...chcete bejt nějakej čas sami...ale co když zrovna v tu dobu poznáte někoho úžasnýho, ale nevidíte to, protože jste zklamaný?? A někdy poznáte, že je ten člověk úžasnej až když je pozdě...a on je šťastnej s někym jinym...já mam ten problém, že lidem věřim víc než bych měla...ve vztahu to mam ale naopak...někde jsem četla, že vztah je jako sirka...když jí zapálíte krásně svítí a hřeje...a když dohoří, zahodíte jí a zapálíte novou sirku..ale co ta stará a vypálená??...nedávno jsem poznala úžasnýho člověka, kterej mi vlezl do hlavy víc než bych sama chtěla...ale...jasně je tu to ALE...je to asi nějak daný, že člověk je v životě víc nešťastnej než šťastnej...a já doufam, že mi někdo dokáže že to může bejt i naopak...
