Ze ja sem nepsal casteji :D stalo se toho tolik dobreho i spatneho. A cloveku dojde, ze zivot je opravdu houpacka a jednou si dole a pak zase nahore. Asi to bude tim: "jake si to udelas, takove to mas". Hlavne by se clovek nemel nikdy ztratit i kdyz se nikdy nerika, protoze se ztratit je velice snadne. Proto mam na pameti babicciny slova: "nikdy neztracej viru a nadeji" a i mamky: "cas". Ja zase rikam, ze clovek by mel bojovat i kdyz sily dochazi. Ale kdy poslechnout rozum a kdy srdce? A kdy pratele a kdy sam sebe?

Konkretne se rozepisovat je na moc dlouho a stejne by se na neco zapomnelo :)