BREAK DANCE
Vznik b-boyingu, který známe v dnešní podobě, ovlivnily taneční styly, které existovaly již dříve. Na počátku sedmdesátých let se objevil další z prvků (stylů) tance, který ovlivnil rozvoj b-boyingu. Byl nazýván „Good foot“ a jeho stvořitelem byl James Brown. Název je odvozen z Brownova alba „Get On The Good Foot“ z roku 1972. Byl to první tanec označovaný jako Freestyle dance a sdružoval prvky zahrnující pády, točení a záklesky - podobal se počátkům breakingu. Jak DJ-ové postupně přicházeli na nové způsoby prodlužování break beatů v hudbě, měli tanečníci čím dál více prostoru pro experimentování. První b-boys předváděli pády na zem a opětovné zvedání na údery v break beatu.

Základní techniky b-boyingu:
Toprock
Up- rock
Footwork
Spinnig (power) moves
Freeze
V 90. letech se Locking i Elektric Boogie někdy zařazují pod B-boying.

B-boying pochází z Bronxu v New Yorku. Byl to opět DJ Kool Herc, nazývaný “Otec Hip Hopu”, který poprvé použil označení B-boy. Kool Herc byl první hip hopový DJ, který vyvinul techniku mixování desek tak, že taneční hudba vlastně nikdy nepřestává hrát. Když jednou hrál na přeplněné ulici, měl hlasitě zakřičet „B-boys go down!“, což byl pokyn pro tanečníky, aby ukončili své kreace.

Dodnes ovšem není nikomu zcela jasné, co tímto oslovením Kool Herc myslel. Někteří se domnívají, že B-boy (boy = chlapec, kluk) znamená Bronx boy, pro jiné to je Boogie boy a další si myslí, že je to zkrácené Break boy. Je názor, že b-boys prostě znamená break boys, protože tančili na zcela specifické úseky hudby (break part of music). Tím, že DJové tento úsek skladby dokola opakovali, vznikl "breakbeats". Ať je to tak či tak, kdo vlastně byli první B-boyové a kde se svým dovednostem naučili?

Na počátku sedmdesátých let patřili průkopníci b-boyingu ke členům pouličních gangů v New Yorku a Los Angeles. Sami se učili bojová umění, zejména brazilské, aby byli schopni se při útoku rivalů ubránit. Proto se mnoho tanečních prvků a pohybů tohoto období jeví jako agresivní a násilné.

Zatímco spousta mladých členů gangů rychle pochopila, že jsou jako b-boyové svými vrstevníky lépe přijati a vystupováním si mohou často vydělat velkou spoustu peněz, ostatní nadále na ulici riskovali svůj život zbytečným pronásledováním stávajících gangů. V důsledku toho, že někteří tanečníci zůstali zavázanými členy gangu, odhodlaní vyrovnat staré účty, propukly někdy boje přímo na tanečním parketě. Samozřejmě se toho chytila media a hip hop se tak velmi brzo v očích veřejnosti stal prostředím násilí, zločinu a problémů vůbec, ačkoli tyto nežádoucí jevy se stejně tak vyskytují v mnoha dalších oblastech zábavy.

Začátkem devadesátých let zažívá break dance druhou vlnu. Po letech prázdna je breaking zpět, vyvíjející se jako respektovaná součást hip hopové kultury. Už to není pouze rap, který tuto kulturu reprezentuje. Například v Ghetto Grammar Workshop v jižní části Londýna byl Breaking a Writing uveden mezi studijní kurzy vedle již existujícich tříd rapu a DJingu.

Breaking patří mezi nejpopulárnější styly hip hopového tancování a rozšiřuje se po celém světě. Ať už v Británii, USA, nebo kdekoliv jinde, tíhnou lidé k vyzdvihování pouze tzv. power moves (energické, švihové a silové pohyby, prvky). Skutečný b-boy by ale měl zvládnout všechny prvky b-boyingu. Ti, které zdůrazňují styl a jedinečnost prostřednictvím footworků a freezů, jsou ve sporu s těmi, kteří zase kladou důraz na power moves a jejich kombinace. Mezi ty, kteří upřednostňují styl, například patří i nejznámnější b-boys crew všech dob Rock Steady Crew. RSC byla založena roku 1977 v South Bronx v New Yorku. Jsou považováni za průkopníky zejména ve stylu footwork. Nejznámnější členové jsou dnes již legendární Crazy Legs, Prince Ken Swift, Mr. Wiggles, Masami a Orko. RSC byla součástí Zulu Nation. Objevili se v kultovních filmech "Beat Street", "Wild Style" a "Style Wars", ale třeba také i ve filmu "Flashdance“.

Přestože jsou power moves velmi působivé a energické, je obtížné vtisknout těmto prvkům něco z vlastní jedinečnosti. Navíc, od doby, co se začali točit (spinning), už tyto prvky ani nesledují hudbu (beat). Blíže než tanci jsou gymnastice. Právě proto Rock Steady Crew naznačili, že by se breaking měl ubírat směrem zdůraznění footworkového stylu. V dnešní době se pak b-boys snaží získat styl zejména provedením komplikovaných freezů, nejlépe v napojení několika za sebou. Na rozdíl od dob, kdy b-boys předváděli své umění na ulici a v místních klubech je dávno pryč, jsou pořádány megaakce a mezinárodní battles po celém světě. Přední b-boys crew z celého světa tak mají možnost vzájemné konfrontace, což má samozřejmě pozitivní dopad na vývoj a pokrok hip hopového tancování.

Popis stylu break dance

Break dance je fyzicky velmi náročný tanec. K jeho pochopení a zvládnutí je potřeba dokonale zvládnout vlastní rovnováhu a mít dostatek flexibility. Všechny pohyby jsou založeny na přenášení váhy vlastního těla z jedné strany na druhou.

POWER MOVES

BACKSPIN
Točení na zádech, základní breaková figura. Jde o nejjednodušší rotační pohyb na zádech. Konečnou fází backspinu bývá často freeze – moment, kdy tanečník prudce zastaví svůj rotační pohyb a skončí v nějaké originální póze.

WINDMILL
Vrtulník, jeden z velmi atraktivních prvků breakingu, při kterém tanečník rotuje na zemi a zároveň se přetáčí z břicha na záda a zpět. I tento prvek má spoustu variací, které mají své vlastní pojmenování (kulový, skákaný, chelsie, baby atd.) Existuje spousta poloh, ze kterých můžeme vrtulník zahájit, podle toho, jaký prvek předcházel.

HEADSPIN
Točení na hlavě, základem pro headspin je stojka na hlavě a dokonalé vyvážení zbytku těla, hlavně dolních končetin. Náročnost provedení se odvíjí od způsobu nástupu na hlavu, rychlosti, zakončení – freeze nebo tzv. „zavrtání“. Existuje několik obměn headspinu, což určuje umístění a pohyb dolních končetin.

HANDGLIDE
Točení na ruce je další velice populární prvek. Točení na jedné ruce nazýváme „Devětadevadesátka“,. Pět či více otoček je výkon, který zaslouží respekt. Přechody, které předcházejí, či navazují na točení na ruce, můžeme považovat za jednu z nejtěžších kombinací. Dnes je velmi populární i točení na obou rukách, které jsou u sebe – neboli „Dvoutisícovka“.

AIRPLANE
Točení na koleně, ruce jsou rozpažené. Tento prvek se dnes již moc neužívá, protože je poměrně velmi jednoduchý.

TURTLE
Želva, polonatažené tělo při zemi (náročné na udržení rovnováhy) je podepřené rukou, na které se točíme. Existuje plynulá želva, kdy se točíme na kusu látky, který klouže, nebo skákaná želva. Někdy se při točení ruce i střídají.

FLARE
Kola, jsou relativně náročným gymnastickým prvkem. Jde o modifikace základního prvku na koni na šíř, kde byla poprvé předvedena. Potom byla přesunuta gymnasty na podlahu - na gymnastický koberec a odtud ji převzali tanečníci break dancingu. Kola mechanicky znázorňují kombinaci kyvadla a obloukového rotačního kyvadla. Široký rozsah nohou během otáčení těžiště podél eliptické dráhy dovoluje dosáhnout cvičenci maximální amplitudu pohybu s poměrně malým úsilím. Dnes se kola často pužívají jako efektní přechodový prvek např. vrtulník – kola – devadesátdevítka nebo náročnější, např. kola – želva – kola – točení na hlavě apod.

První kola byla dělána kanadským gymnastou Philipem Delassalem v polovině sedmdesátých let. Na světovém šampionátu ve sportovní gymnastice byl tento prvek poprvé předveden závodníkem USA Kurtem Tomasem.

UP – ROCK
Pouliční gangy používali často Up-rockin´ jako cestu k urovnání bojů bez zbraní. Pomocí nich si také dokazují, kdo je lepší. Gangy dělají up-rockové taneční souboje skupin, tzv. battly. Skupina, která má nejlepší tanečníky, vítězí.

FOOTWORK
prvky vycházející z pohybu dolních končetin, přičemž tělo se drží při zemi. Paže slouží k podpírání těla za účelem uvolnění a zvednutí nohou, kterými se provádí části gymnastických figur. Základním prvkem je SIX STEPS – tzv. pavouk. Existuje velké množství obměn. U této techniky se vnímá především styl tanečníka.

TOPROCKING
krokové variace, které se používají před každým náročnějším prvkem, kombinace nekontrolovaných výpadů dolních končetin

FREEZE
zakončuje power moves, tělo se drží na rukou, horní končetiny vytvoří originální pózu, v které se tanečních zastaví. Velmi atraktivní forma předvedení breakingu je napojení několika figur ve freezu po sobě (např. na ruce, lokti, hlavě)

Prvky v jejich základní podobě, dnes ovládá téměř každý průměrný b-boy. Vytvořit však efektní napojení jednotlivých figur – přechod umí jen ti nejlepší. Další neméně důležitou věcí je gymnastická průprava. Čím větší mají tanečníci rozsahy, sílu, schopnost ovládat svoje svaly - izolovaně, nebo synchronně - tím lepší mají předpoklady stát se dobrým b-boyem. V dnešní době je upřednostńován především styl, způsob provedení prvků a originalita.



hiphop
New school je forma hip hopového tancování, která se vyvíjí na základě nových hudebních trendů v hip hopu. Tanečníci break dance se inspirovali break beaty, což byla poměrně velmi rychlá hudba. Hip hop music konce osmdesátých a v průběhu devadesátých let se však značně mění a dále vyvíjí, což přináší i nové formy hip hopového tancování. Byla počata éra new school dance.Okolo roku 1986, v počátcích new school, byly prvky a pohyby velmi jednoduché. Kroky jako Wap, Running Man (snap), Rogger Rabbit nebo Robocop byly velmi oblíbené a byly přesně tím, co dokázal zvládnout každý. Nicméně je dnes new school mnohem vyvinutější a složitější. New style přichází ze všech stran, tanečníci si přizpůsobili popping nebo electric boogie a vytvořili si vlastní pohyby. Přebírají prvky z bojových umění, reggae, lockingu apod. Protože však rappeři dnes tanečníky moc nevyužívají, je poměrně těžké někde tento nový způsob tance zahlédnout.Jedním z nejlepších míst, kde lze new school hip hop zahlédnout, je New York City. Tanečníci se scházejí na party zvané Mecca. Velkých rozměrů dosáhla new school také v Japonsku, kde se koná řada soutěží.Přestože je i v new school potřeba obratnost a zručnost, není tato forma tance o tom, co může tanečník udělat, ale o tom, co může udělat do hudby, rytmu. Je tak bližší pojetí footworků v breakingu. New school je více o individualitě, jedinečnosti a charakteristice tanečníka.Vývoj new school hip hop dance byl snad nejvíce ovlivněn New Jack Swing Music.Hip hop dance převzal i některé pohyby electric boogie a break dance. Převážně však jde o krokové variace. B-boying však žije dál. Break dance je dnes velmi populární i v Evropě. Ve Francii a v Německu působí řada světově známých a uznávaných crew. (např. Vagabonds a Wanted z Francie, Flying Steps z Německa). Ale například i v Rusku zažívá hip hop v poslední době expanzi. Obrovský rozmach b-boyingu je dnes v Japonsku a Korei. Hip hopová taneční kultura se v těchto asijských státech vyvíjí již od doby uvedení snímku „Flashdance“, představenému veřejnosti v roce 1983. Po uvedení tohoto snímku následovaly další jako „Wild style“, „Beat street“, „Breakin“ a „Breakin 2“. Kromě těchto filmů bylo do Japonska pozváno i několik slavných skupin z Ameriky, které svými ukázkami inspirovaly mnoho japonských tanečníků. V posledních letech jsou japonské i korejské crew velmi úspěšné na světově uznávaných battlech např. na „Radiotronu“ v USA nebo na akci „Battle Of The Year„ v Německu.Vedle vývoje old schoolových tanečních stylů předvádějí v průběhu devadesátých let tanečníci v klubech množství nových triků, záklesků, tanečních kroků a figur, které nejsou jednoznačně stylově určeny. .
LOCKIN´

V roce 1969 se mezi pouličními tanečníky proslavil street dancer jménem Don Campbell. Tento mladý černoch se stal známým díky tanci, kterému se začalo říkat “Campbellock“ (vydal nahrávku nazvanou „Do the Campbellock“). Don Campbell použil hydraulické kontrolované pohyby, které kombinoval s prudkými nekontrolovanými pohyby tzv. tap-flash dance, spolu s přesnými zastaveními – “lock”. Zatímco se tanečníci v ulicích Los Angeles snažili jeden druhého překonat složitějšími a dynamičtějšími výkony, bylo západní pobřeží USA nadále pod vlivem Kung-fu. Tím, čím byl Up-rock pro obyvatele New Yorku, stal se Locking a Elektric Boogie pro obyvatele LA. V roce 1973 dal Don Campbell dohromady celou skupinu „lockerů“, vznikli The Lockers (Campbellock Dancers). Členy byli Penguin, Slim the Robot , Fluky Luke, "Campbellock jr." Pope, Toni Basil, později se k nim přidává i známý "Shabba-Doo" Quinones.

Don Campbell dokázal vytvořit tanec, který byl fyzickým ztělesněním tehdejší afroamerické funky kultury. Lockin´ prostřednictvím svých pohybů vyjadřoval svobodu a emoce, což odráželo tehdejší funkový taneční proud.

Někdy v té době objevila Campbella a jeho The Lockers známá televizní choreografka Toni Basil, která jim pomohla ke slávě. Ona sama byla neuvěřitelně dobrá tanečnice a brzy se locking naučila. Stala se členem The Lockers, pomohla jim rozvinout jejich taneční styl a dostat se do takových televizních pořadů jako např. „Saturday Night Live“.

Locking se taktéž stal součástí široké diskotékové kultury a mnoho tanečníků rozšířilo své taneční dovednosti a umění o převzaté prvky breaku.

Popis stylu Lockin´

Lockin´ sloužil hlavně k pobavení přihlížejícího publika. Tento styl se dá nejlépe popsat jako hravý tanec s přehnanými gesty a zřetelnými nevšedními rychlými pohyby, prokládánými krátkými pauzami, které jsou pro tento styl charakteristické. Tanečník se snaží napodobovat běžné denní situace (např. dívání se na hodinky, upravování si klobouku nebo pohrávání si s kapesníkem). Je to funky tanec, který užívá kombinaci ukazování, protáčení zápěstí a tleskání, ale hlavně je to styl, který otevřel cestu hip hopu.

Jde o kombinaci několika volných tanečních pohybů, které se obvykle ukončují nějakým vtipným trikem, nebo zmrzlou dobou -„lock“ v komických figurách. V rychlém sledu tanečních prvků se náhle tanečník zarazí v nějaké póze, jako kdyby zamrzl. Specifické pohyby vycházely z „krouživých“ kreací horních, ale i dolních končetin. Svým způsobem se tanečník snaží napodobit klauna (pestrobarevné saténové košile s velkými límečky, velká čepice či klobouk, kšandy nebo vázanka, pruhované ponožky, dlouhé kraťase apod.), který baví diváky a tancem reaguje na jejich ohlas.

Old school
Na základě vývoje hip hopové kultury, lze rozdělit taneční styly do 2 základních směrů: Old school dancing New school dancing Do old school zařazujeme všechny taneční styly, z nichž většina vznikla a zformovala se v průběhu sedmdesátých let a vyvíjela se pak v letech osmdesátých. Koncem osmdesátých let zažívá tanec úpadek, což je způsobeno poklesem zájmu a reformě v hip hop music. Tanec přežívá pouze v undergroundových klubech. Old schoolové tancování zažívá celosvětovou expanzi počátkem 90. let (hlavně v Evropě a Japonsku). B-boying i další formy tance se tak nadále vyvíjejí.Old school dancingHlavními taneční styly, které zařazujeme do old school, jsou:Up-rock (Rocking, Brooklynrock) Locking Elektric boogie The Robots Elektric Boogaloo style Popping B-boying (Breaking, Floor-rocking)
ELECTRIC BOOGALOO STYLE

Tento styl zahrnuje taneční prvky a konkrétní pohybové kreace, které předváděla legendární skupina Electric Boogaloos. Pro tento styl je naprosto typická tzv. měsíční chůze (moonwalk).
Skupina vznikla kolem roku 1973 ve Fresnu, městečku, které leží severně od LA. Zakladateli byli Poppin’ Pete a Shabba-Doo. Zpočátku byl tanec ovlivněn lockinem, stylem The Robots a uhlazenějšími a kontrolovanějšími pohyby pantomimy. Brzy však vytvořili spoustu originálních prvků. Namísto neustálých přechodů mezi uvolněním a kontrolou těla jako u lockingu nebo naprostou kontrolou (Robot), propouštěli energii skrze svá těla prostřednictvím třesení, škubání a zlomů v loktech, zápěstích, krku, bocích a vůbec celém těle. Electric Boogaloo se více přiblížilo pantomimě, ale přesto se tato napodobenina „živého drátu elektrického proudu“ neobešla bez kontroly stylu The Robot.

Dříve než se dostalo do L.A., si Electric Boogaloo, které dnes známe jako Electric Boogie, získalo věhlas v San Francisku. Když zasáhlo Los Angeles, které bylo v té době hlavním městem televizní zábavy, bylo v TV pořadu „Soul Train“ uvedeno jako nová forma tance a podnítilo oblíbenost těchto street dancových tanečních stylů. Poté se rozšířilo do New Yorku, podobně jako později breaking cestou opačnou (z New Yorku do Los Angeles).

Popis stylu Electric Boogie

Tanečník electric boogie vytváří iluzi „jako by byl pod proudem“, či iluzi robota. Každý tanečník, který chce ovládat dokonale Electric Boogie by měl ovládat čtyři základní techniky:

Waves ( vlny)
Poppin´
Robotika
Pantomima
WAVES (VLNY)

Základní technika, kterou doplňují ostatní. Podává iluzi neviditelné síly putující skrze naše tělo. Buď jde o plynulý pohyb, či postupné prolamování kloubů. Vlna se tak pohybuje rozfázovaně např. počínaje od zápěstí přes loket, rameno, druhé rameno, loket a zase končí pohybem zápěstí druhé ruky. Přidat se může i vlna trupem a vlna nohou. Tanečník tak může předvádět vlny hned v několika různých směrech i částech těla. Ti dokonalejší jsou schopni dělat vlny i v různých pózách - v leže, sedě, kleče, ale i v mostě atd. Kvalita provedení se odvíjí od správné koordinace a napojení jednotlivých pohybů. Na rozdíl od jiných tanečních prvků se jedná o velmi plynulý, fluidní pohyb. Vlna je protikladem energických a rytmických prvků.

POPPIN´

„pop“ chápeme jako „zásek“, který zakončuje konrolovaný či nekontrolovaný pohyb tanečníka. Charakterizujeme tak rytmické trhavé impulsy různých částí těla prováděné napínáním a strnutím svalů, které ukončují jednotlivé pohybové kreace. Impulsy jsou prováděny dvěma způsoby:

rychlým puštěním zvednutých ramen dolů společně s trhaným protipohybem v předloktí
ü rychlým zatnutím svalů - svalovou kontrakcí
Poppin´ je chápán jako forma umění, sestávající se z floating, ticking, wave movements a mimickery. Využívá pohyby, které připomínají animaci kreslených postav či robota. Dodnes je považován za samostatnou taneční formu.

ROBOT (ROBOTIKA)

Simulace pohybu robota, koordinovaná a kontrolovaná souhra pohybů, které vytvářejí iluzi humanoida, uměle vytvořeného člověka. Jedná se o přemisťování z jedné polohy do druhé stejnou rychlostí, zakončená zásekexm. Obvykle se pohybuje pouze jedna část těla, což vytváří dojem, že tanečník je pod kontrolou nějakého programu, který jej nutí systematicky provádět určité činnosti.Pro zdůraznění dokonalé fikce se používají zrcadlové brýle a stříbrná barva oblečení.

PANTOMIMA

Ovlivnila vývoj elektric boogie, přidává tanečnímu výkonu charakter a osobitost, umocňuje tak taneční vyjádření elektric boogie. Pantomima, v opravdové divadelní podobě, se poprvé představila ve starověkém Řecku, kde za pomocí propracovaných gest umělci předváděli výjevy z každodenního života. V průběhu středověku pokračovala pantomima v bavení společnosti a svého rozkvětu dosáhla v šestnáctém století v Itálii, ve formě Commedia dell’Arte. Roku 1576 přišla skupina Italů do Francie, kde se pantomima stala nesmírně oblíbenou a mnoho tradičních gest a figur. Za největšího světového mima všech dob je považován Marcel Marceau, který se narodil ve Strasbourgu ve Francii. Vytvořil svoji vlastní legendární postavu, známou jako “Bip”, nosící vysoký klobouk z něhož trčí kytka a krátké sako.

Další techniky:

THE FLOATS - vznášet se, plout.

GLIDES (klouzat) – plynulý klouzavý pohyb dolních končetin, který vytváří zdání, že se pokoušíte někam jít, ačkoliv se ve skutečnosti pohybujete úplně jiným směrem.

Nejznámnějším prvkem je již zmiňovaná

MOONWALK (měsíční chůze)

Představuje chůzi vpřed, ale vlastně se v reálu pohybujete vzad. Tato technika byla vytvořena mimem Marcelem Marceau, který ji popsal jako chůzi proti silnému větru. Klouzáním po podlaze v kombinaci s postavením, kdy jedna dolní končetina je na špičce, vytváříme iluzi chůze na místě, či dozadu. Existují i obměny do strany nebo složitější trojsměrné a kruhové varianty. Tuto techniku již napodoboval James Brown.

THE SLOWMO

Prvek, který vytváří iluzi toho, že veškerý váš pohyb je jako zpomalený záznam nějaké akce, tak jak tomu například bývá při nejrůznějších sportovních přenosech.

KING TUT (EGYPŤAN)

Tento styl pronikl na ulice po vydání singlu Steva Martina „King tut“ a předvedení tohoto druhu tance v „Saturday Night Live“. Egypťan je vlastně sérií póz (velmi často dělaných pro efekt proti zdi). Pózy představují výjevy lidí zobrazených v egyptských pyramidách, které jsou v rámci vytvoření tanečního pohybu účelně propojeny. Ruce i nohy pracují jakoby automaticky odděleně, ale přitom synchronně s hudbou. Umisťování rukou probíhá tak, že rameno a předloktí svírají pravý úhel a sklopené dlaně směřují buď k tělu nebo na druhou stranu. Ruce se pak mohou v lokti otáčet nahoru a dolů, nebo lze otáčet jednou rukou okolo zápěstí. Každý pohyb je prováděn odděleně a s použitím ticku. Často také můžete vidět několik tanečníků stojících za sebou, každý s jinou polohou paží, takže to vypadá, jako kdyby člověk stojící vpředu měl mnoho rukou, které se mechanicky pohybují.

PUPET (LOUTKA)

Taneční prvek, který vytváří iluzi loutky, představuje trhavé kymácivé pohyby, často z kreací dvou tanečníků, vycházející z pantomimy. Jeden z dvojice představuje loutku a druhý jejího vodiče, který buď jakoby tahá za neviditelné provázky, anebo vede loutku přímo tahem či tlakem na jednotlivé části jejího těla přímo, čímž jí uděluje pohybové impulsy. Velice důležité je správné načasování a synchronizace pohybů obou aktérů této „loutkové hry“.

WALLS (ZDI)

Soubor pohybů rovněž vycházejících z pantomimy. Tanečník se snaží vytvořit iluzi, ve které je jakoby uzavřen v bludišti skleněných stěn, ze kterých se chce dostat ven. Pomocí posouvání se a tápání po imaginárních skleněných stěnách hledá východ ven. Pohybuje se neustále jakoby podél zdí a vizuální efekt ztvárněný rukama na „skle“ doplňuje i pohybem nohou. Tento styl patří k těm jednodušším, ale velice efektním. Pro jeho zvýraznění si tanečníci obvykle oblékají pár bílých rukavic, které jsou tradiční pomůckou mimů.

TICKIN´

„tick“ znamená tikat, je jedním ze základních pohybů, horní i dolní končetiny vytvářejí trhaný pohyb napodobující pohyb sekundové ručičky hodin. Vytváří dojem, že části těla jsou od přírody mechanické, strojové. Pohyb začíná a končí otřesem, je prováděn tenzí jednotlivých svalů těla.