Zjistila jsem, že psavechtivost mě chytá v noční hodinách a než stále popisovat jen papíry,rozhodla jsem se vyřádit se zde... Poslední dny pro mě vůbec byly plné nových zjištění...zjistila jsem o sobě od ostatních, co jsem sama nevěděla, dočetla jsem se o sobě, co jsem nikdy nevěděla, že budu číst... Tímto přednáším řečnickou otázku: "jak se bránit pomluvám" ? ..hm, myslím, že se to týká každého z nás a ne, že ne...taky jsem byla dlouho přesvědčena, že pokud mám čisté svědomí a nemám se za co stydět, tak se mě pomluva netýká...ale jak velký omyl to byl...ono totiž realita je to, co si myslí lidi, ano, ne to,co děláte, ale to, o čem jsou přesvědčeni ostatní, že děláte... A hned mě napadá, je nějaká možnost se tomu ubránit? Ospravedlňovat se? Přesvědčovat někoho o něčem? Asi ne, nejde se tomu ubránit, nijak, vždycky se najde někdo... Proto...lidem, kteří mě pomlouvají, tedy hlavně jedné osobě...nestydím se za to, co jsem, ani kdo jsem, ani za to, co dělám a je mi opravdu líto, co z toho uděláš ty...ale zjistíš, že to pravda není, to jen ty si to přetváříš tak, jak to potřebuješ... Hmmm...čím milovanější nebo čím nenáviděnější jste, tím víc jste mnohým trnem v oku, mnohým sídlíte v mozku, musí na sebe upozornit či jinak si ulevit...jak? Vypustit ze sebe to, co jim uleví nebo to, co jim pomůže vás ještě víc nenávidět...ale já jsem zjistila, že já umím odpouštět, tudíž Ti odpouštím, všem vám odpouštím...nic víc udělat nemůžu...vlastně mi tím pomáháte vyselektovat lidi, kteří jsou falešní, kteří v mé blízkosti nemají co dělat, tedy vlastně děkuji... Odpouštím Ti a děkuji Ti za další lekci v mém životě, příteli, příteli osude... |
