Tak jsem si sla pro cigara a ten muj malej prcek byl vzhuru, zavolal HELLO,  a ja jsem nevedela, kdo z nich to vola, tak jsem se divala jestli je to holka nebo kluk a byl to Eoghan. Tak jsem k nemu prisla a on lezel na druhe strane postele. Tak jsem si k nemu klekla, ptala se ho proc nespi a jestli u neho muzu chvilku zustat. Rekl ze jo, tak jsem tam chvilku byla, skrabkala ho na zadech, to on strasne miluje, je to takovej nas malej relax a pak usnul. Kdyz jsem odchazela, tak se probral a povida me, nerikej to mamce a tatkovi....:-) Tak jsem se usmala, ze at se neboji a dala mu pusu. Tyhle okamziky mi za to vsecko stoji. At je sebehorsi, kdyz ma svuj spatnej den, ale ten moment, kdy mi daji pusu, obejmou a reknou ze me maji radi.... to mi za to fakt stoji. Nekdy na ne nadavam, nejradsi bych je zabila, ale pak najednou buch a ja bych za ne dychala. Nevim, jak se s nima budu loucit.... nedovedu si to predstavit