Není den co bych se neprobudila s pocitem,že jsem něco nestihla,nebo snad něco zapomněla,ale nejhorší na tom všem je,že ač říkám,že "něco",tak přesně vím co..vím,co jsem nestihla,co jsem zapomněla udělat.Nezapomněla jsem na to však cíleně.Pouze proto že v tu chvíli kdy jsem to měla udělat,jsem byla ještě poměrně malá holka a nevěděla jsem jak moc mi nevyřčení jednoduché věty:"Mám Tě ráda"může navždy změnit život..A taky že se to stalo.Není den co bych na Tebe nemyslela..marně si přemítám naše společné chvíle a snažím se vzpomenout si,která z nich byla ta poslední..Byla jsem v té době naivní děcko a tolik šťastná,že Tě mám,že by mě ani ve snu nenapadlo,že o Tebe přijdu.Neustále si vyčítám,že jsem tam nebyla s Tebou,že jsem tu stále a bez Tebe.Byl jsi pro mě moc důležitou osobou,dalo by se říci,že tou nejdůležitější.Dal jsi mi do života spousty užitečných rad a dokud se jimi budu řídit,jsem si jistá,že nic nepokazím.Hrozně moc bych si přála,aby jsi viděl kým teď jsem,co dělám,jak moc se snažím a k čemu vlastně to všechno? Možná naivně doufám,že to odtamtud,z té druhé strany vidíš..vím,že je to hloupost a jako naprostý antisemitista se kolikrát sama sobě směji..Je to však jediná myšlenka spolu s tou,že se snad někdy setkáme,ať už na druhé straně nebo ve snu,co mě drží naživu..