Dříve než začnete číst....omlouvám se za chyby v textu :-) Díky

Konečně prázdniny! Říkala jsem si, když jsem vycházela ze školy s vysvědčením. Teď mě čeká léto plný mejdanů, hezkých kluků a zábavy. Už žádný povinnosti, žádný učení, teď si budu jenom užívat. Už mám naplánovaný nějaký akcičky s mojí nejlepší kámoškou.

Tak to je ona. Menší postavy, taková drobná, tmavovlasá, hnědooká a se srdíčkem na pravým místě. Nezkazí žádnou legraci a je pro každou špatnostJ Ale není to nějaká průserářka, to vůbec…právě ve škole patří mezi ty nejlepší studenty.

„Ahoj! Tak jak jsi to přežila?“ zeptá se mě hned, jak mě spatří. „ Ale jo docela pohodka, i když ty kecy…. vo tom, jak si máme dávat majzla…to byl docela opruz. Co ty?“ odpovím jí.

„Však víš, nejsem nejhorší.“ usmála se na mě a řekla, že má dneska rande, tak pospíchá. No jo, zase jde randitJ To dělá docela často, někdy jí to i závidím, že se o ni tak kluci zajímají. To když vezmu všechny moje pokusy….bylo jich tu pár a docela nadějných, ale když se nad tím hlouběji zamyslím a přemýšlím, dojdu k závěru, že skoro všichni chlapy chcou jenom jedno a je jim jedno jak ta díra vypadáJ No dobře, teď jsem to trochu přehnala. Ale stalo se mi jednou, a není to tak dávno, že jsem si vyhlídla jeden objekt, velice zajímavej kluk….jenže ti pěkní jsou většinou ti nejhorší, protože ví, že jsou pěkní a pěkně toho zneužívají. Pak nám zbydou jenom oči pro pláč. Byla jsem s mojí nejlepší kámoškou, která právě někde randí, o víkendu u nich na chatě. Byla tam taková vesnická zábava, tak jsme si řekly, že tam půjdeme a omrknem vesnickou úroduJ Přípravy nebraly konců, i když jsme byly na vesnici, chystaly jsme se jako kdybychom šly někde v Praze na diskotéku. Pěkně jsme se oblíkly, vzaly jsme si ty nejnovější hadříky, nalíčily jsme se, upravily si vlasy a hurá na vidláckou zábavu.

Prošly jsme skoro celou vesnicí, než jsme dorazily na místo. Normálně po nás chtěli vstupný  30 Kč, to mě teda fakt dostalo. Vidláci a jak si pískaj! „Ty vole, doufám, že to bude stát za to, když jsme musely platit.“ řekla mi pak kámoška. „No to jo, něco na tom je, že nic není gratis a kuře zadarmo ani nehrabe.“ začla jsem se smát. Pak jsme prošly takovým malým dvorem a překvapilo nás, kolik lidí už sedí na lavečkách u stolů a že tam mají i parket a největší pecka…..byl tam i DJJ Porozhlédly jsme se a zamířily rovnou k baru, který byl až nahoře celého areálu. Cestou jsem omrkla první objevy. Pár hoperů, nějací metalisti a týpci, co vypadaj jak Bob Marley…pěkní vyhulenciJ Došly jsme k baru a hned nás zaujal barman. Takovej mladej a pěkně se usmíval. Měl modrý oči, jako dvě studánky. Obě jsme se v nich málem utopily. Objednaly jsme si pro začátek dva panáky zelený, koply to do sebe, a protože jsme šly hlavně zapařit, sešly jsme k parketu a začaly předvádět ty nej sexy kreace jako Britney Spears ve svých videoklipech. Málo kluků z nás nechápalo, ale nás ty jejich pohledy ještě víc rozpalovaly. Být středem pozornosti, to nás vždycky bavilo a ještě víc, když se k nám někdo přidal a začalo to nabírat na obrátkách a mělo to grády. Asi po pár minutách se ke mně nenápadně přiblížil jeden kluk. Nebyl to žádnej kluk z plakátu, žádnej hoper ani šampón, byl prostě takovej normální, ale měl strašně pěkný oči a hlavně….ta postavaJ Začla jsem s ním tančit. Připadal mi ze začátku takovej trošičku nesmělej, ale když se mi zadíval do očí a řekl: „ Nechceš zajít na panáka?“ nemohla jsem říct ne. Kámoška na mě nechápavě koukala, protože tam zůstala sama, já jenom pokrčila rameny a ona se začla na mě smát a kroutila nevěřícně hlavou. Nevím, co potom dělala, protože já už vesele šla s tím panem neznámým k baru. „Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptala jsem se ho. „Ondra. A ty?“ odpověděl. „Klára.“ „Tak co si dáš Kláro?“ usmíval se na mě Ondra. „Dám si to, na co mě pozveš.“ odpověděla jsem mu vychytrale. „Tak si dáme dva Jelziny, co říkáš?“ „Jo, může být.“ Barman nám nalil a Ondra mi podal čtvrtku v kelímku se slovy: „Tak na nás a naše seznámení.“ „Tak na nás.“ odpověděla jsem mu a kopla to do sebe.

…………

Po panáčku jsme si zašli ještě párkrát zaploužit a pak se mě zeptal, jestli bych nechtěla jít někam, kde je víc ticha. Nebyla jsem proti, protože ty ploužáky vystřídaly zase tucárny a na ty jsem jaksi neměla chuť, když vedle mě stál tak pěknej klukJ a navíc byl zábavnej. Nejvíc ticha v celým areálu bylo snad jen u záchodů, kde jsme taky skončili. Byla tam pod stromem schovaná lavička, asi tak 50 metrů od záchodů, pěkně ve tmě. „Jsi tu poprvé?“ zeptal se mě najednou Ondra. „Jo jsem.“ opověděla jsem a hned se začala ptát na další věci co mě zajímaly. Například, jestli má Ondra holku, popřípadě, kdyby ji měl, tak proč je tu semnou a takJ Ale myslím, že nám bylo hned jasný, že po panáku ve tmě si nebudeme jenom povídat. Z ničeho nic jsme oba ztichli, prostě jak naschvál v jednu chvíli. Ani jednoho z nás nic nenapadalo, jen jsme se na sebe dívali. Dívali jsme se i v té tmě do očí, a právě ty oči nám napověděli, že teď je ta správná chvíle na polibek. Jak dva začátečníci jsme se k sobě přiblížili, tak nejistě,pak jsme se začali líbat. Po pár sekundách už to nebylo tak nevinný, jako spíš vášnivý, protože bylo jasný, že se nám to oběma líbí. Ani nevím, kolik kluků mě políbilo, tak krásně jako právě dnes Ondra. Nechtělo se mi přestatJ Z nesmělého kluka se vyklubal pěkně vášnivej a nažhavenej kluk. „Ondro, nepřestávej!“ zašeptala jsem mu nečekaně do ucha. Sama sebe jsem překvapila, že jsem byla schopná to říct. Možná mi pomohlo to, že jsem v sobě měla trochu alkoholu a možná už to bylo taky to, jak jsem to chtěla. Jo no, tak člověk v mým věku nemá tolik příležitostíJ, hlavně, když jeho rodiče každej večer sedí doma u televize a nikdy si nikam nevyjdou. Moje mamka je skoro pořád dlouho do noci v práci a kam by taťka sám šel. Není jeden z těch, co by pravidelně chodili do hospody. To von, fakt není,  tyhle činnosti provozuje jenom můj děda. No jo, se tady vykecávám o svý rodině a vás zajímá co bylo s Ondrou, že? J Kde jsem to skončila?? Aha, takže … Když Ondra uslyšel, co jsem mu pošeptala, začal mě čím dál tím víc hladit pod tričkem a už mi rozepínal knoflík u jeans. V tu chvíli mi bylo celkem jedno, že jsme někde u záchodů, stejně na nás nebylo v té tmě vidět. Jeho ruce zamířily pomalu ke kraji mého trička, chtěl mi ho sundat, tak jsem zvedla ruce, aby to měl jednodušší. Já mu taky pomohla s tričkem. Asi hodně posiluje protože měl opravdu dobře vypracovanou postavu. Začal mě líbat na krku, položil mě na lavičku. Oblečení bylo náhle všude možně, jenom ne na nás. Pomalu jsem mu rozepínala kalhoty. Ruka šmátrala si začala hrátJ asi by jste chtěli číst větší detaily, ale nemůžu vědět, jestli to čtete dřív jak před desátou, tak nechte pracovat svou fantazii. Co jsme tam asi tak mohli dělat? Napadá vás jedna věc, ale ta má i víc způsobů, jak ji provozovatJ Prostě to bylo úžasný a dala bych si klidně i repete, když na to teď vzpomínám. Úplně se mi to vybavuje. JejdaJ…

 „ Škoda, že tu nebydlíš.“ řekl mi, když skončil. „No jo, teď toho taky trochu lituju.“ „Ale dáš mi aspoň icq, ne?“ usmíval se lišácky. „To víš, že dám. Po tomhle si ho fakt zasloužíšJ“ „No kdyby ti to chybělo, víš, kde mě najdeš.“ odpověděl a začal hledat svoje tričko. Nahmatala jsem kalhoty a zkontrolovala mobil v kapse. 2 nepřijatý hovory. Tak to není tak zlý. Oba od kámošky, jo no, za chviličku budeme muset jít. Jsme fakt dobrý, že jsme se už dopředu domluvily na tom, kde se sejdeme, kdybychom se během večera rozdělily. „Ondro za chvilku už budu muset jít.“ oznámila jsem smutnou zprávu mému novému objevu. „Hm a proč tu nezůstaneš semnou, večer přece ještě nekončí?“ „Já vím, ale jsem tu s kamarádkou a opravdu nemůžu s tebou tady zůstat.“ Ondra se na mě nechápavě podíval a pak spustil: „No jo, slečinka je tu s kamarádkou a kamarádka tu má rodiče, no kdybyste přišly pozdě to by byla mela, viď? A ty nechceš dělat kamarádce problémy, ale přesto bys tu ráda byla….nebo ne?“ Nevím, jak na to přišel, ale v podstatě měl pravdu. Až na ty rodiče tedaJ „Možná by jsme se mohli vidět zítra.“ odpověděla jsem mu s radostí, že jsem kápla na božskej nápad, sejít se. „Hm, tak to já zrovna nemám čas. Asi se už neuvidíme, tak…..“ zrovna mu zazvonil telefon, zvedl to a kousek dál popošel. Mezitím jsem se oblíkla a trochu upravila. Za chviličku se Ondra vrátil s takovým divným výrazem ve tváři. „Promiň, já budu muset už teď jít. Sám jsem se ti smál, ale volal mi kámoš víš. Jsem na něho upe zapomněl, tak mi nadával. Bylo to supr, tak se měj.“ Políbil mě na rozloučenou a šel. „Čau.“ řekla jsem mu, když odcházel. Ještě tak 5 minut jsem tam na lavečce seděla a přehrávala si, co se stalo před chvilkou. Jak je možný, že z jednoho takovýho úletu může vzniknout takovej žár. Teda aspoň u mě, cítila jsem se jak Johanka z Arku, ale trochu jinak upálenáJ Konečně jsem se rozhodla zvednout a jít na předem domluvený místo, kde jsem se měla sejít s kámoškou. Měla jsem fakt dobrou náladu, usmívala jsem se na každého opilce, co prošel, i když zrovna nebyl dvakrát milej. Jenže jak jsem se tak vesele usmívala, viděla jsem tu samou mikinu, ty samý jeansy, ty samý vlasy a tu samou postavu…..cítila jsem tu samou vůni jako před chvílí, s tím rozdílem, že teď jsem nebyla objektem jeho touhy já. Té holce říkal, ty samý řečičky a byl na ni stejně milej jako na mě. Dokonce ji začal taky líbat a vypadalo to, jako by se fakt bavil. Parchant jeden!!! Tak takový kluky tu majL Věděla jsem, že mezi náma to nebylo nic vážnýho, ale proč si nedal pokoj aspoň dneska večer? A co ten jeho kámoš? Lhář jeden!!! Jenom mě pěkně využil, a když si udělal dobře, tak šel. Udělal ze mě kus hadru a pěkně semnou vytřel podlahu! Při téhle myšlence mi vyhrkly slzy do očí. Dobrá nálada byla pryč. Už to byla spíš malá noční můra. Stála jsem tam jako opařená čajem, když jsem najednou uslyšela známej hlas: „ Co tu stojíš, jak tvrdý Y? To se tak nudíš? Já teda neskutečně.“ Uviděla jsem svou kámošku. Moje záchrana! Musela jsem jí obejmout. „Prosím tě, pojďme už pryč.“ Kámoška ze mě chviličku nechápala, nezajímalo jí v tu chvíli, co se mi stalo, ale hned reagovala: „Neboj, to bude dobrý. Však už jdeme.“ A tak skončil můj úžasný příběh z jedné diskotékové noci. Nebyl moc veselej, jen začátek byl jako z filmu. Chybami se člověk učí, kdo nepoznal a nezažil, tak vůbec neví, o čem život je a později se hodně diví, co všechno se může stát.

PS: Tak možná mi to u té maturitní písemky výjde:-P