Proc se vubec namahat?
18.Březen 2004Jak zacit tema tykajici se smyslu zivota? snad otazkou: "existuje?" Nevim kolikrat denne si tuto otazku polozi normalni clovek, ale me to vrta hlavou uz par let.
Poprve kdyz me to napadlo, uplne sem se vydesil, protoze sem na to nemel odpoved. Casem mi doslo, ze tim se svet nezastavi. Diky kurzu filozofie jsem zjistil, ze rozhodne nejsem prvni, koho tato otazka pohltila. Cim dele se clovek snazi najit odpoved, tim vic si otazek polozi, nez odpovi. Napriklad: co je vlastne existence? Co existuje a co ne? Existuje vubec neco krome me mysli? Tim si nemuzu byt jistej (myslenka prevzata od R. Descartes). Nikde nemam potvrzeni, ze celej vesmir je v podstate jen jedina mysl-ta moje. Mysl neuveritelne silna, co si stvorila fiktivni svet, aby unikla realite. Jak je teda mozne, ze se takhle deptam? Na druhou stranu to znamena, ze sem v podstate Buh. Na to si clovek tezko odpovi; vzdyt ani jeden z nas schopnosti boha nema. Verim, ze dokud si nevysvetlime pocatek vsech veci, nebbudem rozumet podstate. Ovsem je nejasny, jstli clovek je schopen porozumet podstate, mozna ze odpoed na vsechny otazky mame primo u nosu -v jakekoli forme- ale jako lide jsme prilis blby, abychom si dali dohromady, ze 1 a 1 sou 2 (nebo 10 pro priznivce binarniho systemu :D). ---Samozrejme je jasne, ze neshrnu prez 4000 tisice let filozofie, ba ani vsechny moje myslenky. Mozna o to jeste neco nadatlim, ale dneska Hraje v lokalnim klubu Oakenfold, to si prece nemuzu nechat ujit :D--- copyright 03/18/2004
napsal/a: wtf_r_u_looking_at 16:25 Link
