nenechej mě odejít... 01.Říjen 2007
Když by mělo něco smysl, jedna jedniná věc na světě co by to bylo? Otázka proč? Otázka s kým? Nebo za kolik? Posbírat ty papírové bankovky letící střemhlav dolů z oblohy k nám. "Víc, víc!" křičí davy a utíkají se svým malým tajemstvím domů. Kolik už takových tajemstvích tam mají. Jeden hrobeček vedle druhého, přiloží další, zahrne hlínou a myslí si, že to skončilo. Ale právě tím to všechno začíná. Naděje umírá, láska zůstává. Bojuj, bojuj. Ale s kým? Kdo je ten největší nepřítel? Kdo? Nejsem to já? Kdo jsem vlastně já?
Dám tři panáky, hodím smyslný pohled do davu a čekám kdo se bude vlnět boky ve stejném rytmu jako já. No tak pojď. Come on stranger. "Neschovávej se panenko v koutě, kopni toho panáka a jde se...."
Semafory blikají, začíná pršet. Stěrače se automaticky zapnout. Koukám kolem sebe. Padá déšť nebo peníze?
Ouuu.... Bolí to. Ale nevzdám se toho pocitu se tě dotknout. Jsme blízko nebe, jak jsme ještě nebyli. Jediná chuť, kterou teď mám je tvá. Nechci o tebe přijít, nechci přijít o to vidět tvou tvář.
Už vím kdo jsem... ale krvácím... krvácím.... "Pro tebe." Všechno kolem je tady jen proto, aby se to zničilo.
Nenechej mě odejít.
