Umělé sladidlo nepomáhá... 06.Únor 2007
Nevím, tápu, hledám a nenecházím... co chci víc? co potřebuju?
Všechno mě svazuje, všechno mě miluje a na mě padá taková ta nostalgie jedné noci, jedné žhané temnoty opředená pavučinou snů. Stín vrhá stín, oči hledají, bloudí po prázdném pokoji, když náhle ucítí to horko. Ten žár, kdy pod rukama křehne i led. Kdy láska se zdá větrem a každý dotek je otisk na srdci. Chtěla bych tam moc. Usnout a už se neprobudit. Žít v tom světě pod bílým závojem, se zavřenými víčky čekat na večerní rosu a probouzet se za ranních červánků. Cítím pod nohoma lechtání trávy a berušku na hřbetu ruky. Sedmikráska za uchem, ve vlasech svoboda a pocit neodolatelného vzrušení... Jak sladký život je... i bez umělého sladidla.
napsal/a: xmagdalen 15:21 | Link
