z.j.u.z.k.a

Jak je to ale zvláštní svět,
dát slib
a pak ho dodržet
někdy je těžší,
než sítem
přelít oceán.
Svědomí,
podivná bublina
v těle ti roste,
nadýmá ...
teď jedno jeho chapadlo
s rozkoší
duši tvou popadlo,
skutek než utek
je dokonán ...
Tohleto ale nejsem já,
nedržím v rukou opratě,
koukám,
jak dostávám na gatě
jenom se práší ...
a jeden slib
co dřív
vážně tak úžasným se zdál
v duši mne straší
dál a dál ...