Láska, to slovo v sobě něco skrývá,

na lásku se těžko zapomíná.

Tys řekl, láska, to je pouhý cit,

lásku nesmíš nikdy promarnit.

Láska, ta je jen mezi dvěma,

láska na Tebe čeká za zavřenýma dveřma.

Zkus je jen pomalu otevřít

a nikdy se z nich nevrátit.

Proč slibuješ kopce lásky,

když už teď máš z toho vrásky,

proč říkáš, že mne miluješ

a při tom věrnost slibuješ .

Necháš mě svůj sen snít,

však nakonec mě necháš jít .

Tvůj obraz nejde mi z hlavy

a v uších mi zní jen Tvůj hlas,

jak přála bych si znova nést Tvůj pohled

z podřady dětských dlouhých řas.

Snad osud ví, proč se tak stalo ...

- to on má na zodpovědnost,

že Tvů čas, Tvoje vlasy, čelo

jsou pro mne už jen minulost.

Ne, nebude už další znova :

Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš.

Proč nepomůžou žádná slova ?!

Proč ani pláč a ani smích ?!

Ach bože! Ta láska čistá byla !

A bílá, jak je bílý sníh.

Proč vlastně vůbec přijít měla,

když už její začátek ji ukončil ?

Tak sbohem buď a mysli radši na NI,

já vím, že přišla předemnou.

Vždyť nemělo by cenu žádné lhaní

a nemohl bys jinak rozhodnout !

Chybí mi Tvá láska,

           dusí mne žal .

Chybí mi Tvé srdce,

            co sis zpátky vzal .

Chybí mi mé štěstí,

             tys mi ho nedával.

Chybí mi Tvá duše,

             a vše cos SLIBOVAL ...!!!

Dnes večer neusnu, nebudu spát,

slzy si neutřu, nebudu se smát .

Vždyť já tě milovala !

Proč jsi to udělal ?!

Tys nepřišel a já se tolik těšila,

proč já hloupá tvým očím věřila ?

Pláču. Už tě nechci znát !

Pláču, protože jsi mě naučil milovat !

Proklínám každou minutu,

         co jsem ti věnovala,

proklínám rok,

          co jsem tě milovala,

a myslela, že Ty mne též,

proč jen jsem nepoznala, že mi LŽEŠ !!!

Tak přemýslím, co se stalo,

kdo nebo co mi lásku k Tobě vzalo,

byl jsi to Ty, kdo mi zničil můj cit,

z toho co bylo nezbylo skoro nic !

Mohlo za to naše okolí,

nebojím se ono to přebolí !

Moje láska byla velká,

jenže já pro Tebe byla jen malá holka .

Já si byla jistá, že moje láska nikdy neskončí,

věřila jsem, že nikdo a nic ji nezničí.

Ale zmýlila jsem se, to už dnes jistě vím,

nevím, proč jsem doufala, že se ti zalíbím .

Nemohu zapomenout,

        jak se krásně umíš smát,

nemohu zapomenout,

       jaký polibek umíš dát,

nemohu zapomenout na to,

       že jsem se tě musela VZDÁT !!!