Tvůj obraz nejde mi z hlavy

a v uších mi zní jen Tvůj hlas,

jak přála bych si znova nést Tvůj pohled

z podřady dětských dlouhých řas.

Snad osud ví, proč se tak stalo ...

- to on má na zodpovědnost,

že Tvů čas, Tvoje vlasy, čelo

jsou pro mne už jen minulost.

Ne, nebude už další znova :

Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš.

Proč nepomůžou žádná slova ?!

Proč ani pláč a ani smích ?!

Ach bože! Ta láska čistá byla !

A bílá, jak je bílý sníh.

Proč vlastně vůbec přijít měla,

když už její začátek ji ukončil ?

Tak sbohem buď a mysli radši na NI,

já vím, že přišla předemnou.

Vždyť nemělo by cenu žádné lhaní

a nemohl bys jinak rozhodnout !

Komentáře

« Domů | Přidej komentář