Jsem jenom uzlícek nerwu a strachu,

ty jsi me zašlapal do špíny a prachu.

Bojím se toho, co bude dál,

wšechno mý štestí, wšechno si mi wzal.

Porád jen plácu, utírám slzy,

a ty mi reknes , že te to mrzí.

Jak jsi mi moh tak dlouho lhát,

moh si se klidne mou láskou stát.

Byla bych takowá jakou bys chtel,

co by sis prál, to by jsi mel.

We chwílích težkých,byla bych s tebou,

zahrnowala bych te láskou a nehou.

Usínat spolu,budit se w objetí,

zase mám na twári slzicku dojetí.

Jsem asi snílek, že ti tak werim,

klidne se zase ti do rukou swerim...