Je nedělní odpoledne, já píši tyto řádky pro tebe.Až otevřeš mé stánky a začneš číst, aby jsi věděla, že jsem, že existuji, že dýchám stále pro tebe.I přes situaci, která nastala.SMS je rychlejší, číst zprávičky, které pohladí a zahřejí na srdci,na duši.
Zavolání je krásnější, slyšet tvůj hlas, příjemný, něžný. A být s tebou, to je to nejúžasnější co vůbec může být. Někdy si říkám, co ve skutečnosti prožívali básníci, když psali milostné básně. Já mám stále pocit,když Ti píši řádky,že to co napíši nemůže vyjádřit mé city k tobě, to ,jak Tě vnímám,jak Tě prožívám.Každou minutu,když jsme spolu.Vše,co se v tu chvíli děje.I každou zprávičku, každé zavolání.
A v momentu, kdy dokáže člověk,vše přeorganizovat, změnit, věnovat tomu spoustu úsilí, jen aby byl s tebou, a dělá věci, které by nikdy nedělal, znamená to, že tě miluje. A já tě miluji, hodně. Možná ani nedokáži já sám dát najevo vše co cítím.
Miláčku, štěstíčko moje, je toho hodně, co ti chci ukázat, dát, prožít své sny v realitě, ne o nich vyprávět,ale prožít je spolu s tebou jako jeden člověk. Možná zůstanou jen ty sny, ale člověk musí se pokusit je uskutečnit.
Štěstíčko největší,myslím na tebe a ty to víš. Víš? Viš. Chybí mi tvá slůvka,tvé zprávičky, chybíš mi,moc.
MILUJI TĚ sluníčko mé duše. Líbám tě andílku