Díky za smutek,který bolí

A který asi nikdo nepochopí.

Mlčela jsem,ale možná jsem ti to říci měla

Že má touha asi trošku jinak zněla.

Ale je to život tvůj

A každý z nás by si měl žít jen ten svůj…

Ale když jsme dva,tak snad se ještě domluvíme

A o tomhle si promluvíme.

Nezdá se mi to co děláš,

Asi o tom ani ponětí nemáš.

Ale nebudu ti do toho mluvit,

Pak bych mohla zase slzit.

Ono to asi nejde jen tak říct

Že jsem cekala asi neco víc.

První den,kdy jsme spolu mohli být

A já v klidu mohla odsud ted odejít.

Už me tady nedržela ani nadeje,

Že možná konecne uspeje.

Ale já stále cekam tady nikdo

Snad po dvou hodinách prijde ješte nekdo…

cekam ješte chvíli a pak jdu pryc a už se nevrátím

Pak se totiž už ke krásným snum navrátím.

Tam mám vždycky všechno a není tam bolesti moc

Snad místo toho neprobrecím další noc....!!!