Jen ten, kdo má tě rád, ten nemá proč ti lhát. Jen ten, kdo má tě rád, tě hladí a říká, To dá se zvládnout. Jen s tím, kdo má tě rád, ty můžeš počítat. Všechno ti půjde líp, všechno ti půjde snáz, když světem půjdeš s tím, kdo má tě rád.

A jednou, já to vím, se zázrak může stát, jak ve snu bláhovým pak ten, kdo má tě rád, tě líbá a říká, to dá se zvládnout……

Přát a vysnít si člověk může prakticky cokoliv, ale většinou to, co by si nejvíce přál, nemá šanci ovlivnit. Nezbývá nic jiného, než čekat, jak to dopadne a přijmout pouze pak danou skutečnost…
Jednou to dopadne lépe podruhé hůře ale pokaždé, ať to dopadne jakkoliv, je tu přeci někdo, kdo mu má být oporou. Ať už to jsou rodiče, nebo přátelé nebo osoba, která by o něm měla vědět prakticky všechno. Někdo kdo žije pro toho druhého, někdo, komu by bylo bez toho prvního smutno a neměl by jeho život smysl.
Horší je, když tyto city nejsou opětované.

Bohužel smutné je i to, když jsou tyto city opětované jen na oko.
Bohužel se stává i to, že na první pohled vypadá vše jako ideál a najednou přijde chvíle, kdy si ten jeden říká, jestli není jen naivní a moc zamilovaný.

Milovat jde dvěma způsoby. Jeden je ten, že je to někde napsané ale nějaký důkaz? Projev lásky? Dokázání toho, že jste opravdu ta jediná/jediný, která zaujímá v jeho/jejím životě jedno z prvních míst, co se týče většiny věcí. Ne, nedokazuje to oslovení zlato, nebo brouku, ale pohlazení z ničeho nic, polibek, o který si nemusíte říkat a to i před přáteli a ne jen doma, když jste samy, to, že se na něj dá spolehnout a víte, že mu/jí můžete věřit a nepochybovat.

Slovama si nikoho nezískáte, činy ano. Je toho mnohem víc, ale to by každý měl vědět, co se právě hodí a co ne. I jednou jedinou větou, kterou vy považujete za neskonale vtipnou, můžete tomu druhému ublížit. O to je to horší, když se potom z vašeho vtípku stane pravda….

Nezbývá, než věřit a doufat… A být dál naivní