Nikdy už se nevrátí...
Míra...Miroslav....MIrek...Mireček...Pro všechny známý pod směšnou přezdívkou Malíček... Jeho přezdívce se každý zasmál, pokaždé, když jsme se o něm bavili, všichni měli úsměv na tváři a nebylo snad jediného člověka, který by ho neměl rád. Byl to ten nejhodnější a nejlepší kluk, kterého jsem znala a takového si ho budu vždy pamatovat. Nikdy nezapomenu na to, jak mě učil jezdit na snowboardu, jak mě topil v létě v bazénu, na to jak dostal ode mě k narozeninám růžová pánská tanga a tvrdil, že se mu tam nikdy nemůže vejít, jak jsme dávali závody na lyžích, na první den co jsme se seznámili.
Bylo to pondělí, 3.12.2001.....Jela jsem s tátou na hory a když jsem šla první den omrknout sjezdovku, chytla jsem takovou ránu sněhovou koulí do ramene, až se mi chtělo brečet..Takhle jsme se seznámili. Pohádali jsme se a asi 4 měsíce jsme spolu nemluvili. Bylo to kvůli jedný slečně - Tereze. Byl do ní šíleně zamilovanej od prvního dne co ji spatřil.
Píšu a mám slzy v očích, když se mi vrací všechny vzpomínky na něj.
Tereza byla vysoká asi 160 cm, měla světlé vlasy, hnědé oči. Byla vážně moc pěkná. Míru využívala jenom kvůli jeho práci. On si to nechtěl připustit, viděl ji jako nejdokonalejšího tvora na světě, kterej by nikdy nebyl schopnej někomu ublížit. Byla přeci tak krásná. Já ji znala a říkala mu jak se věci mají. To byl důvod našich hádek. Až když na všechny její bokový vztahy vztahy přišel, udobřili jsme se. Trvalo dlouho, než se z toho Malíček dostal. Nakonec se to povedlo. Všechno bylo super do roku 2006...Alespoň si všichni mysleli, že je to v pořádku. Byla jsem za ním v červenci 2006, psal mi že má nějakej problém. Bydlel u Karlových Varů.. Když jsem přijela, byl úplně v háji. Měli jsme dlouhý rozhovor. Mluvil o NÍ - O TEREZE. Myslela jsem, že je to už dávno za ním. Prý se vdala....Řekla jsem mu, že bude všechno v pořádku a že si uděláme krásný společný prázdniny, ale nechtěl. Říkal, že to zvládne.
Bylo 9.10.2006 ...... volal mi David... Říkal, že by za mnou měl přijet a něco mi dát. Měla jsme z toho hodně špatnej pocit ale říkala jsem si, že se nic neděje. David obvykle chtěl abych jezdila za ním, do Ústí nechtěl kvůli bývalé přítelkyni. David přijel...Přijel a držel obálku a maličkej balíček. On......Přijel aby mi řekl....Řekl....Že.... Nemůžu to ani napsat. On....To co vyslovil, mi vyrazilo dech a začala jsem šíleně plakat jako malý dítě. Nešlo to zastavit, bylo na všechno pozdě. Slyšela jsem pořád dokola tu větu : "ON, MALÍČEK, VLASTNĚ MÍRA, ON..."nebylo to pro davida vůbec lehký říct to mě, která byla s Mírou každou volnou minutu ve Varech a věděla jsem o něm úplně všechno....."ON UŽ NENÍ MEZI NÁMI...." Viděla jsem jen slzy které stékaly po Davidovo tvářích.. "ON JEL DO FRANCIE A..NAŠLI JEHO AUTO A DOMA NAPSANÝ TENHLE DOPIS, KTERÝ PATŘÍ TOBĚ." Odešel do jiné místnosti...
Otevřela jsem obálku ve které byly všechny naše společné fotografie a dopis. Dopis, ve kterém psal, že nechtěl, ale že až si to budu číst bude pozdě. Prý už nemohl dál, miloval Terezu, tu holku, která se na něj vysrala a on jí tolik miloval...Prý mu přinesla ukázat společně se svým manželem svého tří týdenního syna. Nic víc se nikdo už nedozvěděl. V balíčku byly jeho dárky ode mě a poslední dárek, který mi po něm zbyl.
Po týdnu jsem jela navštívit jeho rodinu a dala jim přečíst ten dopis. bylo to vážně moc těžké....
Jsou to už tři měsíce, co odešel z tohohle světa ten nejúžasnější kluk pod sluncem.

Slzy se mi opět kutálejí po tvářích a než jsem tento zápis napsala, uběhla hodina a půl. Ty vzpomínky moc bolej a už nikdy nechci ztratit někoho, na kom mi bude záležet víc než na mě...Nepíše se mi to lehce a nechci aby mě někdo litoval, ale byl pro mě moc důležitý a já chci, aby lidi věděli, jakej to byl skvělej člověk ...