Zpovědnice

Je mi 15 let a jak jsem napsla v nadpise..nebaví mě život.Důvod?Je to totiž jedna velká nuda..tady máte vysvětlení:
Kdysi jsem byla "normální" holka.Pořád veselá,vtipná a společenská.Měla jsem spoustu přátel,dokonce i mezi staršíma děckama.Jenže přišlo období dospívání.Jednoho dne jsem se koukla do zrcadla.Byla jsem dobře živená holčička,ale rozhodně jsem nebyla tlustá..Jenže právě to se mi uhnízdilo v hlavě.Podařilo se mi hodně zhubnout,dokonce nechtěně,a tak jsem si postavu snažila udržovat.A tady začíná můj problém.Veškerý moje myšlenky se směrovaly k jídlu.Postupně jsem přestávala mluvit,nesmála se už skoro vůbec.Tudíž jsem ztrácela přátele.Nejhorší je,že jsem si toho nevšímala.Jediný co mě zajímalo bylo, kolik kalorií jsem ten den snědla..Samozřejmě jsem stloustla.Začala jsem se totiž přejídat...a to nevedlo k ničemu jinému než k bulimii.V té době jsem si říkala: "Nejsi bulimička,máš to pod kontrolou."mýlila jsem se.Přejídala jsem se a zvracela něco přes půl roku,než to zjistila mamka.Strašně se zlobila,takže jsem jí slíbila že už to nikdy neudělám.Víte,byla jsem na sebe docela hrdá,že jsem to dokázala a nepotřebovala psychiatra.Dokázala jsem jíst jako normální člověk,dokázala jsem ignorovat ten nutkavý pocit jít všechno vrátit do záchodový mísy...To bylo v osmé třídě.Byl to ten nejhorší školní rok,který jsem zažila.Jako bych oněměla,nepromluvila jsem s nikým ani slovo. .Vlastně jsem nestála o nějakou komunikaci,prostě mě nebavilo vtipkovat...
Teď jsem v 9.třídě.O letních prázdninách jsem si dala slib,že se změním.Budu zase jako jsem byla dřív.Milá,veselá,oblíbená.Fakt jsem se snažila.Ale nevyšlo to..ostatně,kdyby ano,tak se tu teď nezpovídám.Ono je hezké říct,musíš se změnit.Ale je to nemožné uskutečnit..alespoň pro mě.
Zjistila jsem že se vůbec neumím smát,tak dlouho jsem se nesmála,že už ani nerozliším co je vtipný a co ne..Hrozně se bojím mluvit.Jelikož mému smyslu pro humor..jestli se tomu dá tak říkat..nikdo nerozumí,vždycky se před všema hrozně ztrapním.Vždy se celá zpotím a nevím co mám říkat.Nedokážu se bavit ani se spolužačkami!Těch se totiž taky " bojím". Bojím se chodit do školy,bojím se,jak se zase ztrapním...Nemám žádné přátele.Opravdu žádné..Nemám žádné zážitky,nechodím na žádné akce,neužívám si žádnou legraci,nemám smysl pro humor.. Děsím se, že taková nuda bude celý můj život.Takový promarněný život..Opravdu bych to chtěla změnit.Chtěla bych se radovat a užívat si života.Jenže jak? :(
Tleskám těm,kteří to dočetli do konce.Budu strašně vděčná za vaše komentáře.
Anonym 15 VYMAZAT

19.02.2012 03:05:13
Voidbringer: no to si děláš už fakt prdel :D :DDDDDDD
wqjajsy
19.02.2012 00:19:18
nepotrebujes se smat, aby si mela kamarady.. hod se do pohody a zij podle sebe.. telo neres.. kluci maj radsi stejne holky co maj alespon nejake maso na sobe... takze zvracet je uplne zcestne.. a melnit osobnost ? proc.. bud sva.. tak hodne stesti.
lixi
19.02.2012 00:19:09
http://www.youtube.com/watch?v=ZKVdZ0crpjM
Voidbringer
19.02.2012 00:00:00
Nevím co říct, tady snad pomůže člověk co to zažil a vyšel z toho, aby byl takový jako před tím. :(
Můžu ti jen říct, že ti držím palce, doufám, že dokážeš najít něco co tě znovu vzpruží do toho se zase bavit a užívat si život! Hlavně se nevzdávej, myslím, že dokážeš se znovu postavit na nohy a být silná!!
Dostiik
18.02.2012 23:41:21
Další mě podobný, přesně můj problém. Smál jsem se dřív, nacházel jsem kamarády. Teď nevíc, co se sebou dělat, společenský konvence mě nebaví, a potkávat se s novýma lidma a smát se jejich dementním vtipům taky ne. nevim co s tim, řešení hledám každý den, mozná až vypadnu od rodičů a začnu žít sám za sebe na vlastní triko
Ence

Autor: zpovednice dne 19.Únor 2012 v 06:39 | Permalink