Opravdové přátelství v dnešní době
asi neexistuje.
Všichni pořád "nemají čas", každý řeší jen sebe, svoje problémy. Už mě unavuje dělat pořád někomu "vrbu", ujišťovat každého, že se na mě může kdykoli se svými problémy obrátit, popř. opravdu aktivně lidem pomáhat (hledat byt, ptát se po práci atd.) a pak vidět, že jedinou reciproční "odměnou" za všechno to úsilí je věta "dík, jsi hodná". Ale když já sama potřebuju se vypovídat, svěřit, říct někomu, že je mi mizerně, najednou jako by všichni zmizeli. Nikdo se mi sám od sebe skoro neozve - já jim volám, aspoň jednou dvakrát za měsíc jen tak se zeptat, jestli vůbec ještě žijou a jak se mají. Možná jsem ještě nenarazila na ty pravé přátele, ale už vážně začínám pochybovat, že v dnešní době něco takového existuje... Někde jsem tedy četla, že na to, aby člověk mohl mít opravdové přátele, musí být schopen si odpovědět na otázku, zda dokáže být opravdovým přítelem on sám. Snad se moc nechvástám...ale já věřím, že to dokážu. Snažím se. A moji ZNÁMÍ to jaksi nevidí - jsem pro ně evidentně jen kámoška na kafíčko jednou za čas, když zrovna nemají co jiného dělat. A stejně je to většinou jen mlácení prázdné slámy - něco opravdu PODNIKNOUT chce jen málokdy málokdo. Srazy se domlouvají týden, 14 dní dopředu...málokdo jen tak napíše "zvu tě dneska k sobě domů na kafe" ... co se to s lidmi děje a stalo? Byly někdy doby, kdy byly mezilidské vztahy lepší? Já si takovou ideální dobu představuju třeba za socíku - v takových 70., 80. letech. Všichni měli povinně práci, kde se zdaleka nenadřeli na holé živobytí tak jak dneska - ve 4 padla a jde se domů... Taky nebyly mezi lidmi takové rozdíly, tak si nikdo moc nezáviděl...škodovku a chatu měl každý druhý... Nebo čím to jako bylo? Je možné, že to dneska kazí "ty internety"... facebook atd.? To, že mi někdo "olajkuje" fotku na facebooku nebo si se mnou chvíli "četuje" přece nenahrazí přátelské posezení. Bohužel spousta lidí už to dnes asi tak bere, a jsou už pomalu líní vylézt někam ven za skutečnými zážitky. Váš názor?
22.01.2012 15:57:46
hezký den: posledni bylo 29 coz je fakt, ale byla spis presny opak, tzn. ted chci byt sama, chci si ujasnit co vlastne chci, mozna odjedu do zahranici, chci si uzivata ty mi ted vlastne prekazis atd. takze nulova snaha hledat napadnika, ale samozrejme to je verze, kterou mi rekla. A ty predtim byly podobne stare, ale taky vyrazne mladsi treba okolo 22. Takze si nemyslim, ze vek je ten urcujici parametr. Spis je to doba a to, co lidi vidi kolem sebe, tzn. soustredit se primarne na sebe a urvat co se da, bez ohledu na ostatni. Takze at si to uzijou dokud to jde, ale na kazdyho jednou dojde.
ymo 33
22.01.2012 13:12:43
ymo: +/- třicítky obvykle strašně spěchají a to tempo přebírání možných nápadníků s přibývajícím věkem ještě zrychlují - vyhodnotil jsem to tak, že nejlepší asi bude pátrat mezi těmi, které nikoho nehledají, se svým životem jsou smířené a tedy nemají pocit, že jim hoří koudel u zadku.
hezký den
22.01.2012 13:12:17
Svoje lidi tady budu mít vždycky a je úplně jedno, jaká bude nebo nebude doba. Je fakt, že se dneska nedá v podstatě na nikoho spolehnout, jenže já jsem se s tím už smířila, takže nemůžu bejt zklamaná. :)
Slečna Důležitá 19
22.01.2012 13:09:35
ymo:
"pri prvnich potizich a nepohodlnosti vzit kramle"
Taky v posledních letech potkávám jen takové, respektive svádí mě to činit stejný závěr, ale kromě toho, že v pozadí může být několik objektivně správných důvodů (které ze sebe ženy jen nedovedou nebo nechtějí vymáčknout jasnými slovy), zbývá šílené množství buchet, které vůbec nepotkávám - a právě tudy z toho vede cesta ven.
hezký den
22.01.2012 12:34:07
jj, tato doba je v tomhletom ohledu pekne zkurvena a ten kdo si to neuvedomuje, jeste nestacil sundat ruzove bryle. Ja to pocitil za poslednich x let hlavne v partnerskych vztazich, ktere by se daly ze strany zen definovat jednim slovem - sobeckost. Brat a nic nedat a pri prvnich potizich a nepohodlnosti vzit kramle. Ale na druhou stranu je dobre, ze se takhle odfiltruje odpad a zustane jen to s pevnymi zaklady. A taky se clovek nauci samostatnosti a nespolehat na ostatni, resp. nestavet si svoji identitu na zaklade toho, jak te ti ostatni berou.
ymo 33
22.01.2012 12:08:34
Já mám opravdového přítele ,který se mnou ,ale vyrůstal od dětství a teď v dospělosti se scházíme jednou za 14 dnů jednou za měsíc - různě a vím,že by mi vždycky pomohl a já jemu..
Dnes najít opravdové přátelstí v kolektivu nebo jinde je téměř nemožné všichni vydí jenom sami sebe a jejich problémy a hlavně je všude faleš a přetvářka...
svět
22.01.2012 10:58:59
No já bych zase neřekla, že máš pravdu - vidíš to moc černě... Já mohu o jednom člověku říct, že je to můj opravdový přítel a ejhle - vidíme se třeba jednou za měsíc až tři protože toho máme oba hodně... opravdový přátelství není o tom vidět se 3x do tejdne a furt spolu něco podnikat - jde o to souznění 2 lidí...
BloodyElf 21
22.01.2012 10:23:27
Ahoj, mám své zkušenosti i když mi je teprve 17 a mám uplně stejný názor jako ty. Přišla jsem na to už ale trochu dřív. Pořád to ale nestačí a i když vím že to je tak jak říkáš tak mě vždy hodně zamrzí to že vlastně žádného opravdového přítele nemám. Je to smutné, ale je to tak. Dokážu se už smát jen tomu jak člověk se kterým jsem se kdysi dost bavila se mnou pomlouval svého tehdejšího "BFF" a si pravda na tom facebooku píšou jak jsou si nenahraditelní a jak jsou si důležití. V tu chvíli mám chut jim tam uvést vše na pravou míru, ale k čemu? Nebudu je trápit. No chci popřát hodně štěstí v hledání přítele. (Myslím že je lepší přítele nemít než pak překousávat všechny ty bolesti které ti způsobí.)
nenene
22.01.2012 10:13:23
Dobré ráno, s uvozovkami i bez, dnes jsi nevykročila pravou nohou jako jindy, viď... Souhlasím - lidé zuřivě komunikují ale málo spolu hovoří, jsou v neustálém kontaktu ale nesetkávají se, klidně rozdávají visačky přítel/přítelkyně kdekomu a tím ten pojem devalvují, stydí se s někým vodit za ruku ale nevadí jim pudové chování v přítmí s neznámými lidmi atd. Nerad to říkám, ale "stárneš", to vzpomínání "to za nás..." tomu nasvědčuje - to ale říkala každá generace a víš co? Společnost si poradila s máničkami, metalisty, poradí si i s počítačovou generací - a že to už jakoby nebude svět "pro nás" je jen zdání, nesmíme se bát předat vesla a pak i kormidlo - sedněme si na zápraží, melme palci mlýnek a usmívejme se na ty děti, ať se neostýchají přijít se svými hračkami k nám a ukázat nám svůj svět, který nechápeme.
hezký den
22.01.2012 10:12:13
myslím, že to vidíš moc černě...
Ššš
22.01.2012 10:10:11
V 70 a 80 letech zase nadávali na dobu ve které žijí.... né žádné zlaté časy se nekonaly, nekonají a ani konat nebudou.
ahriman 25
22.01.2012 10:05:54
Každej se dneska věnuje práci, škole, partnerovy, taky musí někdy jíst, spít apod... Pak už takovým lidem bohužel moc času nezbývá.
Jinak si připadám podobně jako Ty.
Moučník 21
22.01.2012 10:01:22
Jo, lidé jsou sobečtí, máš pravdu. Sama to vidím, člověk se snaží druhým pomáhat a když je sám v průšvihu, vykašlou se na něj. Musíš se naučit říci si o pomoc. Diplomaticky, ale jasně a opakovaně, jinak to spoustě lidí bohužel nedochází, že by tu také měli být pro své přátele. Obecná sociální inteligence je dnes nízká.
jájsemnegeniální
