Zpovědnice

V pondělí jdu na státnice. Můžu říct, že umím tak 33-54% látky, abych to ukecala na E. Je to můj druhý pokus. Nedokopala jsem se učit dřív, protože můj život se sesypal. Po prvním neúspěšném pokusu v září mě rodiče doslova vystrnadili z domu, takže jsem si utekla vydělat peníze do Itálie sběrem jablek na tři týdny. Rodiče se nebavili, ač jako student mám právo bydlet doma, tak to bylo dočiněný utrpení, takže jsem se nakonec nastěhovala do Brna, kde platím cca 3000 nájem, plus 1500 školné.

K tomu jsem si našla dvě práce, kde bylo platové ohodnocení 50kč/hod, takže žádná sláva. Vše s odřenýma ušima. Naši se nakonec uvolili mi posílat životní minimum 2000 jako příspěvěk, na který mám podle státu nárok. V říjnu se přiostřila situace s přítelem-nepřítelem, kterému se na kariérním postu dařilo tak, že mě odfiltroval a řekl, že ho moje problémy nezajímají, že si za ně můžu sama (sám platí 2000 měsíčně rodičům při platu asi 25000/měsíčně) a že u něj bydlet nemůžu, protože to tímhle 'nakvartýrováním' začíná a končí to omezením svobody, svatbou a dětmi. Nemusím připomínat, že díky výchově rodičů se děsím vdávat, natož mít děti.

S přítelem jsme se odloučili v listopadu, kdy jsem se nechtě dozvěděla o jeho skoro-nevěře (v řadě několikáté domlouvání na sex, o tkerém evím, zda se reálně uskutečnilo). Smutek byl vyplněn alkoholem, lehčími drogovými excesy a po smutnovém týdnu návrat k psychiatrovi a zvášená dávka antidepresiv. Neěřešila jsem, že se blíží státnice, jen jsem chodila do práce a přemýšlela nad svým zpackaným životem. To samé v prosinci, přelom roku nebyl jiný. Měla jsem nějaké gynekologické potíže, horečky, zimnice, slabost, antibiotika. Byla jsem tak slabá, že jsem prospala i 20 hodin. V té době se o mě staral kamarád, do kterého jsem se nakonec pro jeho přístup, lásku a péči zamilovala. Choval se ke mě s naprosto jiným přístupem, cítila jsem se zase jako člověk, který má smysl být na tomto světě.

A tak uplynuly 3 měsíce mho zpackaného života a já mám v pondělí státnice a jsem si jistá, že je nedám. Jaká je pravděpodobnost, že budu mít štěstí na otázky? Ani nevím. Nespolíhám na to. Nejsem katolík, ale jsem věřící, ale nerozumím tomuhle systému. Prožila jsem si svoje a jsem z toho unavená. Na státnice můžu jít teoreticky i potřetí, ale rodina se mnou utne jakýkoli kontakt, protože jsem prodlužovala kvůli dvěma erasmům a protože jsem jim podle jejich slov nedokázala, že na to mám.

Dneska jsem ani nervy nespala, s tím, že mám na státnice 40 hodin čistého času. Má to smysl? Já nevím. Mám chuť se opít a jít spát, protože na náhody asi nevěřím. Je mi do breku, protože jsem se chtěla učit, ale pokaždý mi to něco shůry překazilo. Nejsem hloupá ani nestudijní, jen to pro mě bylo vážně těžké. Kamarádi říkají, jak zvládli státnice za 2 nebo za 6 dnů. Jsem na dně. Mám sice práci, ale 50kč/hod mě neuživí. Napadají mě strašné věci. Eskort, prodej orgánů, darování vajíčka.Skok z oka se najednou jeví velmi přijatelným..

21.01.2012 11:12:31
Víš, v čem spočívá úspěch? Upadl jsem, vstal jsem a znovu jsem upadl, vstal jsem a znovu jsem upadl a znovu jsem vstal...
Nebo jako zpívá Landa: "padnout a vstát a rány nevnímat..."
Illal
21.01.2012 11:06:52
Nejhorší jsou rodiče, slepě posedlý tvým studiem.
5JG1
21.01.2012 10:25:28
Jakou školu děláš? aspon tři věty ke každé otázce musí stačit, pak se začnou vyptávat a dostanou z tebe zbytek
jakáškola
21.01.2012 09:49:41
Nemyslel jsem svůj příspěvek nijak negativně..Chtěl jsem Tě jen nakopnout,aby jsi si setřídila priority a začala od nějaké nitky...Vyzkoušej tohle:Nikdy nebylo tak zle,aby nemohlo být hůře!!!!
V podstatě Ti to tady napsali ostatní a hodně dobře...Zavři oči na chvíli,pak je otevři a řekni si:A jdu na to!!!
Školu uděláš,nebo neuděláš,nic se neděje,svět se nezboří...Ale skutečně nikdy není nic ztraceno....
commex
21.01.2012 09:07:31
drž se děvče.. držím Ti palce..
mě se stalo něco takového taky... s rodičema mám dost podivný vztah.. myslím, že něco tak trochu podobného.. u táty dominují cholerické projevy.. a u maminky citový chlad.. a pokaždé trochu jiná představa o tom co je správné..
taky mě uprostřed studia výchovně odřízli od veškerých prostředků a zůstala jsem ve městě, kde jsem studovala ze dne na den takřka bez koruny... taky jsem začala chodit na brigády s nízkým platovým ohodnocením.. a škola ustoupila přežití..
můj přítel měl leda tak blbé řeči o tom, že nejsem schopná dostudovat (on měl od rodičů plnou podporu) což vyústilo v rozhod.. protože partner je snad taky od toho aby pomáhal... ne aby člověku házel klacky pod nohy..
no prozatímní výsledek je ten, že jsem se seberekvalifikovala a dělám práci která mě baví.. studium sem nedokončila.. a nijak mě to nebolí.. když budu chtít a budou příznivé podmínky.. možná někdy studovat budu.. ale když ne tak prostě ne...
mám teď prima partnera a zrovna si užíváme postupnou rekonstrukci bytu..

snažím se říct, že i když všechno vypadá uplně černě vždycky je tu šance že se to zlepší.. tak na to zkus myslet...
zkus najít něco v čem si myslíš, že jsi opravdu dobrá.. a věnuj se tomu..
vyber si partnera, který by se Ti rovnal.. v tom co chceš od života.. skus si sama pro sebe říct, jaké jsou pro Tebe důležité vlastnosti, bez kterých se prostě neobejdeš a z těch neslevuj.. ze všeho ostatního se slevit dá.. ne že by to nepřinášelo potíže, ale jen takové, které se dají zvládnout...

rodiče hoď za hlavu.. nenech se od nich šikanovat, když Tě takhle zařízli, nechť se vzdají i práva mluvit Ti do života.. je to Tvůj život a jsi náročné situaci, kterou se snažíš zvládat, jestli se jim nelíbí jak to děláš.. je to jejich problém.. podle mě by Tě normální lidé podpořili, místo toho aby Tě deptali..

drž se.. budu Ti fandit, jo? :)
evrgrin
21.01.2012 09:04:14
Já 3. pokus státnic měla min. pondělí, učila jsem se na ně 3 týdny -na 1 předmět a měla jsem pocity totožné s tvými. Učitelé se často na oprav. státnic chovají mírněji. Už si jen přečti všechny otázky a jdi brzo spát a pak zítra to stejné, víc pro to už stejně neuděláš, máš třetí pokus, to je tvá jistota- já se dozvěděla až po, že existuje 4.pokud děkanský,ale to nemají všechny školy.
Rodiče se chovají klasicky- trochu jako naši - ti by mě sice nevyhodili,ale zavládlo by peklo a výčitky a chlad... obdivuji tě, že se i tak držíš nad vodou, pracuješ a děláš, co musíš nebo spíš nemusíš, myslím, že bys měla zajít na sociálku a vylíčit jim svoji nouzi a pobavit se, jestli by nešlo pro tebe zajistit nějaký příspěvěk. Pokud se podaří, tak rodiče pošli na stejné místo jako poslali tebe i s jejich penězi. Moje kamarádka ve tvém věku musí taky makat jak frerka-její rodiče mají celkový příjem 110 000,- (lékaři), přesto ji odmítají dát korunu a musí jim platit 12000 jako podnájemník...
fdfdjlkdf
21.01.2012 08:22:02
Ahoj, kvůli zpackanému studiu skočit z okna by byla hloupost. Chápu, že jsi v těžké situaci, ale i kdybys státnice napodruhé nedala, nic horšího, než to, že se s Tebou rodiče nebudou bavit, tak jako se nebavili doposud, se Ti nestane. Práci si sehnat dokážeš, umíš si poradit i s bydlením, takže v tom bych také problém neviděla.
A titul není vše. Jak vidíš,práci, byť zatím mizerně placenou(ale časem by ses mohla klidně vypracovat na lepší),si dokážeš sehnat i bez něj.
Pokud jsi zničená životem, obrať se na odborníky.
Tak hlavu vzhůru!
jájsemnegeniální
21.01.2012 08:18:26
No tak, do pondělí je čas. Něco se douč, ale nepřeháněj to, ať si v tom neuděláš zmatek. A v pondělí hodně štěstí....víš kolik lidí chodí se zkouškama s tím, že umá půlku?...jediná nejsi :)
Debiiii 20
21.01.2012 08:15:58
víš co je lidí, kteří se musí uživit z 50 kč/hod? navíc ty určitě musíš mít maturitu, takže nevidím důvod dělat za 50. každý nemá na VŠ, tak to neřeš, jdi makat a je na rodičích, jestli to skousnou. jo, mimochodem, jsi na omylu, že máš, jako student "právo bydlet doma". děti a rodiče mají jen vzájemnou vyživovací povinnost, o bydlení není v zákonu ani písmenko. jen je obvyklé, že rodiče svoji vyživovací povinnost řeší tím, že takové "dítě" nechají bydlet doma a riskují, že to dopadne, jako s tvým přítelem - "dítě" má slušný příjem a není ochotné zaplatit v plné výši svůj díl bydlení - předpokládám, že 2 litry nestačí ani na jeho jídlo
ydgh
21.01.2012 07:57:38
Já si nemyslím, že jsem si připravila to, že mě otec asi do 18 jen tak řezal, nebo že mi matka doma připravila peklo díky svý neléčený sociální fóbii, nebo že jsem setrvávala ve vztahu s přítelem, který si mě nevážil, protože jsem měla pocit, že nemám kam jít, stejně tak jsem si asi nezapříčinila polycystické vaječníky. Dají se tyhle skutečnosti nějak vědomě ovlivnit? Myslím si, že když dám státnice, budu mít na chvilku pokoj od rodičů..
vhajzlu všechno
21.01.2012 07:55:50
Uč se, uč! DÁŠ TO!
Kateshow 16
21.01.2012 07:49:01
Myslím,že tohle nepřišlo ,jak píšeš,shúry...Tohle jsi si připravila sama....
Záleží na tom,nakolik si dáš všechno do souvislostí...
Napadá mne otázka....Když ty státnice uděláš-co bude dál?To,že u zkoušky prospěješ,Ti zajistí lépe placenou práci a vyřeší okamžitě Tvůj problém?
Máš v tom pěkně velký zmatek....
commex

Autor: zpovednice dne 21.Leden 2012 v 11:16 | Permalink