Zpovědnice

Jak napovídá název zpovědi, chtěl bych zde napsat něco o svých pocitech osamocenosti a samoty, které prožívám každý den. Třeba zde bude někdo, kdo je na tom podobně, anebo někdo, kdo by mi dokázal poradit.

Jako uzavřený introvertní člověk jsem se již narodil a i přes moji usilovnou snahu s tím něco udělat musím po letech sebepřemáhání s hořkostí konstatovat, že jsem se téměř nikam neposunul. Po nějakou dobu (pár let) jsem sice cítil, že jsem se stal sociálnějším a přizpůsobil jsem se většinové extrovertní populaci. Nyní však již nějakou dobu cítím, že dochází k regresi - tedy návratu tam, kde jsem byl předtím. Dokonce začínám mít pocit (hraničící s jistotou), že jsem si své "zlepšení" jen namlouval, anebo že jsem projevy svého pravého "já" jen silně potlačoval. S úlekem jsem si tudíž nedávno uvědomil, že už nemám žádnou naději být někým jiným než jsem. Jsme těmi, kterými se narodíme, a bez ohledu na naše největší vypětí vůle to změnit, jimi i zůstaneme až do soudného dne.

Jak s tímto vědomím ale mám naložit? Jak žít bez naděje svůj prázdný život v osamocení? Cítím opravdový smutek. Již nevím jak dál, již nechci přemýšlet a již nechci ani do ničeho vkládat svoji zbytečně vynaloženou energii. Chci již jen klid a mír, spočinutí a věčně blažený spánek.

Vlastně už dnes žiju jen jako jakýsi biologický stroj, konám vše mechanicky, bez zájmu, jen abych něco dělal, abych zabavil mysl a nemusel mnoho přemýšlet. Ve skutečnosti totiž není o čem přemýšlet, nemám žádnou budoucnost, nemám nic, o čem by stálo za to přemýšlet.

V práci jsem nedávno dobrovolně skončil, s hrůzou jsem totiž zjistil, že moje neschopnost začlenění se do pracovního kolektivu a vyhrocený individualismus by v budoucnosti mohly vyústit ve velký problém. A krom toho jsem už měl dost toho přetvařování a předstírání, že jsem jedním z nich - psychicky mě to naprosto vyčerpávalo, začínal jsem z toho už šílet.

Jsem nyní tedy bez práce, a další práce v kolektivu s jinými lidmi nepřipadá v úvahu, což mě naprosto vylučuje z pracovního trhu. Práce, kde bych se nemusel moc stýkat s jinými lidmi, prakticky neexistuje, když pominu nějaké málo placené pozice, které ale také nepřipadají v úvahu. Pocházím totiž z poměrně movité rodiny a při studiu na VŠ jsem si také slušně přivydělával obchodem (v tom již ale nemohu pokračovat), takže jsem zvyklý na určitý standard. Jedinou možností tak je podnikání, to je ale v dnešní době opravdu náročné a uspět v současné ekonomické situaci je velice obtížné. Chce to dobrý nápad pro začátek, ale kde takový nápad vzít? A kde vzít hromadu peněz do začátku? Mé fondy se už po roce bez práce dost ztenčily, a milionový nápad stále nikde.

Dalším problémem jsou pro mne nepřekvapivě mezilidské vztahy. Možná, kdybych měl někoho blízkého, který by mi byl určitou oporou nebo inspirací, dokázal bych v sobě najít nějakou sílu dále bojovat, rozjet podnikání, začít žít a ne jen přežívat. Nikoho takového ale nemám, a ani jsem nikdy neměl. S rodiči ani sourozenci jsem si nikdy nerozuměl, přátelé mě všichni opouštějí - zakládají své rodiny a mají jiné starosti než jejich potrhlý kamarád, a přítelkyni žádnou nemám - bez naděje získat takovou, která by splnila mé náročné požadavky. A snížit nebo změnit tyto požadavky prostě není možné, ačkoliv jsem se o to také pokoušel, nebyl bych totiž šťastný ani já, ani ona. Nehledě na to, že jsem obecně naprosto neschopný navazovat intimní vztahy. Na vše jdu totiž pomalu a v blízkosti žen se cítím mírně nejistě, což je zaručený odpuzovač na každou trochu přijatelnou ženu.

Tak opravdu nevím jak dál, poslední dobou plánuji, že to ukončím kulkou do hlavy. Bude to elegantní a rychlé. Jen si udělat zbrojní průkaz a koupit pistoli... Asi jsem příliš velký slaboch, ale jinou možnost nevidím.

A ještě jedna věc: Pro hovada, hnidopichy a "fejkaře", kteří s oblibou píší své nenávistné a hloupé komentáře, čímž si léčí své vlastní komplexy místo toho, aby se někomu snažili dát skutečnou radu: Nechte si své poznámky pro sebe a neobtěžujte jimi druhé!!!!!

21.02.2012 02:44:01
"S nedostatkem hormonu „štěstí“ jsem se mj. stejně jako s introverzí již narodil, a s tím prostě nejde nic dělat. Nemůžu to změnit svojí vůlí, stejně jako člověk trpící depresí se také nemůže vůlí vyléčit – jde o špatnou chemii v mozku." - to si žádá ještě reakci:

Právě že člověk trpící depresí se může silou vůle vyléčit. Otázkou je pouze to, jak nastartovat pozitivní myšlení, jak přepnout mozek. Antidepresiva jsou nutná pouze do tohoto okamžiku, pak již ne.
Nemusíš mi povídat, co znamená být introvert. Jsem jím i já. Ač mnozí by tomu nevěřili. Jde o to, že introvertem jsem o samotě. A protože to stále ještě převládá, tak do ní utíkám často i uprostřed davu. Již umím tak dobře odfiltrovat vlivy okolí, že jdu po ulici a nepoznávám známé. Museli by se mnou zacloumat, abych si jich všiml.:-D
Protože to vypadá hloupě, snažím se utíkat do přírody. Tam mnoho lidí nepotkám, tam nevypadám jako blázen. Naštěstí mám práci převážně právě v přírodě, takže já si do práce vlastně chodím často zarelaxovat.:-D
Pak přijdu mezi lidi a na krátký čas se stávám organizátorem i vůdčí osobností. Jenže mnozí vidí právě jen tento okamžik. Ten jeden den v týdnu. Šest dní se schovávám. Potřebuji ten svůj klid. A kdo tomu uvěří?;-)
A přece ti pravím, že jsem jedním z nejšťastnějších lidí na této planetě. Ale musel jsem se naučit to štěstí vnímat. Takže ano, introvert může být optimista, stejně jako extrovert může být pesimista. A opravdu se s tím dá něco dělat. Nikdy bych si to netroufl napsat, kdybych si to sám nedokázal.
napravený snílek 33
20.02.2012 16:59:07
Pokračování níže uvedeného příspěvku:

kull: Děkuji za rady! Kiyosakiho mám v několika variantách po delší dobu již doma, ale ještě jsem se k němu nedostal, mám příliš mnoho knih…

Christoph: Děkuji za rady a komentáře! Vím, o čem píšeš. O věci podobného typu se osobně zajímám již delší dobu (mystika, alchymie). Poslední dobou mi ale ani toto nepomáhá.

Fousickaka: Děkuji za příjemné povzbuzení. O terapii jsem přemýšlel, dokonce jsem již zjišťoval informace na internetu a udělal pár telefonátů. Ale nakonec z různých důvodů k ničemu nikdy nedošlo. Asi to tedy tak má být.

Marie-Magdalská: Děkuji za pomoc a rady! S tím obchodem máš pravdu. Mám s tím dokonce dlouholeté zkušenosti a pokud začnu podnikat, tak jedině v obchodní sféře. Sny se také snažím plnit, i nyní. Pocit prázdnoty ale přetrvává nehledě na to, kde jsem nebo co právě dělám. Jediné, čím se dá přehlušit, jsou intenzivní nebo vysoce-adrenalinové zážitky. --- Jinak podle toho co píšeš to vypadá, že se cítíš být chycená v pasti ze které není úniku. To máme zcela jistě společné. Rád bych ti dal také nějakou radu, ale obávám se, že od ztroskotance jako já by to neznělo příliš přesvědčivě. Takže ti přeji jen hodně štěstí a síly pro vyřešení Tvé situace. PS Ještě uvidím, možná ti napíši na e-mail, ale obecně nejsem příliš dopisovací typ.
Noli me tangere
20.02.2012 16:49:58
Děkuji, přátelé! Právě jsem si přečetl všechny komentáře a upřímně řečeno jsem vůbec nečekal, že se sejde tolik inteligentních odpovědí. Tedy ještě jednou: Mnohokrát děkuji všem za poskytnuté cenné rady! Pokusím se, sic se zpožděním, reagovat na jednotlivé komentáře…

Denja: Děkuji za povzbuzení! Také přeji mnoho štěstí a síly…

BellDom: Děkuji za poskytnuté rady! K umění mám sice blízko, ale výrazný talent chybí… Hledat si výhradně introvertní přítelkyni zní ale jako dobrý nápad, tak uvidíme.

lixi: Děkuji za radu! A doufám, že tu zbraň nepoužiješ, rozhodně jsem svou zpověď neuvažoval jako propagandu sebevraždy zastřelením. Přeji ti tedy mnoho zdaru při řešení problémů jinou cestou. Peace…

Wooden apples: Děkuji za zájem a rady! Pokusím se o svůj život předčasně nepřipravit.

Odpovědi: Děkuji za nápady a rady! Koníčků a zájmů mám poměrně hodně, jedině to mě drží trochu nad vodou… O sportovní střelbě také již nějakou dobu uvažuji, takže možná si tu perkusi někdy pořídím.

Napravený snílek: Děkuji za cenné rady a komentáře! Máš pravdu v podstatě ve všem co píšeš, ale jak to tak bývá, moje konkrétní situace je trochu složitější. Šťastným se nestanu jen proto, že si řeknu: od zítra budu šťastný. S nedostatkem hormonu „štěstí“ jsem se mj. stejně jako s introverzí již narodil, a s tím prostě nejde nic dělat. Nemůžu to změnit svojí vůlí, stejně jako člověk trpící depresí se také nemůže vůlí vyléčit – jde o špatnou chemii v mozku. --- A že o zoufalce nikdo nestojí, tak to je svatá pravda, proto se ani o žádný vztah nepokouším (i když jako zoufalec rozhodně nevypadám).

NocPadaPomalu: Děkuji za zájem! K otázkám: 1) V průběhu doby, kdy jsem měl pocit, že se mi podařilo svoji přirozeně introvertní povahu upozadit ve prospěch svého společenského „já“, jsem přirozeně zůstával introvertem se vším, co k tomu patří. Jen jsem dokázal snadněji přemoci některé nevhodné složky mé osobnosti jako je nemluvnost nebo odtažitost od druhých. Tedy: Ve své podstatě jsem ze sebe dělal někoho jiného než jsem, a to tím, že jsem byl společenštější (nikoliv otevřenější) než je moje přirozená povaha. Moje povaha ovšem zůstala zachována, ovšem nedokáži říci jak mne vnímali druzí. 2) Pracoval jsem v kanceláři, připravoval jsem se na poměrně náročnou pozici, ve které bych se musel účastnit mnoha jednání jak ve firmě tak mimo ni. Jednalo se o obyčejný kancelářský kolektiv, přátelský kolektiv se kterým jsem neměl sebemenší problém. Jen jsem si s nimi prostě neměl co říci, nejsem přiznivcem planých řečí. 3) Mé požadavky: Vedle ucházejícího fyzického vzhledu upřednostňuji inteligenci, dobrodružnou a uměleckou povahu, podobné zájmy a určitou podobnost mé osobě. A co mohu nabídnout já: Slušný vzhled (vysoký, vždy upravený a elegantně oblečený), inteligenci (VŠ), dobrodružnou a uměleckou pavahu, mnoho zájmů. Na druhou stranu ale také nejistou budoucnost, potenciální psychickou labilitu a introvertní povahu.

kull: Děkuji za rady! Kiyosakiho mám v několika varian
Noli me tangere
20.02.2012 00:04:42
mám stejný, byť zdánlivě jiný problém: jsem introvertka milující společnost. aktuální výsledek: hluboce se užírám skutečností, že cosi jako kruh přátel u mě po přestěhování přestal existovat, s rodinou si nerozumím/nestýkám se (viz přestěhování) a jsem odkázána jen na neuzší kruh - partnera a děti. trpím tím jak zvíře včetně dost intenzivního pocitu, že tohle nevydržím a umřu.
Nicméně dost o mně. Ve Tvém psaní jsou v zásadě tři témata.
a) styk s lidmi v běžném kruhu a při běžných činnostech
b) nejužší kruh, jeho budování
c) získání živobytí
jak nad tím uvažuju, jako klíčové vidím nyní c). být bez prachů je naprd. jsi inteligentní. z Tvého psaní je to znát. sedni si a sepiš nápady. z nich vyber ten, který bude nabízet nejlepší poměr nákladů/užitku. (do nákladů započítej i psychologické náklady, tj. nežádoucí kontakty s lidmi). Obchodem se peníze dají vydělat, aniž tomu člověk věnoval celé dny, navíc je to práce značně individuální a individualistická. s lidmi se stýkáš, ale jen jako s klienty a zákazníky. bezpečná bariéra tady stále je. nebyla by to cesta?
nemáš nějaký sen, který sis chtěl splnit? vylézt na Mont Everest nebo nejvyšší komín v republice? naučit se potápět? odjet do Austrálie? procestovat národní parky USA? Naučit se japonsky? hledej. pokud najdeš, použij to jako motiv: sem tyhle peníze půjdou.
tady bych začla.
no a případně napiš na fitzpatrickIII@seznam.cz (mailové/chatové přátelství).
Marie-Magdalská
19.02.2012 21:44:19
Myslím, že by ti pomohlo kdyby jsi měl někoho blízkého, opravdového přítele, přítelkyni. Tím, že by ses s někým stýkal, by jsi i objevoval nové možnosti, názory na život, to co je v téhle ošklivé společnosti ještě pozitivní. Možná by ti pomohla i nějaká odborná pomoc (například psycholog), později třeba i určitá forma skupinová terapie, kde se setkáš s lidmi, kteří mohou mít třeba podobný problém jako ty. A tvůj problém není to, že jsi introvert. Takových je nás spousta. A pamatuj si, že sebevraždou se nic nevyřeší. Život ti byl dán, tak na něm zkus objevit to, co je hezký a neužírat se jen tím špatným. Je potřeba jen hledat. Snažit se. Možná mít trpělivost. Možná jsem idealistka, ale věř mi, že nikdy nevíš co tě potká. Stačí udělat nějaký první krok a pak už to půjde lépe. Hlavní je odhodlat se a chtít to řešit. Hodně štěstí!
Fousickaka 20
19.02.2012 18:49:19
Kamaráde něco Ti povím. Žijeme ve společnosti, kde mají nevyšší hodnotu peníze. Jsme silně materialistický a nejraději bychom se jenom flákali a užívali si zábavy. A tady začíná Tvůj problém. Samozřejmě, že těch problémů ve společnosti je mnohem více a vše je způsobené špatným směřováním a odkláněním se od přírody naší společnosti jako celku. Introvert či melancholik má hodně velký dar a to ten, že snadno může hledat smysl života, přírody, třeba i vesmíru, dokáže se snadněji odpoutat od společnosti a materialismu. Můžeš krásně sledovat lidi a jejich myšlení, můžeš zkoumat dějiny nebo různé záhady a zjistíš, že svět a minulost je vlastně úplně jiná. Nesnaž se přizpůsobit extrovertům, ale zůstaň takový jaký jsi. A věř mi, že my introverté jsme ve skutečnosti o krok dále než extroverti a materialisti. Vem si jak dopadla Římská říše nebo třeba Atlantida (i kdyby to měl být jen geniální výmysl) ;) Přesně takhle dopadne i naše "říše" pokud se lidi nezmění. Ber to prostě jako výhodu, protože ona to výhoda je. Zaměř se na stejně smýšlející a chovající se lidi, najdi si svůj smysl života a nakonec zjistíš, jak je žití krásné a možná zjistíš i ještě něco více :) V tomhle ohledu se fakt na tuhle společnost vykašli, protože ta je prohnilá a zkažená a nemá smysl se přizpůsobovat takové společnosti a jít jí vstříc. Za satanem taky dobrovolně nepůjdeš, ale půjdeš opačným směrem, kde je láska a mír.
Christoph
19.02.2012 18:35:13
Hlavně neposlouchej rady typu "Vyhledej odbornou pomoc, psychiatra, psychologa, finančního poradce..." Tihle lidi jsou na tom mnohdy stejně špatně jako ty a jen se tě budou snažit oškubat o prachy aby přežili, je to jen jejich práce... Zkus si do začátku koupit nějakou knížku od Roberta Kiyosakiko, je to investice jen pár stovek, nebo se dá i stáhnout v pdf zadarmo. Vždycky se v životě spolehni jenom na sebe a na nikoho jiného.. Rozjeď podnikání ve kterém se moc lidí nevyzná, pokud teda něco takového ovládáš, pokud ne tak to bude složitější... Pokud umíš anglicky nebo německy tak odcestuj z ČR, v ČR lidi jako ty nemají budoucnost... Good luck!
kull
19.02.2012 18:30:56
Dobrá, tak ještě za třetí:

Co se týče dívek, žen, uvedl jsi, že máš náročné požadavky. Znovu, můžeš je popsat?

Představ si, že takovou ženu potkáš... Uvědom si sebe jejíma očima, tzn. co by jsi jí nabídnul ty?

Můžeš popsat vzhled i charakter.
NocPadaPomalu
19.02.2012 18:27:28
Je to inteligentně napsané, takže hloupej nejseš...
Dělat ze sebe někoho jiného, v tom souhlasím s tebou, že je ubíjející... Zaujaly mě však dvě věci a pokud by tě to moc neobtěžovalo, zkus je tu prosím trochu šířeji popsat:

Takže za prvé, píšeš, že máš pocit, že ses vrátil na začátek... Ale v průběhu toho procesu - opravdu jsi ze sebe JEN dělal někoho jiného nebo ses snažil být vůči lidem otevřenější, tj. při zachování své povahy v jejich očích. Nezdá se to, ale mezi těmito dvěma položkami je docela rozdíl.

A za druhé... Jak by jsi popsal pracovní kolektiv v bývalé práci?
NocPadaPomalu
19.02.2012 18:27:27
Být introvert není vůbec nic špatného. Někdo žije dovnitř, někdo ven. Extrovertů není většina, jak uvádíš, je to půl napůl. Jen extroverti jsou více vidět, slyšet atd.
Prostě jsi introvert. Chybou je asi to, že jsi to ještě v hloubi sebe nepřijal. Bojuješ s něčím... S čím vlastně bojuješ? Povím ti to, bojuješ sám se sebou. Nemůžeš vyhrát, nemůžeš prohrát. Kdykoliv v tomto boji zvítězíš, současně jsi prohrál, protože můžeš porazit jen sám sebe. A prohráváš celkově na body, protože takovým bojem se unavuješ a stojíš na místě, ale svět kolem běží dál!
Přestaň být sám sobě nepřítelem, přestaň válčit neustále sám se sebou. Jsi nějaký Asi máš takové místo na světě. Pro někoho budeš mít smysl právě takový, jaký jsi. Snaha se měnit v tomto směru je jen mlácením prázdné slámy, dopadne to vždy stejně. Na čas se vytrhneš, ale po čase vrátíš se zpět.

Jinak jsi napsal něco v tom smyslu, že nemáš nikoho, kvůli komu by jsi se snažil. Zaplaťpámbu, že nemáš!!!! Takový člověk by s tebou zkusil!
Tak znovu: Každý, kdo tvrdí, že kvůli druhému by se snažil, je lhář! Kvůli sobě se musíš snažit! To je jediná záruka, že za něco stojíš!
Jinými slovy: Když se objeví nějaká fajn holka, budeš šťastný a budeš se snažit to štěstí udržet. Proč se tedy neobjevuje? Je to prosté: každá vidí kluka,který se tváří ublíženě, jako zoufalec. Co ji s takovým asi ve vztahu čeká? Logicky si najde optimistu pohodáře. O zoufalce (bez urážky) nikdo nestojí!
Takže má rada zní: nesoustřeď se na druhé, ale jen sám na sebe! Když sebe uděláš šťastného, bude z tebe štěstí vyzařovat. V tu chvíli šťastný introvert zastíní všechny průměrné extroverty. A ženská pro život se ukáže sama, ani ji nebudeš muset hledat (vlastní zkušenosti:P). Možná jich bude i více, tak bacha na výběr!!!

Jak vidíš, je to vše jen v tvých rukách. Možná je čas udělat něco právě teď hned, protože zítra už může být pozdě.
napravený snílek 33
19.02.2012 17:52:27
Dám ti odpovědi na tvé otázky.Najdi si něco co tě bude naplňovat,nějaký koníček,něco co bude jen tvůj svět a budeš v tom dobrý a uklidní tě to.Co se týče partnerky,tak v tom máš asi pravdu,najít si partnera a nebo i člověka kterému můžeš důvěřovat je víc než těžké a řekl bych spíše nemožné.
Toto koupíš na občanku,je to na sportovní střelbu,já ji mám a pomáhá mi se zbavit stresu,co s ní budeš dělat,je jen tvá věc. http://www.zbrane-dave.cz/products/perkusni-pistole-s-358-50-howdah-hunter-pistol/
Odpovědi
19.02.2012 17:26:30
Z každé situace se jde nějak dostat. A introvertů je mnohem víc než si myslíš, jen si takových lidí nevšimneš, protože na upoutávání pozornosti jsou tu extroverti. Práci si také najít můžeš, i takovou, abys nemusel pracovat v kolektivu. Nevím, nějak mě nenapadá VŠ, po které je podmínkou pracovat s kolektivem. Můžeš o svém oboru třeba posílat články do novin nebo napsat knihu, zabývat se jejím výzkumem/rozvojem... Ani nemusíš riskovat podnikáním, pokud tě to vyloženě neláká.

A prosímtě, sebevraždou to neřeš. Vždyť je tolik možností jak se z tvé situace dostat, proč to tedy řešit touto cestou, připravit se tak o mnoho krásných chvílí. Zkus zapátrat po nějakém dobrém finančním poradci, poradit se s někým o tvé práci. Dále si kromě práce najdi další věci co tě baví, čti nebo choď do přírody... Nepřiprav se předčasně o svůj život.
Wooden apples 15
19.02.2012 17:17:33
tady pomuze jen dborna pomoc.. vsechno ostatni jsou jen kecy.. neni jedinym dnem kdybych o sebevrazde nepremejslel.. proste jen prezivam.. narozdil od tebe zbran mam doma a jen sbiram spetky odvahy..zatim ji nejspise nemam.. ale vim, ze jendou ano... takze jestli nechces dopadnout jak ja i kdyz ja praci mam a nevadi me pracovat a mluvit s lidma..tak si najdi odbornou pomoc..
lixi
19.02.2012 17:11:47
Na začiatok- zabudni na samovraždu..na to ti dúfam dôvody dávať nemusím, sám ich určite vieš...

Ani netušíš koľko ľudí na svete je na tom rovnako...a rovnako majú pocit, že sú v tom sami...Radím ti začať sa niečomu venovať...odporúčam umenie, čomu by si sa neskôr mohol venovať aj pracovne a spĺňalo by to tvoje podmienky..takú hudbu keby si začal robiť, to by ťa oslobodilo alebo maľovať pri tom by si bol sám...zmenou sfér, v ktorých sa pohybuješ by si spoznal aj nových ľudí, možno by ti niektorí sadli, rozumeli by ste si a tvoj problém by bol o niečo ľahší..jednoducho musíš nájsť aspoň jeden záchytný bod a držať sa ho...ten bod môže byť koníček, osoba, čokoľvek...začni chodiť do prírody. Príroda lieči. Na nič netlač, ani na hľadanie partnerky...tých ľudí, ktorých nemáš rád a nemajú radi teba vylúč, akurát by ťa brzdili...a ešte jedna možnosť- odíď, začni cestovať po svete. Pomaly...privyrábaj si po ceste...ale to je už ťažšie zrealizovateľné...
a to že si introvert vôbec nemusí byť problém pokiaľ to nebudeš chcieť zmeniť...len ak to vadí tebe tak to je problém..hľadaj si introvertnú priateľku navzájom si pomôžete
Veľa šťastia
BellDom 16
19.02.2012 17:01:08
vetsinou neodpovídám ..mám to samé s těma pocitama...ale da se to zvládnout člověk musí bojovat..nedá se nic dělat ..a vždy existuje naděje na lepší budoucnost... preju hodne stesti a sily
denja

Autor: zpovednice dne 21.Únor 2012 v 04:21 | Permalink