Zpovědnice

Opravdu si to myslím. Člověk, kterého nic netrápí, je jaksi omámen iluzí štěstí a krásného života a hlavně NEPŘEMÝŠLÍ do hloubky nad životem jako takovým, protože to prostě nemá zapotřebí (zároveň si myslím, že takové přemýšlení ani není "přirozené"). Nejvyšším stupněm takovéto iluzorní omámenosti je pak zamilovanost, kdy už je člověk absolutně odtržený od reality a vidí věci nejvíc tak, jak nejsou.

Naopak člověk, který prochází nějakým těžkým obdobím a třeba i upadne do deprese, hodně přemýšlí. Nad tím, proč a jak se do takové situace dostal atd. Pokud je dostatečně inteligentní, začne přemýšlet v širokém spektru nad otázkami smyslu existence atd., o které běžný "štěstím omámený" člověk za celý život ani nezavadí. Pak si uvědomí věci jako je marnost existence a smrtelnost každého z nás (kterou běžný člověk ze svých myšlenek vší silou vytlačuje). A uvědomí si, že veškerá existence je z podstaty iracionální.

Otázkou je, proč pokládáme zamilovanost za nějaký "požehnaný stav" a depresi za nemoc, když by tomu (v inteligentní společnosti) mělo být spíš naopak.

21.02.2012 02:48:06
ja v depresi tvorit nemuzu,nemam ani rada umeni ala arttherapy.lidi co tvori jenom v depresich maji velke dusevni problemy a tyhle sracky bych si na zed nikdy nepovesila-vyvolava negativni energii.
Gazzapo.
21.02.2012 01:20:31
Deprese me dovedla k Walschovi, k zamysleni nad zivotem, k prehodnoceni meho rebricku hodnot, k vire a ucte k prirode, energiim, lidem, zivotu. Souhlasim s tebou.

Ovsem nic se nema prehanet, nechci se utapet v depresich, jsem rada spokojena a stastna (a kdo ne?) , ale kdyz me tu a tam chytnou chmury, tvorim. Maluju, pisu, abych to ze sebe vybila a kdyz se k vysledku treba po mesici vratim, stojim s otevrenou pusou, protoze nektery veci fakt stoji za to a ja si jenom rikam Fakt jsem to napsala/nakreslila ja?

Takze vseho s mirou.
lolittea
21.02.2012 00:28:46
hlavne ze v tom mas jasno.
Oshii 32
21.02.2012 00:26:08
nemyslím si že člověk co má narušené dopaminové dráhy bude myslet racionálněji.
Darwinista 22
20.02.2012 23:39:18
Mam dotaz, chtel bys vubec byt stastny? :)
4u.
20.02.2012 22:43:16
To je dobrá pitomost..všichni víme, že život nemá žádný objektivní smysl (tím myslím nějaký vyšší smysl daný vyšší silou), tak proč nad tím ještě hloubat a dojebávat se? Není lepší být šťastný? Stejně to, co vidíš, není objektivní, protože tvoje vnímání je vždy subjektivní a lidský mozek není s to pojmout vše nač narazí. Tak když máš na výběr, proč si nevybrat to fajn? Zažila jsem oba protipoly a můžu říct - nikdy jsem se necítila líp než teď, kdy jsem šťastná, 2 roky zamilovaná a vše se mi daří.
Ale jinak zajímavá myšlenka. Překvapuje mě, že to někdo tak vidí. Co mi chybí z depresivních období, tak hloubka a uměleckost dojmů ze života..rozhodně mi nechybí beznadějnost lidského konání :) A i přesto, že s depresí ze mě odešlo půl umění, nikdy bych se do ní nechtěla vrátit z toho, co mám teď. Ani za zlaté prase.
Míček.
20.02.2012 22:42:05
katvelon: O kvalitě svého lidství jsem nenapsal ani slovo.
kevork
20.02.2012 22:34:41
aha, takže sebevražda, ve kterou může leckterá klinická sebevražda vyústit, je vlastně vrchol racionálnosti? Zajímavé.
Nesuď všechno podle sebe. To, že ty se cítíš být v depresi lepším a racionálnějším člověkem, ještě neznamená, že to tak fakt je.
katvelon 23
20.02.2012 22:13:45
kevork: Tak přirozeně doktoři by měli mít snahu zachraňovat lidský život. A proto nebudou podporovat deprese. Ale i v tomto máš dost unáhlené závěry, protože i láska může vést k sebevraždě a deprese k množení.
Ke zbytku - opravdu netuším, proč by zamilovanost měla překážet nějakému filozofování. Já svého partnera miluju nadevše na světě a jsme schopní spolu vést celou noc diskuze o všemožných abstraktních fenoménech. Schválně zde nechci použít "smysl života a smrtí", protože nevidím důvod, proč by měl existovat nějaký univerzální.
vlkous 24
20.02.2012 22:09:52
Nevěřím, že nic vyššího neexistuje, ale i kdyby ne, tak mě baví žít pro ten samotný okamžik žití, kdy cítím spokojenost nebo kdy se respektive dobře bavím. Víc o tom radši diskutovat nebudu, ne proto, že by mě to obtěžovalo, ale protože tímhle filozofováním se člověk dostane leda tak do pekel (brzy neví, o čem vůbec žvaní).
Fii
20.02.2012 22:04:34
vlkous: A z jaké filozofie vychází doktoři? Zachraňovat a podporovat život za každou cenu. Deprese může vést k sebevražde, zatímco láska vede k dalšímu množení. Je pak jasné, co bude medicína považovat za "správné".

A že pocit štěstí nebrání nikomu ve smysluplném uvažování? Kolik opravdu zamilovaných lidí jsi viděla přemýšlet nad smyslem života a smrtí?
kevork
20.02.2012 21:59:47
Pivák: To, že jsem poslední souvětí napsal blbě, jsem si uvědomil hned po odeslání.

Myslel jsem spíš něco jako "otázkou je, proč je deprese pokládána za nemoc a zamilovanost ne". Ano, obojí je jakési vychýlení hormonální rovnováhy, přičemž ale láska je naprosté zatmění mysli.

A dovolím si nesouhlasit s tím, že tyhle věci si uvědomuje "i ten největší blbec". Lidi si podle mě spíš něco takového nechtějí připouštět, tak nad tím radši nepřemýšlí. Viz když se snažím takovou nějakou debatu zavést třeba v rodině nebo mezi kamarády, tak se mi dostane odpovědi typu "ježiš, nepřemýšlej o hovadinách", "co to bleješ" atd.

Máš pravdu v tom, že kdo přijde na to nesmyslnost existence, tak pak mu zbývá už jen "prostě být šťastný", nebo se prostě zabít. Otázkou je, jestli někdo dokáže být opravdu šťastný při pomyšlení, že všechno co v životě vykoná, nakonec pomine a nezbyde nic než marnost.
kevork
20.02.2012 21:49:36
Zajímavé, zatímco doktoři by řekli, že deprese je nemoc, tak pro někoho je to vrchol racionality.
Pocit štěstí nebrání člověku ve smysluplném uvažování. Pokud jsi naladěn existencionálně, tak je asi pochopitelné, že ti deprese vyhovuje. Ale s racionalitou to má pramálo společného.
vlkous 24
20.02.2012 21:49:13
Kdosi tu kdysi pustil skvělý citát, volně přeloženo - neslibuj ve štěstí, neodpovídej ve vzteku a nerozhoduj se ve smutku - v tomto světle vůbec nevidím depresi jako nějakou výhru, jediné co je na ní dobré je, že je tvoje vlastní.
poprvé dohola
20.02.2012 21:35:31
Líp, než Pivák, bych to nesvedla vyjádřit.
odula 48
20.02.2012 21:34:27
Asi proto, že ve stavu zamilovanosti jsme šťastní a ve stavu deprese nikoliv.
nonemka
20.02.2012 21:29:06
To, že naše existence nemá smysl a že nakonec všichni zdechnem, si uvědomuje i ten největší blbec. Nad tím netřeba přemýšlet. Akorát někdo si před tou krutou a bolestivou smrtí užije trochu srandy a štěstí a někdo si před tim "užije" akorát ty depky...

Pokud už si správně uvědomuješ, že tě smrt nemine, tak proč považuješ depku za "požehnaný stav"? Neni lepší tu mizernou, nesmyslnou existenci přečkat šťastný než zpruzený?
Pivák 29
20.02.2012 21:28:42
Jsi můj člověk, občas mě moje kule chtějí přivést na zcestí, ale moje neurony jsou nesmlouvavé. Melancholie mi otevírá oči, přivedla mě k filozofii a buddhismu.
Vrak

Autor: zpovednice dne 21.Únor 2012 v 03:29 | Permalink