Tak jsem si zase padla pěkně na hubu,opět a jen proto, že já jsem prostě já. Je možný aby člověk přilnul k někomu koho nezná a pak ho ve finale tou svoji náklonosti dokázal vyděsit tak moc že o něj najednou přišel. Ano je to možné a ani to není pak vůbec příjemné. Byla spousta vztahu některé trvaly krátce některé déle a některé ani vztahem nebyly ale bylo v nich cosi co by tomu nasvědčovalo. Už dlouho vím že není důležité to období myslím jeho délka ale ten člověk s jakým ta doba uplynula. A do konce už vím že pokud je ten člověk výjimečný stačí i třeba pouhý týden k tomu aby jste věděli že přijít o něj je to poslední o co by jste stály. Většinou se ale tyto obavy naplni a vy s tím nic nenaděláte .musíte se zvednout ze dna a jít dál.

ON: Ale já nebyl až tak ožralý! Ne?

ONA: Né sypal si na sebe třpytky a řval jsem Edward Cullen. Hodil si s mým křečkem o zem a řval “Pikaču, volím si tebe”.
Potom si
hodinu křičel ve skříni, že vchod do Narnie nefunguje a když jsi vylezl
stál jsi v krbu a neustále křičel "Příčná ulice!". A pak jsi řval na moje a
uto " Optimusi já vím, že jsi to ty TRANSFORMUJ SE ! "
Zbytek noci si vypouštěl bazén s tím, že hledáš Nema
a když ses vracel domů, skočil si po bezdmovci a křičel “Brumbále, ty žiješ

Pátek a sobota za náma neděle
zaplať pánbůh u konce, pondělí před náma
hned za ním úterý ... no a zbytek fádního
týdne asi tak jak ho známé všichni .Začala
bych teda asi pátečním dnem,děti
odcestovaly a já si udělala takovou téměř až plánovanou vizi jak to celé
klidu užívání si bude vypadat .Což
nevypadalo troufnu si i tvrdit že
jakékoliv sci-fi by k tomu dni mělo blíže
než můj původní plán.Místo abych řádila
v ulicích ,tancovala a užívala si svých volných chvilek -jediné místo kam a kde jsem
mohla začít řádit byl možná tak můj mobilní
telefon a že tam mám teď věci. aplikací
obrázků, dokonce i souborů co nejdou
nijak otevřít.No ranec všeho i když na
nic,čas ale ubíhal pátek v ....někde:-).pryč a já při pohledu na zpět jsem si říkala .Hned
to je znát když člověk má svůj vlastní byt
a ještě je v něm sám to se to paří ...

Často se ptám sama sebe jestli jsou někteří z nás připraveni jít dál životem po nějakém svém osobním fiasku. Někdo se zvedne ,oklepe a bez výčitek pokračuje dál svoji cestou a to bez strachu zda se něco zase třeba nepohnojí.Myslím si že i pro život samotný je nejlepší školou život sám . A tak jako tě škole jsou jedinci co opakovaně procházejí ročníkem stále samým a s obtíží postoupí výš. Jsou i v běžném životě lidí co se neponaučí ani z chyb druhých ani ze svých vlastních. Třeba taková neponaučítelna jsem přesně já , stále se opakující chyby, stále stejné trápení ale nikde žádné ponaučení a snaha se tomu prostě příště vyhnout.