.... | **Smutný
Běží na autobus a nadává nad svými zmáčenými šaty... Kruci,zas se bude muset převléknout. Kouká z okýnka na procházející lidi, někteřímají deštníky, jiní si drží nad hlavou noviny, ostatní rezignovali a skleslepokračují mezi proudy vody svojí cestou. Kouká ven, nad ničím kromě svých šatůnepřemýšlí... Najednou jí něco upoutá a rychle se otočí. Ostatní spolucestujícína ni užasle koukají, co ji na chodníku tak upoutalo - nějaký idol dívčíchsrdcí nebo co jiného by to tak mohlo být? Ale tentokrát by se všichni mýlili.Otočila se za dívkou ve žlutých šatech a vysokých botách. Běžela po chodníku, súsměvem, proudy deště jí tekly po tvářích, ale jí to nevadilo. Smála se,ostatní na ní koukali jako na blázna...
Rychle vystoupila na další zastávce a běžela zpátky. Chtěla tu dívku za každoucenu dostihnout. Byla jí tak podobná, v obličeji, postavou, vším... Pospíchalazpátky, odstrkovala lidi z cesty, musela ji dostihnout. Ale po dívce v zářivěžlutých šatech nebylo ani památky... NIC nepochopila!
Mezitím co nadávala na stále se stupňující déšť, dostala se až na přechod...Pak náhle uhodil hrom a ozvalo se skřípění brzd a výkřik...
Každý z nás má v sobě tuhle dívku v šatech barvy slunce... Je to naše dobránálada, náš optimismus v životě.. Když jsme naštvaní kvůli nějaké maličkostijako jsou mokré šaty, měli bychom ji v sobě najít... Když ji uvidíte předsebou, měli byste si uvědomit, že je lepší se na svět usmívat a ne mračit.. Žeje lepší si života užívat, dokud ho máme.. Protože život je ten největší dar anikdy nevíte, kdy vám váš dárek někdo vezme...
