--Pajuska--

Když jsem tě poprvé viděla, byl jsi mi lhostejný. Na druhýpohled ale jsi ve mně vzbudil to, co zatím žádný jiný kluk. I když jsem s tebounikdy nemluvila, věděla jsem, že ty jsi ten kluk, kterému se říká Ten PRAVÝ...Psali jsme si a já jsem si tě zamilovávala čím dál více. Vždy mě dokážešpotěšit a rozesmát a nejednou, když mi bylo smutno, vzpomněla jsem si na tebe.Stejně tak když jsem měla radost - chtěla jsem, abys ji prožíval se mnou. Stálesi píšeme a já čekám jen na to, kdy se konečně sejdeme. Ano, mám strach,dokonce velký, že při našem povídání nastane ona trapná chvíle ticha, alepomyšlení, že tě uvidím... Uvidím tvůj krásny úsměv a uslyším tvůj povzbudivýhlas, to mě neuvěřitelně naplňuje štěstím. Nechci tě milovat, protože jak sezdá, ty můj cit neopětuješ, ale nemůžu si pomoci... Je to těžké a někdy mámchuť jen brečet a řvát...Ale stále věřím,že to zvládnu. Že to MY zvládneme...