26.Leden 2009

........

STARGATE ODYSSEY

EPISODA 1-07
„DETOUR“

VERZE: SCÉNÁŘ v 1,0

Délka:
53 stran


Námět:
Noximo
Raynor

Scénář:
Noximo
Ashrak

„Korekce“:
Raynor

Hrají:
N/A

2007 Homer Productions - ve spolupráci s SG1.cz.
Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are properte of MGM/UA. Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are the property of MGM/UA. This script is written for entertainment purposes only, and no money has exchanged hands. This materal may not be reproduced without expressed permission of its authors. SGO.SG1.cz is an unofficial fan site.


POJMY PRO ČTENÍ:
N/A

TEASER
FADE IN:

EXT. KOMPLEX – NOC

Záběr na doutnající ruiny vzdáleného komplexu. Jde o trosky mohutné železobetonové budovy, CGI. Vše pozorujeme z paluby bedrosanského stroje, stejného, jako v dobách SG-1. Jak se záběr oddaluje, vidíme, že se oknem ven dívá komandér RILLAN. Pak se otočí zpátky ke kameře.

RILLAN: Kde je kruh?

Střih, záběr na jednoho z důstojníků.

DŮSTOJNÍK: Ten jsme již zajistili, instalovali jsme clonu.

Rillan vypadá naštvaně. Udeří do zdi stroje.

RILLAN: Jak se to zatraceně mohlo stát?! Měli jsme dokonalé zabezpečení…

DŮSTOJNÍK: Zdá se, že Věrozvěsti zajali jedno z našich komand venku a nasadili jim něco do hlav. (pauza) Poslední záznam z komplexu mluví o invazi brouků skrze kruh. Naši byli překvapeni a po rychlém selhání ob-

Rillan ho přeruší.

RILLAN (nahlas): Vím, že jsme si to odpálili sami, děkuji!

Komandér se na chvíli odmlčí. Důstojník se ho zeptá.

DŮSTOJNÍK: Všimli si Optricové exploze?

RILLAN: Hrozí nám vypovězením příměří! (povzdech) Tak vážné to nebylo celé roky…

Pak se na moment odmlčí.

RILLAN: Instalovali jste tedy zatím clonu, ano?

Důstojník kývne.

DŮSTOJNÍK: Ano, ale…

RILLAN: Ale co?

DŮSTOJNÍK: Ale jakmile záchranáři vykopali z trosek kruh, zkusili jsme ho aktivovat. (pokrčí rameny) Máme venku ještě několik komand.

Rillan přikývne.

DŮSTOJNÍK: Jenže nenaběhl. (pauza) Prostě nefungoval.

Rillan si povzdechne.

RILLAN: Zřejmě ho poškodila exploze.

DŮSTOJNÍK: Ani se ho nedotkla… Po diagnostice jsme zjistili, že mu něco brání v aktivaci, nějaký příkaz zvenčí.

Rillan se na něho podívá.

RILLAN: Myslíte, že nám Ori na dálku odstavili kruh… Nějakým virem?

Důstojník pokrčí rameny.

DŮSTOJNÍK: Mohli to být oni, nebo Pakt, nebo Jaffové.

RILLAN: Pakt ani Jaffové si nás ani pořádně nevšimli… (pauza) Tak či tak, rozkazy z vyšších míst v případě ztráty komplexu mluví jasně.

Detail na Rillana.

RILLAN: Umístěte kruh do karanténní oblasti a sejměte clonu. Pro případ, že ji rozjedete. (pauza) Už nebudeme riskovat ztrátu dalšího komplexu. (pauza) A samozřejmě maximální ostražitost. Pokud něco nepřátelského projde skrze, víte co dělat.

Důstojník kývne.

 

FADE OUT

---
ZNĚLKA
---
FADE IN

Znělka začíná nápisem, mottem celého seriálu, a potom pokračují v rychlém sledu scény z předchozích dílů.

EVERY ODYSSEY HAS A STORY…


Kamera je 30 000 km od planety, vidíme celou polokouli Země, jejíž východní část je již osvětlena Sluncem. Ale jen na krátký okamžik, protože do záběru vstoupí rychle se pohybující Ha’tak a zakryje celou Zemi. Střih na admirála Ivanovou, která promlouvá ve velitelském středisku Gara.

IVANOVOVÁ (mimo záběr): Čeká nás dlouhá cesta k tomu, získat zpět Zemi, získat zpět náš domov. (odmlka) Každý si ale musí uvědomit jednu věc. Nebude to zadarmo. (v záběru): Protože tato cesta znamená nejen krev a oběti, ale i ztrátu části našeho lidství. Musíme použít všech prostředků, co máme k dispozici, ať už budou jakékoliv!

Kamera se oddálí a vidíme chodbu moderního komplexu, jde o pařížský kosmodrom, ze kterého startovala Odyssey. Bílá podlaha a na zdech velké zarámované fotky nebo obrazy pozemských lodí.
Na jedné z křižovatek spatříme vycházet generála Hammonda a plukovníka Dilla, dobrého přítele plukovníka Piersona, procházejí dlouho širokou chodbou, vidíme je zepředu.

HAMMOND: Kdy se vracíte na svého Leonida?

DILL: Brána v JSGC bude volná až zítra.

Střih. Záběr na Zelenku sedícího v monitorovací místnosti podzemního komplexu v Garu. Za ním stojí doktor Langham a plukovník Samuels – který vypadá rozčíleně.

SAMUELS: Nemusím vám snad říkat, že tohle je vaše poslední šance na bezpečnou práci. Pokud nechcete jít do trestanecké kolonie k dalším dezertérům, pošleme vás k OSGC.

Samuels odejde z místnosti. Uvnitř zůstane jen Radek a Langham.
Střih na Zelenku sedícího v malé potemnělé místnosti, ozařované pouze světlem notebooku. Radek nahrává zprávu.

ZELENKA: Končím totiž na tomhle projektu. Nemyslím si, že je dobré ti říct podrobnosti, ne teď, ale jednou určitě. Přeřadili mě na asgardské jádro a mise v poli. (pauza) Hodně nasazení.

Střih, interiér jeskyně, záběr na stojícího plukovníka Mitchella, okolo jsou američtí a britští vojáci.
Kamera se zaměřuje na Camerona.

MITCHELL: Naším úkolem zdržovat a zdržovat, než Leonidas dorazí.

Detailní záběr na Mitchellův obličej.

MITCHELL: A on dorazí.

Střih, Mitchell a Griffith v malé místnosti, v předmístnosti jádra, vše je chirurgicky čisté.

GRIFFITH: Kdyby ta vaše NID to podělané jádro lépe uklidila…

Střih do Cheyenne Mountain, přímo před bránu ve starém SGC. Okolo jsou ranění, všude špína. U jednoho raněného klečí zoufalá Liu.

LIU (hystericky): Nech toho, ty bastarde… nech toho! Ty budeš žít, slyšíš!? Budeš žít a…

Voják upadne do bezvědomí.
Sekundový záběr na dlaně Liu držící vojákova ramena. Na zlomek sekundy nepatrně zazáří.
Liu si toho nevšímá a ještě s ním třese, ale náhle ji někdo chytne za rameno a od zraněného vojáka ji odtrhne.
Střih. Doktor Anguiano si klekne k vojákovi kterým Liu třásla a zkontroluje jeho puls. Zmateně se podívá na jeho hrudník, kde je několik ran po zásahu tyčovou zbraní křižáků. Voják se probudí a dívá se na oba. Anguiano se otočí k jednomu z mediků.

ANGUIANO (nahlas): Proč tu ten muž ještě je? Vždyť už je ošetřený!

Střih na Dakaru. Pohled na Liu stojící před aktivovanou bránou. Zvedá ruku na pozdrav, loučí se s Albertem.
Alberto Rici jí také zamává a nasedá do hummeru. Nádvoří je celé zaplněné Jaffy v bojovné náladě. (CGI) Všichni jsou v plné zbroji, zvedají tyčové zbraně nad hlavu a vykřikují bojovná hesla za Republiku.
Liu se znechuceně otočí a projde bránou.

Záběr na několik černochů od hlavy po nohy zabalené v hadrech různých barev. Drží v rukou pušky AK-47. Jsou schovaní u schodiště v nějakém době. Zvenku je slyšet nejasně hulákání davu, zvuky rozbíjeného skla a několik výstřelů. Slyšíme hlas Ann.

ANN (mimo záběr): Znáte toho technika z hangáru? Říkají mu Malej Joe. Dneska celé odpoledne mluvil jen o nějaké vlně uprchlíků, která míří ze severu.

Dovnitř vejde nějaká stejně zahalená hubená žena a podává jim bochník chleba. Všichni ho vyhladověle začnou dělit a zoufale jíst. Žena vyjde zase ven a kamera s ní – vidíme nebe nad městem zatažené mohutnými doutnajícími požáry. Záběr je prokládán dialogem Piersona a Kekany.
KEKANA (mimo záběr): Zločinci jsou v každém státě, plukovníku. Ale když nastanou takové mimořádné okolnosti jako nyní… (pauza) Myslím, že jediným řešením je stanné právo.
PIERSON (mimo záběr): Myslel jsem, že na zajištění města nemáme dost mužů.
KEKANA (mimo záběr): Pokud zorganizujeme milice a policii, pokud oslabíme naše hlídky a pokud zpřísníme zákaz vycházení, tak by to šlo. Ale je to jen jedno město z mnoha…
Záběr se vrátí na otevřenou hvězdnou bránu v komplexu na Garu. Okolo postávají vojáci připravující se na misi skrze ni. Slyšíme znovu v ozvěně hlas admirálky Ivanovové.
IVANOVOVÁ (mimo záběr): Musíme použít všech prostředků, co máme k dispozici, ať už budou jakékoliv!
FADE OUT


ZNĚLKA STARGATE ODYSSEY SEASON 1
HUDBA: S-33 Leaves Port (1:43) Z OST U-571 RICHARDA MARVINA

OPENING IN

Odyssey. Záběr na Thora ve strojovně Odyssey, říkajícího Carterové, že lidé ze Země jsou Pátou rasou.

Paříž. CGI. Vidíme směrem na jihovýchod z druhého stupně věže. Všechno se utápí v rudé barvě z klesajícího slunce. Dlouhý stín Eiffelovy věže dopadá na Martova pole, která jsou plná kráterů, těl a vojáků. Hvězdná brána je obklopena štítem. Z oken Ecole Militare směřuje k bráně střelba. Co je ale nejhorší, celou levou část města od Martových polí zaujímá křižník Ori, třída Cyclop, stejná, jaká poprvé proletěla superbránou. Křižník je o více jak dvě stě metrů vyšší než Eiffelova věž a doslova vyplňuje třetinu záběru.

Joint Stargate Command. Částečně CGI. Vidíme podzemní nového komplexu hvězdné brány. Rozlehlou místnost, podobnou té z NORADu. Na jedné straně je velká řídící místnost s obrazovkami na konci, na druhé straně podobně rozlehlá místnost plná vojáků, tanků, scorpionů a railgunů… a hvězdné brány. Nad ní je logo UNATSEC, včetně typického ‚A‘ symbolu Tau’ri. Vidíme zde také DHD připojené k počítači.

Orbita Země. CGI, externí záběr na zboku Freedom trhanou explozemi a proudy dronů.
Jednotlivé části lodi explodují nebo jsou rvány explozivní dekompresí.
Nakonec vyletí jeden proud dronů z můstku do vesmíru a my vidíme, jak můstek exploduje do vesmíru.
Střih. CGI, externí záběr zdálky. Všech jedenáct pozemských lodí je rváno na kusy proudy dronů a jedna po druhé se rozpadají nebo explodují do shluku trosek.

Nad Epsilon Eridani. Vidíme oslepující oranžově-rudou záři slunečního povrchu, který vyplňuje polovinu obrazovky. Druhou polovinu vyplňuje vesmír. I na nebi se ale vyjímá gigantická rudá koronální smyčka, stoupající milióny kilometrů nad povrch hvězdy. Součástí celé scény je (a bude) i tetelení atmosféry hvězdy. Teploty jdou do tisíců stupňů. CGI.
V pravém horním roku se najednou objeví hyperprostorové okno, a z něho vyskočí malý objekt. Krátce poté se objeví okno znovu. Vyletí z něho Odyssey. (zlom v hudbě)
Záběr zezadu na Odyssey a Alexandra směřující pod palbou k nepřátelské flotile. Jejich štíty se pod náporem přesnější palby prohýbají. CGI. Obě lodě směřují dále od kamery. Pod nimi rudý oceán plasmy, nad nimi monumentální rudá koronální smyčka.

Záběr zepředu na zamračeného plukovníka Roberta Piersona sedícího na otřásajícím se můstku Odyssey. Dívá se dopředu.

Nevadská poušť se spoustou komplexů a hangárů okolo, několik runwayí; spousta světel. Na západě je ještě modrá záře po zapadajícím slunci. Vidíme základnu v Groom Lake, neboli Oblast 51, hlavní dok pozemské flotily. K tmavě modrému se vznáší deset různých majestátních lodí. Několik lodí třídy Deadalos, třídy Prométheus a několik nových podpůrných, menších lodí třídy Yakami a dvě vlajkové velké lodě třídy Ajax. Jednou z Ajaxů je i EJF Freedom. „Kamera“ se mírně třepe a krajem se line hluk lodí stoupajících k čistému blankytnému nebi.

Záběr na Radhu Kaushal sedící na svoji konzoli na můstku Odyssey. Dívá se do kamery. 

Nad Epsilon Eridani. Vidíme zblízka velkou pyramidovou loď, spodem směřující k pozemské flotile. Najednou se velmi blízko jejího trupu otevře hyperprostorové okno a z něho vyletí shluk F-302. Záběr na ně zazoomuje a zaostří. F-302 rychle proletí kolem hrany spodku lodi.

Záběr na Curtise „Gummy“ Wrigleyho v oranžové letecké kombinéze s helmou v kokpitu. Je zpocený.

Tollana. Rozlehlá místnost s kruhovým půdorysem a uprostřed místnosti je hvězdná brána. Ne však antická, ale postavená Tollány. Zelenka na ni zasvítí baterkou a díky tomu se odhalí i řada dalších cest vedoucích do kruhové místnosti. Vchod, kudy přišla naše výprava, je jen jeden z několika.

Záběr na Liu Yulan stojící v protichemickém obleku u tollánské brány v podzemí Tollany. Její obličej je osvícen modrým světlem kombinézy.

New York. Záběr na budovu OSN se zvedne k nebi, odkud přilétá masivní oranžový puls a dopadne doprostřed Manhattanu. Následuje prudká bílá oslnivá záře jasnější než slunce, krátce na to hluboký zvuk dopadu, načež se kamera začne naklánět do boku. Z centra dopadu, z toho oslnivého místa, se ven šíří tlaková vlna beroucí sebou všechno, co jí stojí v cestě.

Záběr na doktora Radka Zelenku stojícího před bránou v bývalém SGC v Cheyennské hoře. Brána za ním je aktivována.

8. podlaží bývalého SGC. Vidíme velkou železobetonovou místnost kruhového půdorysu, na průměr zhruba 15 metrů. Na jedné straně je vstup do tunelu, dost velký, aby jím mohla projet auta. Na druhé straně je několik vstupů do samotného patra, podobných chodbám z SGC. V celé místnosti se ostře bojuje. Na silnici stojí hummery, railguny kropí vstup z hlavního tunelu, obránci se kryjí za žebrováním i jinde. Z ústí hlavního tunelu útočí davy křižáků Ori, občas je mezi nimi i několik Jaffů. Vbíhají do místnosti a opětují palbu. Stěny se pod náporem pulsů i projektilů drolí a místnost je hodně zaprášená.

Záběr na majora Josepha Griffitha, Griffith má zamazaný obličej a přebíjí svoji pušku.

Pohled z dálky na tollánskou hvězdná bránu, postavenou na jakoby starobylém podstavci a osvětlenou u svých pat. Celá scenérie je zalitá do rudé barvy. Brána se s hučením aktivuje a jednotlivé chevrony zapadají na místo, a když zapadne poslední chevron, červí díra se otevře s charakteristickým hučením a kowashuu. Na bráně se aktivuje štít ne nepodobný tomu na Atlantis. Světlo červí díry nám ukazuje, že od podstavce brány se line udržovaná cesta lemovaní stromy, vidíme i část tollánského iontového kanónu.

Záběr na udiveného Bryna sedícího na panelu v kokpitu teltaku.

V záběru vidíme vzdálený Hat’ak a na pozadí Zemi s Jižním pólem. Hat’ak neustále střílí, a to směrem na kameru. Do záběru náhle vstupují z opačného směru dávky z railgunů a pár raket, potom se objevuje Odyssey, která prolétá nad kamerou.
Obraz se zaplní bílou září a kamera se začne oddalovat. Bílá záře „kawooshu“ zajede do horizontu hvězdné brány a zmodrá na její klasickou barvu. Kamera se dále oddaluje, až vidíme celou bránu a pod ní se objeví nápis STARGATE ODYSSEY.

OPENING OUT
---

AKT 1

FADE IN

EXT. EAST LONDON, ZEMĚ - VZDUCH - DEN

CGI. Kamera letící ve výšce několika stovek metrů se přibližuje k East Londonu,  v dálce vidíme tři černé tečky, které se rapidně zvětšují; jak se přibližují,  zjistíme že to jsou  tři vrtulníky, které právě vzlétávají ze stále těžce poničené základny Agulhas. Letí směrem na nedaleké King Williams Town. Jak přelétáváme nad East London, tak se nám za městem
začnou rýsovat obrysy Odyssey. Z tohoto pohledu se opět můžeme přesvědčit o její majestátnosti - a z pokroku oprav trupu.
Všechny tři vrtulníky pomalu přelétávají nad ní. A v tom -
                                                          


INT. VRTULNÍK - DEN

Sedí v něm samí černoši, všichni jsou z původní osádky
základny Agulhas. Mariňáci. Dokonce i teď uvnitř vrtulníku jsou
všichni zahaleni, i když je jim částečně vidět do obličeje.
Jsou zabráni do halasného hovoru, v jejich hlase je slyšet,
že jsou rádi že se dostali z města. Hluk vrtulníku je značný, ale dialog nepřehluší.
Záběr na jednoho z mariňáků.

MWAMBE: Měli jste toho parchanta vidět, jak se tvářil když jsem na
něj vytáh zbraň.

Jedná se o stejnou postavu, která střílela na civilistu o několik dnů dříve; (ep. Separated).
Střih na dalšího mariňáka.

OLHASA: A to se ten blb jen tak vzdal, nebo co?

Olhasa je trochu při těle, a má velmi hluboký hlas. Místo
pušky si drží lehký kulomet, je to kulometčík této jednotky.

Střih zpátky na Mwambeho.

MWAMBE: Jasně že ne. (pauza) Otočil se utíkal dál, blbec, já mu
říkal že má stát, a on nic. I když bylo tam zkurveně
hlasito, ty lidi toho taky nadělaj. Aspoň že už jim nemusíme
dělat benga.

Další mariňák se na něho tázavě podívá.

NKALA: Takže si ho jednoduše vodprásk, jo?

Nkala je menší, vyhublý černoch, který svírá v ruce M40A1
odstřelovací pušku. Když promlouvá má poněkud vyšší hlas než
všichni ostatní.

MWAMBE: No jasně, dyť je to jedinej trest za krádež jídla a
ještě neuposlechnutí rozkazu.

Mwambe se začne smát, ostatní na něj koukají, nechápou jeho
smysl pro humor. Po chvíli Mwambe pokrčí rameny, ale očividně mu to nijak nevadí. A pak prudce změní téma hovoru.

MWAMBE: Takže chlapi, teď nás čeká konečně zajímavá mise.

Nkala se nakloní k vojákovi co sedí vedle něj.

NKALA (šeptem): To bych kurva řek'.

MWAMBE: Je to víceméně rutinní průzkumná mise. Ale dávejte
si bacha na ty militantní anarchistický svině. Ať vás
nerozstřílej na kaši. Nerad bych vás odvážel domu v
tomhle...

Vytáhne z kalhot krabičku sirek, a párkrát s ní zatřepe, aby
bylo poznat že je zatím plná sirek, a nerad by je vyndával.

MWAMBE (pokračuje): Nerad bych vašim rodinám a matkám
vysvětloval, že tyhle kusy, jsou všechno co z jejich otce, manžela,
nebo syna zbylo.

NKALA (pokouší se vtipkovat): A když nemám ani jedno?

MWAMBE (očividně nepochopí, ukáže prstem): Tak to stejně kurva nezkoušej!

NKALA (lekne se tónu): A-Ano.

MWAMBE: Takže jo vlastně jako vždycky, kryjte si zadky, a zkuste
se nenechat zabít.

 

EXT. KING WILLIAMS TOWN - VE VZDUCHU - DEN

CGI. Kamera letí za vrtulníky, které se pomalu přibližují ke King
Williams Town. Už zdálky si všímáme že z několika částí
města zvedají sloupce kouře. Kamera si najede mezi vrtulníky,
k výlezu z jednoho vrtulníků. Nějaký voják se z něho naklání pro lepší výhled.

 

INT. VRTULNÍK - NAD KING WILLIAMS TOWN - DEN

OLHASA se naklání ven, pouze lehce, jen aby měl výhled na
město. Po chvíli se vrátí zpátky. Ve tváři, nepříliš nadšený
výraz. Kamera se posune, tak aby zabrala všechny vojáky
sedící ve vrtulníku. Koukají se na něj docela tázavě, až to
nevydrží NKADU, introvertní muž, který se až do teď moc
neprojevoval, občas si přeleštil zbraň, ale se zbytkem ještě
neprohodil ani slovo.

NKADU: Cos viděl?

OLHASA chvíli vyčkává, pak z něj vypadne pouze:
 
OLHASA: Sakra.

NKADU: Tak cos do prdele viděl?

OLHASA: Na několika místech asi hoří, nebo tam
dopadla raketa, prostě jsem viděl jak z několika míst stoupají
vysoké sloupce kouře.

Vojáci utichnou. Pak se z repráku ve vrtulníku ozve zapraskání. Mezitím je
vidět jak se z jejich špitajících hlasů, které slyšíme po celou scénu, vytrácí enthuasismus.
 
PILOT (z reproduktoru): Blížíme se ke King Williams Town, ti
co se ještě kompletně nezakryli, tak ať už to do prdele konečně
udělají.

Pár vojáku si začne zakrývat nějaké části obličeje,
povětšinou tváře, čelo nebo oči.

MWAMBE: Tak už je to tu, připravte se na přistání.

 

EXT. LES, BEDROSIA

Sledujeme řídký les. Uprostřed něj, na malé vyvýšenině je Brána, zakotvená mezi dva stromy. Kamera k ní pomalu začne klouzat mezi stromy až je ve středu záběru. Začne se vytáčet. Když zapadne poslední chevron, vzniknuvší červí dírou proletí malá sonda a zamíří vzhůru do nebe. Kamera se za ní ohlédne, ale pak se vrátí zpět k bráně. Tou nyní prolétávají dvě UAV, bezpilotní průzkumná letadla.

 

INT. GARO, Kokpit Scorpionu.

Uvnitř sedí SPECIALISTKA LIU a sedm VOJÁKŮ, jejich velitelem je MAJOR LASS.
LIU je neklidná, je vidět, že by raději byla někde jinde. Jeden z vojáků (PILOT) je u řídícího panelu a kontroluje údaje.
Záběr na pilotní desku; mezi mnoha čísly se kamera detailně zaměří na hodiny a datum v rohu. Čísla ukazují 01.04.11…
1. duben.

PILOT: Sonda je na orbitě. Podle pasivního skenu je nejbližší energetická stopa deset kilometrů od východně od brány. Nebližší město je pravděpodobně 63 kilometrů jižně.
Podle UAV nejsou v okruhu dvou kilometrů žádné známky života.
Poletíme, nebo mám spustit i aktivní sken?

LASS: Raději ne. Tyhle hejskové jsou technicky vyspělejší, mohli by si toho všimnout. Zamaskovat a letíme. Zamiřte k tomu městu.

Scorpion se pomalu zvedá a míří vpřed, stejně tak jeden další, těsně za ním…

 

EXT: LES

Stejný pohled na bránu. Skrze horizont prolétnou dva Scorpiony, přímo proti kameře. Ta propluje skrze čelní okno do útrob prvního ze strojů a na jeho zadní části se otočí. Přímo před kamerou sedí Liu s očima upřenýma do podlahy. Skrze čelní okno je vidět že se Scorpion otáčí o 180 stupňů.

VOJÁK: Ke kterejm blbečkům vlastně letíme? K těm co věří v Nefertum, nebo k těm druhejm?

LIU (stále kouká do podlahy; lehce podrážděně): Oba věří v Neferta…

VOJÁK: Když jsou oba na stejný straně barikády, tak kvůli čemu se čertěj?

LIU (Upřeně se podívá na vojáka): Poslouchal jste mě vůbec na tom brífinku?

VOJÁK: No, víte, co se říká, jedním uchem tam…

LIU (Rezignovaně zdvihne oči v sloup): Oba věří v Neferta. Rozdělují se ale v tom, kde je nechal vzniknout. Bedrosie si myslí že lidi byli stvořeni na týhle planetě; Optrica je zase pro to, že lidé sem byli přivedeni z jiné planety, neboli od nás. Něco nejasného?

VOJÁK: Jo. Ke kterejm teda letíme?

Liu vypadá více než konsternovaně.

LIU: K Bedrosianům, proboha… (pauza, pro sebe) Ye-su, ta-ma de…

Hovor na chvíli utichne, poté opět promluví jeden z vojáků.

VOJÁK: Beztak mi to přijde jako uhozenej důvod k válce…

LASS: Znáte snad nějakej lepší?

VOJÁK: Určitě bych na nějakej přišel, pane.

LASS: Tak přemejšlejte a…

Scorpion se začne otřásat

 

EXT. LES

Záběr na Scorpiona, který prolétává energetickým polem. Při bližším pohledu je vidět, že se nejedná o energetické pole, na jaké jsme zvyklí, ale o mříž sestavenou z jednotlivých tenkých paprsků modré barvy. Scorpion začne zpomalovat a poškozovat se. Jeden z motorů odpadne. Poté co proletí skrz, opět zrychlí a začne ztrácet výšku.

 

INT. SCORPION

Celá kabina se třese a je chvílemi zahalena jiskrami. LIU má na tváři vyděšený výraz. Kamera opět zabírá celou scénu zezadu, oknem je vidět blížící se země.

PILOT: Stroj je neovladatelný, řítíme se k zemi!

LASS: Všichni pozor na kebuli! Doktorko! Dejte si hlavu mezi kolena!

Liu je opřená o stěnu a marně se snaží něčeho přidržet. Dýchá ztěžka. Voják, sedící vedle ní, jí chytne a zatlačí hlavu do ochranné pozice. Pak přijde náraz.

 

EXT. LES

Poškozený Scorpion je zaseklý o strom. Za ním je několik decimetrů hluboká rýha a pár poražených stromů

 

INT. SCORPION

Několik těl leží na hromadě, ale postupně se všechny začnou hýbat. První se zvedne MAJOR LASS. Scéna je nyní zabírána dynamickou kamerou, celý záběr je beze střihu.

LASS: Všichni v pořádku?

VOJÁK: Myslím, že mám zlomenou ruku.

LASS: Doktorko, podívejte se mu na to.

LIU: Ale já nejsem dok…

Liu zmlkne a přesune se ke zraněnému vojáku.

LASS: Ostatní v pohodě?

Ozve se několik souhlasných zamručení. Liu chytne vojákovu ruku a začne ji prohmatávat. Je vystrašená, tečou jí slzy.

LIU: Nic to není, bude jen naražená…

VOJÁK: Opravdu? Bolelo to jak prase.

LIU (polohlasně): Zlomená není, budete v pořádku…

VOJÁK: A vy?

Liu neodpoví a otočí se na majora. Ten už stojí s několika vojáky před letounem a vydává rozkazy.

LASS: Zaujměte perimetr 500 metrů. Pilote, funguje radar?

PILOT: Ne, pane. Je mrtvej…

LASS: Zkontaktujte druhého Scorpiona, ohlaste jim naši situaci…

Kamera se otočí zpět na Liu. Záběr pokračuje stále beze střihu.
Liu jde ke dveřím a chystá se vyskočit ven.

LASS: Raději zůstaňte vevnitř. Určitě jsme nespadli jen tak.

Liu se zastaví ve dveřích. Vedle ní vykoukne Pilot.

PILOT: Pane, druhý Scorpion je v pořádku, stihli se tomu vyhnout. Říkají ale, že na radaru zachytili několik letadel mířících naším směrem. Zkusí to přeletět, ale nevědí, jak vysoko to až sahá a jestli to není nahoře taky uzavřené. Asi to k nám nestihnou první.

LASS: Doprdele…

Lass vypadá, že pod tlakem přemýšlí. Dívá se nepřítomně do lesa. Nakonec si pro sebe kývne.

LASS: Dobrá tlupo, zvedáme se, půjdeme zpátky k tý stěně, snad to stihnou dřív než ty, který bychom nechtěli potkat…

V celé následující části hraje pomalá, ale naléhavá hudba. Zvuky jsou tlumené, záběry statické. V divákovi je vyvoláván pocit napětí. Scéna je záměrně prodlužována.

Střih. Kamera zabírá několik párů nohou, probíhajících kolem stromů a keřů.

Střih. Záběr na běžícího Majora Lasse. Zbytek jeho jednotky je viděn nezaostřeně. Liu je přibližně uprostřed formace.

Střih. Záběr na Liu, ze stejného úhlu jako v předešlém záběru na majora. Liu je zadýchaná a vystrašená. Rozhlíží se kolem sebe.

Střih. Kamera zabírá skupinu ze shora. Kamera se zatřese a přes jednotku přeletí stín. Letoun je mimo záběr. Podobné přelety se opakují v celém aktu.

Střih. Vojáci si klekají a střílí po letounu, který je stále mimo záběr. Na okraji záběru je vidět padající Liu.

Střih. Liu leží na zemi. Křičí a zacpává si uši. Záběr trvá jen zlomek vteřiny.

Střih. Opět pohled na střílející vojáky. Záběr je z, o něco větší výšky než předminulý.
Střih. Záběr na Majora Lasse. Otáčí hlavu na své spolubojovníky.

LASS: Musíme pokračovat. Pohyb!!

Střih. Jeden z vojáků pomáhá Liu na nohy.

Střih. Kamera je zavěšena jakoby na stromě. Jednotka vbíhá do hustší části lesa.

Střih. Hudba přestává hrát. Kamera zabírá malou brázdu. Postupně do ní naskáčou všichni členové týmu a kryjí se za jejím převisem.
Liu se svalí a snaží se popadnout dech.

LASS: Někdo zraněný?

Žádná odpověď

LASS: Kontrolujte někdo perimetr.

Jeden z vojáků se vyklání přes převis. Je vidět jen jeho tělo

LASS: Pilote, jak daleko to je ještě k té síti.

PILOT: Jsme zhruba ve čtvrtině cesty.

VOJÁK: Přicházejí! Vidím přibližně patnáct pěšáků. Zatím si nás nevšimli.

LASS: Nebudeme čekat, až si pro nás přijdou. Smith, Kraczinzki. Držte pozici 2 minuty, pak vyrazíte za námi. A nezapomeňte, že máme zákaz někoho zabít. Diplomatickejm vztahům by to moc nepomohlo…

SMITH, KRACZINZKI (Jednohlasně): Ano, pane.

Střih. Kamera zabírá scénu z výšky. Je vidět jak příkop, tak i přicházející nepřátelé. Dva vojáci zůstávají v příkopě a zahajují palbu, zbytek jednotky opouští záběr. Hudba pokračuje tam, kde přestala.

Střih. Široký záběr ze strany na probíhající skupinku.

Střih. Záběr zblízka na udýchaný obličej jednoho z vojáků

Střih. Opět široký záběr. Z dálky jsou slyšet vojenské pokyny. Naše skupinka je obkličována.

LASS (křičí): Vezmeme to na sever, sdělte to druhému Scorpionu.

Střih na pilota/radistu. Vysílačkou předává zprávu.

Hudba opět utichá.

 

INT. SCORPION 2

V následující scéně střídají záběry na obličeje jednotlivých mluvčích ale i na hlasy z vysílačky.

HLAS VE VYSÍLAČCE: Dostali jsme se do kleští, musíme zamířit víc na sever, jinak nás odříznou. Už jste se dostali skrz tu mříž?

PILOT: Negativní. Vypadá to na obrovský jehlan, s vrcholem přesně nad branou. Taky jsme vytočili Garo a informovali je o nastalé situaci. Admirálka Ivanovová si přeje mluvit s majorem.

HLAS VE VYSÍLAČCE (zazní tlumený hovor, pak se ozve major Lass): Admirálko?

IVANOVOVÁ (Hovor je spojen prostřednictvím Scorpionu): Majore, informujte mě zběžně o současné situaci.

LASS: Snažíme se ustoupit zpět k té mříži, ale byli jsme odříznuti. Dva členové mé jednotky hlídají náš ústup. Nad hlavou nám krouží několik jejich letounů a vysazují další vojáky.

IVANOVOVÁ (mimo záběr): Dokázali byste se od nich vzdálit na dostatečně dlouhou dobu, aby vás druhý Scorpion mohl vyzvednout?

LASS: Myslím, že je to možné.

IVANOVOVÁ (mimo záběr): A vy, jste schopni je vyzvednout?

PILOT: Budeme schopni proletět tou mříží, když přepneme maskování na štít, ostatně sonda také proletěla bez úhony, problém je, že se to tu hemží elektromagnetickými interferencemi, takže je nemůžu lokalizovat.

LASS: Sonda nás může najít. Stačí spustit aktivní senzor.

IVANOVOVÁ (mimo záběr): Dobrá, když to nevyjde, tak pro vás pošlu Leonida, tak se hlavně nenechte zavřít v nějaké kobce, kde by nezachytil váš signál.

LASS: Rozumím, konec.

EXT. LES

LASS hodí vysílačku zpět pilotovi.

LASS: Zavolejte Smithovi, ať se k nám připojí. Vyjednal sem nám rande někde stranou od čumilů, tak pohyb, ať jsme tam včas.

Liu zkřiví znechuceně tvář nad dalším během
Hudba se opět rozbíhá, záhy však mizí do ztracena.

 


EXT. VESMÍR, ORBITA PLANETY.

Záběr na planetu. Není vidět celá, kus je mimo obraz. Za chvíli se mimo záběr ocitne úplně, když před kameru vletí sonda. Sonda poletuje prostorem a nevydává žádné známky aktivity. Na jejím displeji je vidět planeta celá.

 


EXT. VESMÍR, DISPLEJ SONDY

Displej sondy je v jakémsi úsporném módu. Obrazovka je bez podsvícení. Příchozí signál to však změní. Podsvícení se zapne a obraz planety se tak stane detailnější. Několik kontrolek začne blikat.
Přes obraz planety začne pomalu přejíždět modrá čára. Sonda několikrát pípne, a na jednom místě planety zůstane modrá tečka. Ono místo se přiblíží a celá procedura se opakuje. Přiblížení se provede několikrát, až tečky přestanou splývat a je jsou vidět pozice jednotlivých vojáků. Poté se na obrazovce objeví nápis: ODESLÍLÁM DATA.

 

INT. SCORPION

Krátký záběr na pilota, který si prohlídne příchozí data a na jejich základě nastaví kurs.

 

EXT. VESMÍR, DISPLEJ SONDY

Po dokončení odeslání dat sonda pokračuje v aktivním skenování planety ve všech nejrůznějších spektrech a signálech.
Na spodu obrazovky se modrá čára změní v červenou a vyjíždí směrem vzhůru. Nechává za sebou takové shluky teček, že připomínají spíše fleky. V záhlaví obrazovky sondy se dozvíme, že probíhá detekce životních forem.
Nyní se čára z červené změní v zelenou. Zahajuje se sken energetických signatur.

 

INT. NEZNÁMÁ ZÁKLADNA, OPERAČNÍ STŘEDISKO

Záběr na obrovskou místnost. Vzdáleně připomíná středisko NASA v Houstonu. Desítky terminálů a počítačů jsou seřazeny do několika půlkruhů před obří obrazovkou, na které je vidět mapa planety, včetně měst a strategických bodů.
V jednom koutě panuje čilý ruch, většina operatérů však ležérně posedává před monitory. Mezi terminály prochází nepříliš vysoký čtyřicátník komandér RILLAN. Nad čelem se mu leskne začínající pleš, má čerstvě prošedivělé vlasy a malou jizvu pod levým okem. Momentálně se zdržuje v rušné části místnosti.

OPERATÉR1: Pokud opravdu zamířili na sever, tak je další výsadek definitivně obklíčí. Museli přistát přes kilometr daleko, ale oni mu vběhnou přímo do rukou. Do čtvrt hodiny jsou naši, Komandére.

RILLAN: To si povíme za čtvrt hodiny.

OPERATÉR2: Komandére, mám tu další narušení Poslední linie. Vzdušné plavidlo, stejný typ jako předtím. Také se z ničeho nic objevilo, ne však při kontaktu s Linií, jako to předchozí, ale už před ní. Proletělo skrz, chráněno nějakým druhem štítu a opět zmizelo. Žádné detektory nejsou schopné ho lokalizovat.

RILLAN (otočí se zpět k prvnímu operatérovy): Vidíte, a vy byste je už odepsal. Tohle se ještě zajímavě vyvine… Rozkažte výsadku, ať jim jdou naproti.

OPERATÉR1: Rozumím, Komandére… Také dostávám zprávu, že další z výsadků úspěšně obsadil jejich vrak.

RILLAN jen souhlasně přikývne. Dál se prochází mezi operatéry, kteří si vyměňují informace a upřesňují postup výsadkářům. Ze vzdálené části sálu, z úplně vrchní řady se ozve další operátor

OPERÁTOR (Trochu hystericky): Komandére, Arruun je zaměřen!

Operátor stojí na nohou a ukazuje prstem na obří mapu. Nejsevernější značka je obtočena několika kružnicemi, které se kolem ní v cyklické animaci smršťují.

OPERÁTOR: Plosk, Teneerith, Gholp, dokonce i raketová základna u Gholpu. Všechno je zaměřeno! A další stále přibývají!

RILLAN (na tváři má znepokojený výraz): Co je zaměřilo?

OPERÁTOR (Sehne se a začne ťukat do panelu): Ten objekt co proletěl branou jako první. Ta sonda nás zaměřuje z orbity!

RILLAN (Na jeho tváři je vidět úleva): To je v pořádku. Zachytili jsme jejich vysílání, podle překladatelů mluvili o jakémsi skenu z orbity. Ignorujte to…

Rillan se od operatéra odvrátí zády, zpět k hlučnější skupince, která se po krátkém vyrušení opět věnuje své práci. Operatér se však ozve zas.

OPERATÉR: Komandére, jsme opět zaměřováni!

RILLAN (Rozzlobeně): Říkal jsem, ať to ignorujete!
 
OPERATÉR: Ne, komandére. Tohle nepochází z té sondy. Tohle jsou Optričani. Zjevně také zachytili ten sken a mysleli si, že je zaměřujeme mi!

Rillan k němu znovu rychle přijde. V tom se ozve radarový důstojník z jiného terminálu.

DŮSTOJNÍK (nahlas): Pane! Máme kontakty! (pauza) Pálí rakety! 

Rillan hned zareaguje. Přes profesionalitu je jakoby na pokraji paniky.

RILLAN (křičí): Spojte mě s prokonzulem! IHNED!

 

EXT. VESMÍR, DISPLEJ SONDY

Skrze obrazovku sondy opět sledujeme planetu. Desítky raket startují z jednoho kontinentu a míří na druhý. Ten po chvíli vypálí své rakety. Vidíme je jako malé svítící tečky s ohonem.

Několik raket z první vlny je na displeji označeno. Zároveň s tím se na displeji objeví varovná zpráva: ALERT! COLLISION COURSE DETECTED!

Kamera se začne od sondy oddalovat a začíná jí zabírat z boku. Po určitém čase k ní přiletí první raketa. Rozbije se o štít sondy, druhá však projde skrz a rozmetá sondu na kusy. Třetí narazí do poletujících trosek a také exploduje.

 


EXT. LES

Naše skupinka vojáků stále běží, až se konečně dostává na malou mýtinu, dostačující však pro přistání Scorpiona. Nebe se jen hemží prolétajícími bedrosianskými letouny.
Major Lass dá znamení, aby se všichni schovali na okraji mýtiny, poté bere svoji vysílačku a kontaktuje Scorpiona.

LASS: Našli jsme mýtinu. Jsme asi půl druhého kilometru od místa, kde nás kontrolovala sonda, kde jste vy?

PILOT (záběr z kabiny Scorpionu, zhruba desítka letounů krouží nad mýtinou): Jsem přímo nad vámi, ale tyhle parchanti se mi pořád pletou do cesty, nemůžu přistát. Ne v tomhle provozu…

LASS: Zatraceně… Nevidíte nějaké jiné místo, kde byste nás mohl vyzvednout?

PILOT (hlas ve vysílačce): Vydržte chvíli.

Jakékoliv dění na scéně na chvíli ustává. Poté se opět ozve hlas ve vysílačce.

PILOT: 2 Kilometry jihozápadně!

Major Lass dá, bez jakéhokoliv slova, signál. Všichni se zvedají k pokračování.  Jen Liu opět křečovitě zkřiví obličej. S představou dalšího pochodu se její mysl, ale i tělo těžko smiřují.

LIU: Proč tu nemůžeme prostě počkat? Jednou je to hledání omrzí.

LASS: To jste vážně tak naivní, nebo to jen hrajete? Myslíte, že nás jen tak přestanou hledat, když už nás mají skoro v pasti? Slečinko, asi bych vám měl připomenout vaše postavení. Jste tu jediná se statutem diplomata. Když nás chytnou a budou vyslýchat, tak všechny otázky necháme položit vám. Je vám to jasné?

Liu se bez jediné námitky zvedne a dá se do běhu.

Následuje další běžecká scéna. Major Lass mezitím komunikuje se Scorpionem.

PILOT: Zdá se, že odposlouchávají naše frekvence. Hned jak jsem vám sdělil polohu té mýtiny, polovina z jejich letounů se sem přesunula.

LASS: Je to zlé? Máme počkat na další místo setkání?

PILOT: Ne pane, v pořádku. Už jsem na zemi. Až se nalodíte, můžeme prorazit se zapnutými štíty.
LASS: Jestli poslouchají naše vysílačky, tak snadno můžou určit naši cestu. Můžete zkontrolovat, jestli nás neodřízli?

V tom okamžiku se zpoza stromů a zpod keřů objeví bedrosianské speciální komando. Jejich zbraně jsou zamířené a jejich počet dvojnásobně převyšuje naši jednotku.
Major Lass, který ještě nestihl uvolnit spínač na vysílačce, pokračuje v hovoru.

LASS: Nebo na to zapomeňte. Spíš by se nám teď hodil větší kočár na odvoz.

KONEC AKTU

FADE OUT
---


AKT 2

FADE IN

EXT. VESMÍR

Záběr na EJF Leonida, vesmírnou loď kroužící po orbitě planety.

INT. LENONIDAS

Interiéry Leonida jsou typické pro vesmírné lodě třídy Deadalus refit. Šedé chodby s lehkým namodralým nádechem, spousta ovládacích a diagnostických panelů a automatické dveře.
Kamera následuje mladého technika, který pospíchá chodbou. Neběží, ale jde rychlým krokem. V ruce drží kus potištěného papíru a prodírá se skrze malé skupinky lidí v různých uniformách. Když zatočí za roh, nalezne cíl své cesty, PLUKOVNÍKA DILLA. Ten je zrovna uprostřed rozhovoru s DOKTOREM ZELENKOU.

ZELENKA: …Čtyři Scorpiony by to měly zvládnout. Navíc je teď na planetě dobré počasí, což je jen ku prospěchu věci. Ty letové vektory už mám taky spočítané. Ta ochrana proti transportu nám to pěkně ztížila, ale na palubu to dostaneme…

Technik se pokusí skočit doprostřed rozhovoru. Pozvedne papír.

TECHNIK: Pane, mám…

Dill pozvedne ruku se vztyčeným ukazováčkem a prostředníčkem. Technik zmlkne a začne přešlapovat na místě.

DILL: Dokázal byste je upravit i pro přistání na některém Prométheovy?

Radek se zamračí a poškrábe se na čele. Po chvíli přemýšlení promluví

ZELENKA: Je to nutné? Pokud vím, třída Prométheus má docela malé hangáry. S velitelem pilotů Fabricem Desra… (začne luskat prsty; česky) jaksetosakra, jo! (anglicky) Desruisseauxem. S Fabricem jsme se pěkně zapotili i nad těmahle. Bude to chtít čas je upravit pro jinou třídu lodě.

Technik už to nevydrží a stoupne si mezi plukovníka a doktora.

TECHNIK: Pane, přišla rešerše z Gara. Myslím, že byste si měl co nejdříve přečíst.

Plukovník obrátí oči v sloup.

DILL: Proboha, člověče, proč jste to neřekl hned?

TECHNIK: Ale vždyť sám jste…

Plukovník ho zabrzdí tím samým gestem jako před chvílí. Začne číst rešerši nahlas:

Garo Leonidovi,
Osm našich lidí bylo zajato při průzkumné misi na planetě P2X-416, též známé jako Bedrosie. Pozemní záchrana není možná, nechceme poškodit diplomatické vazby. Vizuální kontakt se pokusí udržet jeden Scorpion. Při zpáteční cestě na Garo se je pokuste vyzvednout transportačním paprskem. Jakákoliv jiná intervence je nepřípustná!
Zde je seznam zajatých osob:
mjr. Lass
voj. Smith
voj. Lowe
kpt. Deskins
voj. Kraczinski
voj. Short
des. Tailor
dr. Yulan

DILL: No, doktore. Vypadá to, že přece jen budete muset udělat ty letové vektory i pro Prométheje, já s jádrem k žádné planetě, co zajímá naše lidi, nepoletím…

ZELENKA: Co? Ne… musíme letět hned!

DILL: A snížit ochranu jádra? Proč?

ZELENKA: No, ehm… Deskins, Jakob Deskins, ten zajatý kapitán. Nemůžeme si dovolit o něj přijít… je to brilantní vědec.

DILL: Nemůžeme si dovolit přijít o kohokoliv. Ale zrovna o nějakém Deskinsovi slyším poprvé.

Radek si jedním prstem posune brýle blíže k očím.

ZELENKA: To protože nejste z branže.

DILL: Pořád je tu ale to jádro…

ZELENKA: Pokud se nemýlím, tak Bedrosie není tak daleko. Leonidas by s asgardský hyperpohonem cestu tam i zpět zvládl za patnáct minut.

DILL: Za patnáct minut se toho může stát hodně.

ZELENKA: Když budeme zbytečně otálet, mohli by je přemístit někam, odkud nebudeme moci zachytit jejich signál.

DILL: Co když ho přesto nezachytíme?

ZELENKA: Tak se vrátíme. Je to jen malá zajížďka…

Plukovník se podívá stranou. Přemýšlí. Pak se otočí na technika.

DILL: Sdělte na můstku, ať se připraví na vstup do hyperprostoru

Radek se usměje. Střih, záběr na

 

EXT. MÝTINA

Díváme se z výšky na mýtinu známou z předchozích záběrů. Nyní je však plná lidí a přistávajících strojů. Je vidět, že naše postavy mají ruce za zády a jsou nakládány do jednoho z letounů.

Střih na bližší záběr.

LIU (Naštvaně): To je teda paráda. To se na to můžu rovnou vysrat. Ta kráva Ivanovová. Proč na tyhle stupidní mise posílá mě? Co já sem tady platná? Až se mi ta čubka dostane…

LASS (okřikne ji): Buďte už konečně zticha, sakra.

LIU: Vám se to řekne. Vy nemáte diplomatickej status. Za váma je nikdo posílat nebude.

LASS: Držte hubu, proboha! Myslíte, že vás v tom necháme? Že je budeme odkazovat jen na vás, abyste si vyžrala všechny výslechy? Za koho nás máte. Budeme držet při sobě. Ani necekneme. To samé čekám od vás. Ivanovová řekla, že pro nás přiletí Leonidas, nebo jiná loď a transportuje nás pryč. (pauza, pro sebe) Když to bylo dost dobrý pro vlajkový SG týmy, bude to fungovat i pro nás.

Záběr plynule přechází v-

 

INT. BEDROSIANSKÝ LETOUN

Interiér nepřátelského letounu je dost tmavý, žádným oknem dovnitř nevstupuje světlo, o slabou záři se stará jen několik kontrolek u stropu. Rozvržení letounu je jinak téměř totožné se Scorpionem. Taky má pilotní kabinu v čele a sedačky pro vojáky naproti sobě v zadní části. Oproti Scorpionu je ale o něco menší.
 
Liu se uklidní. Je usazena bedrosianským vojákem do letounu. Vedle ní sedí major Lass a další dva vojáci z jejich týmu. S nimi na palubě jsou i dva bedrosiánští vojáci. V pilotní kabině jsou další dva. Zbytek jejich týmu letí v jiném letounu.
Dveře se zavřou a všichni se ocitají v pološeru.

Liu (tiše k Lassovi): Beztak nechápu, proč mě Ivanovová poslala s váma. Vždyť tu nic nejsem platná…

LASS: To opravdu nejste.

Liu po něm hodí křivý pohled a kysele se usměje. Ve tmě to však nemá takový účinek, jaký by chtěla.

LASS: Třeba chce, abyste se otrkala. Zvykla si na mise…

LIU: To mě zezačátku mohla poslat na nějakou snazší…

LASS: Průzkum planety ze zamaskovaného Scorpionu? Co byste chtěla snazšího?

Liu zatřese pouty, která má na rukou.

LASS (letargicky): Všechno se může posrat…

LIU: Že se to ale vždycky posere, když jsem u toho…

Liu se opět, víceméně pro sebe, zamračí. Lass se opře o sedačku.

LASS:  Mám hlad… vy ne?

Liu na něj vyvalí oči.

LIU: Vy teď myslíte na jídlo?

LASS: Proč ne, (ironicky) mám teď spoustu volného času.

LIU: Neměl byste spíše myslet na to, jak nás nějak odsud dostat.

LASS se zasměje.

LASS: Můžete mi, slečinko, poradit jak?

LIU: Vy v tom máte výcvik.

LASS: To čekáte, že vyskočím, přemůžu tyhle dva hejsky, co nás hlídaj, přetáhnu si ruce přes nohy, seberu jim zbraně, dobudu pilotní kabinu a přinutím pilota, aby se vrátil k bráně? (otočí se na jednoho z Bedrosianů a usměje se) To nepůjde, že ne?

Bedrosianský voják si jen odkašle a lehce pozvedne svou zbraň.

LIU: Proč ne?

LASS jen pokrčí rameny a kývne hlavou. Na jeho povel se on a další dva vojáci zvednou a zaútočí na Bedrosiany. První nestačí zareagovat a voják, který k němu byl blíže, mu podkopne nohy a patou ho udeří do obličeje. Druhý stihne pozvednout svou zbraň, ale Lass se mu ji pokusí vykopnout. Ozve se výstřel a modrý energetický výboj se zaryje do stropu. Druhý voják Bedrosiana skluzem pošle k zemi a zbraň odkopne směrem k majorovi. Ten se sám svalí na zem, aby se mu lépe uvolňovali ruce. Schoulí se do klubíčka a ruce dostane před sebe.
Když se však natahuje po zbrani, oslní ho dávka světla.
V otevřených dveřích stojí Bedrosianský důstojník a míří příruční zbraní Liu na hlavu.  Ta ani nedutá, ve tváři má vystrašený pohled.

DŮSTOJNÍK (Povýšeně): Nesahejte – na – tu – zbraň.

Major Lass se začne pomalu zvedat na nohy. Ruce má rozevřené.

Lass: Musel jsem to zkusit…

DŮSTOJNÍK: S tím souhlasím. Nicméně to bude mít následky.

Lass zůstává stát na místě, naši vojáci se poslušně přesunují zpět na svá místa. Jeden z Bedrosianských vojáků si bere zpět svou zbraň a zvedá svého kolegu, který se nakrátko ocitl v bezvědomí na nohy.
K důstojníkovi se otočí pilot a něco mu řekne. Důstojníkova tvář zesiná. Vrhne po majorovi ostrý pohled.

DŮSTOJNÍK: Vy parchanti!

Důstojník vystřelí ze své zbraně na majora. Trefí ho do nohy. Ten se skácí k zemi. Liu vykřikne.

LASS: Co to doprde…

DŮSTOJNÍK: Všechno jste zničili! Všechno! Ty zmetku! Za tohle budeš trpět!

Liu vystrašeně a nechápavě přihlíží. 
Důstojník udělá několik rychlých kroků k Lassovi. Kopne ho do břicha. Lass se zkroutí bolestí. Další rána nohou směřuje do hlavy. Záběr potemňuje. Major Lass omdlívá.

 

EXT. KING WILLIAMS TOWN, ZEMĚ - NÁMĚSTÍ

Vojáci právě vystoupili z vrtulníku, který právě vzlétá.Všude poletuje spousta prachu zvířeného rotory. Velitel, že se mají vydat na průzkum města. Skupinka se vydá rovně, po pár metrech zahne doprava.

 

EXT. KING WILLIAMS TOWN, ZEMĚ - VEDLEJŠÍ ULIČKA - PODVEČER

Začíná padat tma. Najednou uslyší zasvištění, jakoby něco
rychle prolítlo vzduchem. Prudce se otočí. A vidí jen jak
jeden z vrtulníků vybuchuje.

Velitel se snaží předejít zmatku gestikulací, že se mají
vrátit zpět na náměstí. Utíkají zpět, ale náměstí není
nejblíže, takže jim to chvíli trvá.

 

EXT. KING WILLIAMS TOWN, ZEMĚ - NÁMĚSTÍ

Pohled ze středu náměstí na jednu uličku, jak z ní vybíhá
skupinka vojáků. Doběhnou až ke kameře rozhlíží se. Kamera
začne rotovat a rozhlíží se s nimi. Ale nikde nikdo. Ale i
tak se vojáci zdají šokováni. Když se kamera dostane do
správného úhlu, vidíme proč. V jednom rohu náměstí, je stále
hořící vrak sestřeleného vrtulníku.

MWAMBE: Kurva. Akorát by mě zajímalo kdo to udělal.

OLHASA: Podle mýho se to brzo dozvíme

MWAMBE: Doufám, že ne až tak brzo.

 

INT. NEZNÁMÁ MÍSTNOST, BEDROSIE

Záběr začíná rozostřeně. Je sledován očima Majora Lasse. Major Lass se probouzí z mdlob. V jeho zorném poli se objevuje jeho pravá noha. Je obvázána obvazy, skrz které prosakuje krev. Sedí u stolu. Před ním sedí nezřetelná postava. Luská prsty. Lass zaměří její ruku. Po chvíli se obraz vyjasní. Před majorem sedí muž ve středních letech oblečen v bedrosianské verzi obleku.

MUŽ: Vítejte zpět, majore.

Major se pokusí odpovědět. Jeho čelistí však projede ostrá bolest.

MUŽ: Vaše přítomnost zde přinesla velké problémy. (důrazně) Opravdu velké. 

LASS: C-cože?
Muž se nakloní blíže.

MUŽ: Říkám, že jste nám způsobili ohromné problémy.

LASS: Jak?

MUŽ: Váš příchod narušil křehkou rovnováhu, která tu panovala po mnoho let. Předpokládám, že přijdou další od vás…

LASS: A nakopou vám prdele…

Major sebou cukne, když si uvědomí, co řekl. Tato myšlenka ho pořádně vrátí do reality.

MUŽ: Možná. Každopádně, proto jsem tady. Vaše smrt by pro nás neměla žádný praktický užitek. Snažím se tedy zjistit, nakolik jste cenění ve vašem světě.

Lass se jen usměje.
 
MUŽ: Probudili jste spící sopku. Teď to musíte odčinit tím, že nám ji pomůžete zastavit. Zařízení, ve kterém jste přiletěli, obsahuje velmi zajímavé technologie. Takové, které jej činí neviditelné pro naše senzory. To by byla v nastalé situaci velká výhoda pro naši stranu.

Lass se směje o něco více. Muž to zatím ignoruje.

MUŽ: Samozřejmě bychom tu technologii dokázali replikovat svépomocí, nicméně čas je esencí, která je v tuto chvíli signifikantní pro řešení problému. Není nutné se mstít, za to, že jste vyeskalovali, a věřím, že bez úmyslu, situaci do bodu, do kterého by tak jako tak, dříve, či později, dospěla. Pokud byste vy a vaši lidé byli nápomocni, vaše planeta může získat na oplátku jisté benefity, a věřte, že máme mnoho, co nabídnout.

Lass se stále směje…

LASS: Sice vám nerozumím ani slovo, ale tak nějak jsem pochopil, že s náma chcete obchodovat.

MUŽ (pokýve hlavou): Ano. Vaše dedukce je správná.

LASS: No doprdele, člověče… Přesně kvůli tomuhle jsme tady.

Střih

Liu sedí v místnosti totožné s tou, v níž je vyslýchán Major Lass. Místnost je poměrně rozlehlá s načervenalými stěnami a špatným osvětlením. Uprostřed ní je stůl s dvěma židlemi. Na jedné sedí Liu, na druhé postarší žena s šedivými vlasy. K ní se naklání mladý voják a něco jí šeptá do ucha. Žena celou dobu nespouští oči z Liu. Ta je značně nervózní a ostrému pohledu se snaží uhnout. Marně. Žena pozorně poslouchá a nakonec přikývne. Mladý voják odejde z místnosti a s hlasitým zavrzáním za sebou zavře dveře.
Žena se lokty opře o desku stolu a nakloní se blíž k Liu.

ŽENA: Takže. Povíte mi, co tu děláte?

Liu zarytě mlčí. Rty se jí lehce chvějí nervozitou.

ŽENA: Nemá cenu zapírat. U Neferta, mi se stejně dozvíme to, co potřebujeme. Nakonec. Tak či onak.

Liu se o málo rozšíří zorničky. V detailu je vidět, jak jí z čela stéká kapička potu. Stále mlčí.

ŽENA: U Neferta! Víte vůbec, co váš přílet způsobil?

Liu se na ní zvědavě podívá.

LIU: Co?

ŽENA: Válku!

Liu vytřeští oči

LIU: Zase? (pauza, Liu se zamyslí) Cože? Jak?

ŽENA (naléhavě): Ta vaše sonda. Začala vydávat signály, na celou planetu, které si Optričané vyložili jako zaměření jejich pozic. Ihned vypálili své rakety, my pochopitelně museli zareagovat.

LIU (vystrašeně): To není…

Žena si stoupne a vztyčí se nad spoutanou Liu.

ŽENA (už skoro křičí): U Neferta, ale je to možné! Právě teď jsou ve vzduchu stovky raket s jadernými hlavicemi a každou chvíli začnou dopadat po celé planetě. A to je jen začátek! Pak nastoupí armáda, letectvo, námořnictvo! Lidé budou umírat, a nebude jich málo. Rozpoutali jste válku, jakou tato planeta nezažila po stovky let. A teď mi u Neferta řekněte proč!

LIU (nemá daleko ke zhroucení, po tváři se jí linou slzy): My… my jsme se chtěli jen proletět.

Zdá se, že tato odpověď ženu poněkud vykolejila. Sama nasadí udivený výraz 

ŽENA: Cože?

LIU: Chtěli jsme to tu jen obhlídnout. Zjistit jakými technologiemi disponujete a poté vám nabídnout obchod a přátelství.

Žena se beze slova zvedne od stolu a jde ke dveřím. Otevře je a něco poví mladíkovi, který stojí před nimi. Ten ihned někam odejde. Žena opět dveře zavře. Teď už tolik nezaskřípou.
Sedne si zpět před Liu.

ŽENA (klidnějším hlasem): Co?

LIU (nechápavě): Co, co?

ŽENA: Co jste nám chtěli nabídnout za naše technologie.

LIU: To já nevím.

ŽENA: Cože? Copak nejste vědec? A diplomat vaší skupiny?

LIU: Ne. Ne tak docela. Jak jste na to přišli?

ŽENA: Všichni ostatní ve vaší jednotce jsou vojáci a vy jediná máte odlišnou uniformu.

LIU: Já jsem ale lingvistka, odbornice přes jazyky…

ŽENA: Neříkejte, že za průzkumem našich technologií s vámi neletěl žádný vědec.

LIU: Ale jo, jeden z těch vojáků je vědec.

ŽENA: Který?

Liu se na chvíli zarazí.

LIU: To nevím.

ŽENA: Nevíte, nebo nechcete říct?

LIU (provinile): Nevím.

ŽENA: U Neferta. To neznáte ani vlastní lidi?

Liu sklopí zrak.

ŽENA: Co nám lidé jako vy vůbec můžou dát.

Liu chvíli mlčí.
Země se zatřese.
Liu se znovu zamyslí. Krátce na to zvedne hlavu.

LIU: Můžu vám ukončit válku. (na chvíli se odmlčí) Můžu vám dát Optricu.

Střih.

 

INT.LEONIDAS, CHODBA

Vidíme doktora Zelenku, jak prochází chodbou a kontroluje své hodinky.
Pak se ozve hlas z reproduktorů

HLÁŠENÍ: Doktor Zelenka ať se okamžitě dostaví na můstek. Opakuji, Doktor Zelenka ať se okamžitě dostaví na můstek!

RADEK: No, konečně…

 

INT. LEONIDAS, MŮSTEK.

Kamera zabírá scénu v mírném nadhledu zezadu. Skrze čelo můstku je vidět, že se loď stále nachází v hyperprostoru. Plukovník Dill je usazen ve svém křesle, které mu z titulu náleží.
Doktor Zelenka vstoupí do záběru. Zazní typické zahučení dveří.
Plukovník se otočí na nově příchozího.

ZELENKA: Už jsme tam?

DILL: Téměř.

ZELENKA: Za jak…

DILL: Dvě minuty…

Podívá se na jednoho z pilotů

DILL: …že?

Pilot se ohlídne, pak se zadívá opět do monitoru.

PILOT: Méně než dvě minuty.

Radek se přesune po bok plukovníkovi židle. Následuje kratičká pauza. Radek se dívá před sebe, plukovník taktéž. Po několika sekundách stejného záběru se Radek začíná poohlížet po okolí. Je ticho. Radek se podívá na plukovníka, kamera taktéž. Dill sedí skoro až vznešeně, jako rozený voják.
Radek se znovu podívá před sebe. Nakonec prořízne ticho.

ZELENKA: Proč jste byl na startu Odyssey?

Dill se na něho zadívá.

DILL: Cože?

ZELENKA: Start Odyssey před , ta slavná dvoudenní mise. Roddenberry Jedna. Viděl jsem vás mezi diváky.

DILL: Ach ano… Plukovník Pierson byl můj dobrý přítel.

Christopher si povzdechne.

ZELENKA: Možná, že stále ještě je…

DILL: Odyssey je podle všeho zničená…

Začíná pianová hudba. Nejprve je hrán pouze jeden nízký tón pořád dokola…

PILOT: Z hyperprostoru vystoupíme za pět, čtyři, tři, dva, jedna…

Hudba se rozezní v teskné melodii. Postavy mluví tiše.
Modrá záře hyperprostoru zmizí jak dým. Před Leonidem se zjeví planeta. Planeta obklopená ohnivými koulemi. Další výbuchy neustále přibývají.

Střih na detail Radkovi tváře. V odrazu jeho brýlí se zrcadlí apokalyptická scenerie.

ZELENKA: Proboha!

Střih zpět na celek.

DILL: Co se tady ksakru stalo?

PILOT: Něco mi říká, že v tom máme prsty…

DILL: Spusťte sken, ať odsud můžeme co nejrychleji vypadnout.

Pilot zadá několik povelů do konzole. Krátká odmlka.

PILOT: Získávám jen signál Scorpionu. Osm signálů z něj. Žádné další.

Radek získá vystrašený výraz.

DILL: Spojte mě se Scorpionem

PILOT: Ano, pane…

PILOT2: Pane, získávám několik signálu na kolizním kurzu! Míří na nás kolem deseti raket… (pauza) Teď dvě přibyly!

DILL: Úhybný manévr! Ihned!

PILOT: Provedu!

PILOT2: Náraz za pět, čtyři, tři, dva, jedna…

FADE OUT
---

AKT 3

FADE IN

 

EXT. PLANETA

Záběr zabírá čistou oblohu. Po chvíli klidnou scenérii naruší prolétávající střela. Na obrazovce se mihne jen na zlomek sekundy. Za ní následuje další střela a za ní další. Jejich kadence se zvyšuje, až během okamžiku vyplňují téměř celou obrazovku.
Kamera se začne třást. Do záběru se vřítí Leonidas. Padá volným pádem a skoro není vidět přes výbuchy neustále přilétávajících raket. Leonidas stále padá. Jak se blíží k zemi, kamera se lehce otáčí, až zabírá prostor pod ním. Leonidas padá přímo na rozlehlé město. Většina střel vylétává z něj.

Střih. Scéna má působit jako snímaná ruční kamerou náhodného přihlížejícího. Je nyní zabírána z úrovně města. Kromě červených jisker zaplňujících oblohu, je vidět zdánlivě ohnivá koule. Zpočátku je malá, jak se přibližuje, roste. Je poznat že dopadne na vzdálenější část města. Když se přiblíží sotva kilometr nad město, je vidět nad plameny trup lodi.
Necelý kilometr nad městem se zastaví. Střely dále olizují její povrch, mezi rudou září jsou však vidět i modrozelené záblesky.
Loď zůstává v konstantní výšce, z místa kamery je částečně zakrytá okolní zástavbou. Scéna má působit jako snímaná ruční kamerou náhodného přihlížejícího.

Najednou se ozve hlasitý dunivý hlas.

HLAS: ZASTAVTE PALBU NEBO BUDETE ZNIČENI! SLOŽTE SVÉ ZBRANĚ A POKLEKNĚTE PŘED VAŠÍM BOHEM NEFERTEM!

Střih

 

INT. NEZNÁMÁ MÍSTNOST

Krátký nápis na obrazovce ‚O chvíli dříve…‘
 
Liu chvíli mlčí.
Země se zatřese.
Liu zvedne hlavu.

LIU: Můžu vám ukončit válku. (na chvíli se odmlčí) Můžu vám dát Optricu.

Žena se opře o opěradlo židle.

ŽENA: Poslouchám…

LIU: Vaše planeta nemá vesmírné lodě, že.

Žena váhá. Pak přikývne.

ŽENA: To je pravda…

LIU: Takže přílet mezihvězdné lodi může být na této planetě vnímáno jako něco nadpřirozeného…

Žena pozvedne obočí.

LIU: … jako skutek hodný božské moci. Třeba Nefertova…

Žena vyskočí.

ŽENA: Neberte jeho jméno nadarmo!

Liu se naštve.

LIU: Ksakru. Venku máte bránu. Celou studnu posranejch odpovědí. Tam jste se snad už mohli dovědět, že žádnej bůh neexistuje.

Žena chvíli mlčí

ŽENA: A Optrica?

LIU: Ta bránu nemá…

Žena chvíli mlčky sedí, pak se zvedne a chystá se odejít z místnosti.

ŽENA: Počkejte tu…

LIU (Kysele): Nebojte, nikam nepůjdu.

Uběhne krátká chvíle a do místnosti vstoupí muž. Poznáváme v něm KOMANDÉRA RILLANA.

RILLAN: Poslechl jsem si váš nápad, doktorko Yulanová, a musím uznat, že se v něm skrývá brilantní zákeřnost. Prozraďte mi detaily…

 

INT. LEONIDAS

Opět se scéna vrací několik okamžiků před konec druhého aktu.

PILOT2: Pane, získávám několik signálu na kolizním kurzu! Míří na nás kolem deseti raket… Teď dvě přibyly!

DILL: Úhybný manévr! Ihned!

PILOT: Provedu!

PILOT2: Náraz za pět, čtyři, tři, dva, jedna…

Loď se lehounce otřese. Scéna se poté uklidní

DILL: To je všechno?

PILOT2: Ano, plukovníku. Čtrnáct zásahů.

DILL: Štíty?

PILOT2: Štíty jsou na 98 procentech.

ZELENKA: Nic moc, teda…
DILL: Stěžujete si?

ZELENKA (posune si brýle po kořeni nosu): Ani ne…

PILOT2: Pane, přijímám vysílání z planety. Na naší frekvenci.

DILL: Spojte nás.

HLAS VE VYSÍLAČCE: Plukovník Dill? Tady Doktorka Yulanová. Chytáte můj signál?

Plukovník se otočí na pilota.

PILOT: Máme ho, pane.

DILL: Transportujte ji.

V typickém záblesku bílého světla se objeví Liu. Tvář má lehce poškrábanou od probíhání lesem. Radek vyběhne a obejme ji.

RADEK: Jsem rád, že jsi v pořádku.

LIU: Abych pravdu přiznala, já taky.

DILL: Vítejte zpět, doktorko. Pravděpodobně vás nepřekvapí, že budu chtít slyšet, co se tam dole stalo a kde jsou ostatní.

LIU: Samozřejmě. Ostatní jsou pořád ve vězení. Mně propustili, abych vyjednala návrh.

DILL: Jaký návrh?

LIU: Nejprve budeme asi potřebovat vyzkoušet, kolik vydrží naše štíty.

DILL (usměje se): Tuto fázi již máme za sebou, doktorko…

Střih.


INT. KING WILLIAMS TOWN, ZEMĚ - SÍDLO UPRCHLÍKŮ - NOC

Sídlo místní uprchlické skupiny se nachází v jednom domě
nedaleko náměstí ale s přímým výhledem na něj, kamera
pozoruje skupinku vojáků skrz okno.

GONDO(Mimo obraz): Doufám že je to zastrašilo, a už nebudou
strkat nos do cizích věcí.

Kamera se otočí za hlasem, vidíme několik mužů, sedících u
stolu, za nimi jsou o zeď opřeny nějaké zbraně. Pušky, lehký
kulomet, raketomet. Na zemi leží několik granátů a pár
výbušnin. Muži očividně probírají jejich další postup.

GONDO(pokračuje): Pokud do několika minut nezmizí, budeme se
          o ně muset postarat.

Udělá známé gesto, protažení ukazováčku pod krkem, čímž chce
vyjádřit, že je budou muset zabít.

GONDO je muž v pozdní třicítce, vysoký a statný černoch, má
velmi vypracovanou postavu, a v jeho pohledu je vidět že má
i spoustu válečných zkušeností. Je to muž plný vlastních
ideálů, a je schopen pro ně udělat vše na světě.

GONDO: Připravte si zbraně.

Muži se rozejdou od stolu a každý si sebere svou zbraň.
Takhle pomalu zmizí všechny zbraně až na jednu útočnou
pušku, která očividně patří GONDOVI.

 

INT. KING WILLIAMS TOWN, ZEMĚ - NÁMĚSTÍ - JINÁ BUDOVA - NOC

Několik zahalených postav sleduje skrz okno skupinku vojáků.
Vypadá to že

..

<br />
<b>Notice</b>:  Undefined property:  QuickFile::$filesize in <b>/storage/www/edisk.v2/inc/QuickFile.class.php</b> on line <b>515</b><br />
<br />
<b>Warning</b>:  Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /storage/www/edisk.v2/inc/QuickFile.class.php:515) in <b>/storage/www/edisk.v2/inc/QuickFile.class.php</b> on line <b>515</b><br />
STARGATE ODYSSEY

EPISODA 1-06
„SEPARATED“

VERZE: SCÉNÁŘ v 1,0

Délka:
51 stran


Námět:
Raynor
Kalen

Scénář:
Arana
Stalker
Kalen
Raynor

Dále spolupracovali:
Kalen

Korekce:
Arana

Hrají:
N/A

2007 Homer Productions - ve spolupráci s SG1.cz.
Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are properte of MGM/UA. Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are the property of MGM/UA. This script is written for entertainment purposes only, and no money has exchanged hands. This materal may not be reproduced without expressed permission of its authors. SGO.eu is an unofficial fan site.


POJMY PRO ČTENÍ:

 

 

TEASER
FADE IN:

EXT. INDICKÝ OCEÁN, VZDUŠNÝ PROSTOR

CGI záběr z kamery jakoby pověšené ve velké výšce nad zemí. Vidíme tmavě modrý oceán plný plovoucích bělostných ledových ker, kterých postupně s větší vzdáleností přibývá. Horizont není rovný, ale rozpoznáváme zakřivení zemského povrchu. V dálce se na pozadí světlé oblohy objeví dvě černé tečky a rychle se zvětšují. Téměř vzápětí lze rozeznat specifický tvar křídel stíhačky F-302 Kestrel. Za vysokého svištivého tónu vydávaného aerodynamickým odporem stroje a proudovým motorem proletí v obrovské rychlosti nad kamerou. Ta se téměř současně za nimi otočí. Stíhače se rychle vzdalují a v průzračném vzduchu prozářeném sluncem po nich zůstávají jen čtyři hnědavé kouřové stopy. Hluk motorů se vzdaluje a více duní. Ani ne vteřinu na to slyšíme zprava i zleva další zvuk letících stíhačů. Kolem kamery proletí v tu chvíli nespočetné množství goa´uldských kluzáků, mezi nimiž se v ostrém slunci stříbřitě lesknou i orijské stíhače.
Střih

INT. KOKPIT F-302

Pilot má nasazenu masku a staženo ztmavené hledí helmy, není jasné, o koho se jedná. Že v F-302 sedí Gummy poznáváme, až když promluví do vysílačky.

GUMMY (šum): Nerad bych od těch rozzuřenejch sršánů za zadkem dostal žihadlo!

Střih, záběr na druhou F-302. V šumem zkresleném hlasu laserové komunikace poznáváme Murraye.

MURRAY (šum): Už si připadám jako Fosset při letu kolem Země. Co si s těma jaffskýma originama trochu pohrát?!

GUMMY (šum): Ukážu jim, co je to ADFA!

EXT. VZDUŠNÝ PROSTOR NAD INDICKÝM OCEÁNEM

Záběr zpředu na obě F-302 Kestrel pronásledované letkou goa´uldských kluzáků a orijských stíhačů. Pozemské stroje se rychle přibližují, až těsně před kamerou provedou rychlý manévr – každý ostře uhne ze své původní trasy a zipovitě se rozdělí. Nepřátelská letka reaguje pomaleji. Také se rozdělují, ale trochu zmateně, ztrácí rychlost. Gummy s Murrayem dostávají náskok. 

Střih, znovu záběr do kokpitu (Gummyho) stíhačky.

GUMMY (pro sebe): To vás ta vaše Adria nenaučila, co?

Radostná chvíle ale netrvá dlouho. Střih, záběr na displej v kokpitu. Na radaru se za výstražného pípání postupně objevují další a další červené tečky nepřátelských letounů.

GUMMY (pro sebe): Chcete si hrát? Poručík Curtis Wrigley je tu k vašim službám. 

CGI záběr na F-302 Kestrel zboku, pozadí je jen bledě modrá obloha. Kamera se trochu oddálí a opisuje oblouk směrem před stíhačku. V pozadí lze rozpoznat obrysy několika kluzáků o odlesk orijských stíhačů. Gummyho 302 však před kamerou nečekaně vystřelí téměř kolmo vzhůru. I když se za ní záběr prudce otočí, mizí vysoko zanechávajíc za sebou tmavé kouřové stopy.

Střih, záběr na zboku Gummyho v kokpitu, stále míří příkře vzhůru, proto v sedačce spíše leží a křečovitě svírá knipl. Postupně však povoluje a kamera se pomalu otáčí, jak se stroj srovnává.

Kamera jakoby prostoupí kokpitem kolem Gummyho na druhou stranu a opustí jej. (CGI) Záběr se stočí dolů k oceánu. Na temně modrém pozadí vidíme Murrayovu F-302 s nepřátelskou formací v těsném závěsu.

MURRAY (šum): Pronásledujou mě, jako kdybych měl zadek namočenej do medu! Je jich hrozně moc, nemůžu vystřelit ani ránu.

GUMMY (šum): Teď jsem jich pár setřás, ale stejně je mám jen kousek za zadkem.

MURRAY (šum): V týhle rychlosti střílet nebudou. Protiletecká v Kapským Městě se o ně postará. Sakra už nevim, čím bych je ještě zabavil!

GUMMY (šum): Ještě mám v záloze pár zakázanejch kousků.

Když mluví Murray, kamera zabírá jeho pronásledovanou stíhačku seshora, když Gummy, tak jeho 302 zblízka a zboku.

Střih, záběr na obrazovku radaru. Na spodním okraji se rozzáří dvě červené tečky s číselnými údaji o výšce.

GUMMY (pro sebe):  Tak vy na mě zespoda… to teprve poznáte, co je to být dole!

Kamera jakoby zůstává na místě, ale stíhačka se stáčí doprava a klesá, proto záběr opouští kokpit a sleduje z výšky přechod stroje ve střemhlavý let proti zaoblené hladině oceánu.

Střih, záběr z od jihu proti ostře svítícímu slunci. F-302 Kestrel se obrovskou rychlostí řítí dolů a nepřátelské letouny ji následují.

Střih, záběr na Gummyho v kokpitu zboku; stejný jako při stoupání, jen strany jsou převrácené.

GUMMY (pro sebe): Teď vám ukážu, co je to mít na kniplu napsáno made in Australia!

Znovu vidíme záběr zdálky na F-302 řítící se k hladině oceánu, s několika nepřátelskými stíhači v těsném závěsu. Vypadá to, že Gummyho stíhačka už je nebezpečně blízko hladině, snad jen pár stovek metrů. Náhodný pozorovatel by si musel myslet, že se její pilot rozhodl spáchat sebevraždu.
Střih, záběr do kokpitu na přístrojovou desku. Blikají na ní všelijaká výstražná světla a varování doprovázená rychlým varovným pípáním.
Střih, opět záběr zdálky, kamera je jen nízko nad hladinou oceánu. Stíhačka padá střemhlav dolů, ale v příští setině vteřiny se dráha Kestrelu zakřiví a ostrým obloukem stáčí o devadesát stupňů do vodorovného letu jen cca dvacet metrů nad hladinou oceánu. Dvěma goa´uldským kluzákům v nejtěsnějším závěsu se nepodaří oblouk vybrat a za mohutného rozstříknutí vody narazí do hladiny. Současně střih na Gummyho radar, z něhož ubudou dvě červené tečky.

GUMMY (pro sebe, nadšeně): Ju-hůů!

Pevněji sevře v rukou knipl a střih, záběr zvenčí, jak stoupá na normální letovou hladinu. Pokud jej ještě někdo pronásleduje, zdá se, že je daleko.

GUMMY (šum): Hej, teď jsem dvěma zařídil vykoupání. Vypadá to, že jsem čistej, letím na pomoc.

Kamera zabírá Gummyho v kokpitu zpředu.

MURRAY (nezřetelně): …ummy… evý motor…výkon…k…esá…osmde..át…pr…cent…

GUMMY (šum): Hanku? (pro sebe) sakra, pitomý laserový spojení! (zvýší hlas) Hanku?!

Pohled na displej senzorů. Uprostřed zeleně svítí miniatura F-302, zbytek okruhu vyplňuje jen prázdnota. Gummy stiskne tlačítko napravo, zřejmě pro rozšíření sledované oblasti. Na displeji se okamžitě objeví několik červených teček ve spodní části, zbytek formace za Gummym, a asi tucet v horní části. V trojúhelníkovité formaci pronásledují tečku zelenou… Všechny ukazatele doplňují pro laika těžko srozumitelní číselné popisky o poloze a výšce.

MURRAY (šum, zoufale): I druhý motor ztrácí výkon… devadesát procent… kurva, střílejí po mně!

GUMMY (šum, mluví rychle): Za chvíli jsem jim v zádech.

Gummy je však stále daleko, přiblížení na displeji je sotva znatelné. Chce jen svého kamaráda podpořit. Major se ale vzápětí ozývá znovu, ještě zoufaleji než předtím.

MURRAY (šum, křičí): Mám zásah! Levej motor v hajzlu, pravý vynechává! (pauza) Řízení nereaguje… řítím se k zemi…!

Náhle nastane tísnivé ticho. Přenos je ukončen a slyšíme jen tichý šum. Zelená tečka na displeji problikne a nadobro zhasne.

GUMMY: Hanku, slyšíš mě? Majore Murrayi, prosím odpovězte!

Střih, pohled na Gummyho. Rychlým pohybem ruky si strhává masku. Vypadá zdrceně. Stihl se Murray katapultovat? Přežije přistání v oceánu? To jsou otázky, které mu zrovna běží v mysli. Hned nato ale rázně zakroutí hlavou. Nemůže si teď dovolit upadnout do vlastních myšlenek. Ale alespoň trochu upustit emoce musí.

GUMMY (rozčileně): Sakra! Sakra! Sakra!

Kamera pomalu opouští kokpit a zabírá úžasnou scenerii letu stíhačky kolmo k dopadajícím paprskům slunce sklánějícího se k západu. Hluboko dole se objevují mraky, které postupně přecházejí v souvislou oblačnost.
Gummy, stále udržuje kurz k poslední Murrayově pozici, snad jako by si ani neuvědomoval, že míří přímo mezi nepřátele. Červené tečky na displeji se rychle přibližují – letí mu naproti.
Poručík vytrénovaným pohybem a zcela chladně a bez jediného zaváhání odjišťuje rakety pod křídly. Dlouhé hlavně coilgunů vpředu jsou připraveny stále.

GUMMY: Tak pojďte, vy bastardi!

Střih, CGI záběr shora. Na pozadí temně modré hladiny oceánu překryté několika velkými mraky vidíme osamělou F-302 Kestrel letící proti trojúhelníkové formaci kluzáků a Ori stíhaček. Tři první a dvě poslední pozice patří orijským strojům. Záběr trvá jen pár vteřin a pod křídly Gummyho třistadvojky se dvakrát zableskne. Dvě úzké kouřové stopy směřují přímo k nepřátelské letce, zatímco Gummy stáčí stroj ostře doprava.

Střih, záběr na displej v kokpitu. Dvě červené tečky mizí. Současně ale ostatní obklopují Gummyho ze třech stran…

GUMMY (pro sebe): Kdo uteče, vyhraje!

Záběr zezadu. Ústí motorů se ještě více rozzáří a stroj vyrazí na maximální výkon kupředu.

FADE OUT

---
ZNĚLKA
---
FADE IN

Znělka začíná nápisem, mottem celého seriálu, a potom pokračují v rychlém sledu scény z předchozích dílů.

EVERY ODYSSEY HAS A STORY…

Kamera je 30 000 km od planety, vidíme celou polokouli Země, jejíž východní část je již osvětlena Sluncem. Ale jen na krátký okamžik, protože do záběru vstoupí rychle se pohybující Ha’tak a zakryje celou Zemi. Střih na admirála Ivanovou, která promlouvá ve velitelském středisku Gara.

IVANOVOVÁ (mimo záběr): Čeká nás dlouhá cesta k tomu, získat zpět Zemi, získat zpět náš domov. (odmlka) Každý si ale musí uvědomit jednu věc. Nebude to zadarmo. (v záběru): Protože tato cesta znamená nejen krev a oběti, ale i ztrátu části našeho lidství. Musíme použít všech prostředků, co máme k dispozici, ať už budou jakékoliv!

Kamera je za zády Ivanovové, během záběru slyšíme Zelenku. Ivanovová si postaví kufřík před sebe na kec pult a s podaným klíčem ho otevře. Uvnitř je notebook, který admirál zapne. Během chvilky se na obrazovce objeví žádost o autorizaci, velmi podobná té autodestrukční, kterou jsme mohli vidět v dílu SGA 1x20 The Siege Part II. Ivanovová zadá svůj kód a potom poodstoupí plukovníkovi Samuelsovi, který zadá druhý kód. Hned na to se na obrazovce objeví: PROTOKOL AKTIVOVÁN.

ZELENKA (mimo záběr): Je to protokol, který se má aktivovat v případě ztráty Země. Kromě toho, že je to vyhlášení stanného práva, tak je to také autorizace pro použití všech prostředků, které jsou k dispozici v boji. Biologické zbraně, vývoj bomb na základě ZPM, verbování armád v Pegasu pomocí The Game satelitů, použití přístroje na vymazávání a vkládání vzpomínek. A je toho více.

Střih. Vidíme Radka stojícího před dvěma Horizonty.

ZELENKA: Divně ne, znechuceně. Jsem vědec a místo toho nedělám nic jiného, než vyrábím zbraně…

Střih. Jsme v jedné z menších kanceláří druhého stupně velícího střediska Gara. Kamera zabírá z boku majora Griffitha a plukovníka Samuelse, kteří sedí naproti sobě u stolu.

GRIFFITH: Proč se ptáte? Chcete mi nabídnout práci?

SAMUELS: Tak nějak. Víte, co je asgardské jádro?

GRIFFITH: To je ten super computer, který nám dali Asgardi, než se odpálili, ne? Myslím, že to chvíli bylo na Odyssey.

SAMUELS: Asgardi to dokonce nainstalovali přímo na Odyssey. Dlouho to však na palubě nezůstalo. Schovali jsme ho a po vás chci, abyste ho získal zpět, protože ho potřebujeme. A musíme být rychlí, jelikož teď Goa’uldi mohou na Zemi lehce zjistit, kde je. A to poslední, co nyní potřebujeme, jsou Goa’uldi vyzbrojeni asgardskými vědomostmi.

GRIFFITH: Já a ani mí lidé nepolezeme někam, nevíme kam. Chci bližší informace.

SAMUELS: Ty samozřejmě dostanete. V pravý čas. Teď vám ale mohu říct, že na tom budete pracovat s plukovníkem Mitchellem.

Střih. Záběr do jedné z vojenských ubytoven Gara, vidíme ve dveřích stojícího Zelenku a Liu s kocovinou. 

ZELENKA: Povolali nás s majorem Griffithem na misi ven ohledně…

Liu ani nenechá Zelenku domluvit a rázně jej přerušuje.

LIU: Nikam nejdu.

ZELENKA: Ale tahle mise je…

LIU (křičí): Seru na všechny mise! Co je tohle za život? Mám tu sedět v týhle smradlavý díře a čekat, až mi tam venku někdo prostřelí hlavu? (pauza) Sakra proč to nikdo nechápe? Všichni tu dělaj, jako by se nic nestalo, jako by se šlo na normální obyčejnou misi, pokecat s přáteli, uzavřít obchod… Tohle přetváření… Dyť nám vzali Zemi a kdo s tím kurva co nadělá?!

Kamera zabírá doktora Zelenku oblečeného do bílého pláště, v rukou drží desky s přicvaknutými papíry, můžeme zahlédnout několik nákresů a výpočtů. Radek stojí ve výtahu, který se dá do pohybu a doktor Zelenka se podívá na hodinky.
CGI, výtah klesá na šachtou, jejíž stěny jsou pokryty změtí barevných rour a kabelů, dolů

Vidíme Liu zezadu, jak rychle jde v hustém dešti po rozbahněné cestě k muži stojícího pod deštníkem na zpevněné cestě. Na sobě má sako, bílou košili a kravatu, což prozrazuje, že se jedná o diplomata.
Když k němu Liu dojde, pomůže jí do dlouhého černého kabátu. Společně pod deštníkem odcházejí.

Záběr na majora Griffitha stojícího v plné polní u aktivované brány, kolem něj stojí ještě dva muži.
Střih, přibíhá třetí voják, v rychlosti si nasazuje helmu. Kývne na Griffitha na znamení, že je připraven.
Střih, záběr z výšky na bránu a oranžově zbarvenou scenerii. Tým vstupuje do zvlněné „hladiny“, brána se uzavírá.

FADE OUT


ZNĚLKA STARGATE ODYSSEY SEASON 1
HUDBA: S-33 Leaves Port (1:43) Z OST U-571 RICHARDA MARVINA

OPENING IN

Odyssey. Záběr na Thora ve strojovně Odyssey, říkajícího Carterové, že lidé ze Země jsou Pátou rasou.

Paříž. CGI. Vidíme směrem na jihovýchod z druhého stupně věže. Všechno se utápí v rudé barvě z klesajícího slunce. Dlouhý stín Eiffelovy věže dopadá na Martova pole, která jsou plná kráterů, těl a vojáků. Hvězdná brána je obklopena štítem. Z oken Ecole Militare směřuje k bráně střelba. Co je ale nejhorší, celou levou část města od Martových polí zaujímá křižník Ori, třída Cyclop, stejná, jaká poprvé proletěla superbránou. Křižník je o více jak dvě stě metrů vyšší než Eiffelova věž a doslova vyplňuje třetinu záběru.

Joint Stargate Command. Částečně CGI. Vidíme podzemní nového komplexu hvězdné brány. Rozlehlou místnost, podobnou té z NORADu. Na jedné straně je velká řídící místnost s obrazovkami na konci, na druhé straně podobně rozlehlá místnost plná vojáků, tanků, scorpionů a railgunů… a hvězdné brány. Nad ní je logo UNATSEC, včetně typického ‚A‘ symbolu Tau’ri. Vidíme zde také DHD připojené k počítači.

Orbita Země. CGI, externí záběr na zboku Freedom trhanou explozemi a proudy dronů.
Jednotlivé části lodi explodují nebo jsou rvány explozivní dekompresí.
Nakonec vyletí jeden proud dronů z můstku do vesmíru a my vidíme, jak můstek exploduje do vesmíru.
Střih. CGI, externí záběr zdálky. Všech jedenáct pozemských lodí je rváno na kusy proudy dronů a jedna po druhé se rozpadají nebo explodují do shluku trosek.

Nad Epsilon Eridani. Vidíme oslepující oranžově-rudou záři slunečního povrchu, který vyplňuje polovinu obrazovky. Druhou polovinu vyplňuje vesmír. I na nebi se ale vyjímá gigantická rudá koronální smyčka, stoupající milióny kilometrů nad povrch hvězdy. Součástí celé scény je (a bude) i tetelení atmosféry hvězdy. Teploty jdou do tisíců stupňů. CGI.
V pravém horním roku se najednou objeví hyperprostorové okno, a z něho vyskočí malý objekt. Krátce poté se objeví okno znovu. Vyletí z něho Odyssey. (zlom v hudbě)
Záběr zezadu na Odyssey a Alexandra směřující pod palbou k nepřátelské flotile. Jejich štíty se pod náporem přesnější palby prohýbají. CGI. Obě lodě směřují dále od kamery. Pod nimi rudý oceán plasmy, nad nimi monumentální rudá koronální smyčka.

Záběr zepředu na zamračeného plukovníka Roberta Piersona sedícího na otřásajícím se můstku Odyssey. Dívá se dopředu.

Nevadská poušť se spoustou komplexů a hangárů okolo, několik runwayí; spousta světel. Na západě je ještě modrá záře po zapadajícím slunci. Vidíme základnu v Groom Lake, neboli Oblast 51, hlavní dok pozemské flotily. K tmavě modrému se vznáší deset různých majestátních lodí. Několik lodí třídy Deadalos, třídy Prométheus a několik nových podpůrných, menších lodí třídy Yakami a dvě vlajkové velké lodě třídy Ajax. Jednou z Ajaxů je i EJF Freedom. „Kamera“ se mírně třepe a krajem se line hluk lodí stoupajících k čistému blankytnému nebi.

Záběr na Radhu Kaushal sedící na svoji konzoli na můstku Odyssey. Dívá se do kamery. 

Nad Epsilon Eridani. Vidíme zblízka velkou pyramidovou loď, spodem směřující k pozemské flotile. Najednou se velmi blízko jejího trupu otevře hyperprostorové okno a z něho vyletí shluk F-302. Záběr na ně zazoomuje a zaostří. F-302 rychle proletí kolem hrany spodku lodi.

Záběr na Curtise „Gummy“ Wrigleyho v oranžové letecké kombinéze s helmou v kokpitu. Je zpocený.

Tollana. Rozlehlá místnost s kruhovým půdorysem a uprostřed místnosti je hvězdná brána. Ne však antická, ale postavená Tollány. Zelenka na ni zasvítí baterkou a díky tomu se odhalí i řada dalších cest vedoucích do kruhové místnosti. Vchod, kudy přišla naše výprava, je jen jeden z několika.

Záběr na Liu Yulan stojící v protichemickém obleku u tollánské brány v podzemí Tollany. Její obličej je osvícen modrým světlem kombinézy.

New York. Záběr na budovu OSN se zvedne k nebi, odkud přilétá masivní oranžový puls a dopadne doprostřed Manhattanu. Následuje prudká bílá oslnivá záře jasnější než slunce, krátce na to hluboký zvuk dopadu, načež se kamera začne naklánět do boku. Z centra dopadu, z toho oslnivého místa, se ven šíří tlaková vlna beroucí sebou všechno, co jí stojí v cestě.

Záběr na doktora Radka Zelenku stojícího před bránou v bývalém SGC v Cheyennské hoře. Brána za ním je aktivována.

8. podlaží bývalého SGC. Vidíme velkou železobetonovou místnost kruhového půdorysu, na průměr zhruba 15 metrů. Na jedné straně je vstup do tunelu, dost velký, aby jím mohla projet auta. Na druhé straně je několik vstupů do samotného patra, podobných chodbám z SGC. V celé místnosti se ostře bojuje. Na silnici stojí hummery, railguny kropí vstup z hlavního tunelu, obránci se kryjí za žebrováním i jinde. Z ústí hlavního tunelu útočí davy křižáků Ori, občas je mezi nimi i několik Jaffů. Vbíhají do místnosti a opětují palbu. Stěny se pod náporem pulsů i projektilů drolí a místnost je hodně zaprášená.

Záběr na majora Josepha Griffitha, Griffith má zamazaný obličej a přebíjí svoji pušku.

Pohled z dálky na tollánskou hvězdná bránu, postavenou na jakoby starobylém podstavci a osvětlenou u svých pat. Celá scenérie je zalitá do rudé barvy. Brána se s hučením aktivuje a jednotlivé chevrony zapadají na místo, a když zapadne poslední chevron, červí díra se otevře s charakteristickým hučením a kowashuu. Na bráně se aktivuje štít ne nepodobný tomu na Atlantis. Světlo červí díry nám ukazuje, že od podstavce brány se line udržovaná cesta lemovaní stromy, vidíme i část tollánského iontového kanónu.

Záběr na udiveného Bryna sedícího na panelu v kokpitu teltaku.

V záběru vidíme vzdálený Hat’ak a na pozadí Zemi s Jižním pólem. Hat’ak neustále střílí, a to směrem na kameru. Do záběru náhle vstupují z opačného směru dávky z railgunů a pár raket, potom se objevuje Odyssey, která prolétá nad kamerou.
Obraz se zaplní bílou září a kamera se začne oddalovat. Bílá záře „kawooshu“ zajede do horizontu hvězdné brány a zmodrá na její klasickou barvu. Kamera se dále oddaluje, až vidíme celou bránu a pod ní se objeví nápis STARGATE ODYSSEY.

OPENING OUT
---

AKT 1

FADE IN

 

NADPIS:
PŘÍBĚH PRVNÍ
‚PROJEKT‘

HAMMONDŮV HLAS (mimo záběr, vypravěč): Zoufalé časy si žádají zoufalá opatření, při kterých jdou morální principy celého národa často stranou. Může se ale člověk uklidnit tím, že zavře oči a bude předstírat, že zlo nevidí?

 

EXT. GARO

Uvozující záběr na pozemskou kolonii Garo. Jde o stejný svět, na kterém byl Daniel kdysi závislý na sarkofágu, avšak dnes je zde také letiště a další komplexy pozemšťanů.

 

INT. JÍDELNA, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Záběr zepředu na unaveného Zelenku sedícího u stolu. Místnost vypadá velmi čistě, stěny jsou z lesklé oceli, vše vypadá čistě, chladně a odměřeně. Místnost je dobře osvětlena. Vzadu jsou vidět hodiny ukazující 09:40 AM.
Zelenka si podpírá hlavu sevřenou pěstí, má kruhy pod očima a nepřítomně se dívá do kamery. Ta se pomalu oddaluje.
Záběr trvá několik sekund a až na tlumený šum hlasů v pozadí a vypravěče je tichý.

ANGUIANO (mimo záběr): Doktore?

Najednou do Zelenkovy pravé paže praští cizí ruka. Záběr se dále pomalu oddaluje a odhalí doktora Anguiana z Odyssey sedícího u stolu spolu se Zelenkou.

ANGUIANO: Radku!

Zelenka se konečně nepřítomně podívá jeho směrem. Stále má v tváři ten unavený výraz.

ANGUIANO (vážně): Riemannův tenzor je míra nekomutativity kovariantních derivacií v ortogonálních směrech!

Radek se na něho chvíli nechápavě dívá a pak se usměje. Jeho obličej se nakrátko rozzáří.

ZELENKA: Hmm. (pauza, zvážnění) Nemám nálad na vtipy. Jediné, po čem toužím, je…

Anguiano ho doplní.

ANGUIANO: …Spát.

Radek kývne. Kamera se dále oddálí a ukáže nám třetí osobu sedící u stolu, po Zelenkově levici. Je to doktorka Francine Michaelsová. Tatáž Francine Michaelsová, která před devíti objevila v antarktickém ledu zamrzlou Antičku Ayianu.
Francine na rozdíl od Radka a Anguiana ještě jí, nemá před sebou jen prázdný talíř.

FRANCINE (nadsázka, sebevědomí): Ženy mají mnohem větší mez výdrže bez spánku. (pauza) Vy dva vypadáte jako dva školáci, kteří se včera večer poprvé opili.

Francine vypadá mnohem energičtěji, než Radek a Anguiano. Po dlouhé době nastane střih, na ironického Anguiana.

ANGIUANO: A to zjistili britští vědci, ne?

Bez reakce Michaelové si Anguiano vytáhne z kapsy krabičku s dvěma ampulkami. Stimpacky. Nabídne jednu Radkovi.

ZELENKA (odmítavě): Hm, nechci.

Michaelsová razantně odmítne a Anguiano pomalu ulomí hrdlo ampule.

FRANCINE (s odporem): Jak můžeš jako doktor brát tenhle hnus? Copak nevíš, co to s tebou dělá?

Záběr na Anguiana. Sebevědomě do sebe vyklopí obsah ampule. Pak se rozjasněně podívá na doktorku.

ANGUIANO: Právě proto, že jsem doktor, vím, co je to nespavost a jaké má efekty. (pauza) Nechci, abych byl nesoustředěný uvnitř terária.

ZELENKA: Kde jsi je sebral?

ANGUIANO: Vyměnil od jednoho výsadkáře za novější filtry do jeho obleku.

Radek se zamyslí a s předstíranou nevědomostí se zeptá.

ZELENKA: A ty filtry jsi vzal…

Anguiano ho ale přeruší.

ANGUIANO: Tajemství šéfkuchaře.

Usměje se.
Záběr na Francine.

FRANCINE (odmítavě): Já bych tohle nikdy nebrala.

Radek se zapojí do rozhovoru, podívá se směrem na Francine.

ZELENKA (sarkasmus): Šetříš si snad svoje tělo pro tu zářivou optimistickou budoucnost, která nás čeká po osvobození Země?

FRANCINE: Ne, já mám svůj projekt a hodlám ho ještě někdy dokončit.

Anguiano se posměšně usměje.

ANGUIANO: No jistě, tvůj velký projekt, najít Asgardy. Možná by sis měla přečíst hlášení z Cheyennského SGC. Jsou mrtví, Jime.

Francine vypadá, jako by se urazila.

FRANCINE (nahlas, rozčíleně): No, ty jsi určitě byl dva roky v Idě a dělal jsi tam výzkum, že ano! Ne jako já, já jsem tam přece dva roky vůbec nebyla..! (pauza) Tohle s tebou dělají stimpacky. (pauza) To, co děláme tady, je stejně stupidní.

Radek si rychle stoupne a podívá se z výšky na oba.

RADEK (unaveně): Mě to dnešní zívání nebaví, atmosféra tu začíná houstnout,  půjdu dělat něco zábavnějšího.

Radek se otočí a odchází. Anguiano se ještě za ním ohledne.

ANGUIANO (nahlas): Měj se…

Radek mu odpoví otočený zády.

RADEK: Za šest hodin na viděnou.

 

INT. POKOJ, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Záběr zevnitř na dveře. Uvnitř pokoje je přítmí, je vidět, že je stejně ocelově chladný, jako zbytek komplexu. Otevřou se dřevěné dveře a dovnitř vstoupí Radek.
Potichu za sebou zavře a přejde po malé místnosti k posteli. Na druhé straně místnosti je druhá postel a na ní někdo spí.
Radek si potichu posadí a otevře notebook stojící na malém stolku.
Střih, záběr na obrazovku.

SPOLUBYDLÍCÍ (mimo záběr, ospale): Já nespím…

Na strohé obrazovce vojenského operačního systému je vespod. nápis YOU HAVE ONE NEW ENCLOSURE. Radek na to klikne.

ZELENKA (mimo záběr): Já jsem se nesnažil tě nebudit…

Na obrazovce se objeví obličej McKaye, v pozadí je laboratoř na Atlantis. Rodney trochu zešedivěl, vypadá dost nejistě, jako vždycky, když se snaží mluvit od srdce.
Záběr na Radka, nasazujícího si sluchátka.

MCKAY (záznam, úsměv): Ahoj Radku. (pauza, nejistě) Hodně z nás tady na Atlantis se o tebe bálo, když jsme slyšeli o… (pauza) Mohl ses nám ozvat. Chvíli trvalo, než jsme se dozvěděli, že jsi na Garu. (úsměv) Ten projekt, na kterém děláš, musí být docela důležitý. Ani Johnovi se nepodařilo o něm nic zjistit.

Záběr na Radka. Skousne čelist. Vypadá provinile.
Pokračování na McKaye.

MCKAY (záznam): Asi už víš, že bude chvíli trvat, než pošleme něco k vám. (pauza) Atlantis je stále dost poničená z osvobozování a ztratili jsme taky nějaké lidi… (pauza) No, máme o tebe starost. (pauza) Hádám, že asi nevíš, jestli někdo z nich na Zemi přežil… (pauza) Ozvi se nám, pošli mi to zase jako přílohu nějakého nesmyslu. (hrdinská póza) Pegasus konec!

Radek sáhne do šuplíku ve stolku a vytáhne něco. Jsou to ampulky stimpack. Jednu rychle vypije a zaklapne notebook. Jde spát.

Kamera několik sekund sleduje spícího Radka. Najednou se rozsvítí slabé světlo a jeho spolubydlící jde oblečený ke dveřím. Radek zvedne hlavu.

ZELENKA (ospale): Nemohl jsi jít hned? Snažím se tu spát…

SPOLUBYLÍCÍ: Spíš už tři hodiny.

Zhasne světlo a odejde. Zelenka několik dalších sekund ve tmě leží, najednou se ozve bušení na dveře.

ANGUIANO (mimo záměr, tlumeně): Radku, tu čekám na tebe.

Zelenka se jen znechuceně převalí na bok.


INT. CHODBA, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Dokonale osvětlená dlouhá chodba, stejně jako zbytek komplexu v chladném kovovém stylu. Doktor Edward Anguiano stojí u dveří, ze kterých vyjde ven ospalá shrbený Zelenka.

ZELENKA (zíve): Kolik ji hodin?

ANGUIANO: Čtyři odpoledne, proč?

Radek si zoufale promne oči.

ZELENKA (česky): Proboha… (pauza) Ale to nic.

ANGUIANO: Nejsi zvyklý na nedostatek spánku?

Radek se na něho zbrkle podívá.

ZELENKA: Asi jsem si za ty roky, co jsem pryč z Pegasu, odvykl zůstávat vzhůru 70 hodin.

Jdou chvíli chodbou, když se Anguiano zadívá na Radka.

ANGUIANO: Nemohl jsi spát, protože jsi myslel na Zemi?

Radek vypadá zaskočeně.

ZELENKA: Ne. (pauza) Vlastně jsem spal celou dobu.

Edward Anguiano vypadá, že má něco na mysli. Radek se ho zkusí zeptat.

ZELENKA: Nemohl jsi spát?

ANGUIANO (nepřítomně): Ne, já… (pauza) Použil jsem prášky.

ZELENKA: Proto jsi pořád tak aktivní.

Edward se usměje. Kývne.

ANGUIANO: Myslel jsem na svoje přátele na Zemi. V ISGC na Uralu.

ZELENKA: Říkal jsi, že nemáš rodinu.

ANGUIANO: Taky že ne. Rodiče umřeli, jsem jedináček. (pauza) Ale byl jsem v SGC a měl jsem… (pauza) Mám tam hodně přátel.

Radek vypadá nejistě.

ZELENKA: Když jsme byli v Cheyenne, tak…

Anguiano ho přeruší.

ANGUIANO: Viděl jsem to, ale to ještě nic neznamená.

Radek zkusí zachránit situaci.

ZELENKA: Možná, že jich tam hodně nebylo…

Anguiano ale přeruší tón rozhovoru.

ANGUIANO: Měl jsi… (pauza) Máš, někoho na Zemi?

Radek nevypadá, že by se mu o tom snadno mluvilo. Zpomalí v chůzi.

ZELENKA (potichu, upřímně): Přítelkyni, rodiče, dvě sestry, jejich rodiny…

ANGUIANO (konstatuje): Záleží ti na nich.

ZELENKA: Když jsem odešel na Atlantis, tak jsem si myslel, že jsou důležitější věci než oni.

Radek se odmlčí.

ZELENKA: Ale nakonec přes to všechno, co jsem prožil mimo Zemi, přes všechna ta dobrodružství, jsem se vždycky nejraději vracel k nim.

Anguiano se usměje.

ANGUIANO: Vážíš si toho, čeho máš málo…

Radek se zarazí.

ZELENKA: Dostal jsi snad jako domácí úkol mě vyzpovídat?

Edward se dá pomalu znovu do chůze.

ANGUIANO (nadsázka): No, možná ze mě už mluví drogy.

Radek jde vedle něho. Střih.

 

INT. POZOROVACÍ MÍSTNOST, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Místnost je podobná pozorovací místnosti v SGC nebo Atlantis – je rozdělena na dvě části bezpečnostním sklem, v jedné části laboratoř, v druhé části pozorovatelna. Kamera úmyslně nezabírá, co se děje uvnitř laboratoře samotné, zabírá pouze Radka obklopeného počítači v pozorovatelně. Jen občas se mihnou v záběru lidé stojící v laboratoři – mají na sobě radiační  obleky.
Záběr zepředu na Radka. Má na sobě bílý plášť a něco vyťukává na počítači.
Za Radkem je na kalendáři datum 26. března.

FRANCINE (mimo záběr, šum): Jak dlouho ještě?

Unavený Radek nahne k mikrofonu.

ZELENKA: Kalibruju vábničku, vy tam si pohrajte s polem, jinak nám to bude co tři minuty vypadávat.

ANGUIANO (mimo záběr, šum, podrážděně): Pohrát si s polem? Nejsem astrofyzik…

Radek usilovně cosi vpisuje do počítače, jeho oči kmitají mezi klávesnicí a dvěma obrazovkami. Je zaneprázdněný.

ANGUIANO (mimo záběr, šum): Radku?

Zelenka si nakonec udělá čas na odpověď, nahne se k mikrofonu.

ZELENKA: Musíte snížit úroveň emitované radiace, najděte si to v manuálu.

ANGUIANO (mimo záběr, šum, zklamaně): No bezva…

Radek dále vpisuje do počítače, když se ozve Francine.
Kamera se pomalu začne přibližovat k Radkovu obličeji, blíží se do detailního záběru.

FRANCINE (mimo záběr, šum): Ede, nepřišlo ti divný, že Zelenka je jediný neameričan v projektu?

Radek diskuzi nevěnuje pozornost a dále pracuje na počítači.

ANGUIANO (mimo záběr, šum): Podej mi notebook…

Několik sekund klidu.

FRANCINE (mimo záběr, šum): Slyšel jsi mě?

ANGUIANO (mimo záběr, šum): Jo, slyšel, co po mně chceš? (pauza) Oba víme, že NID se s tímhle projektem nebude šířit mezi exilovýma jednotkama.

Několik sekund klidu, Radek přestane pracovat, zamyslí se. Jeho oči jsou upřeny na monitor, ale nepřejíždějí po řádcích textu. Jeho prsty nepíší.

ANGUIANO (mimo záběr, šum): Radku, co ty si o tom myslíš?

Doktor Zelenka chvíli váha, co odpovědět. Natáhne se po mikrofonu a skoro ho spustí, ale pak si to rozmyslí. Váhá několik dalších sekund, a pak ho konečně zmáčkne.

ZELENKA (rezignovaně): Všichni víme, proč jsem tady.

FRANCINE (mimo záběr, šum): Jako že tě potřebují? Astrofyzik dělá práci cvičené opice…

ANGUIANO (mimo záběr, šum): Je tu přece za trest.

Najednou se rozezní poplach. Za Radkem se rozsvítí rudé světlo nebezpečí a jeho letargický výraz se změní na připravenost.
Statický záběr na Radka se rovněž změní a kamera se začne těkavě pohybovat.
Radek zvedne headset položený vedle jednoho z počítačů a položí si ho na hlavu.

ZELENKA: Tady doktor Zelenka, co se děje?

Radek chvíli poslouchá a pak se nakloní k mikrofonu.

ZELENKA (nahlas): Nastal únik, všechno hned shoďte a vypadněte z tama!

FRANCINE (mimo záběr, šum): Dobrý nápad…

Radek sám si zvedne a něco napíše do počítače. Obrazovky v jeho místnosti pohasnou a on vyjde dveřmi nalevo do jakési komory – kamera pokračuje těkavě za ním.
Krátkou komorou s mnoha syčícími tryskami vyjde na chodbu, stejně osvětlenou, čistou a odlidštěnou, jako zbytek komplexu. Kamera je za Radkovými zády, sledujeme scénu skoro, jako bychom tam stáli s ním.
Před Radkem proběhne několik vojáků v maskáčích a se zbraněmi. Radek jednoho z nich odchytí.

ZELENKA: Kde je ten únik?!

Voják se na okamžik zastaví.

VOJÁK: Zůstaňte tady, máme to pod kontrolou!

Pak se zase rozběhne. Kamera přetěkne do chodby a dívá se po směru běhu jednotky. Rudé světla zářící na zdech dodávají pocit naléhavosti. Radek se rozhlédne. Vyběhne za vojáky.
Kamera jde s ním. Radek několik sekund běží a dostane se k rohu. Společně s kamerou opatrně vykoukne – záběr zazoomuje.
Vidíme jednotku vojáků na obou koncích dlouhé chodby a uprostřed…
Několik mužů v radiačních oblecích vynáší ze dveří dvě osoby na lehátcích. I ty osoby mají na sobě radiační obleky, ale potrhané a poničené. 
Jeden ze zachránců zakřičí skrze reproduktor obleku na vojáky.

ZACHRÁNCE: Uvolněte prostor!

A poté skupinka chráněna muži zahýbá za další roh. Několik vojáků a mužů v radiačních oblecích zůstává u dveří do neznámého prostoru, vhazuje dovnitř několik granátů s plynem.
A jeden z mužů v oblecích jde chodbou směrem k Zelenkovi. Strhuje si vršek obleku, ukazuje se, že jde o ženu ve středních letech, vyšší, než je Radek. Ten nečeká a vyjde ji naproti.

ZELENKA: Jak jsou na tom? Další únik?

Doktorka si ho sotva všimne a jde rychle kupředu.

DOKTORKA: Víš, že ti to nemůžu říct.

Radek se nenechá odbýt a pokračuje po jejím boku, míjejí kameru a zahýbají do původní chodby.

ZELENKA (nahlas, naléhavě): Pracuju s tím, nemyslíš, že bych to měl vědět?!

Chodba, ze které Radek přiběhl, je už plná dalších vědců a techniků. Doktorka se na okamžik zastaví a podívá se na nižšího Zelenku.
Záběr na její obličej je v detailu.

DOKTORKA: Když budou mít velké štěstí, tak v sarkofágu přežijí…

Záběr zůstane chvíli zlomyslně na jejím obličeji, když se ozve zdálky silný hlas.

LANGHAM (zdálky, nahlas): Doktorko!

Kamera se zadívá do davu, skrze který se prodírá doktor Langham, vedoucí projektu.

LANGHAM: Doktorko Hage-

Jakmile spatří Zelenku, tak se zarazí a namísto k doktorce vyjde k Zelenkovi. Vypadá sotva příčetně.

LANGHAM (naštvaně): Nechci vás tady vidět, vraťte se zpátky.

ZELENKA (agresivně): Kolik mrtvých to bude teď?

Langham se důrazně zadívá na Zelenku.

LANGHAM (důrazně): Vraťte. Se. Do práce…

Dívají se na sebe jako dva soupeři. Nakonec Radek pozici opustí a odchází chodbou dále.

 

INT. JÍDELNA, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO


Záběr zepředu na Zelenku, Anguiana a Francine, stojí ve frontě na jídlo. Pomalu postupují řadou. Scéna je bez zvuků. Postupují frontou dále.
Po téhle scéně následuje střih na další scénu…

…Záběr na Zelenku a další vědce, jak jedí u stolu v jídelně. Scéna je bez zvuku, kromě hudby.

A z ní střih na Zelenku sedícího na posteli v přítmí svého pokoje. Promne si obličej, vypadá unaveně. Nakonec si ještě z půlky oblečený ulehá.

 

INT. CHODBA, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Záběr znovu na Zelenku vycházejícího unaveně ze svého pokoje. Venku na něho čeká Anguiano. Ten nabídne Zelenkovi kafe. Radek nadšeně příjme.

ZELENKA: Díky, to jsem potřeboval. (pije)

ANGUIANO: Měl by ses dát do kupy, zahlédl jsem dole Samuelse?

Ta slova mají efekt. Radek se uprostřed popíjení kávy zarazí.

ZELENKA (bojácně): Samuels? Čím jsme si zasloužili takovou poctu?

ANGUIANO: To nevím, ale vy dva si určitě zase skvěle popovídáte.

ZELENKA: Jo… Naposledy mi vyhrožoval přesunem do frontové linie.

Střih.

 

INT. POZOROVACÍ MÍSTNOST, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Znovu místnost rozdělená sklem na laboratoř a pozorovací část.
Záběr zepředu na Radka. Má na sobě bílý plášť a něco vyťukává na počítači.
Za Radkem je na kalendáři datum 30. března 2011.

ANGUIANO (mimo záběr, šum): Šestnáctý kus dneska.

Radek se nahne k mikrofonu.

ZELENKA: Jo, jsme pozadu.

Najednou se otevře za Radkem dveře. Dovnitř vstoupí plukovník Samuels a doktor Langham. Radek se za nimi otočí, a pak zase bez zájmu vrátí hlavu zpátky.
 

ZELENKA (bez zájmu): Veliteli.

Samuels se posadí vedle Zelenky, Langham dále stojí za nimi.

SAMUELS: Doktore, tady vedoucí projektu doktor Langham mi sdělil, že nadále vyjadřujete pochybnosti o smyslu vaší práce zde.

ZELENKA (bez zájmu, ironicky): Opravdu? Musím složit poklonu úžasnému pozorovacímu talentu doktora Langhama…

 

FLASHBACK
INT. INSTRUKTÁŽNÍ MÍSTNOST, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Jde o menší místnost plnou počítačů, stoliček, velkého plátna před stoličkami a pozoruhodně velkým množstvím lékařských přístrojů. Vidíme zde několik vědců včetně Anguiana, kamera se však soustřeďuje na Langhama a Zelenku. Oba stojí uprostřed záběru, oba na sebe divoce křičí.

ZELENKA (křičí): Je mi úplně jedno, jaké to má výsledky!

Zahazuje složku s papíry. Langham na něho výhružně ukazuje.

LANGHAM (křičí): Doktore, naposledy, sedněte si!

ZELENKA (křičí): Kolik lidí zemřelo!?

Langham sahá po telefonu.

LANGHAM (křičí): Jestli nepřestanete, dám vás vyvést!

Anguiano si stoupne a opatrně jde za Zelenku, snaží se ho uklidnit.

ZELENKA (křičí): Kam, o dvě patra níže? Nejsi nic než řezník a my ti v tom musíme pomáhat!

Anguiano chytí Radka za rameno, Anguiano mlčí. Mine několik tichých sekund. Zelenka i Langham jsou z křiku zpocení. Nakonec Anguiano začne táhnout Zelenku z místnosti. Langham znovu výhružně zagestikuluje.

ANGUIANO: Radku, pojď na chvíli ven…

LANGHAM (křičí): U mě jsi skončil!

Radek ho míjí po cestě ke dveřím.

ZELENKA (ironicky): Těšilo mě, kolego.

 

PŘÍTOMNOST
INT. POZOROVACÍ MÍSTNOST, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Znovu záběr zepředu na Radka, Samuelse a Langhama v pozorovatelně. Samuels dále mluví klidným tónem a Zelenku ignoruje.

SAMUELS: Doktore. (pauza) Radku, vím, že vás nepřesvědčím výsledky vaší práce zde na našem snažení.

Zelenka ho přeruší.

ZELENKA: Odešel jsem z Expedice kvůli lidem, jako jste vy.

SAMUELS: Tohle není ani tak otázka tohoto projektu jako spíše otázka vaší morálky. (pauza) Nakonec, odmítl jste práci na projektu Oppenheimer.

ZELENKA: Zábavné, jak jste vývoj nejsilnější bomby galaxie pojmenovali po člověku, který svého podílu na Manhattanu litoval po celý zbytek života.

Samuels chvíli přemýšlí nad pokračováním.

SAMUELS: Doktore, nemůžeme si dovolit nyní moralizovat nad správností tohohle nebo jiných projektů. Země je v obležení, musíme jednat.

Radek se k němu konečně otočí. Ukáže rukou do laboratoře.

ZELENKA: A jak nám tohle pomůže?

SAMUELS: Goa’uldi, nebo co za jejich frakci na nás zaútočila, vyhrožují odplatou na Zemi, pokud zaútočíme na jejich světy jadernými zbraněmi. Tenhle projekt nám dává trochu šance je poškodit, aniž by z toho obviňovali nás.

Radek se pousměje.

ZELENKA: No jistě, toho si nevšimnou, že jim umírají lidé jen na jejich světech. (pauza) Čekal jsem od vás lepší argumenty než naučenou poučku.

Pak se otočí zpátky k počítači.

ZELENKA: A kolik už zahynulo našich lidí... (pauza) Oba víme, že jsou i jiné možnosti, jak Goa’uldy zasáhnout. Vy to víte určitě, byl jste v počátcích SGC.

SAMUELS: Nemáme dost lidí ani prostředků na organizování vzpoury na stovce předpokládaných světech Goa’uldů. A oni teď uctívají Origin… Nemáme ani morální převahu.

Detail na Samuelsův obličej.

SAMUELS: Doktore, jste jeden z nejschopnějších lidí, kteří nám zbyli. (pauza) Opravdu nám chcete vrazit nůž do zad?

Záběr na Zelenku. Detail zepředu. Radek odkloní zrak od monitoru. Přemýšlí. Nakonec se podívá na Samuelse.

ZELENKA (zoufale): Já tohle nemůžu už déle dělat…

Střih na Samuelse. Samuels si stoupne.

SAMUELS: Tohle je teď naše nejlepší šance, jak je zasáhnout. Pokud i nadále trváte na svém přeřazení, nebudu vám bránit. (pauza) Ale nemusím vám snad říkat, že tohle je vaše poslední šance na bezpečnou práci. Pokud nechcete jít do trestanecké kolonie k dalším dezertérům, pošleme vás k OSGC.

Samuels odejde z místnosti. Uvnitř zůstane jen Radek a Langham.

LANGHAM: Víte, Radku, vy mnou možná pohrdáte. (pauza) Byl jsem kdysi jako vy. Idealistický vědec, který se shodou náhod zapletl s Konsorciem a následoval jedinou možnou cestu, jak přežít, přímo do náruče operací NID. (pauza) Myslíte si, že jste lepší, protože nesouhlasíte s tím, co se tady dole dělá.

Langham se zezadu nakloní k pracujícímu ale poslouchajícímu Radkovi.

LANGHAM (šeptá): Ale jediný rozdíl mezi námi dvěma je, že vám se bude lépe spát, když špinavou práci udělá někdo jiný než vy.

Langham se znovu narovná a chystá se také odejít.

LANGHAM: Myslím, že pro dnešek už toho máte dost. Ukončete sběr a přejděte ke třídění.

Radek stoicky kývne k souhlasu, za Langhamem se neotočí. Jakmile se zavřou dveře, Radek se nakloní k mikrofonu.

ZELENKA: Ede, Francine, končíme. Schovejte, co máte, půjdu to protřídit.

A kamera se pomalu otáčí do laboratoře. Vidíme řadu sofistikovaných přístrojů a Anguiana s Francine v oblecích. Anguiano drží nějakou menší skleněnou nádobu, Francine má nějaké zařízení připomínající osobní paralyzátor. Oba stojí okolo kulatého zařízení. Podívají se směrem k Zelenkovi.

Detailní záběr na skleněnou nádobu. Uvnitř se svíjí malý tmavý červ. Je živý. Ze záběru na červa detailní záběr na téhož červa svíjejícího se při životě na ocelovém stole, pitevním stole. Kamera se oddálí a my vidíme, že červ se pohotově přibližuje k bílé chlupaté srsti. Kamera se ještě oddálí a my vidíme, jak červ vniká do těla králíka.
Střih, Radek spolu s dalšími vědci stojí v bezpečí za neprůstřelným sklem a vše monitorují. Králíka, společně s desítkami dalších zvířat v klecích okolo, hlídají muži v radiačních oblecích – se zbraněmi v rukou. A odtud jde střih na další scénu…
… kde vidíme mladou ženu, blondýnu, uvnitř ocelové klece, obklopenou znovu muži v radiačních oblecích. A přichází k ní další muž se skleněnou nádobou pro uchovávání červů. Záběr se oddálí a my vidíme Radka, jak spolu s Langhamem odvrátí pohled. Kamera se otočí více do prava na monitor počítače. Zde můžeme vidět záběr do jedné z laboratoří. Kamera se více přiblíží – uvnitř laboratoře jsou dva vědci v radiačních oblecích okolo vysokého kulatého zařízení. To po svém obvodu zajiskří a na podlaze okolo zařízení se objeví malá svíjející se tečka. Černá tečka. Jeden z vědců se skloní. Přiloží rychle paralyzér. Druhý se otáčí pro skleněnou nádobu…
… Předposlední střih. Doktor Anguiano je nad ohavným humanoidnímu tělem. Doktor má na sobě radiační oblek. Do záběru vstoupí druhý postava. Anguiano rozřízne to, co vypadá jako hrudní koš. Druhá postava přiloží k tělu paralyzér a aktivuje ho. Doktor sáhne hluboko do těla a vytáhne opatrně se svíjejícího se tmavého červa. Vloží ho do skleněné nádoby…
… Poslední záběr je na kontejner s desítkami podobných skleněných nádob. Stejných nádob. Kontejner je na mobilním vozu podobnému MALPu. Za ním je ještě několik podobných vozů. Kamera se pomalu otočí o 360° - vidíme množství techniků v malé betonové místnosti. A také několik vojáků, plně vybavených na misi. Až se kamera konečně otočí, vidíme hvězdnou bránu, klesající na výtahu do podzemního komplexu.
Střih. Vidíme doktora Langhama, jak předává  veliteli vojáků dokumenty k podepsání.  Voják doktorovi zasalutuje. Langham nevypadá, že by ho práce příliš těšila. Nakonec se s klasickým zvukem aktivuje hvězdná brána a vozítka se dají do pohybu.

 

INT. POKOJ, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO

Záběr na Radka sedícího před notebookem. Přemýšlí. Kamera pomalu přejíždí po místnosti a Radek pomalu projíždí po záběru. Nakonec ťukne do klávesnice.
Střih, pohled na Zelenku z kamery na počítači. Záběr je mírně filtrovaný a záměrně nekvalitní.

ZELENKA: Rodney?

Radek vypadá, že se nemá moc do řeči.

ZELENKA: Promiň, (pauza) že jsem se neozýval. Vím, že to tam u vás je asi těžké. Vyřiď moje pozdravy všem.

Detail na Radkův sotva nasvícený obličej.

ZELENKA: Já… Nemám žádné zprávy o tom, jak to vypadá na Zemi. (pauza) Nevím, jestli někdo z nich přežil. Ale zjistím to.

Radek sbírá sílu do další věty.

ZELENKA: Končím totiž na tomhle projektu. Nemyslím si, že je dobré ti říct podrobnosti, ne teď, ale jednou určitě. Přeřadili mě na asgardské jádro a mise v poli. (pauza) Hodně nasazení.

Radek se předstíraně usměje.

ZELENKA: Víš přece, jak mám mise v poli rád. Pod palbou… Pod vodou… Ve vesmíru…

Radek přestane myslet na rizika a pokračuje.

ZELENKA: Končím tady. A doufám, že se za nějaký čas uvidíme. (úsměv) Bylo by prima vidět nějaké staré tváře a… (pauza) A hodili byste se nám tu teď. Více než kdy jindy. (česky) Exilová flotila z kolonie Garo konec.

Záběr zůstává na Radkově obličeji, kamera se pomalu pohybuje do strany, přes záběr je přenesený průhledný záběr na Radka sedícího na posteli zdálky.

HAMMONDŮV HLAS (mimo záběr, vypravěč): Údělem každého člověka je přežít i v těch nejtěžších podmínkách. A tomu často raději obětuje cokoliv. Ve chvíli, kdy vina jedince natolik tíží, že znemožňuje život, je údělem každého člověka pouze uklidnit své vědomí.

FADE OUT

---
AKT 2

FADE IN

 

NADPIS:
PŘÍBĚH PRVNÍ
‚KOBKA‘

WOOLSEYHO HLAS (mimo záběr, vypravěč): Stál jsem nad ním, neschopen cokoliv udělat. Neschopen mu pomoct. Ne proto, že bych se bál. Ne proto, že bych byl v šoku. Nepomohl jsem mu, protože mi byl lhostejný. Všichni mi byli lhostejní.


Začínáme jen černou obrazovkou. Několik sekund se nic neděje... až pak zaslechneme hluk. Jde o zvuky bitvy – střelba z pozemských i mimozemských, energetických, zbraní, neartikulovaný řev.

FADE IN:

EXT. STANOVIŠTĚ CHI

Uvozující záběr na vybombardovanou letovou základnu na úpatí velké hory. Okolo jsou další strmé horské štíty, jejichž vrcholky jsou vysoko v oblacích.
Na místě základny je několik goa’uldských landerů a keshů. Na nebi můžeme vidět několik menších měsíců a srpek mohutného plynného obra.


INT. JESKYNNÍ CHODBA, STANOVIŠTĚ CHI

Zvuky probíhajícího boje neustávají, naopak se zdá, že jsou ještě intenzivnější. Tentokrát už vidíme, kde zrovna jsme; jde o přírodní chodbu v jeskyni, momentálně prázdnou.

Už o okamžik později ale do záběru vběhne voják ze Země (voják #1); zastaví se, otočí a začne střílet ve směru, ze něhož přiběhl. O několik dalších sekund později kolem něj proběhnou dva další vojáci, v jednom z nich poznáme vojína Divyu Shelltonovou – voják #1 ty dva střelbou kryje. Kamera následuje Shelltonovu a vojáka #2 a zastaví se, až když se zastaví i oni. Oba se obrátí, stejně jako voják #1 předtím, a také začnou střílet.

Kamera se přesune za ně, zabírá je teď zezadu. A díky tomu máme možnost vidět, že voják #1 stojí pořád na svém místě a spolu s Shelltonovou a jejím kolegou střelbou kryje ostatní, kteří k nim přibíhají – několik dalších vojáků z oddílu majora Griffitha; poznáme mezi nimi seržanta Turnera, Griffitha samotného a jako poslední, poměrně daleko za ostatními, běží vojín Gordon Gentle.
Poprvé máme možnost poznat i útočníky, tedy alespoň nepřímo: výsadkáře míjejí energetické výstřely z orijských tyčových zbraní. Ve vzduchu je hodně kouře, který úspěšně znesnadňuje míření; energetické zbraně díky tomu zasahují jen stěny jeskynní chodby, výjimečně nějaký výstřel pronikne dál a efektně proletí kolem kamery.

Griffith, Turner a ostatní už přibíhají ke kameře, dobíhají za ni, a tedy i za Shelltonovou a vojáka #2; můžeme si jen domyslet, že stejně jako všichni předtím poskytují ostatním z určité vzdálenosti krycí palbu.

Vidíme, a slyšíme, že Gentle něco křičí. Přes velký hluk ale nedokážeme rozpoznat jednotlivá slova.

Když Gentle probíhá kolem vojáka #1, ten se otočí a chystá se ustoupit spolu s ním, pořád krytý Shelltonovou a vojákem #2. Sotva se však po Gentleově boku rozběhne, zasáhne do nohy jeden z energetických výbojů. Zařve bolestí. Zaklopýtá a sice se mu podaří udržet na nohou, běžet ale nemůže.
Gentle se zastaví, podepře ho, snaží se mu pomoct. Mezitím zaletí pohledem k Shelltonové a jejímu kolegovi a opět zakřičí; tentokrát rozumíme.

GENTLE: Pryč! Vypadněte, ústup!

Shelltonová a voják #2 vědí, co to znamená; na tenhle signál čekali, je to součástí plánu. Přestanou střílet a dávají se na ústup za kameru. V záběru pak zůstanou jen Gentle a voják #1; kamera je neustále zabírá zepředu, couvá, zatímco oni postupují vpřed.
Voják #1 kulhá, nemá v noze cit. Křečovitě se Gentlea drží, nechce, aby ho pustil a nechal ho tam; ví, že ho příliš zpomaluje. Podle Gentleova výrazu poznáme, že on si to všechno uvědomuje taky.

Najednou se ozve ohlušující rána, vidíme, že v jeskynní chodbě daleko za nimi došlo k výbuchu. Tlaková vlna je oba srazí na zem, ale Gentle se hned zase zvedne a vytáhne na nohy i vojáka #1; ten už se ale nehýbe, je zřejmě v bezvědomí. Gentle si toho ani nevšimne, pořád se je oba snaží co nejdál, do relativního bezpečí. Jeskynní chodba se daleko za nimi začíná po výbuchu hroutit. Jeskyně se otřásá, kolem Gentlea a vojáka #1 dopadá prach, občas i malé kameny ze stropu. Jeden drobný kámen zasáhne Gentlea do čela a zanechá mu na něm krvavou rýhu. Gentle na chvíli zakolísá, ale sebere se a pokračuje dál.

Konečně dorazí na konec jeskynní chodby. Obrácení pohledu kamery nám ukáže, že jsme se ocitli v:

 

INT. KRUHOVÁ JESKYNĚ, STANOVIŠTĚ CHI

Jde o malý kruhový prostor ve skále, půdorys má průměr přibližně šest metrů. Do této místnosti vedou dvě chodby – jednou z nich jsme sem právě přišli, druhá vede hlouběji do jeskyně. Vidíme tu všechny z předchozí scény. Intenzivní útok a následný rychlý útěk je vyčerpal, ale zůstávají napnutí a zbraněmi míří do chodby pro případ, že by se objevila nějaká hrozba... a spolu s nimi tam stojí i několik dalších vojáků, Američanů, v čele s plukovníkem Cameronem Mitchellem.

MITCHELL (k Gentleovi): Povedlo se?

Gentle složí na zem vojáka #1, ale ten leží dál nehybně. Skloní se k němu a začne ho prohlížet. Mezitím odpoví.

GENTLE: Jo, chodbu jsme tím výbuchem zablokovali. Kolaps jich pěkných pár pohřbil.

GRIFFITH (s úšklebkem): To rád slyším.

Gentle vojákovi #1 lehce obrátí hlavu do strany a zjistí, že má na jednom spánku krvavou ránu – památka na pád po výbuchu v jeskynní chodbě. Všimne si toho i Griffith a taky si k vojákovi #1 klekne. Zkusí mu nahmatat puls.

GRIFFITH (k Gentleovi, klidným, nenuceným hlasem): Běžte na ošetřovnu pro medika.

Gentle jen přikývne, zvedne se a svižně vyrazí do ústí druhé chodby; po několika krocích se rozběhne. Kamera ho následuje do:

 

INT. JESKYNNÍ CHODBA, STANOVIŠTĚ CHI

Druhá jeskynní chodba vypadá na první pohled jinak než ta, která je nyní zavalená. Už po jednom dvou metrech skalnatá stěna přechází v klasickou chodbu, jaké jsme viděli třeba v SGC na Zemi. Chodba se táhne přibližně třicet nebo čtyřicet metrů, pak končí. Na každé straně chodby jsou dvoje dveře, celkem tedy čtyři; páté, největší, jsou úplně na konci chodby. Na této centrální chodbě se nachází i jedna křižovatka; nevidíme, kam sekundární chodby míří a jak dlouhé a rozvětvené jsou, ale můžeme si domyslet, že tato základna rozhodně nepatří k těm největším.

Po několik metrů běží Gentle o pár kroků před kamerou, pak ho ale kamera předběhne a zabere ho zepředu. Za okamžik už Gentle zabočí, vejde do nejbližších dveří... a zarazí se. Ten pohled ho očividně trochu překvapí.

Kamera opět obrátí úhel, díváme se teď spolu s Gentlem do místnosti.

 

INT. OŠETŘOVNA, STANOVIŠTĚ CHI

Menší obdélníková místnost, vypadá jako klasická ošetřovna, i když s trochu jednodušším vybavením. Hned vedle vchodu stojí velká prosklená skříň s lékařským vybavením. Kolem stěn pak je osm vojenských postelí pro pacienty, čtyři na každé straně; šest z nich je obsazených. Na ošetřovně bychom pravděpodobně čekali raněné, jenže těch šest těl je od hlavy k patě přikrytých prostěradly – jsou mrtví. Připomíná to tu spíše márnici.

Na protější straně místnosti u zdi, v chodbičce mezi postelemi sedí na židli medik. Je to postarší pán, možná mu může být něco přes padesát. Očividně si z toho, že jeho pacienti nepřežili, moc nedělá. Nohy má natažené na jednu z obsazených postelí, listuje nějakým časopisem, pokuřuje; relaxuje.

Gentle stojí ve dveřích, rozhlíží se. Od jeho poslední návštěvy tu zřejmě mrtvých přibylo. Medik si ho všimne a zvedne hlavu od čtení.

GENTLE: Neměl byste být spíš na té druhé ošetřovně? Tam, kde pacienti ještě žijou?

MEDIK (pokrčí rameny): Tady je větší klid. Takže už jste se vrátili?

GENTLE: Jo, a boss vás chce v jeskyni.

Chvíli se dívá na dále sedícího medika.

GENTLE (nahlas): Hned..!

Medik se na něho nerušeně podívá a vyhrne si rukávy.

MEDIK: Takhle mi to rve žíly!

Gentle se nechápavě dívá na jeho ruce… spolu s kamerou… a rukám se nic neděje. Podívá se zpátky na medika.

MEDIK (povzdechne si): No jo, už jdu.

Medik neochotně sundá nohy z postele, zvedne se ze židle a časopis na ni hodí. Na cestě ven z místnosti ještě odhodí zbytek cigarety na zem a přišlápne ho. Můžeme si všimnout, že je tu na podlaze takových nedopalků víc.

Jakmile vyjde ze dveří, Gentle rychle přikročí k nejbližší posteli a odhrne prostěradlo z obličeje postavy pod ním. Podle uniformy, kterou má mrtvý na sobě, poznáme, že šlo o vojáka; nemohlo mu být více než dvacet pět let. Z Gentleovy reakce je patrné, že mrtvého znal. Chvíli nad ním jen stojí, prohlíží si jeho bledou a nehybnou tvář... a pak prostěradlo odhrne o něco více a začne ho šacovat, prohlížet mu kapsy. V náprsní kapse objeví krabičku cigaret a bez váhání ji strčí do vlastní kapsy.

GENTLE (netečně): Stejně jsi mi je dlužil.

Prohledává ho dál, a když si je jistý, že už nic užitečného neobjeví, tělo opět přikryje. Chystá se přejít k další posteli, ale v tu chvíli se dovnitř zase vřítí medik. Spolu s vojákem #2 nesou jednoduchá nosítka, na kterých leží voják #1. Společně ho položí na jednu ze dvou prázdných postelí. Medik mu zběžně prohlédne ránu na spánku, zamračí se. Z náprsní kapsy vytáhne malou baterku. Nadzvedne vojákovi #1 jedno oční víčko a posvítí mu do oka, pak totéž zopakuje s okem druhým. Gentle a voják #2 to sledují.
Medik pak přejde ke vchodu do ošetřovny, otevře skříň a vytáhne nějaké obvazy, náplasti a dezinfekci. Jednu lahvičku dezinfekce a pár smotaných pruhů obvazu hned hodí Gentleovi.

MEDIK: Na tvoje čelo. Nemám čas se o to teď postarat, tak si poraď sám.

Gentle vše chytí do rukou. Sleduje, jak medik přejde zpět k posteli vojáka #1 a rozloží si na ní obvazy a dezinfekci. Pak se otočí, nechává tu medika a vojáka #2, aby vojáka #1 společně ošetřili. Kamera Gentlea následuje zpět do:

 

INT. JESKYNNÍ CHODBA, STANOVIŠTĚ CHI

Gentle – a kamera s ním – projde chodbou zpátky do kruhové jeskyně.

 

INT. KRUHOVÁ JESKYNĚ, STANOVIŠTĚ CHI

Vidíme tu všechny z předchozí scény v této místnosti, až na vojáka #1 a vojáka #2; kamera se soustředí na Griffitha, Turnera, Shelltonovou, Mitchella a nově příchozího Gentlea.

Shelltonová a Griffith sedí na zemi, Turner opodál přechází z místa na místo, Mitchell stojí zády opřený o zeď. Čekají na Gentlea, aby mohli celou akci probrat. Gentle se k nim tedy připojí – sedne si na zem vedle Shelltonové. Vedle sebe si odloží obvazy a dezinfekci.

TURNER (k Gentleovi): Určitě je ten průchod uzavřený úplně?

GENTLE: Jo, určitě. Ne že by na tom teda záleželo, nakonec se přes ten zával stejně nějak dostanou.

SHELLTONOVÁ: Ale prozatím nám to aspoň koupilo trochu času.

Gentle se za ní ohlédne. Turner odchází zkontrolovat jiné vojáky.

GENTLE: Jo? A k čemu nám ten čas asi bude? Dáme si ještě jedno kolečko tiché pošty?

Sheltonová se na něho zadívá s mateřskou starostí v obličeji.

SHELLTONOVÁ: Čekáme přece posily. Leonidovi nemůže trvat tak dlouho, než dorazí.

Gentle si vytahuje cigaretu a dává si ji do pusy.

GENTLE: Nebuď tak naivní… (pauza, připaluje si) Jsme jim volní, přiletí, vezmou balíček, zmizí.

Výraz Shelltonové se změní na dětský vzdor. Gentleovi už to všechno leze na nervy.

GENTLE (rozhořčeně): A víme vůbec, že dostali naši zprávu? Teď, když nám začali blokovat všechna dálková vysílání, nemůžeme vědět, jestli příjem potvrdili. (pauza, potichu) Jestli vůbec to, co bráníme za tohle stojí…

Turner se vrací zpátky, projde kolem Gentla a ležérně mu vytrhne cigaretu z úst a zahodí ji.

GENTLE: Co je? Kouření zabíjí?

Turner se za ním otočí. Vypadá napjatě.

TURNER: Máme tu málo vzduchu…

Turner se otáčí zpátky do směru chůze.
Kamera nakrátko ukáže detail na jeho kapsu. Je v ní krabička cigaret.

Střih na opodál sedícího ušpiněného Mitchella, čistícího P90. Trochu Gentlea zchladí.

MITCHELL (vyčerpaně, ale optimisticky sebevědomě): Samozřejmě že stojí; tím si můžete být jistý, vojíne.

Na okamžik se na Gentlea pronikavě podívá, jako by mu chtěl beze slov říct, ať zbytečně nešíří paniku.
Zakrátko si stoupne, jako by chtěl uklidnit i ostatní. Kamera se zaměřuje na něho.

MITCHELL: Je pravda, že nemáme ani zdaleka dost sil na to, abychom dlouhodobý útok odrazili sami, takže je naším úkolem zdržovat a zdržovat, než Leonidas dorazí.

Detailní záběr na Mitche

.

STARGATE ODYSSEY

EPISODA 1-05
„CRIMSON SKIES“

VERZE: SCÉNÁŘ v1,0
Délka:
54 stran


Námět:
Raynor
Kalen

Scénář:
Nameless
Raynor
stalker

Dále spolupracovali:
Kalen

Korekce:
Arana

Hrají:
N/A

2007 Homer Productions - ve spolupráci s SG1.cz.
Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are properte of MGM/UA. Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are the property of MGM/UA. This script is written for entertainment purposes only, and no money has exchanged hands. This materal may not be reproduced without expressed permission of its authors. SGO.eu is an unofficial fan site.


POJMY PRO ČTENÍ:

 

 

TEASER
FADE IN:


VOJENSKÁ NEMOCNICE, EAST LONDON, ZEMĚ
Jsme uvnitř čistého, vcelku útulného nemocničního pokoje. Kamera zabírá celou místnost, určenou pouze pro jednoho pacienta a pomalu se blíží k lůžku s pacientem. Je zde postarší muž. Jeho tvář je zkroucená ve výrazu neuvěřitelné bolesti, v očích se mu zračí nepřítomný výraz. Nevydává ani hlásku, i když mu ze všech tělních otvorů pomalu vytékají potůčky krve. Spolu s ním jsou v místnosti ještě tři další osoby.
Kamera jakoby pluje po místností a zabírá jednu postavu po druhé. Muž v zářivě bílé vojenské uniformě, zírající z okna na západ slunce a dvě sestřičky. Jedna z nich připravuje injekci, do které právě nasává průzračnou tekutinu. Pomalu se blíží k trpícímu muži, něžně ho chytá za ruku a něco mu šeptá do ucha. Výraz jeho tváře se pomalu uvolňuje a z očí mu začínají téct slzy smíchané s krví. Snaží se něco říci, dělá mu to obrovské problémy, ale podaří se mu do ucha ošetřovatelky zašeptat nesrozumitelnou odpověď. Ošetřovatelka vstává a pohlédne na muže stojícího u okna.
OŠETŘOVATELKA1: Můžeme pane, plukovník souhlasí.
Muž pouze neznatelně přikývne a dál zírá z okna. Je vidět, že jeho tělo je napnuté a ruce svírá v pěst. Ošetřovatelka pokývne na svou kolegyni, ta bere injekci a píchá její obsah do kapačky vedoucí k pacientovi. Jeho tvář se zcela uvolňuje, zatímco mu z očí po chvilce vyprchává všechen zbývající život. Plukovník S. J. Du Preez právě zemřel.
Sestřička promluví k muži u okna, majoru E. M. KEKANOVI.
OŠETŘOVATELKA 1: Bylo to pro něj vysvobození.
KEKANA (povzdych): Já vím… (pauza) Ale stejně si připadám jako vrah.
Major se poprvé odvrátí od okna. Na muže s takovou hodností je překvapivě mladý. Jeho  černá, dobrosrdečná tvář však je nyní zkroucena do podivné grimasy vyjadřující smutek, strach a únavu zároveň.
OŠETŘOVATELKA 1 (oponuje): Pouze jste mu dopřál pokojný odchod bez ještě většího utrpení. Dali jsme mu obrovskou dávku morfia, nic necítil. Umírat na ozáření je strašlivé…
KEKANA (pohnutě): Jak jsou na tom ostatní dole?
Major pokyne směrem k podlaze.
OŠETŘOVATELKA 1: Je to hrůza. Všechny, co měli oslabenou imunitu, čeká podobný osud. Když to přišlo, byla smrtelná i obyčejná rýma.
Major polkne a skloní hlavu. Přejede si dlaní po pleši.
KEKANA: Jaké očekáváte ztráty?
Ošetřovatelka sklopí zrak.
OŠETŘOVATELKA 1: Zatím jsme hospitalizovali dva tisíce, někteří se z toho snad ještě dostanou, ale následky budou trvalé. Díky bohu za ty kryty.
Druhá ošetřovatelka zatím přikryla plukovníkovo tělo a chystala se ho odvézt.
KEKANA (nahlas): Moment.
Na to vyndal z kapsy znak Jihoafrického letectva. Devíticípou hvězdu na modrém pozadí se zlatým orlem uprostřed a přiložil ji na hruď mrtvého plukovníka.
KEKANA: Co s ním teď uděláte ?
Major kývne na plukovníkovou tělo.
OŠETŘOVATELKA2: Spálíme ho, jako ostatní. Máme tu stovky nakažených a nechceme riskovat ještě nějakou epidemii.
Sestřička postřehla výraz odporu, který se zračí v Kekanově tváři.
OŠETŘOVATELKA2: Je mi líto, musí to tak být.
Major se naposledy dlouze podíval na svého velitele a přešel ke dveřím, kde se zastavil.
KEKANA (pohnutým hlasem): Dobře, odvezte ho, ale tohle si sakra nezaslouží.
Kekana si otřel čelo a nasadil si modrou čepici se znakem letectva, kterou měl dosud v podpaží a vešel do chodby.
FADE OUT
---
ZNĚLKA

Znělka začíná nápisem, mottem celého seriálu, a potom pokračují v rychlém sledu scény z předchozích dílů.

EVERY ODYSSEY HAS A STORY…

Kamera putuje stálou rychlostí kolem trupu Odyssey. Můžeme vidět, co nachází před plavidlem. Odyssey se plnou rychlostí, kterou může vyvinout, blíží k jižnímu pólu Země, dále vidíme kus Austrálie.
Z railgunových pozic na hřbetě lodí vylétávají krátké dávky mířící někam dozadu, stejně jako před kamerou občas proletí žlutý pulz zbraní Hat’aků.

IVANOVOVÁ (mimo záběr, ruský přízvuk): Vyšleme k Zemi dvě rychlé lodě. Goa’uldi je budou pronásledovat, pokud se dostanou dostatečně blízko Antarktidě, budou proti nim vystřeleny drony, a to dá raketové obraně okno k likvidaci obsazené Antarktické zbraně.

Střih
Záběr z Gummyho pohledu těsně po katapultování se nad Indickým oceánem. Objeví se prudká bílá záře. Nejprve je jedna, ale potom se k ní přidávají další, až je ozářena celá scéna. Hlavice typu Mark IX. dopadají na Antarktickou základnu.

TURNER (mimo záběr): Tak to už není vo co bojovat, ne? Když celou planetu pokryje ten jaderný mrak.

Střih na můstek Odyssey.

RADHA (nahlas): Byli jsme zasaženi. Několik dronů trefilo motory. Ztratili jsme podsvětelné motory!

SHEEHAN (mimo záběr, křičí): Jdeme dolů!

Střih. Záběr shora, vidíme Gummyho, jak leží na dně záchranného člunu. Je vzhůru a dívá se upřeně na oblohu. Přichází větší vlna, která s ním tvrdě hodí. Gummy se probouzí z letargie a šplhá ze dna člunu. Posadí se a bere do ruky vysílačku.

GUMMY (do rádia): Tady poručík Wrigley ze Spojené zemské flotily, slyší mě někdo? Příjem.

Z vysílačky se ozývá jen šum. Střih.

IVANOVOVÁ: Podívejte se na tohle.

Admirál podá Radkovi složku s fotkami. Zelenka si vrací na oči brýle a složku otevírá. Střih.
Záběr ze Zelenkova pohledu, vidíme, že jsou to fotky Země. Je to série rychle za sebou vyfocených záběrů, kde je pohled na poloostrov Zadní Indie a Jihočínské moře, nízká orbita. Nic zvláštního, až se na čtvrté fotce v pořadí objeví velmi blízko HP okno, dále z něj vystoupí Hat’ak, vidíme, že ten Hat’ak chvíli postál na místě a za dalších pár fotek vstoupí do HP. Na další fotce po vstupu jsou udělané lihovým perem tři kroužky, které zvýrazňují objekty, jež po sobě Hat’ak nechal.

IVANOVOVÁ (mimo záběr): Tohle vyfotila výzvědná nákladní loď před několika hodinami. (odmlka) Goa’uldi mají šest dnů Zemi na milost a nemilost a dělají tohle. Chci tedy vědět, co to dělají.

ZELENKA: Nevím. Zeptal bych se Jaffů. Ti by to mohli vědět.

Střih.
Záběr shora, asi 50 metrů ode dna moře, na kterém Odyssey sedí. Z lodi už jdou vidět jen nejasně blikající navigační světla. Střih.

RADHA (šeptá, mimo záběr): nejsme na tom tak špatně.

PIERSON (mimo záběr): Ano, máte pravdu, vůbec na tom nejsme špatně. Vzduch nám dojde za 6 dnů a možná nemáme energii na to, abychom nastartovali. Natož se zvedli.
Střih.

Jsme v jedné ze zasedacích místností ve velícím středisku, záběr na Liu, která sedí u admirála Ivanovové, dále jsou tam dva další důstojníci a plukovník Samuels.

LIU (překládá): Díky této taktice lze docílit kapitulace planety, která nemá být úplně zničena. Tyto zbraně…

IVANOVOVÁ: Co, co ty zbraně dělají?

Liu se na židli opře a prsty si ťuká do nosu, jak přemýšlí. Potom se na její tváři rozlije směs poznání a zděšení.

LIU (rozrušeně): Ty zbraně spalují atmosféru.

Kamera zabírá vnitřek UH-60 Blackhawk, modifikovaného armádou JAR pro záchranné operace na moři. Na tváři strašně vypadající poručík Wrigley leží zajištěný na nosítkách a starají se o něj dva afričtí medici.

GUMMY (z rádia): Díky za pomoc.

Detail na tváře mediků, vidíme, že jsou napjatí a Gummyho úsměv neoplácejí.

MEDIK (z rádia): Neděkuj, protože za pár dnů si možná budeš přát, abys tam zemřel.

Na to se Gummy pokládá zpátky na lehátko a zavírá oči. Kamera couvá z vrtulníku, až ho úplně opouští (CGI). Vrtulník provádí prudký obrat a uvolňuje tak výhled kameře. Vidíme, že Blackhawk letí směrem ke dvěma lodím, které plují vedle sebe směrem k zapadajícímu slunci. Důležité ale je, že mezi oběma loděmi je na provazech upevněna a pomalu tažena Odyssey. Střih. Kamera je 30 000 km od planety, vidíme celou polokouli Země, jejíž východní část je již osvětlena Sluncem. Ale jen na krátký okamžik, protože do záběru vstoupí rychle se pohybující Ha’tak a zakryje celou Zemi. Záběr se propadá do tmy.


FADE OUT

 

ZNĚLKA STARGATE ODYSSEY SEASON 1
HUDBA: S-33 Leaves Port (1:43) Z OST U-571 RICHARDA MARVINA

OPENING IN

Odyssey. Záběr na Thora ve strojovně Odyssey, říkajícího Carterové, že lidé ze Země jsou Pátou rasou.

Paříž. CGI. Vidíme směrem na jihovýchod z druhého stupně věže. Všechno se utápí v rudé barvě z klesajícího slunce. Dlouhý stín Eiffelovy věže dopadá na Martova pole, která jsou plná kráterů, těl a vojáků. Hvězdná brána je obklopena štítem. Z oken Ecole Militare směřuje k bráně střelba. Co je ale nejhorší, celou levou část města od Martových polí zaujímá křižník Ori, třída Cyclop, stejná, jaká poprvé proletěla superbránou. Křižník je o více jak dvě stě metrů vyšší než Eiffelova věž a doslova vyplňuje třetinu záběru.

Joint Stargate Command. Částečně CGI. Vidíme podzemní nového komplexu hvězdné brány. Rozlehlou místnost, podobnou té z NORADu. Na jedné straně je velká řídící místnost s obrazovkami na konci, na druhé straně podobně rozlehlá místnost plná vojáků, tanků, scorpionů a railgunů… a hvězdné brány. Nad ní je logo UNATSEC, včetně typického ‚A‘ symbolu Tau’ri. Vidíme zde také DHD připojené k počítači.

Orbita Země. CGI, externí záběr na zboku Freedom trhanou explozemi a proudy dronů.
Jednotlivé části lodi explodují nebo jsou rvány explozivní dekompresí.
Nakonec vyletí jeden proud dronů z můstku do vesmíru a my vidíme, jak můstek exploduje do vesmíru.
Střih. CGI, externí záběr zdálky. Všech jedenáct pozemských lodí je rváno na kusy proudy dronů a jedna po druhé se rozpadají nebo explodují do shluku trosek.

Nad Epsilon Eridani. Vidíme oslepující oranžově-rudou záři slunečního povrchu, který vyplňuje polovinu obrazovky. Druhou polovinu vyplňuje vesmír. I na nebi se ale vyjímá gigantická rudá koronální smyčka, stoupající milióny kilometrů nad povrch hvězdy. Součástí celé scény je (a bude) i tetelení atmosféry hvězdy. Teploty jdou do tisíců stupňů. CGI.
V pravém horním roku se najednou objeví hyperprostorové okno, a z něho vyskočí malý objekt. Krátce poté se objeví okno znovu. Vyletí z něho Odyssey. (zlom v hudbě)
Záběr zezadu na Odyssey a Alexandra směřující pod palbou k nepřátelské flotile. Jejich štíty se pod náporem přesnější palby prohýbají. CGI. Obě lodě směřují dále od kamery. Pod nimi rudý oceán plasmy, nad nimi monumentální rudá koronální smyčka.

Záběr zepředu na zamračeného plukovníka Roberta Piersona sedícího na otřásajícím se můstku Odyssey. Dívá se dopředu.

Nevadská poušť se spoustou komplexů a hangárů okolo, několik runwayí; spousta světel. Na západě je ještě modrá záře po zapadajícím slunci. Vidíme základnu v Groom Lake, neboli Oblast 51, hlavní dok pozemské flotily. K tmavě modrému se vznáší deset různých majestátních lodí. Několik lodí třídy Deadalos, třídy Prométheus a několik nových podpůrných, menších lodí třídy Yakami a dvě vlajkové velké lodě třídy Ajax. Jednou z Ajaxů je i EJF Freedom. „Kamera“ se mírně třepe a krajem se line hluk lodí stoupajících k čistému blankytnému nebi.

Záběr na Radhu Kaushal sedící na svoji konzoli na můstku Odyssey. Dívá se do kamery. 

Nad Epsilon Eridani. Vidíme zblízka velkou pyramidovou loď, spodem směřující k pozemské flotile. Najednou se velmi blízko jejího trupu otevře hyperprostorové okno a z něho vyletí shluk F-302. Záběr na ně zazoomuje a zaostří. F-302 rychle proletí kolem hrany spodku lodi.

Záběr na Curtise „Gummy“ Wrigleyho v oranžové letecké kombinéze s helmou v kokpitu. Je zpocený.

Tollana. Rozlehlá místnost s kruhovým půdorysem a uprostřed místnosti je hvězdná brána. Ne však antická, ale postavená Tollány. Zelenka na ni zasvítí baterkou a díky tomu se odhalí i řada dalších cest vedoucích do kruhové místnosti. Vchod, kudy přišla naše výprava, je jen jeden z několika.

Záběr na Liu Yulan stojící v protichemickém obleku u tollánské brány v podzemí Tollany. Její obličej je osvícen modrým světlem kombinézy.

New York. Záběr na budovu OSN se zvedne k nebi, odkud přilétá masivní oranžový puls a dopadne doprostřed Manhattanu. Následuje prudká bílá oslnivá záře jasnější než slunce, krátce na to hluboký zvuk dopadu, načež se kamera začne naklánět do boku. Z centra dopadu, z toho oslnivého místa, se ven šíří tlaková vlna beroucí sebou všechno, co jí stojí v cestě.

Záběr na doktora Radka Zelenku stojícího před bránou v bývalém SGC v Cheyennské hoře. Brána za ním je aktivována.

8. podlaží bývalého SGC. Vidíme velkou železobetonovou místnost kruhového půdorysu, na průměr zhruba 15 metrů. Na jedné straně je vstup do tunelu, dost velký, aby jím mohla projet auta. Na druhé straně je několik vstupů do samotného patra, podobných chodbám z SGC. V celé místnosti se ostře bojuje. Na silnici stojí hummery, railguny kropí vstup z hlavního tunelu, obránci se kryjí za žebrováním i jinde. Z ústí hlavního tunelu útočí davy křižáků Ori, občas je mezi nimi i několik Jaffů. Vbíhají do místnosti a opětují palbu. Stěny se pod náporem pulsů i projektilů drolí a místnost je hodně zaprášená.

Záběr na majora Josepha Griffitha, Griffith má zamazaný obličej a přebíjí svoji pušku.

Pohled z dálky na tollánskou hvězdná bránu, postavenou na jakoby starobylém podstavci a osvětlenou u svých pat. Celá scenérie je zalitá do rudé barvy. Brána se s hučením aktivuje a jednotlivé chevrony zapadají na místo, a když zapadne poslední chevron, červí díra se otevře s charakteristickým hučením a kowashuu. Na bráně se aktivuje štít ne nepodobný tomu na Atlantis. Světlo červí díry nám ukazuje, že od podstavce brány se line udržovaná cesta lemovaní stromy, vidíme i část tollánského iontového kanónu.

Záběr na udiveného Bryna sedícího na panelu v kokpitu teltaku.

V záběru vidíme vzdálený Hat’ak a na pozadí Zemi s Jižním pólem. Hat’ak neustále střílí, a to směrem na kameru. Do záběru náhle vstupují z opačného směru dávky z railgunů a pár raket, potom se objevuje Odyssey, která prolétá nad kamerou.
Obraz se zaplní bílou září a kamera se začne oddalovat. Bílá záře „kawooshu“ zajede do horizontu hvězdné brány a zmodrá na její klasickou barvu. Kamera se dále oddaluje, až vidíme celou bránu a pod ní se objeví nápis STARGATE ODYSSEY.

OPENING OUT
---

AKT 1:
FADE IN

EXT. EAST LONDON, ZEMĚ - SLUNEČNÝ DEN
Nápis ‚O 2 DNY POZDĚJI‘.
Jsme u východu z nemocnice, kde právě zastavuje vojenský džíp. Na místě řidiče vidíme mladého černošského poručíka. PORUČÍK otvírá dveře na místě spolujezdce a mává na někoho vedle vchodu. Kamera se k postavě přiblíží.
Jedná se o ošklivě popálený obličej, posetý puchýři a náplastmi. S trochou představivosti v něm rozeznáváme obličej GUMMYHO.
PORUČÍK (pozitivně): Poručíku Wrigley, prosím nastupte si, odvezu vás na základnu.
Gummy se vydává k autu a potřásá si rukou s poručíkem, při detailnějším záběru vidíme, že Gummy má puchýře i na zápěstí. Gummy drží v ruce pouze propouštěcí papíry.
Detailní záběr na hlavičku papírů – vévodí jim nápis:
DATUM PROPUŠTĚNÍ: 20. ÚNORA ’11.
GUMMY: Zdravím, poručíku -
PORUČÍK (s úsměvem): Nkhangweleni.
Potom, co uviděl Gummyho výraz, se poručík nahlas rozesmál a pokračoval.
PORUČÍK: Myslím, že radši zůstaneme u poručíka, nebo mi říkejte Same.
GUMMY (také s úsměvem): Jo, to asi bude lepší… Same. Mě můžete zase říkat Curtisi nebo Gummy. Jak daleko je to na základnu ?
Mezitím Gummy nasedá do džípu. Záběr na oba dva.
PORUČÍK: Jenom kousek. (pauza) Poležel sis?
GUMMY (úsměv): Jo, čtyři dny na popáleninovém oddělení a všichni ti závidí, jako by jsi se flákal… (pauza) Kriste, vždyť se sotva udržím na nohách.
Střih. Auto se rozjíždí po téměř prázdné ulici a projíždí okolo vybíleného obchodu s potravinami. Gummy se na něj se zájmem podívá.
GUMMY: Jak to vlastně vypadá se zásobami potravin ?
PORUČÍK: Sebrali jsme všechno, co se dalo ze všech obchodů, aby se nevyrabovalo jen mezi pár vyvolených, kteří by to potom prodávali. Všechno nekontaminované jídlo je teď na základně v jednom z hangárů. Lidé dostávají jídlo na příděly, ale dost těžce se to kontroluje, o to se, až na výjimky, starají místní policejní složky.
Záběr ven z jedoucího džípu. Vidíme několik civilistů zafačovaných po celém těle do hadrů, různých oblečení. Vstupují dovnitř svého několikapatrového domu. Nesou řadu kýblů s vodou a plastové tašky.
Záběr se vrátí na poručíka.
PORUČÍK: Tohle je bohatá čtvrť. Rozvážejí jídla do několika center ve městě. Máme jich tu pět. Jedno z nich je poblíž Agulhasu - tak se jmenuje naše základna. S vodou naštěstí nemáme problémy, většina nebyla výrazněji kontaminovaná a máme funkční čističku - díky bohu.
Střih, džíp vyjede z ulice s domy, projede kolem kamery a směřuje k mostu. V dáli na nebi vidíme obrovský tmavě modrý mrak zakrývající třetinu oblohy. Je vidět, že pomalu směřuje pryč. Povrch mraku je však hladký.
PORUČÍK (mimo záběr): Měli jsme vlastně štěstí, že nás ten mrak jenom škrtnul a odklonil se. Kapské město to schytalo víc. (pauza) Bohužel nemůžeme nijak pomoct, jsme závislí zcela sami na sobě, jako stát ve státě.
Gummy pozvedl obočí, překvapen vyčerpávajícími informacemi,
a podíval se na hodinky, kde svítil údaj 15:30, pak se podíval na silnici a po okolí, něco se mu nezdálo, na takovou dobu zde téměř nikdo nebyl, přitom už byli dávno v hloubi města, kde se měli procházet celé davy, a pak mu to došlo.
GUMMY: Zákaz vycházení?
PORUČÍK: Je vydáno důrazné doporučení, aby lidé nevycházeli ven od 7 do 17 hodin. Nám černejm to tak moc nevadí, myslím ten ozón, ale vy bílý to snášíte hůř.
Podíval se na puchýřovitého Gummyho a zasmál se.
GUMMY (pobaveným tónem): Hele! Sem zvědav jak bys vypadal ty, kdybys trčel několik dní v moři a slunce ti nonstop fritovalo obličej.
SAM (pobaveně): Asi jako připálený černoch, ale pořád bych na tom byl lépe než ty.
Jen co to dořekl, odbočil z hlavní silnice a vjel na Poontonský most, kde se mu rozprostřel pohled na moře a řeku, oddělující město na dvě části. Základna Agulhas se rozkládala na menší z nich.

EXT. ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON, ZEMĚ
Auto se Samem a Gummym projíždí kolem několika hangárů, až se nakonec zastavuje před rozlehlou budovou, kde už na Gummyho čeká uvítací výbor, skládající se z jeho kolegů a přátel Lori Ann a Brendana ´Mola´ Sloana. Chybí jen Hank Murray. Džíp zajíždí do stínu vrženého budovou.
Střih. Mole zatím pozoruje Gummyho jak vystupuje z auta a zdraví se se Samem. Ten krátce na to odjíždí.
MOLE (pobaveně): Ježiš, chlape, ty ale vypadáš. Ses nám trošku připekl.
Střih na Curtise. Gummy se obrátí na Ann a stejným tónem odvětí.
GUMMY (pobaveně): No nevrazila bys mu? Vidím ho pět sekund a už mě štve. Na tohle musí mít člověk vysokou ...
Lori Ann rozpřáhne ruce a obejme opatrně Gummyho, jako by mu stiskem nechtěla ublížit. Ann přikročí ke Gummymu a obejme ho. Gummy objetí příjme a na moment zavládne ticho. Na to Gummy zasyčí bolestí. Ann se od něho spěšně odtáhne. Kamera na ně na okamžik zazoomuje.
ANN (potichu): Jsem ráda, že jsi zpátky. Báli jsme se o tebe.
GUMMY: Jo, já jsem rád taky. Všude je líp než se plácat uprostřed oceánu.
ANN (poplašeně): Jsi v pořádku ?
GUMMY : Jo, jen to ještě bolí jako čert. (pauza) Myslel jsem, že vás už neuvidím.
Gummy se na Ann usměje a podívá se na Mola.
ANN: Když jsme přišli o Odyssey, museli jsme přistát, kde to jen šlo.
Gummy kývne, ví, co se stalo.
GUMMY: Prý jsme přišli o dva, Kinga a Browna.
Ann neochotně kývne. Nastane další tichý okamžik.
GUMMY: Kde je vůbec Hank?
Mole pokrčí rameny a odvětí.
MOLE: Co já vím? Říkal, že si potřebuje ještě něco strašně důležitého zařídit, ale měl by se k nám za chvíli připojit. Snad ti není líto, že tě nepřišel taky pozdravit?
Ann se podívala na Mola ostře.
ANN: Nech toho. Zaprvé na to nemáme čas a za druhé to vážně moc vtipné není.
Pak znovu promluvila na Gummyho.
ANN: Major Kekana říkal, že jen co přijedeš, tak za ním máme zajít a Murray tam bude taky. Týká se to zásobování.
MOLE: Slyšel jsi ji, chlape, nemáme čas, musíme za šéfem.
Pomalu se vydají kupředu.
GUMMY: Major Kekana?
MOLE: Jo, velitel Agulhasu. Náš velitel. 
Mole pak poplácal Gummyho po rameni, ten sykl, ale nic neřekl. Posléze se všichni tři otočili a vešli do budovy.


INT. AGULHAS, VELITELSKÝ BUNKR

Střih, všichni tři procházejí labyrintem chodeb, až se zastaví před dveřmi s přelepeným nápisem. Záběr zezadu.

 

INT. AGULHAS, KEKANOVA KANCELÁŘ

Záběr zevnitř ven. V místnosti převažuje dřevo. Dřevěný vytesávaný stůl, stojící netradičně na pravé straně bokem ke dveřím, dřevěné police a vlastně i stěny jsou obloženy dřevem. Naproti dveřím je okno s výhledem na vrtulníkovou přistávací plochu s několika BK117.
Všichni tři pomalu vstoupí dovnitř. Kamera je snímá zevnitř. Opatrně vchází do místnosti, první jde popálený Gummy.
Střih, záběr z Gummyho pohledu. Všímá si několika zarámovaných fotografií položených na polici u dveří. Podívá se více doprava a vidí stojícího Murraye a sedícího majora Kekanu. Murray se na něho usměje.
Střih, záběr zboku. Murray se nadšeně dívá na Gummyho, podává mu ruku. Gummy ji rychle stiskne, taky se usmívá. Hank přiloží druhou ruku a potřese mu oběma z nich.
MURRAY (nadšeně): Ty jeden mizero!
GUMMY (pobaveně): Je dobrý vidět známý tváře… (pauza) Neměli bychom to nechat, až tu nebudou…
Gummy kývne směrem ke Kekanovi. Murray se zarazí a pootočí se zpátky k Kekanovi.
MURRAY: Majore, představuji vám poručíka Wrigleyho, velitele zelené letky Odyssey.
Gummy popošel vpřed a natáhl ruku. Kekana se za ty dva dny nijak nezměnil, jen kruhy pod očima se zvýraznily. Zůstal sedět a jen na Gummyho kývl a souhlasně zabručel. Gummy pomalu stáhl ruku zpátky a zůstal stát.
KEKANA: Vítejte na základně poručíku. (nadechne se) Půjdu rovnou k věci. Dnes byl přepaden konvoj s jídlem směřující do centra, které označujeme jako Becca. Bylo zabito pět našich mariňáků. Zřejmě to spáchala nějaká militaristická skupina, která to jídlo nejspíš výhodně prodá.
Kekana se odmlčel a podíval se na každého v místnosti zvlášť. Kamera se podívala spolu s ním. Pak se záběr vrátil zpátky.
KEKANA: Vím, že jste všichni piloti a s tímhle nemáte moc zkušeností, nicméně situace je vážná, ne-li přímo kritická - všem lidem v oblasti Becca jsme rozhlasem a ampliony oznámili, aby se přesunuli do oblasti Anele, to je tady poblíž základny, kde si naberou zásoby jídla na příští týden, ale už tak nemáme dost lidí na to, abychom je všechny ohlídali, proto potřebujeme vás, abyste udrželi pořádek.
Záběr se zaměří na Murraye, který se otočí směrem ke Gummymu.
MURRAY: Zelená letka má nyní pět pilotů, rudá jen tři. Technici opravili naše třistadvojky, takže flákání skončilo. Dostanete všichni několik Hammerů a v případě, že se naši útočníci znovu ukáží, shodíte to na ně.
Gummy se zarazil. Zkřivil popálené čelo.
GUMMY: Hammerů? Ty přece nejsou naváděné.
MURRAY: Proto major Kekana zvolil k podpoře vás, 302 mají VSTOL vlastnost, takže by to mělo být dostatečně přesné.
GUMMY: Co když budou v oblasti civilisté?
KEKANA: Tohle je jediná možnost, nemáme dost mariňáků, aby prohledali nebo zajistili okolí města, vrtulníky potřebujeme jinde, přesné bomby musíme šetřit. To je všechno, pánové. Na Anele se hlaste v 18:00.
MURRAY: Zatím si můžete odpočinout.
Gummy a ostatní se pomalu otočili, Ann otevřela dveře a vyšli ven na chodbu.
Pomalu vychází ven z místnosti a jsou všichni čtyři o samotě. Záběr zdálky.
MOLE (ironicky): Vítej zpátky v bandě…
GUMMY (ironicky): Příjemných lidí… (pauza) Kde je můj pokoj?
ANN (ironicky): Vznešená otázka.
GUMMY: OK, tak v čem mám vlastně lítat?
Gummy rozhazuje rukama.
GUMMY: Sestřelili mě, nebo si nevzpomínáte?

INT. HANGÁR, AGULHAS, EAST LONDON
Záběr těsně u trupu na F-302. Kamera se dívá dopředu na poškrábaný povrch stíhačky, vidíme i runway venku. Pomalu se sune po povrchu k nápisu pod pilotní kabinou – HOOK.
GUMMY (mimo záběr): Komu patřila?
Střih, záběr na Gummyho, Ann a Mola spolu s ušpiněným technikem v zelené kombinéze. Technik ukáže prstem směrem ke stíhačce.
TECHNIK: Zemřel na ozáření, když přes nás šel mrak z jihu. (pauza) Doufám, že si ji užijete.
Gummy popojde směrem ke stíhačce. Vypadá, jako by chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslí a změní téma. Otočí se k technikovi.
GUMMY: Poletí do večera?
TECHNIK: Může letět třeba hned. (pauza) To je poslední volná, co tu máme, alespoň zatím.
GUMMY: Jo…
Zezadu se ozve Mole.
MOLE: Hlavně ji nezruš jako ty tři předtím!
Detailní záběr na znepokojený obličej technika.
Střih, Gummy se otočí a všimne si výrazu technika. Projde okolo něho a plácne ho po rameni. S ostatními piloty pomalu odchází z hangáru.
GUMMY: Jsem veterán. Žádný strach.
Technik pár sekund počká a dívá se stále znepokojeně směrem ke kameře. Piloti zatím dojdou dostatečně daleko. Technik si pro sebe jen dodá -
TECHNIK (potichu): Tady to zase někdo přehnal se sunarem…

INT. UBIKACE PILOTŮ, ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON, ZEMĚ

Záběr do menší betonové místnosti s několika dvojpatrovými. Panuje zde přítmí. Na postelích leží několik dalších pilotů.
Otevřou se dveře a dovnitř vstoupí Mole následovaný Gummym a Ann. Gummy drží batoh se svými věcmi.

MOLE: Tak, a tady bude plakat nad mými vítězstvími.

Gummy ho lehce udeří do zad. Jeden z pilotů ležících na posteli se zvedne. Kamera na něho zajede.

PILOT: Nováček?

Pilot pozoruje Gummyho obličej.

PILOT: Vylil se ti na ksicht smažený sýr? 

Mole k němu popojde a kopne do postele.

MOLE: Musíš ho omluvit, tady v jižní Africe je to samej buran.

PILOT: Hej! (vstává, na Gummyho) Odkud seš?

Mole projde okolo, k Pilotovi přichází konečně Gummy.

GUMMY: Z Odyssey.

Gummy projde dále a podívá se na spodní palandu. Nahoře spí jeden z dalších pilotů, v uchu má sluchátko. Gummy se otočí k Ann.

GUMMY (nadšeně): To je Smith…!

ANN: Hlavně ho nebuď, má za sebou dvě směny. Na místě by tě zabil.

Gummy ukáže na spodní pryčnu. Pak se otočí k Ann.

GUMMY: Je to volný?

ANN: Už pár dnů jo…

Gummy se nadechne, pochopil, co tím myslela. Bez dalšího dramatického vzrušování si na palandu hodí batoh.
Střih, záběr na jihoafrického pilota. Poškrábe se na čelisti a dívá se na Gummyho.

PILOT: Tak z Odyssey, jo? (koukne na Mola) Kolik má tady pan Fritol sestřelu?

Okolo jihoafrického pilota projde Ann a postrčí ho do hlavy. Nerušeně projde dále okolo kamery.

ANN: Mluvíš s nadřízeným.

Záběr na Mola.

MOLE: Má jich více než ty a méně než já. (pauza, nadsázka) Konečně vám žabařům někdo může ukázat, jak vypadá létání!

Záběr na Gummyho. Jen se na oba dva krátce podívá a sklopí hlavu. Vytahuje věci z batohu. Oblečení, spodní prádlo.
Detail na ono malé sluchátko.

GUMMY: Co to je?

Záběr na Mola.

MOLE: Tohle? Tichý alarm, alespoň teda tichý pro nás ostatní, co ho nechceme slyšet.

Zpátky na Gummyho, který pokračuje ve vybalování.
Střih na jihoafrického pilota.

PILOT (ironicky): Jasně, naučíte nás lítání. Proto jste asi dostali dneska večer za úkol hlídat auto s jídlem, že jo.

Pilot si nerušeně znovu lehne.
Záběr na ustaraný obličej Gummyho. Hryže si ruby dásně, nad něčím přemýšlí.

 

EXT. GARO

Vidíme uvozující záběr na pozemskou kolonii Garo, známou také jako P3X-636, CGI. Je den. Kromě starého města s pyramidou, kde kdysi pobýval Daniel Jackson, závislý na sarkofágu, jsou zde také celé nové bloky budov pozemských kolonistů – s krychlovou budovou uprostřed. Blízko kameře jsou na letišti pozemské lodě, vidíme jeden Prometheus a dvě menší lodě třídy Yakami. V pozadí jsou mohutné zalesněné kopce. Nebe je bez mráčku.

 

INT. VOJENSKÁ UBYTOVNA, GARO

Záběr přejíždí od dveří po malé místnosti se špinavými zdmi a prkennou podlahou. Na zemi leží nějaké oblečení a malý pletený kobereček, v rohu stojí dřevěná židle.  V protější stěně je vsazeno menší okno, jehož polopropustným sklem proudí dovnitř jen úzký pruh bílého světla, které dopadá na kovovou vojenskou postel. Pod tmavou dekou leží napůl přikrytá žena, v níž záhy poznáváme Liu.

Mírný hudební doprovod se mění, slyšíme útržky jakési řeči – projevu admirálky Ivanovové. Některá slova jsou sotva slyšitelná, jiným je rozumět zcela zřetelně. Týkají se speciálního protokolu o použití zakázaných zbraní. Některé pasáže se opakují se vzrůstající hlasitostí.

Záběr několik vteřin sleduje neklidně spící Liu. Když hlasitost slov dojde nejvyšší síly, Liu se s mírným škubnutím probudí a vše ztichne.
Kamera sleduje, jak ze sebe pomalu shrnuje pokrývku, vidíme, že je oblečena ve vytahaném tričku a krátkých šortkách. Držíc se za hlavu se posadí a záběr se stáčí mírně doleva, čímž odhaluje noční stolek s převrácenou skleněnou lahví. Liu si povzdechne a otráveně se hroutí zpět na vrzající postel.

Krátký, po stranách zamlžený flashback z baru, kde popíjí, a následně z noční ulice, Liu drží láhev a s kýmsi se u zdi líbá, pak sama odchází.

Opět záběr na Liu, zdá se, že usíná. V tom se ozve hlasité zabušení na dveře a hlas se zřetelným přízvukem.

HLAS (udýchaně): Liu, otevři, slyšíš mě? To jsem já.

LIU (otráveně z postele, s rukou na čele): Radku?! Jak jsi mě tu… Zatracený čipy… Nech mě být!

ZELENKA: Liu, prosím tě, otevři, potřebuju s tebou mluvit.

Kamera sleduje okraj Zelenkova obličeje s brýlemi a kus dveří. Žádná odpověď nepřichází.

ZELENKA (hlasitěji): Liu?

Doktor sevřenou pěstí zabuší na dveře.

ZELENKA (skoro řve): Liu otevři sakra ty dveře!

LIU (otráveně): Hmm.

Slyšíme uvnitř vrzání a několik kroků. Zaharaší klíč v zámku, dveře se otevřou dovnitř a Liu si se Zelenkou pohlédnou do očí. Liu je rozcuchaná, má tmavé kruhy pod očima. Zelenka o kousek ustoupí, protože z ní cítí alkohol. Vidíme, že na sobě nemá uniformu, nýbrž jen kapsáče a hnědou mikinu s nějakým nečitelným nápisem.

LIU (stále otráveně): Co chceš?

Zelenka se zatváří trochu udiveně, možná od své kolegyně takové vyštěknutí nečekal. Neváhá však už ani vteřinu a rychle se snaží nastínit důvod své návštěvy. 

ZELENKA: Povolali nás s majorem Griffithem na misi ven ohledně…

Liu ani nenechá Zelenku domluvit a rázně jej přerušuje.

LIU: Nikam nejdu.

ZELENKA: Ale tahle mise je…

LIU (křičí): Seru na všechny mise! Co je tohle za život? Mám tu sedět v týhle smradlavý díře a čekat, až mi tam venku někdo prostřelí hlavu? (pauza) Sakra proč to nikdo nechápe? Všichni tu dělaj, jako by se nic nestalo, jako by se šlo na normální obyčejnou misi, pokecat s přáteli, uzavřít obchod… Tohle přetváření… Dyť nám vzali Zemi a kdo s tím kurva co nadělá?!

Záběr na Radka. Je potichu, ale dívá se na stále na ni.
Střih zpátky na Liu.

LIU (nahlas): Mám jít ven a vyskloňovat před hordou křižáků Terra Atlantum, Terrae Atlanti, Terrae Atlanto….?

Liu udělá krok vpravo a otočí se bokem napodobujíc Jaffu mířícího tyčovou zbraní. Promluví křečovitě hlubokým hlasem, který se k ženě jejího vzezření zoufale nehodí. Zelenka stojící mezi dveřmi jen poněkud vyděšeně přihlíží.

LIU (hluboce jako Jaffa): To jsou tři pády, šikmooká, antičtina jich má šest!

Liuin Jaffa napodobí zvuk výstřelu a naznačí ve vzduchu zpětný ráz tyčové zbraně, odfrkne si a narovná se. Doktor Zelenka si posune brýle více na nos, nadechne se, jako by chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslí. Liu se potácivě odebere k posteli, uchopí prázdnou lahev na nočním stolku, přitiskne si ji k ústům a převrátí, aby dopila i poslední kapičku. Pak pohlédne na Radka a s kamenným pohledem nesouhlasně zakroutí hlavou.
Zelenka si povzdechne, mírně pokrčí rameny a otočí se ke dveřím. Pomalu je otevře udělá krok. Naposledy se ohlédne. Kamera se stočí zpět k Liu. Drží v rukou prázdnou láhev a vypadá to, že je psychicky úplně na dně. Z výrazu v jejích očích se dá vyčíst jen naprostá apatie. Zelenka za sebou tiše zavře.

EXT. VÝDEJNÍ CENTRUM ANELE, EAST LONDON, ZEMĚ
Podvečer, slunce už téměř zapadlo za horizont. Vidíme slabě osvětlený sklad, ke kterému přijíždějí čtyři vojenské náklaďáky. Zvuky jsou utlumeny a kamera pomalu jede podél nákladních vozů. První je nacpaný pestrobarevnými krabicemi, ve druhém jsou jen šedé krabice. Třetí obsahuje konzervy se vším možným a posledním je cisterna. Kamera se pomalu otáčí a my vidíme vysokou betonovou zeď chránící výdejní centrum. Z vozů seskakuje rychle deset vojáků, každý je vybavený samopalem R5 se zásobníkem na 35 nábojů. Dva rychle přibíhají k ocelové bráně a pomalu ji začínají otevírat, kamera stoupá a zvuky přestávají být tlumené.
Střih, záběr zblízka na ocelovou bránu, jak je pomalu odtahována. Slyšíme ohlušující rámus a skandování, jen co se brána dostatečně otevře, tak se dovnitř okamžitě nahrnou desítky nedočkavců a bezhlavě se řítí k vojákům a jídlu. Pak se odněkud z megafonu ozval naivní, ale rázný příkaz.
MEGAFON: Zachovejte všichni klid, na všechny se dostane ! Chovejte se spořádaně a nic se vám nestane!
Nezabralo to. Dav se dál řítil k vojákům. Kamera je stále za zády vojáků, vystoupala už asi čtyři metry do vzduchu my vidíme, že před skladem je shromážděno několik tisíc lidí (CGI). V tom zazní výstřely do vzduchu. To už zabralo, dav zpomalil a znovu se ozval hlas z megafonu.
MEGAFON: Nebudu to opakovat! Chovejte se civilizovaně, nebo nic nedostanete!
Tentokrát velitelský tón hlasu zabral a dav se konečně uklidnil, jen zezadu se ještě ozýval tlumený hluk, a začal se hrnout do připraveného koridoru, vedoucí k tolik vytouženému nekontaminovanému jídlu.
Střih na Molea, sedí v kokpitu F-302 Kestrelu a má před sebou na horizontu tmavou siluetu nedalekého skladiště. Je nejasně vidět aktivita davu. Mole otáčí hlavou na stranu.
MOLE: Sakra, tady to vypadá jako na nějakým pitomým jihoafrickým koncertu.
GUMMY (mimo záběr, šum): Jo, ale chybí tu nějaká pitomá kapela. Doufám, že k ničemu nedojde, těch lidí je tam… (pauza) Nějak moc.
MOLE: Já spíš doufám, že se moc nenaštvou, až zjistí, že dostanou od každého jen po jednom kusu. Mě by to teda celkem naštvalo, trmácet se potemnělým městem, kvůli jednomu Kite-Katu a konzervě Rio-Mare.
Střih na Gummyho v jeho kokpitu, scenérie je stejná jako u Mola.
GUMMY: No, tohle jsou lidi z předměstí, ostatní prý ještě mají zásoby.
MURRAY (mimo záběr, šum): Každopádně dneska bude sranda.
ANN (mimo záběr, šum): Pane, máte zvrhlý smysl pro humor.
Gummy se jen pro sebe zamračí. Poslední oranžový záblesk slunce na jeho obličeji zešedne. Začíná noc.

INT. VOJENSKÁ UBYTOVNA, GARO

Kamera opět zabírá místnost Liu jakoby ode dveří, avšak oproti prvnímu se změnila poloha slunce. Svítí více do okna a jeho paprsky jsou teplejší, na pomezí mezi žlutou a oranžovou. Osvětlují zeď nad nočním stolkem. Je pozdní odpoledne a blíží se večer. Liu opět leží v posteli, tmavá deka leží zmačkaná v nohou.

Do podkresové hudby opět vstupují slova z projevu admirálky Ivanovové o „zoufalých opatřeních“. Postupně se přidává i hlas doktora Zelenky, oba znějí s malou ozvěnou.
ZELENKA: Povolali nás s majorem Griffithem… Tahle mise… Liu, otevři…
Bouchání na dveře..Sen ustupuje, hlasy slábnou a ozývá se reálný hlas.

HLAS (zdáli): Doktorko Yulanová, otevřete! Tady major Griffith, potřebuji s vámi mluvit.

LIU (pro sebe): To bylo rychlý…

Kamera se přesouvá na chodbu, vidíme majora Griffitha obstoupeného tříčlennou skupinkou vojáků se zbraněmi. Sám Griffith zbraň nemá.

GRIFITH (hlasitěji): Doktorko Yulanová, otevřete, nebo vám tady mí hoši pěkně zpříjemní podvečer.

Z místnosti nepřichází žádná odpověď. Krátký záběr ukazuje, že Liu už nespí, jen stále leží na posteli a civí do stropu. Kamera se otáčí ke dveřím, které nevypadají zrovna pevně. Okolo zámku jsou omlácené a s hlubokými rýhami do dřeva. Zřejmě se je již někdo kdysi pokoušel násilím otevřít.
Z chodby jsou slyšet hlasy vojáků.

HLAS1 (pobaveně): Ta Číňanka vás asi nechce zrovna vidět, pane.

HLAS2 (rozhodně): Tak ty zkurvený dveře vyrazíme, tohle nemá cenu.

GRIFFITH: Dobře chlapi, po dobrým to s ní asi nepůjde.

Kamera stále sleduje dveře zpříma, když ze zárubní vyletí kovová západka a s množstvím třísek, dveře se prudce rozletí. Záběr se v okamžiku přesouvá do boku a třísky dopadají až k nočnímu stolku a posteli. Liu se prudce posadí a přikrývá se dekou.
Do místnosti vstupuje major Griffith a za ním všichni tři vojáci.

GRIFFITH (žvýká): Zelenka říkal, že vám snad usekli nohy, že s náma nemůžete jít… Hmm… mně připadá, že jsou dlouhý skoro dost.

Voják po Griffithově levici se uchechtl a Liu ho zpražila pohledem vyjadřujícím naprosté opovržení. Nic však neřekla, tak major Griffith pokračoval ve svém monologu.

GRIFFITH (provokativně, stále žvýká): Chtěla jste po včerejšku zase vidět pár mariňáků? Tady je máte. Mě jste asi vidět nechtěla… (pauza) No, já vás taky ne, takovej je život. Takže teď zvedněte vaše křehké pozadí a dovolte nám doprovodit vás na základnu.

LIU (sarkasticky): Budete muset ty gorily vrátit do zoo sám, majore.

GRIFFITH: Bál jsem se, že na mě spustíte čínsky a pak mě zastřelíte tyčovkou. Víte co, nemám čas tady diskutovat. Ještě dneska vyrážíte na misi. Berte to jako rozkaz.

LIU (klidně a s úsměvem): Definice rozkazu: „Rozkaz je příkaz k nějaké činnosti, která má být vykonána a který dává nadřízený důstojník podřízeným důstojníkům“…

Major Griffith se trochu zamračí a na opáleném čele vyniknou letité vrásky. Pokračuje ale klidně a rezolutně.

GRIFFITH (škodolibě): Speciální protokol admirálky Ivanovové: „Pokud se voják nebo civilista v řadách spojenců odmítne podřídit rozkazům pověřených důstojníků, bude tento čin považován za dezerci a podle vojenských zákonů bude tato osoba uvězněna na dobu neurčitou.“

Griffith se otočí na své vojáky a kývne hlavou směrem k Liu. Dva z nich ji sevřou za paže a zvednou z postele i s dekou, kterou doktorka stále křečovitě svírá.

GRIFFITH (sarkasticky): Tak přeci s námi jdete. A to jsem vás chtěl odnést v náručí. 

EXT. VÝDEJNÍ CENTRUM ANELE, EAST LONDON, ZEMĚ - VEČER
Chaotické záběry. Dav křičí, skanduje, je očividně nespokojený s příděly, ti, co právě dostávají jídlo se hrnou do korby pro další, vojáci je odstrkávají, tu a tam letí vzduchem nějaký předmět. Napětí vzrůstá a vojáci začínají být nervózní.
Střih zpátky na naše stíhačky, vznášející se pár stovek metrů za výdejním centrem.
MOLE: Já jsem ti říkal, že budou naštvaní, proč zrovna musíme narazit na tu největší chátru.
Gummy zrovna odstrkával nějakého subtilního černocha z korby.
GUMMY: Teda řeknu ti, že tady začíná být celkem horko, myslím, že už tu moc dlou-
Znovu chaotický záběr zblízka na dav. Vojáci se je snaží tlačit od vozů. Ozval se výstřel. Všichni vojáci namířili zbraně do davu a hledali původce výstřelu. Pak se ozval další výstřel z jiného směru a následně křik nějaké ženy. Dav se najednou uklidnil a lidé mohutně lehají k zemi nebo se snaží utéct.
Střih, záběr do Murrayovi kabiny. Vidíme spolu s ním, jak lidé utíkají od výdejního centra, do vzduchu proudí několik jasných výstřelů.
MURRAY (nahlas): Co se tam k sakru děje ?! Desátníku Campbelle, ohlaste se.
DESÁTNÍK (mimo záběr, šum, zmateně): Nevíme, najednou někdo v davu začal střílet.
Střih zpátky do davu, záběr na mladšího bílého desátníka, držícího svou zbraň. Vojáci okolo něho se krčí a míří směrem do davu. Nepřestává těkat očima do davu. Drží si na uchu headset.
DESÁTNÍK: Je jich víc, ale nevíme kde...
Záběr z jeho očí. Další střelba a nějaká žena se skácela k zemi. Mrtvá.
MURRAY (mimo záběr, šum, nahlas): Sakra, všichni opětujte palbu, použijte gumové projektily ! Jenom gumové projektily! Letko, jdeme na to.
Dav nyní už úplně zešílel. Vojáci namířili zbraně a začali střílet naslepo. Lidé křičeli, padali pod palbou na zem, utíkali všemi směry. Najednou padl jeden z vojáků do kopy pečiva a jeho krev se mu roztékala po hrudi. Kamera po celou dobu zběsile těká ze strany na stranu, až se ustálí nad klečícím desátníkem.
DESÁTNÍK: Jsme pod palbou!
Odhodil svojí R5 s gumovými projektily a místo toho vytáhl ostře nabitou 9mm pistoli Jihoafrické armády a míří na muže stojícího se samopalem UZI mezi na zemi se tisknoucími civilisty.
Střih, záběr seshora na celou scénu. CGI. Nad hangár přelétá čtveřice 302 a letí dále dopředu. Záběr prudce zazoomuje dolů na muže se zbraněmi prodírající se ležícími ustrašenými civilisty. Záběr se znovu oddálí a vidíme, že takových jednotek směřujících ke skladu je několik.
MOLE (mimo záběr, šum): Uvidí nás a utečou!
MURRAY (mimo záběr, šum): Desátníku, kliďte se odtamtud. Máme za úkol útočníky eliminovat. Zbraně odjistit.
MOLE (mimo záběr, šum, nadšeně): Zatracený střílení kachen. (pauza) Zaměřuji.
Střih, záběr do Gummyho kokpitu. Dívá se dolů.
GUMMY: Zbláznil ses? Tady střílet nebudeš!
Střih dolů, ozbrojenci už je zpozorovali a začali pálit směrem k obloze. 302 pokračovaly pomalu nad ně. Někteří z ozbrojenců zaklekli, někteří začali utíkat.
Jedna z 302 spustila střelbu railguny. Dvě krátké dávky dolů, padající útočník a zasažení civilisté okolo něho. Dopad projektilů rozvířil prach a zakryl výhled.
Střih, záběr do Murrayova kokpitu.
MURRAY: Desátníku, kdo máte, hoďte tam slzáky a zmizte odtud. Eureko, Mole, vidím utíkající bandity na čtyřech hodinách, postarejte se o ně. (pauza) Gummy, pokropíme spolu ty u brány!
Střih, dolů mezi vojáky naskakující na korby. Posléze poslední z nich odjišťuje granát se slzným plynem a hází ho, jak nejdál může. Dva z náklaďáků startují. Okolí brány se rychle plní slzným plynem a všichni na tom jsou stejně. Nikdo nemá plynové masky.
Střih nad scenérii. Krčící civilisti se snaží odplazit z bojiště a ozbrojenci zmatkují. Snaží se utéct.
Záběr do Gummyho kokpitu.
GUMMY: Mám čistý pole.
Záběr do kokpitu Murraye.
MURRAY: Odhoď bomby na můj povel.
Gummy se zamyslí.
GUMMY: Err, raději ne, civilisti nejsou dost daleko.
MURRAY (mimo záběr, šum): Naším úkolem je eliminovat hrozbu a útočnici jsou příliš roztroušení už teď. (nahlas) Odhoď to!
Záběr seshora na scenérii. Ozbrojenci utíkají skrýt se mezi nízké domy, civilisté utíkají opačným směrem, ale jsou od sebe vzdáleni sotva stovku metrů. Jedna z F-302 vyletí nad ozbrojence, druhá krátce poté pokračuje za ní.
Ozbrojenec se ohledne za sebe a zoufale vbíhá mezi dvě domy.
Dva zvuky odjištění bomb.
Dvě hlasité exploze.
Záběr se noří do bílé záře.

FADE OUT.
---
AKT 2
FADE IN

EXT. RUNWAY, ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON
Je noc, město i základna se noří do tmy. Energii je nutno šetřit na nezbytné osvětlení přistávací dráhy a to je taky jediné, co lze vidět.
Záběr na čtyři F-302 rolující po dráze. Přijíždí k nim dva nákladní vozy z akce v Anele.  Murray vystupuje z kokpitu, po přistavených schůdcích sestupuje a divoce gestikuluje k ostatním vojákům.
MURRAY: Jak jste na tom? Kolik zraněných, kolik mrtvých?
V pozadí se z druhého náklaďáku ozval nějaký voják.
VOJÁK1: Tady jsou dva těžce zranění a jeden mrtvý, desátník Jacobs.
V zápětí se ozval druhý voják po boku prvního.
VOJÁK2: Tři lehce zranění, nic vážného. Jsou na ošetřovně.
MURRAY: To nezní dobře… (pauza) Vraťte se do kasáren, já to oznámím majorovi.
Z pozadí přichází Ann. V obličeji byl patrný nechápavý výraz.
ANN (udiveně, nechápavě): Ale... (pauza) Ale co ty lidi tam? Vždyť tam jsou také zranění, to je tam jen tak necháme?
MURRAY: No, to sakra nevím. To ať si rozhodne major Kekana, nechci se o to starat.
Záběr na prvního vojáka před nákladním vozem.
VOJÁK1: Pane, měl byste asi ještě něco vědět.
MURRAY: A to?
VOJÁK1: Do přístavu konečně dorazila vaše Odyssey…
Pohled na Murraye a Ann, jak se na sebe mírně optimisticky podívají.

EXT. ODYSSEY, PŘÍSTAV EAST LONDON
Uvozující CGI záběr na děravou poškozenou Odyssey, z půlky ponořenou do vody, s chybějícím levým hangárem a mírně nakloněnou. V přístavu ani na lodi nesvítí žádná světla, takže loď je sotva rozeznatelná díky slabé měsíční záři.

INT. KEKANOVA KANCELÁŘ, ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON
Jsme zpět v malé místnosti majora Kekany. Zrovna si podává rukou s plukovníkem Piersonem. V pozadí stojí Radha.
KEKANA: Takže jste si připlul pro vaše piloty?
PIERSON: Jo, už jsem slyšel, že je tu máte. Konečně, většina důstojníků dorazí až ráno, opravy lodi začnou zítra, nevíme, jak dlouho se tu zdržíte.
Kekana zvážněl.
KEKANA: Chci po vás záruky, že pokud na tohle město zaútočí, tak ho budete bránit vším, co máte.
Plukovník opětoval Kekanův pohled a klidně mu odpověděl.
PIERSON: V prvé řadě budeme bránit Odyssey, pak tuto základnu. Goa´uldi nemají jiný důvod, proč by měli bombardovat město. Nepřítel zatím zničil jen velké města, East London je nebude zajímat.
Majoru Kekanovi jako by se trochu ulevilo, ale zůstal lehce nervózní.
KEKANA: Každopádně, připravím vám veškerý soupis osazenstva základny, pane.
Pierson se zamyslí.
PIERSON (nechápavě): A to jako proč…?
Kekana chvilku vypadá, že hledá správná slova.
KEKANA: No… Odyssey tady kotví na neurčito, ne? (pauza) Jste tu teď nejvyšším důstojníkem.
Záběr na zděšený Robertův obličej. Major Kekana ale pokračuje a splní plukovníkovi jeho nejtemnější obavu.
KEKANA: Přeberete velení základny, ne?
Záběr končí dlouhým pohledem na Piersonův překvapený vzhled a dlouhým trapným tichem.

INT. ODYSSEY, DŮSTOJNICKÝ KLUB
Stará dobrá místnost z pilotní episody, vlajky na zdech, útulná atmosféra, a to i přesto, že jedna ze zdí nese stopy požáru – je spálená.
Pierson sedí u stolu, shrbený nad stohy papírů od Kekany.
Radha sedí naproti němu a pročítá si další stoh papírů. V místnosti svítí jen jedno slabé světlo na stropě.
Radha se podívá na Piersona.

RADHA: Technicky má pravdu, pane. (pauza) Jste nejvyšší důstojník UNATSEC v oblasti, tohle je základna UNATSECu… (pauza) A Odyssey nikam jen tak nepoletí.

Pierson na moment zvedne hlavu od hlášení a podívá se na Radhu.

PIERSON (flegmaticky): Hmm.

Pak pokračuje ve čtení.
RADHA: Jejich základna zůstala ušetřena prakticky od všech nepřátelských útoků. Nebylo tu nic, co by je mohlo nějak výrazně ohrozit. Máme tu 2 letky stíhacích letounů JAS-39 Gripen. Ty jsou schopné omezených bojů s kluzáky, taky pár 302, pár vrtulníků, určených hlavně k přepravě nákladu. Toť vše, nic, z čeho by se nepříteli naježily vlasy. Ale to se s naším příchodem změnilo. Pokud zjistí, že tu kotví Odyssey, rozhodně to nezůstane bez odezvy.
Plukovník Robert Pierson přestane číst a letargicky, skoro až dětinsky, se na Radhu zadívá.
PIERSON: Jistě, jistě, pokud mají úchylku na starožitnosti.
Pauza.
RADHA (upřímně): Měl byste to velení převzít.

Robert změní výraz a konečně už zostra promluví.

PIERSON (nahlas): Nejsem jejich důstojník! Oni mě nikdy doopravdy jako velícího nepřijmou.

Radha se nervózně opře do žídle. Nadechne se a položí ruce na stůl.

RADHA: To ale ani my ne…

Pierson na ni vrhne znechucený pohled a pokračuje ve čtení.

RADHA: Každopádně, Odyssey potřebuje opravit. Pokud převezmete velení, jen to pomůže opravám.

Robert odsune papíry a nervózně si stoupne.

PIERSON: Vždyť my ani nemáme rozkazy pro případ nouzového přistání na zapomenuté letecké základě uprostřed ničeho…!

Radha změní výraz z přesvědčování na rozčarování.

RADHA (nahlas): Takže jenom proto, že nejsme někde v Severní Americe, je tohle pustina?

Pierson ztichne. Zamyslí se. Ukáže na Radhu prstem.

PIERSON: No… Jsme možná jedinou velkou lodí na Zemi. Neměli bychom trčet tady, ale účastnit se boje (pauza) nebo…

Záběr na Radhu.

RADHA: Nebo odletět?

Kamera snímá oba dva najednou zboku. V potemnělé místnosti jsou jejich stíny podivně dlouhé.
Detail na její obličej.

RADHA: To je to, co máte na mysli? (pauza) Nevíme, jaká je tam venku situace.

PIERSON (ironicky): Hmm, jsem si jistý, že už grilují maso na plamenech hlavního velitelství Goa’uldů. (pauza) A na nás nepočkali!

Krátký záběr na Piersonův až provinilý obličej. Pak návrat na Radhu.

RADHA: Ale myslím, že bychom to měli vzít v úvahu, a to i přesto, že posádka nápad ústupu mimo Zemi nebude mít ráda. Oni tady mají rodiny…

Pierson se znovu posadí.

PIERSON (upřímně): A vy tady rodinu nemáte?

Radha zavře složku a zadívá se na Piersona.

RADHA: Jsem sirotek.

Záběr na nepřekvapeného, ale zklamaného Piersona.

PIERSON: Jo… Já vím.

RADHA: V tom případě vám doporučuju tohle téma opustit dříve, než budete mít zlomenou čelist.

Kamera jde za ním. Robert si stoupne a přejde ke dveřím

PIERSON: Myslím, že vám udělám radost. (pauza) Salutujte veliteli!

 

INT. AGULHAS, KEKANOVA KANCELÁŘ

Záběr na Piersonovu a Kekanu ruku – podávají si pravačky.
Střih, záběr na oba dva zboku.
KEKANA: Abych řekl pravdu, ulevilo se mi, pane.
Stisk povolí a Kekana si sedne do křesla. Pierson zůstane stát. Na majoru Kekanovi je vidět, že si oddechl. Směje se.
KEKANA: Velíte Odyssey, to je vlastně taková malá mobilní základna sama o sobě, nemyslíte? Jediné, co se změní, je, že máte oblohu nad hlavou a nemůžete nikam uletět.
PIERSON: Jo, (sarkasticky) tohohle jsem si taky už všiml… (pauza) Když dovolíte, oznámíme to zítra ráno.
Pierson se posadí, natáhne se přes stůl ke Kekanovi a zvedne na stole ležící krabičku cigaret. Uměje se a jednu si strčí do pusy.
PIERSON: Můžu?
Kekana jen rozhodí rucema.
KEKANA: Zbylo to tu po plukovníkovi Preezovi, já nekouřím.
PIERSON (šišlá, zapaluje si): Aspoň zbude více pro ostatní. (potáhne, pauza) Snad máte pravdu, ale musíte mi toho do zítřka ještě hodně říci. (vyfoukne kouř) Slyšel jsem, že naši piloti neměli dneska moc šťastnou misi. Máte ve městě problémy?
Kekana zvážní.
KEKANA: Myslíte výdej zásob?
Pierson přikývne.
KEKANA: Zločinci jsou v každém státě, plukovníku. Ale když nastanou takové mimořádné okolnosti jako nyní… (pauza) Myslím, že jediným řešením je stanné právo.
PIERSON: Myslel jsem, že na zajištění města nemáme dost mužů.
KEKANA: Pokud zorganizujeme milice a policii, pokud oslabíme naše hlídky a pokud zpřísníme zákaz vycházení, tak by to šlo. Ale je to jen jedno město z mnoha…
Robert vyfoukne kouř. Místnost se už začíná plnit dýmovou clonou.
PIERSON: Ale je to nejbližší město a předpisy o tom něco říkají…
Robert vstane.
PIERSON: Připravte všechno na zajištění East Londonu. Pokud nebudeme kontrolovat město, stěží můžeme kontrolovat vzduch. (sahá si do kapsy) Tady je seznam věcí, které budeme potřebovat pro opravdu Odyssey. Očekávám, že je na loď dodáte, jak jen to bude možné.
Plukovník odchází z místnosti, ale kamera zůstává na majoru Kekanovi. Začíná číst dlouhý list a jeho výraz se z úlevy mění v překvapení.

INT. VELITELSKÝ BUNKR, AGULHAS
Po dlouhé chodbě jde jenom Mole, kamera je statická a otočí se na Molem. Najednou z Kekanovy kanceláře vyjde Gummy. Mole se zastaví. Gummy v klidu zavře dveře, ale jakmile uvidí Mola, vystartuje k němu. Narazí ho na zeď a chytí ho pod krkem.
GUMMY (hystericky): Co sis to kurva myslel, že děláš !?
MOLE (překvapeně): Co?
GUMMY (hystericky): Dvanáct mrtvých civilistů! Jen proto, že jsi to podělal!
MOLE (nahlas): Zachránil jsem nám život…
Gummy trochu povolí sevření, ale ne o moc.
GUMMY (naštvaně): Kdyby sis nehrál na eso...
MOLE (naštvaně): Kdybych si nehrál na eso, tak nám utečou a udělají to jinde a jindy, copak to nechápeš!?
Výraz v Gummyho obličeji napovídá, že si od Kekany vyslechl informace o misi.
MOLE: Nejsme na pikniku, tyhle věci se stávají!
GUMMY: Měl by sis ujasnit, proti komu válčíš!
Detailní záběr na Gummyho obličej. Je nepříčetný.
MOLE (potichu): V jaké válce jsi to bojoval, Curty? Elitní letka účetních? (pauza) Nechceš mi říct, že tam nikdy neshodili bombu na místo s civily? Že na palubách toaletek se nevozí rodiny?
Gummyho výraz zeslábne.
GUMMY (potichu, důrazně): Tohle jsou naši lidé, tam venku…!
MOLE: Takže jsou lepší než ti mimo Zemi?
Gummy se dále nepříčetně dívá na Mola. Pustí ho a výhružně na něho ukáže prstem.
GUMMY: Možná sis nevšiml, ale zelený letce pořád velím já. (pauza) Ještě jednou si nebudeš dávat pozor na to, kam kropíš, a po přistání tě pošlu ke zdi! Rozuměl jsi?
Gummy odstoupí od Mola. Přátelská atmosféra zmizela. Gummy odchází dlouho chodbou směrem ke kameře.

„EXT.“ GUMMYHO SEN
Je tma. Všude jen temnota. Celou scénu sledujeme z první osoby a slyšíme dech. Postava se rozhlíží po okolí, ale nedokáže nic rozeznat. Udělá jeden opatrný krůček. Nic se nezměnilo. Další krok a další, slyšíme jen klapání po žulové podlaze a najednou z ničeho nic uslyšíme šplouchnutí a objevujeme se po krk ve vodě. Vidíme matně osvětlenou vodní hladinu, kde předtím měla být podlaha, je pouze voda. Všude okolo, kam až oko dohlédne. Postava začíná rychleji dýchat a těká očima ze strany na stranu. Dýchá pořád rychleji a cítí, jak ho něco táhne pod hladinu, začíná panikařit, komicky plácá rukama v marné snaze udržet se nad vodou. Dech se pořád zrychluje, ale nic nepomáhá. Poslední hluboký nádech a hladina se uzavírá. Plynule opouštíme pohled první osoby a kamera se vzdaluje.
Potápějící se člověk je Gummy navlečený v letecké kombinéze. Má zavřené oči a choulí se do klubíčka. Vypadá, že svůj boj vzdává. Začíná sebou třást, snaží se potlačit  reflex nutící ho k nadechnutí. Jeho tělo se divoce zmítá ve křečích, které po chvilce ustávají, Gummy se narovnává rovnoběžně s hladinou, avšak několik metrů pod ní, ruce má roztažené, nohy napnuté. Jeho tvář působí klidným dojmem. Oči směřují k chabě osvětlené hladině, ale my se díváme stále na jeho tvář, na které se pomalu objevuje úsměv. Jednou máchne rukama a plave, nebo spíše plachtí, ke dnu, kde dělá elegantní otočku a vší silou se odráží zpátky k hladině, ke které se blíží jako torpédo a ohromnou rychlostí z ní vystřelí.
Stojí sám na můstku Odyssey, záběr zepředu, Curtis stojí před kapitánským křeslem. Od úst mu jde pára. Světla nesvítí.
Střih, podívá se na nohy. Pomalu se vznáší vzhůru. Na můstku panuje stav beztíže.
Záběr zboku, CGI, Gummy letí pomalu k výhledu ven z můstku.
Pohled na okno. Je orosené. Gummy se chytí okraje a setře vlhkost. Venku vidíme kousek tmavě žluté planety. Záběr se posune níže a vidíme oslnivě zářivý prstenec planety – a Odyssey je těsně tímto prstencem. 

Střih. Gummy sedí uvnitř své stíhačky, F-302 Kestrel. Je ve vesmíru. Podívá nalevo a vidí zářící Zemi, s obrovským prstencem mraků ženoucím se na sever. Oranžová záře. Kokpit se otřese, stíhačka dostala zásah.
Obraz se divoce zmítá, Gummy bojuje o kontrolu nad strojem. Díváme se zevnitř, jak se v kokpitu otřásá a stíhačka rychle rotuje – co sekundu se v obrazu mihne Země.
Záběr na Gummyho obličej, začíná se smát.
CGI, záběr na záď poškozené 302. Jeden motor je zcela zničen a uniká z něho plyn. Požár trupu vyvrhává do vesmíru tisíce jisker, které oslňují scénu.
Znovu záběr na Gummyho v kokpitu. Obraz jisker se odráží od jeho helmy. Gummy se nepřestává smát, obraz se nepřestává třást. Jisker v hledí přibývá, až…

Střih na jiskry na tmavé noční obloze. Gummy v bílém triku a šedých kalhotách stojí a dívá se na nebe. Obrovský silvestrovský ohňostroj v Sydney. Tamhle je slavná budova Opery!
Je nadšený. S vypětím všech sil odtrhává pohled.
Je na nějaké narozeninové párty, alespoň si to myslí podle výzdoby, ale nevidí žádné šťastné obličeje. Jediné, co vidí, je pouze několik malých, bledých dětí stojících před ním v otrhaných šatech. Na hlavách mají srandovní, pestrobarevné papírové čepice a některé mají frkačky, jako na oslavě, ale jejich oči prosí o pomoc, nic neříkají, jen se smutně dívají na Gummyho. Ten už se nesměje, dělá se mu nevolno.
V tom přichází asi dvacetiletá žena, jedna z těch, kterou Mole postřelil, ve tváři má stejný smutný výraz, plný bezmoci. Je nepřirozeně bledá, avšak má na hlavě čepici s obrovskou zelenou bambulí a v rukách nese nějaký úhledně zabalený dárek. Předává ho Gummymu a usměje se.
Detailní záběr na obdélníkový balíček. Curtis strhává rychle papír.
Záběr na jeho obličej. Směje se, čeká, co to bude.
Znovu záběr na balíček. Serve poslední kus papíru. Uvnitř je fotografie Sydney, v momentu, kdy do středu města dopadá zářivý oranžový puls z orbitální lodi. Stejný jako ten, který zničil New York.
Záběr na Gummyho. Naštve se, skoro až rozzuří, a odhodí obrázek pryč.

INT. UBIKACE PILOTŮ, ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON, ZEMĚ

Gummy už to nemůže vydržet a s výrazem plným děsu se probouzí. Pouze vyděšeně otevírá oči, není ani příliš zpocený. Záběr zepředu. Pomalu si sedá na okraj postele.
Dívá se na rudé digitální hodiny. Je 04:27 ráno. Pod nimi je napsáno 28.02.
Znovu záběr, jak sedí na okraji postele. Gummy pomalu vstane, projde kolem hodin, na kterých je už nápis 05:08.
Curtis vstává pouze ve spodním prádle, tělo zbrocené potem, a jde se opláchnout k umyvadlu. Okolo něho spí ostatní piloti na svých postelích.
Záběr Gummyho obličeje v zrcadle. Spáleniny od Slunce už pomalu mizí, na obličeji zůstává už jen pár jizviček, kdežto na rukou jsou ještě zřetelné pásy spálené kůže.
Střih. Přetahuje přes obličej triko. Na sobě už má maskáčové kalhoty.
Klečí a pevně si zavazuje obyčejné tenisky. Vstává a vychází ze dveří.

Začíná hrát elektrická kytara, jde o pomalé sólo. Styl připomíná pomalejší Hendrixovy songy.
EXT. ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON
Curtis vychází ven, prochází kolem kamery a zhluboka se nadechuje chladného nočního vzduchu. Určitě není více než 10 stupňů. Rozhlíží se a kamera s ním.
Záběr na dobře rozeznatelné tmavé kontury zatemněného města. Tmavé věže a za nimi nezvykle jasná obloha a miliony hvězd
Střih na Gummyho, odvrátil pohled od města a vydává se kupředu, směrem k několika mužům sedícím před jedním z hangárů na rozkládacích židlích a lehátkách.

EXT. PŘED HANGÁREM, AGULHAS, EAST LONDON
Curtis k nim pomalu přichází. Jak jde kamera vedle něho, vidíme, že v hangárech za nimi jsou připraveny F-302. Venku sedí několik pilotů a pilotek, také poručík Sam, který vzal Gummyho z nemocnice. Jedním z pilotů je rovněž onen černý pilot, se kterým se Gummy seznámil při prvním vstupu do ubikace. Jeho jméno je Samora Simbine, volací znak Pothat.
Jak Gummy přichází, piloti si ho všimnou.
GUMMY: Brý ráno… Žádná mimořádka?
SIMBINE: Ah, pan Product Placement vstal nějak brzo. (pauza) Já tušil, že ty slzy večer nebyly z únavy, ale ze stimpaku.
Gummy jen letargicky kývne na něho.
GUMMY: Hmm, takže se celou noc nudíte.
Záběr na Simbineho.
SIMBINE: Ale vůbec ne. Tady Sam nám přišel sdělit věc, po které si budeš chtít dát další dávku.
Gummy se zamračí směrem k Samovi.
GUMMY: Nějaký novinky ?
SAM: Nic extra, jen že nám nedovezou zásoby. Skladovací bunkry byly včera večer komplet kompletně vygumovány z mapy.
Curtise tahle zpráva zrovna nepotěšila, přešlápnul na místě a neuroticky si přejel rukou po hlavě. Sam ještě dodal.
SAM: Velení se to dozvědělo před hodinou drátem. (pauza) Pierson z toho pálí jednu za druhou.
Záběr na zamyšleného Gummyho.
GUMMY (pro sebe): Takže už žádný kafe…
Najednou se ozve zvuk prolétajících stíhaček. Gummy se podívá nahoru a kamera s ním. Přes noční oblohu se mihnou dvě F-302, přelétající nízko

...

STARGATE ODYSSEY

EPISODA 1-04
„DOMINO EFFECT“

VERZE: SCÉNÁŘ v 1,00


Námět:
Raynor
Radim Klepetko
Michal Lukáč


Scénář:
Kalen

Dále spolupracovali:
Raynor
RNDr. MUDr. Mjr. Veronika Hájková DSc.

Korekce:
Arana

Hrají:
N/A

2007 Homer Productions - ve spolupráci s SG1.cz.
Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are properte of MGM/UA. Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are the property of MGM/UA. This script is written for entertainment purposes only, and no money has exchanged hands. This materal may not be reproduced without expressed permission of its authors. SGO.eu is an unofficial fan site.

POZNÁMKY

EVA = Extra Vehicular Activity – Oblek umožňující pohyb ve volném vesmíru
---

TEASER

FADE IN:

INT. SLAVIE, KAJUTA ADMIRÁLA

Scéna je zpočátku v úplné tichosti.

Záběr začíná pohledem na volný vesmír, tmavé nekonečno prozářené miliony hvězd a hvězdiček. Nejprve to není patrné, ale kamera se pohybuje směrem dozadu. Postupně se do ticha vkrádá broukání; ze začátku jen neurčité, postupně ale zesiluje. Náhle kamera prochází skrz okno a míjí ženu dívající se na stejné panorama vesmíru. Tvář odrážející se od okna patří viceadmirálce Ivanovové, veliteli 2. pozemské flotily, a tu neurčitou tesklivou melodii si brouká ona.
Ozve se zaklepání na dveře, ale admirál jako by neslyšela.
Následně slyšíme zvuk otevírajících se dveří a potemnělou kajutu, kterou osvětloval jen tlumený svit lampičky na stole, zaplaví světlo. Někdo vstupuje do místnosti a rozsvítí. Kajuta samotná se nijak neliší od těch, které jsme mohli vidět například v SG-1 10x20 Unending, jen možná o něco větší a s jedněmi dveřmi navíc, za kterými je sociální zařízení. Má prostou výzdobu, mnoho místa zabírají knihy a samozřejmě nějaké modely jiných lodí. Muž vstoupivší dovnitř je doktor HENRISCH, šéf lékař Slavie. Že je to doktor, se dá poznat například podle bílého pláště, který má přes uniformu. Po celou dobu rozhovoru si tykají, takže jsou to zřejmě blízcí přátelé.

HENRISCH (mimo záběr): Marietto?

IVANOVOVÁ (tiše): Zhasni, prosím.

HENRISCH (mimo záběr): Prosím?

IVANOVOVÁ (důrazněji): Zhasni to světlo.

Hned na to se kajuta ocitá ve stejném šeru, v jakém byla na začátku. Malou chvilku panuje nejisté ticho, než se doktor Henrisch odhodlá znovu promluvit.

HENRISCH (mimo záběr): Jsi si jistá, že to chceš?

Admirál se konečně otočí, a kamera s ní, k postaršímu doktorovi. Hlas se jí trochu zadrhává.

IVANOVOVÁ: Jistá? Já si teď nejsem jistá ničím. Ale jinak to nejde. Nemůžu ve… nemůžu velet v takovém stavu.

Doktor Henrisch nic dalšího neřekne, přistoupí k admirálově pracovnímu stolu a z kapsy vytáhne malou oranžovou lahvičku s léky. Chvíli si ji prohlíží, jako by se ještě rozhodoval, a nakonec ji položí na stůl. Prostřih - detail shora na lahvičku s léky, vidíme, že ji doktor položil na otevřený záznamový deník, kde v záhlaví ještě prázdné stránky je 2. února 2011.

IVANOVOVÁ: Nikdo to nesmí vědět.

HENRISCH: Že bereš antidepresiva? Kdybych mohl, tak je vyrobím ve formě plynu a pustím do podpory života. Celá posádka by je potřebovala.

Admirál přijde blíž k Henrischovi a opře se o stůl. Kamera zabírá jejich tváře osvětlené lampičkou na stole.

IVANOVOVÁ: Jsi skvělý doktor, ale nikdy jsi nerozuměl velení. Nemůžu si dovolit, aby o mně kdokoliv pochyboval.

HENRISCH: A co ty sama? Nepochybuješ sama o sobě?

IVANOVOVÁ: Tohle není zrovna dobrý způsob, jak se snažit podpořit někoho v depresi. (odmlka) Sama o sobě pochybovat, to si taky nemůžu dovolit.

Henrisch jen přikývne. Dívají si do očí a vypadá to, že si rozumí i beze slov.

IVANOVOVÁ: Kolik toho mám brát?

HENRISCH: Dvakrát denně, ráno a večer.

IVANOVOVÁ: Není to moc? Kdybych byla veselá jak opice, to by mi taky moc nepomohlo.

HENRISCH: Neboj, na to jsem taky myslel. Jsou to slabší antidepresiva. A dal jsem ti je do lahvičky od aspirinu, takže to nemusíš pracně skrývat.

IVANOVOVÁ: Nepochopím, jak to děláš, že si udržuješ tak čistou mysl, že ty takové léky (gesto na lahvičku) nepotřebuješ.

HENRISCH: Už jsem prostě takový. 

IVANOVOVÁ (potichu): Je mi líto Susanne.

Doktor Henrisch se však trochu pousmál.

HENRISCH: Myslíš, že když budeš připomínat takové věci, tak mě přinutíš také cítit úzkost? Nebyla v JSGC, ale doma v Lipsku, měla dovolenou. Vím, že je v pořádku, a to je zřejmě to, co mi udržuje tu „čistou mysl“.

IVANOVOVÁ: Kéž bych mohla říct to samé.

HENRISCH: Raději už si jeden ten prášek vezmi.

Admirál přikývne, posadí se do svého křesla a vezme lahvičku, která stájí před ní. Chvíli ji otáčí v ruce, až nakonec odšroubuje víčko a jednu tabletku si vezme. Spolkne ji na sucho.
Hned na to zapípá komunikátor na stěně vedle stolu. Ivanovová se natáhne a zmáčkne tlačítko příjmu.

TAKTICKÝ DŮSTOJNÍK (z interkomu): Omlouvám se, že volám přímo, madam, ale zrovna nám došla z Gara depeše, kterou dostali z Atlantis.

IVANOVOVÁ: Co v ní stojí?

TAKTICKÝ DŮSTOJNÍK (z interkomu): Zkráceně, z Pegasu žádná pomoc nepřijde. Ne v nejbližší době. A vy jste jmenována nejvyšším vojenským důstojníkem v Mléčné dráze, máte převzít velení nad vším, co zbylo. Gratuluji, admirálko.

Krátká pauza.

IVANOVOVÁ: To ta zpráva neříká nic nového. Je to vše?

TAKTICKÝ DŮSTOJNÍK (z interkomu): Ano, madam.

Admirál se opět natáhne ke komunikátoru. Potom se postaví a vrátí se opět k oknu.

HENRISCH: Vzala jsi to dost apaticky na to, že ta zpráva říká, že jsme v tom sami.

IVANOVOVÁ (posmutněle): Tušila jsem, že to tak dopadne. To zřejmě ten hlavní důvod, proč nemám „čistou mysl“.

Následuje krátká chvíle ticha.

IVANOVOVÁ: Už je to přes hodinu, co jsme vyslali Odyssey a Alexandra.

HENRISCH: Neměla by jsi vést poradu spíš s některým ze svých taktických důstojníků?

IVANOVOVÁ: Nevedu poradu, ale přemýšlím nahlas.

HENRISCH: Ach…

IVANOVOVÁ: Museli být zničeni, jinak by se už ozvali. Jestli se ale povedlo paralyzovat dronovou stanici, to je ta hlavní otázka.

Admirál se hluboce nadechne. Potom přejde zpět ke stolu a komunikátoru, který aktivuje.

IVANOVOVÁ: Ivanovová můstku, připravte flotilu na přesun… na Garo.

IVANOVOVÁ (k Henrischovi): Doprovodíš mě na můstek?

Záběr na doktorovu tvář, na které není poznat žádný pocit z rozhodnutí Ivanovové.

HENRISCH: Rád.

Doktor zhasne lampičku a spolu s admirálem odchází. Za chvíli je kajuta v úplné tmě. Není to poznat, ale vše se mění…

 

INT. ODYSSEY, KAJUTA PLUKOVNÍKA

Tmu protrhne světlo škrtnuté zápalky a v jejím světle se objeví tvář plukovníka Piersona. Zabraná z detailu. Tentokrát ale nemá v ústech cigaretu jako normálně. Otáčí sirkou v ruce blízko svého obličeje a dívá se na ni. Vidíme, že se plukovník celý klepe, od pusy mu při výdechu stoupá trochu páry. Plamen celkem rychle spaluje celé těleso sirky. Když už je téměř na konci, z plukovníkových hodinek se ozve zapípání. To zaujme jeho pozornost, takže zapomene na sirku v ruce a spálí se. Hořící kus dřívka pouští s nadávkami na zem.
Střih, záběr na celou kajutu. Plukovník si rozsvítí baterku a přechází ke dveřím.

 

INT. ODYSSEY, KORIDORY

Kamera ho následuje. Vycházíme z kajuty do chodby jen o něco méně potemnělé díky nouzovému osvětlení. Pierson prochází prázdným a tichým koridorem. Náhle mu ale do obličeje zasvítí světlo další baterky.

RADHA (mimo záběr): Plukovníku?

PIERSON (vztekle): Přestaňte mi svítit do obličeje, majore.

RADHA: Omlouvám se. Zrovna jsem byla na cestě k vám. Hodina…

PIERSON: Uplynula. Ano, já vím.

Plukovník opět vykročí vpřed a major Kaushal s ním. Vidíme, že major má kolem krku šálu a na sobě bundu. Kamera je zabírá zepředu.

RADHA: Musíme počítat s tím, že naše mayday nikdo nezachytil. A také s tím, že útok na Antarktickou základnu se nepovedl.

PIERSON (unaveně): Ano, i tohoto jsem si vědom. (odmlka) Kde jste splašila tu bundu a šálu?

RADHA: To je mé. Než jsme vyrazili na misi, tak jsem si řekla, že by se mi to mohlo hodit.

PIERSON: Nedala byste mi půlku té šály? Je dlouhá.

RADHA: Jestli je vám zima, mohl jste si jít odpočinout tam, kde jsme nechali zapnuté topení.

PIERSON: Nemám rád vydýchané prostory.

RADHA: Možná i díky tomu je tam příjemných 72°F. Ale na můstku mám v termosce teplý čaj.

PIERSON: Něco silnějšího by nebylo? Třeba starý dobrý grog?

Major Kaushal jen pozvedne obočí a plukovník na to pokrčí rameny.

PIERSON: Většina mých soukromých zásob se rozbila během těch několika karambolů, co jsme zažili.

RADHA (sarkasticky): Jsem ráda, že si udržujete bezstarostnost.

PIERSON: Chcete, abych šílel, běhal dokolečka a křičel, jak jsme v háji?

Na to se Radha pozastaví na místě a zakroutí hlavou.

RADHA (pro sebe): Asi by to nebyl žádný rozdíl.

Plukovník s majorem dorazí k nouzové šachtě a zataví se u ní.

PIERSON: Jak je Toblerovi?

RADHA: Ne moc dobře. Není tu žádný dost kvalifikovaný lékař, který by se o něj mohl řádně postarat.

PIERSON: Nerad to říkám, ale on asi ten jediný, kdo nás může v tuto chvíli z téhle šlamastiky dostat. Až po vás.

Major vleze do šachty a začne šplhat po žebříku, následována plukovníkem.

 

INT. ODYSSEY, MŮSTEK

Kamera zabírá můstek od okna. Můstek je celkem normálně osvětlený, ale téměř prázdný. Stále jsou patrné jizvy po boji, především kus zhroucené konstrukce v zadní části za mapou. Kromě dvou techniků, kteří neustále něco odečítají z obrazovek, tu sedí na svém místě ještě poručík Casey Sheehan, která však podřimuje.
Přicházejí Pierson a Radha, kteří přistupují k vyhlídce a dívají se z okna.

RADHA: Čeká nás ale rozhodně dost práce. Jen tak lehce se neodlepíme.

PIERSON (ironicky): Berte to optimisticky, majore, mohlo být hůře.

RADHA: Taky že mohlo. Je zázrak, že jsme to přežili.

Potom se Radha nakloní blíže k plukovníkovi.

RADHA (šeptá): Nebo spíš zásluha poručíka Sheehan. Přistála obdivuhodně, (odmlka) měl byste ji pochválit.

PIERSON: Ano, to bych jistě měl a taky to určitě udělám, jen co se odtud dostaneme živí a vyhrajeme válku. Od vás to mimochodem sedí. Koho vy jste někdy pochválila?

RADHA (šeptá): Já nejsem velitel Odyssey, to jste vy.

PIERSON: Ale neříkejte, mně připadalo divné, že mě každý poslouchá.

RADHA (šeptá, zlostně): Pane, ačkoliv vám to výhled z okna může evokovat (ukáže ven), nejste už pouhý taktický důstojník na jaderné ponorce. (odmlka) Myslím si, že jen díky ní (gesto k podřimující poručici) jsme naživu, a co více, nejsme na tom tak špatně.

PIERSON: Ano, máte pravdu, vůbec na tom nejsme špatně. Vzduch nám dojde za 6 dnů a možná nemáme energii na to, abychom nastartovali. Natož se zvedli.

RADHA: Neřekl jste před chvíli, abych to brala optimisticky?

PIERSON (podrážděně): Víte co, běžte si teď odpočinout vy. A potom za šest hodin sežeňte a nažeňte všechny kompetentní lidi do naší jídelny, ať můžeme vymyslet, co dál.

Radha si mírně povzdechne a odchází.

PIERSON (pro sebe): Já si zatím budu užívat panorama.

Následuje CGI scéna – kamera se posune dozadu, projde sklem a ocitá se ve vodě! Střih. Následuje série rychle po sobě jdoucích záběrů, které snímají jedno místo z různých neustále se zvětšujících vzdáleností respektive výšky. Každý záběr trvá cca čtyři sekundy.
Vidíme můstek Odyssey, v jehož okně stojí Pierson. Střih.
Záběr na přední zobák Odyssey, který téměř nejde vidět, protože je tma, vyjma těch míst, kde svítí navigační světla. Střih.
Záběr shora, asi 50 metrů ode dna, na kterém Odyssey sedí. Z lodi už jdou vidět jen nejasně blikající navigační světla. Střih.
Vidíme mořskou hladinu asi z výšky 5 metrů. Moře je docela klidné, od hladiny se odráží svit měsíce. Střih.
Teď z výšky 2500 km. V levém rohu záběru jsou rudá světla v místech, kde je jižní Afrika. Střih.
Kamera je 30 000 km od Odyssey, vidíme celou polokouli Země, jejíž východní část je již osvětlena Sluncem. Ale jen na krátký okamžik, protože do záběru vstoupí rychle se pohybující Ha’tak a zakryje celou Zemi. Záběr se propadá do tmy.


FADE OUT

---
PŘEDZNĚLKA

FADE IN

Znělka začíná nápisem, mottem celého seriálu, a potom pokračují v rychlém sledu scény z předchozích dílů.

EVERY ODYSSEY HAS A STORY…


Záběr na první flotilu na orbitě. K flotile ze Země stoupají sloupy tisíců dronů směřujíce na jednotlivé pozemské lodě.

DEPEŠE0 (mimo záběr): Velitelství Earth Joint Fleet pro loď Odyssey, máme kolem třiceti kontaktů s kurzem na Zemi; generál O’Neill vydal rozkaz Prime; všem lodím, které obdržely tuto depeši, je nařízen okamžitý návrat do Sluneční soustavy.

Vidíme směrem na jihovýchod z druhého stupně věže, ale panorama se změnilo. Všechno se utápí v rudé barvě z klesajícího slunce. Dlouhý stín Eiffelovy věže dopadá na Martova pole, která jsou plná kráterů, těl a vojáků. Hvězdná brána je obklopena štítem. Z oken Ecole Militare směřuje k bráně střelba. Co je ale nejhorší, celou levou část města od Martových polí zaujímá křižník Ori.

LANDRY (mimo záběr, letargicky): Kolik?

SAMUELS (mimo záběr): Dvě u nás, jedna v Evropě, dvě na Blízký východ. Zbytek se drží u Měsíce, mimo náš dostřel. Pět lodí odletělo pryč.

Střih
 
Záběr na kantýnu Odyssey, kde je plukovník Dill a plukovník Pierson, ten sedí s flaškou v ruce.

DILL (důrazně): Jsi kapitán lodi Spojené flotily, tak se podle toho chovej aspoň jeden den! Vstávej…

Střih.

Otevřou se dveře a do místnosti začnou přicházet další kapitáni a jejich důstojníci. Sednou si okolo jednoho z taktických stolů, Pierson a Murray jdou k nim, Ivanovová a její taktický důstojník k nim přijdou a stoupnou si před ně k obrazovce.

TAKTICKÝ2 (ruský přízvuk): Chvíli před příletem banditů jsme dostali depeši ze stanoviště Alfa. Mluví se v ní o tom, že EASAD hodlá vypustit proti Antarktidě maximum hlavic. Doufáme, že to bude stačit na vyčerpání ZPM a zničení základny. Většina raket bude maskovaných, ale stejně se obávám, že je základna detekuje a zničí před dopadem… takže odvedeme pozornost.

MURRAY (mimo záběr): Uvažoval tady někdo o účinku tolika jaderných explozí na klima na Zemi?

Střih.

Jsme v řídícím středisku EASAD, v bývalém SGC.
 
LANDRY (potichu): To nemá co dělat s tím, že jste u NID. To má co dělat s informacemi, které zadržujete!

SAMUELS (potichu, opovržlivě): To je směšné…

LANDRY (potichu, výhružně): Nebylo by to poprvé, kdy NID armádě něco zatajovala! (opovržlivě) Sakra, vždyť ani nevíme, kam jste schovali to asgardské jádro…

Střih.

PIERSON (opilecky): Dostali jsme úkol, majore. Máme se obětovat, aby vyšel raketový útok na Antarktidu. Pointa plánu spočívá v tom, že ve chvíli, kdy bude Odyssey trhána našimi drony, tak EASAD odpálí všechny atomovky. Drony se nestihnou vrátit. Úžasný, že? Myslím, že posádka dostane trochu svého chladu… (pro sebe) Ale vy jste chladná i tak.

RADHA: Mohu mluvit otevřeně?

Pierson kývne.

RADHA (potichu): Jestli na to nemáte žaludek, měl byste si raději vystoupit. Velet podle knížek dovedu i já. To poslední, co posádka potřebuje, je kapitán, který se o ni nestará.

Střih.

SGC – řídící místnost. Vidíme plukovníka Samuelse, Zelenku, Harrimana a několik dalších.
Samuels se až vítězoslavně rozhlédne po místnosti. Brána se mezitím zavírá.

SAMUELS: Majore Harrimane, okamžitě kontaktujte všechna dostupná sila, ať se připraví na další útok na Antarktidu. Poručíku, vytočte Garo, ať můžeme odejít. Střih.

Záběr na potemnělý můstek Odyssey.

RADHA (nahlas): Potvrzuji, střílejí drony. ETA 30 sekund.

PIERSON (na pilotku, křičí): Okamžitě změňte kurz, stáhněte stíhače a připravte nás na vstup do hyperprostoru.

Detail na poručíka Sheehan, která koriguje kurz a zároveň připravuje loď na skok. Během toho ale náhle ztratí barvu.

SHEEHAN (nahlas): Plukovníku máme problém!

RADHA (křičí, nervózně): Hyperpohon je v hajzlu!

Střih.

Vidíme zezadu F-302 Kestrel, která pomalu, ale jistě sestupuje do atmosféry Země. Kolem ní prolétávají záblesky energetických zbraní. Kamera nechá popojet pozemskou stíhačku trochu dopředu. Do záběru vstoupí pronásledovatel F-302ky – Ori fighter.
Střih do kokpitu Kestrela, kde už unavený pilot bojuje o svůj život a zároveň volá o pomoc.

GUMMY (do vysílačky): Tady poručík Wrigley, mám za ocasem banditu, nemůžu se ho zbavit. Potřebuji pomoc!

Střih.

Zpátky na můstku Odyssey.

RADHA (nahlas): Byli jsme zasaženi. Několik dronů trefilo motory. Ztratili jsme podsvětelné motory!

SHEEHAN (mimo záběr, křičí): Jdeme dolů!

Střih. Záběr na člověka vznášejícího se vysoko nad vodní hladinou na padáku. Jedná se o Gummyho.
Záběr z Gummyho pohledu. V dálce vidíme Odyssey, která za sebou táhne kouřovou stopu, jak letí, respektive padá, na západ. Na okamžik zastíní Slunce a potom mizí za horizontem.
Bez varování se na jihu objeví prudká bílá záře. Nejprve je jedna, ale potom se k ní přidávají další, až je ozářena celá scéna. Hlavice typu Mark IX. dopadají na Antarktickou základnu.
Záběr na Gummyho obličej. Přivírá oči.

FADE OUT

 

ZNĚLKA STARGATE ODYSSEY SEASON 1
HUDBA: S-33 Leaves Port (1:43) Z OST U-571 RICHARDA MARVINA

OPENING IN

Odyssey. Záběr na Thora ve strojovně Odyssey, říkajícího Carterové, že lidé ze Země jsou Pátou rasou.

Paříž. CGI. Vidíme směrem na jihovýchod z druhého stupně věže. Všechno se utápí v rudé barvě z klesajícího slunce. Dlouhý stín Eiffelovy věže dopadá na Martova pole, která jsou plná kráterů, těl a vojáků. Hvězdná brána je obklopena štítem. Z oken Ecole Militare směřuje k bráně střelba. Co je ale nejhorší, celou levou část města od Martových polí zaujímá křižník Ori, třída Cyclop, stejná, jaká poprvé proletěla superbránou. Křižník je o více jak dvě stě metrů vyšší než Eiffelova věž a doslova vyplňuje třetinu záběru.

Joint Stargate Command. Částečně CGI. Vidíme podzemní nového komplexu hvězdné brány. Rozlehlou místnost, podobnou té z NORADu. Na jedné straně je velká řídící místnost s obrazovkami na konci, na druhé straně podobně rozlehlá místnost plná vojáků, tanků, scorpionů a railgunů… a hvězdné brány. Nad ní je logo UNATSEC, včetně typického ‚A‘ symbolu Tau’ri. Vidíme zde také DHD připojené k počítači.

Orbita Země. CGI, externí záběr na zboku Freedom trhanou explozemi a proudy dronů.
Jednotlivé části lodi explodují nebo jsou rvány explozivní dekompresí.
Nakonec vyletí jeden proud dronů z můstku do vesmíru a my vidíme, jak můstek exploduje do vesmíru.
Střih. CGI, externí záběr zdálky. Všech jedenáct pozemských lodí je rváno na kusy proudy dronů a jedna po druhé se rozpadají nebo explodují do shluku trosek.

Nad Epsilon Eridani. Vidíme oslepující oranžově-rudou záři slunečního povrchu, který vyplňuje polovinu obrazovky. Druhou polovinu vyplňuje vesmír. I na nebi se ale vyjímá gigantická rudá koronální smyčka, stoupající milióny kilometrů nad povrch hvězdy. Součástí celé scény je (a bude) i tetelení atmosféry hvězdy. Teploty jdou do tisíců stupňů. CGI.
V pravém horním roku se najednou objeví hyperprostorové okno, a z něho vyskočí malý objekt. Krátce poté se objeví okno znovu. Vyletí z něho Odyssey. (zlom v hudbě)
Záběr zezadu na Odyssey a Alexandra směřující pod palbou k nepřátelské flotile. Jejich štíty se pod náporem přesnější palby prohýbají. CGI. Obě lodě směřují dále od kamery. Pod nimi rudý oceán plasmy, nad nimi monumentální rudá koronální smyčka.

Záběr zepředu na zamračeného plukovníka Roberta Piersona sedícího na otřásajícím se můstku Odyssey. Dívá se dopředu.

Nevadská poušť se spoustou komplexů a hangárů okolo, několik runwayí; spousta světel. Na západě je ještě modrá záře po zapadajícím slunci. Vidíme základnu v Groom Lake, neboli Oblast 51, hlavní dok pozemské flotily. K tmavě modrému se vznáší deset různých majestátních lodí. Několik lodí třídy Deadalos, třídy Prométheus a několik nových podpůrných, menších lodí třídy Yakami a dvě vlajkové velké lodě třídy Ajax. Jednou z Ajaxů je i EJF Freedom. „Kamera“ se mírně třepe a krajem se line hluk lodí stoupajících k čistému blankytnému nebi.

Záběr na Radhu Kaushal sedící na svoji konzoli na můstku Odyssey. Dívá se do kamery. 

Nad Epsilon Eridani. Vidíme zblízka velkou pyramidovou loď, spodem směřující k pozemské flotile. Najednou se velmi blízko jejího trupu otevře hyperprostorové okno a z něho vyletí shluk F-302. Záběr na ně zazoomuje a zaostří. F-302 rychle proletí kolem hrany spodku lodi.

Záběr na Curtise „Gummy“ Wrigleyho v oranžové letecké kombinéze s helmou v kokpitu. Je zpocený.

Tollana. Rozlehlá místnost s kruhovým půdorysem a uprostřed místnosti je hvězdná brána. Ne však antická, ale postavená Tollány. Zelenka na ni zasvítí baterkou a díky tomu se odhalí i řada dalších cest vedoucích do kruhové místnosti. Vchod, kudy přišla naše výprava, je jen jeden z několika.

Záběr na Liu Yulan stojící v protichemickém obleku u tollánské brány v podzemí Tollany. Její obličej je osvícen modrým světlem kombinézy.

New York. Záběr na budovu OSN se zvedne k nebi, odkud přilétá masivní oranžový puls a dopadne doprostřed Manhattanu. Následuje prudká bílá oslnivá záře jasnější než slunce, krátce na to hluboký zvuk dopadu, načež se kamera začne naklánět do boku. Z centra dopadu, z toho oslnivého místa, se ven šíří tlaková vlna beroucí sebou všechno, co jí stojí v cestě.

Záběr na doktora Radka Zelenku stojícího před bránou v bývalém SGC v Cheyennské hoře. Brána za ním je aktivována.

8. podlaží bývalého SGC. Vidíme velkou železobetonovou místnost kruhového půdorysu, na průměr zhruba 15 metrů. Na jedné straně je vstup do tunelu, dost velký, aby jím mohla projet auta. Na druhé straně je několik vstupů do samotného patra, podobných chodbám z SGC. V celé místnosti se ostře bojuje. Na silnici stojí hummery, railguny kropí vstup z hlavního tunelu, obránci se kryjí za žebrováním i jinde. Z ústí hlavního tunelu útočí davy křižáků Ori, občas je mezi nimi i několik Jaffů. Vbíhají do místnosti a opětují palbu. Stěny se pod náporem pulsů i projektilů drolí a místnost je hodně zaprášená.

Záběr na majora Josepha Griffitha, Griffith má zamazaný obličej a přebíjí svoji pušku.

Pohled z dálky na tollánskou hvězdná bránu, postavenou na jakoby starobylém podstavci a osvětlenou u svých pat. Celá scenérie je zalitá do rudé barvy. Brána se s hučením aktivuje a jednotlivé chevrony zapadají na místo, a když zapadne poslední chevron, červí díra se otevře s charakteristickým hučením a kowashuu. Na bráně se aktivuje štít ne nepodobný tomu na Atlantis. Světlo červí díry nám ukazuje, že od podstavce brány se line udržovaná cesta lemovaní stromy, vidíme i část tollánského iontového kanónu.

Záběr na udiveného Bryna sedícího na panelu v kokpitu teltaku.

V záběru vidíme vzdálený Hat’ak a na pozadí Zemi s Jižním pólem. Hat’ak neustále střílí, a to směrem na kameru. Do záběru náhle vstupují z opačného směru dávky z railgunů a pár raket, potom se objevuje Odyssey, která prolétá nad kamerou.
Obraz se zaplní bílou září a kamera se začne oddalovat. Bílá záře „kawooshu“ zajede do horizontu hvězdné brány a zmodrá na její klasickou barvu. Kamera se dále oddaluje, až vidíme celou bránu a pod ní se objeví nápis STARGATE ODYSSEY.

OPENING OUT
---

AKT 1

FADE IN

 

EXT. INDICKÝ OCEÁN

Ranní svítání. Slyšíme šplouchání vody, která naráží o gumové stěny člunu. Záběr se postupně projasňuje a my vidíme oblohu s červánky. Kamera se lehce pohupuje v rytmu vln. Střih.
Záběr shora, vidíme Gummyho, jak leží na dně člunu. Je vzhůru a dívá se upřeně na oblohu. Přichází větší vlna, která s ním tvrdě hodí. Gummy se probouzí z letargie a šplhá ze dna člunu. Posadí se a bere do ruky vysílačku.

GUMMY (do rádia): Tady poručík Wrigley ze Spojené zemské flotily, slyší mě někdo? Příjem.

Z vysílačky se ozývá jen šum.

GUMMY (do rádia): Tady poručík Wrigley, pilot z lodi EJF Odyssey, slyší mě někdo? Příjem.

Ve vysílačce zapraská.

HLAS (zkresleně, z rádia): …radioactiv… nube… 

Opět ale jen šum.

GUMMY (udiveně): Španělština?

Gummy povzdechne, vypíná vysílačku a schovává ji dovnitř letecké kombinézy. Poručík bere do ruky další věci co má v člunu. Vidíme postupně zbraň a dva zásobníky, dva sáčky s jídlem a dvě termosky s vodou, lékárničku, nůž a signální pistoli. Potom bere do ruky zpět svou osobní zbraň. Střih.
Detail na jeho tvář a pistoli. Vidíme, že se Gummy podivně mračí. Potom se ale otřese a zbraň hází na druhou stranu člunu. Střih.
Gummy se vyklání přes okraj člunu a rukou hrábne do vody. Svůj pohled zvedá (a kamera s ním) k obzoru a pozoruje červánky. Potom otáčí hlavou pořád dokola a zkoumá hladinu oceánu. Vidíme, že je pustá.

GUMMY: Tak jo, tohle není dobré.

Nakonec ale jeho pozornost něco upoutá. Na jihu se po celém horizontu něco pohybuje a žene se to ke Gummymu. Ten se narovná.

GUMMY: Co to…?

Kamera se zvedá nad Gummyho a my vidíme, co se to k člunu blíží. Jsou to tučňáci (CGI). Hejno o tisících tučňáků plovoucí přímo na sever. Velmi rychle míjejí člun a vzdalují se od něj. Střih.
Záběr na Gummyho obličej částečně překryje pohled do minulosti a my vidíme záři výbuchů, kterou Gummy pozoroval, když před šesti hodinami padal po katapultování.

GUMMY: Sakra.

 

INT. ODYSSEY, DŮSTOJNICKÁ JÍDELNA

Záběr na důstojnickou jídelnu, ve které je Pierson, Radha, Casey a čtyři další příslušníci posádky. Plukovník sedí ve své oblíbené pozici na stole, ostatní jsou rozsazeni kolem. Většina z nich sedí zabalená v dekách.

PIERSON: Tak, dobré ráno vespolek. Všichni víte, proč jste tady, takže pokud někoho z vás nenavštívila mořská víla a nenabídla vám, aby se vaším tchánem stal Poseidon, začněte. A nejlepší na shrnutí jste tady vy, majore.

Záběr na majora Kaushal, která nepatrně protočí očima. Potom se postaví, posadí se vedle plukovníka a vezme si jeho notebook.

RADHA: Těsně před dopadem do moře jsme odeslali signál mayday i s docela přesným určením naší polohy. To, že doposud sedíme na dně moře, nám naznačuje, že zřejmě volání nikdo nezachytil.

CASEY: A proč nevysíláme nouzový signál pořád? Nejsme zase tak hluboko, aby to neprošlo vodou.

PIERSON: To sice ano, ale je tady možnost, že se útok na Antarktickou základnu nezdařil, což odvozujeme z toho, že nás nikdo nehledá. Pro lodě EJF by bylo lehké nás zaměřit z orbity i bez nouzového signálu. Vysíláním bychom mohli kompromitovat naši pozici Goa’uldům a ti by neměli problém nás zničit.

Casey přikývne.

RADHA: Drony zasáhly podsvětelné motory a to je důvod, proč jsme tady na dně Indického oceánu. Úkol je tedy jednoduchý, opravit je.

Promluví jeden ze dvou specialistů sedících vedle Casey. Jsou to technici Blatterová a Sigorski, pravé ruky specialisty Toblera ze strojovny, v podstatě jeho zástupci. Oba jsou velmi mladí.

SPECIALISTKA: Proč nezkusíme pro výstup použít brzdící trysky, které používáme při přistávání?

CASEY: To nestačí. Samozřejmě nám to pomůže, především udržet se nad hladinou, ale nemají výkon na to, aby nás dostaly nahoru. Ne, tlak vody je silnější.

SPECIALISTA: S opravou podsvětelných motorů by mohl problém, protože, popravdě, nikdo z nás na to nemá dostatečnou kvalifikaci a jediný, kdo rozhodně ví, jak na to, leží na ošetřovně. A to je jedna věc.

PIERSON: Ano? A co je ta druhá?

SPECIALISTA: Spodní paluby na zádi jsou zatopeny, dokud tam nebudeme mít přístup, tak s tím příliš na opravování podsvětelného motoru myslet nemůže. A také je možné, že se na to budeme potřebovat jít podívat z venku.

CASEY: Co? Vždyť Odyssey je vesmírná loď, jak může vůbec něco potřebovat být opravováno z venku?

RADHA: Ano, je to vesmírná loď, ale EVA nevozíme jen tak pro nic za nic.

CASEY: A nemohli bychom zkusit udělat něco podobného, co udělali na Atlantis, když jeden z jejich Jumperů taky skončil na dně moře?

SPECIALISTKA: Myslíte to, jak rozšířili štít jednoho Puddle Jumperu přes druhý Jumper? Taky jsem o tom četla, ale už se tu zmiňovala kvalifikace. Vy dokážete aktivovat štíty a správně ho rozšířit? A stejně štít nemůžeme použít, protože by nám nemusela zbýt energie pro samotný pohon.

SPECIALISTA: Ale když neopravíme pohon, tak se zase nezvedneme. Jo, a nemusím vám připomínat, že vlastně ani nevíme, jak na tom s energií jsme. Diagnostické programy reaktoru Aurora jsou nefunkční stejně jako většina ostatních systémů, kvůli tomu nemůžeme zmapovat škody na generátoru a nemůžeme zjistit, kolik energie nám vlastně může dát.

Zavládne ticho a všichni se podívají na plukovníka Piersona.

PIERSON (pokrčí rameny): Zatím to zkuste „zevnitř“, ale také pracujte na modifikacích štítu, kdyby bylo potřeba. Pokračujte.

RADHA: Další problém je, že Odyssey má po všech těch střetech vážná strukturální poškození. Ten výstup loď nemusí vydržet, proto tu máme další úkol, a to udělat něco s integritou trupu. Kritickým místem je střední část hlavice. Kromě dvou čerstvých zásahů od Ha’taku na svrchní straně a jednoho do břišní strany tam ještě zaútočily Keshe. Musíme se na to podívat, aby se Odyssey nerozlomila. A poslední věc je voda, která se rozlila po dolních palubách. Kromě toho, že se jí musíme zbavit kvůli opravám motorů, je potřeba loď odlehčit.

Radha a kamera s ní se porozhlédne po ostatních, jestli něco někdo nenamítá.

PIERSON: Konec? Tak tedy, vy si vezměte na starosti podsvětelné motory a modifikace štítu.

Plukovník ukáže na Blatterovou. Potom se otočí k Radze a na to k Sigorskimu.

PIERSON: Majore, na vás je integrita a opravy trupu. A odčerpávání vody budete řídit vy. Rozchod!

 

Začíná hrát depresivní houslový orchestr. Hrají velmi pomalu, intenzita se postupně zvyšuj.

INT. GARO, HVĚZDNÁ BRÁNA

Záběr zepředu na aktivní hvězdnou bránu Gara. Přes bránu je sklopen štít, ale ten je vzápětí vypnut.

HLAS (zesíleně, mimo záběr): Přijímáme ID kód, deaktivuji štít.

Horizont události se zvlní a projde admirál Ivanovová a za ní dalších osm lidí – mariňáci, kteří ji hlídají a důstojníci z jejího štábu.
Střih plukovníka osaměle stojícího před bránou. Když k němu dojde Ivanovová, zasalutuje a ona mu salutování opětuje.

PLUKOVNÍK: Vítejte na P3X-636 – základna Garo, madam.

IVANOVOVÁ (chladně): Nechte těch formalit, na tohle nemáme čas.

PLUKOVNÍK: Jistě, admirále. Mám připravená auta, která nás odvezou do města. Následujte mě. 

Plukovník vykročí spolu s Ivanovovou a jejími lidmi k východu z prostoru brány.

 

EXT. GARO

Díváme se na budovu základny brány na Garu. Od velkých vrat budovy se line asfaltová silnice vedoucí do města. Vrata se otevřou a z nich vyjedou tři vojenské džípy. Střih.
Kamera je v autě s admirálem a plukovníkem, sedí na místě spolujezdce a oba důstojníky zabírá.

PLUKOVNÍK: Nečekali jsme vás dříve než za 12 hodin.

IVANOVOVÁ: Kdybych zůstala na Slavii, byla bych tu ještě později, protože ne všechny lodě mají nejrychlejší hyperpohon. A po tom, co se stalo s dronovou stanicí, nenechám žádnou loď toulat se po galaxii samotnou. Máte zde prostředky na opravu našich plavidel?

PLUKOVNÍK: Máme lidi a nějaký materiál, ale žádné pořádné loděnice.

IVANOVOVÁ: To bude muset zatím stačit. Slyšela jsem, že se sem podařilo dostat nějakým lidem z SGC, je to pravda?

PLUKOVNÍK: Ano, madam.

IVANOVOVÁ: Landry?

PLUKOVNÍK: Je mi líto, madam.

Ivanovová jen pokývne.

IVANOVOVÁ (ukazuje před sebe): Co to tady je?

Střih. Kamera je nad cestou a dívá se do ní. Když projede džíp Ivanovové, záběr se zvedne a nám se naskytuje pohled na město a hlavní základnu Gara, které jsou situovány v údolí kolem pyramidy. Kromě celého systému budov různých funkcí je v údolí i dráha pro letedla, dále vidíme několik coilgunových stanic. Pozornost Ivanovové ale zaujalo docela velké stanové městečko, které vyrostlo kolem silnice. Vidíme vojenské stany různých velikostí, včetně polních nemocnic. Střih zpátky do auta.

PLUKOVNÍK: Z SGC přišlo hodně raněných a taky jsou tu lidé evakuování z nevojenských off-world základen a ti, kteří byli v době útoku mimo Zemi. Bylo jich více, než mohlo město zatím pojmout.

IVANOVOVÁ: Budu chtít kompletní soupis všeho, co na Garu je. Od lidí až po materiál.

PLUKOVNÍK (pokývne): Jistě, admirále.

 

INT. ODYSSEY, MŮSTEK

Záběr na poručíka Sheehan, která sedí na svém místě kormidelníka, hlavu má opřenou o ruku a beznadějně se dívá na obrazovku před sebou. Je zabalená do deky a sama na můstku. Slyšíme ale kroky, což přitáhne její pozornost. Zezadu přichází pobledlá Radha s mokrými vlasy.

CASEY (vesele): Byla jste si zaplavat, majore?

RADHA (ostře): Ráda bych sdílela vaši veselost, ale vzhledem k tomu, že jsem musela vlézt do vody o teplotě 4°C, nemám na to náladu.

Střih, kamera zabírá můstek od okna. Radha si sedá na druhou stranu od Casey, které sleze úsměv z tváře, začne se zase dívat do počítačové obrazovky.

CASEY: Promiňte, pane.

Radha sama začne pracovat u svého počítače, ale za pár sekund si povzdechne a otočí se na poručíka.

RADHA: Ne, to já bych se měla omluvit. Ta ledová koupel mi na náladě nepřidala, ale nemám důvod si to vybíjet na vás.

CASEY: A co se vůbec stalo?

RADHA: Abychom se dostali do jedné sekce na spodní palubě, museli jsme proplavat zaplaveným koridorem. Horší ale bylo, že jsme našli dva pohřešované členy posádky.

Casey smutně povzdechne.

CASEY (smutně): Moc už nás nezbylo. (odmlka) Mám tu i docela strach. Je tu takové nepřirozené ticho.

RADHA: Vím, co myslíte, je to tu skličující.

Chvíle ticha.

CASEY: Nemůžu tam dole taky s něčím pomoct? Bojím se, že budu jenom tady sedět sama a koukat na to, jak tu nic nefunguje. A taky se chci trochu hýbat. Kvůli zahřátí.

RADHA: Šetřete síly, poručíku, na to, až nás povezete nahoru.

CASEY: A to je další problém, majore. (pauza) Bojím se, že to podělám stejně, jako když jsme se snažili uletět dronám.

Major Kaushal přejde ke Casey a klekne si vedle ní. Zdá se, že morální podpora mužstva jí příliš nesedí. Nebo to moc nezkoušela. Hlavou ji problesknou slova, která slyšela od plukovníka před třemi dny.

PIERSON (nejasně): Ano, to bych jistě měl, a taky to určitě udělám, jen co se odtud dostaneme živí a vyhrajeme válku. Od vás to mimochodem sedí. Koho vy jste někdy pochválila?

RADHA (nejistě): Za to, že jsme na dně moře, stejně jako za všechno ostatní, můžou Goa’uldi, ne vy. Naopak si myslím… naopak si myslím, že jen díky vám…

Přeruší ji však hlas z vnitřní linky Odyssey. Je to specialistka Blatterová.

SPECIALISTKA (z interkomu): Strojovna pro můstek, slyšíte mě?

RADHA: Tady major Kaushal, strojovno, slyším.

SPECIALISTKA (z interkomu): Majore, zprovoznili jsme senzorové banky a… něco jsme zaznamenali.

RADHA: A co? 

SPECIALISTKA (z interkomu): No… nejsme si jisti.

RADHA (povzdechne): Dobře, podívám se na to. Můstek konec.

Major se vrátí na své místo napravo od velitelského křesla a začne pracovat.

RADHA (zaraženě): To je divné.

CASEY: Co je divné?

RADHA: Přijímáme nějaký signál.

CASEY (vzrušeně): Od koho?

Radha si dá s odpovědí chvíli počkat. Potom se na její tváři objeví mírný výraz zděšení.

RADHA: Správná otázka není od koho, ale od čeho.

 

Vypjaté housle uvozují další scénu. Jde zpočátku o sólo pouze několika houslí, během dialogu doprovázené o hluboký klavír.

INT. ODYSSEY, MŮSTEK

Záběr na levou stěnu můstku s centrální obrazovkou. Kolem ní stojí Pierson, Radha, Casey zbraňový operátor, který má obvázanou pravou ruku. Vidíme, že na obrazovce je radar s miniaturou Odyssey uprostřed a hlavně za ní na šesti hodinách něco výstražnou červenou bliká. 

PIERSON: A kde se tam jako vzal?

OPERÁTOR: Jednoduše pane. Vypadl.

PIERSON (skepticky): Jen tak?

RADHA: Ta sekce dostala přímý zásah, když jsme oblétali Hat’ak, který se nám postavil do cesty při cestě k Antarktidě. A v intervalu toho zásahu, vstupu do atmosféry a dopadu do vody se kdykoliv mohlo zničit upínací zařízení. Krom toho si myslím, že otázky typu proč jsou irelevantní.

PIERSON (k operátorovi): Tak tedy, máme aktivní Horizont na dně oceánu, co můžeme čekat?

OPERÁTOR: Nevím. Osobně se divím, že funguje, což ale dělá situaci horší. To zařízení je ve slané vodě o teplotě 4°C a pod tlakem asi 3 mega Pascalů. Tedy, jak to vidím, jsou dvě možnosti. Buďto se Horizont deaktivuje nebo iniciuje odpal svých raket. Což může nastat každou chvíli.

Každý se zděšením podívá na obrazovku radaru.

PIERSON: Takže to jako někdo bude muset jít ven a s malými nůžtičkami přestřihnout červený nebo modrý drát na každé z těch raket, co Horizont nese?

OPERÁTOR: Ne, někdo bude muset jít ven a deaktivovat samotnou instalaci. Potom už nebude výbuch hrozit.

RADHA: Ale jak se tam dostaneme? Je to 3,5 kilometrů.

CASEY: Skorpionem to nepůjde. Do vody sice může, ale není to Puddle Jumper. Není stavěný na tyhle podmínky.

OPERÁTOR: EVA.

CASEY: Ty jsou přece do vesmíru, do vakua. Ne do… (k operátorovi) kolik jste to říkal? 3 MPa?

OPERÁTOR: Poručíku, dneska nepoužíváme stejné skafandry, se kterými se procházel po Měsíci Armstrong.

PIERSON: Dobře… a kdo tedy půjde, když náš odborník (kývne na operátora) nemůže?

 

INT. ODYSSEY, SERVISNÍ SKLAD

Jsme v jednom z mnoha skladů Odyssey na spodní palubě. Tento je tak 10 metrů do šířky a 15 do délky a v tuto chvíli jsou zde nejdůležitější vrata v podlaze, kterými se do skladu dopravují věci. U okraje vrat stojí Radha ve skafandru, zbraňový operátor a dva technici, kteří drží ještě nenasazenou helmu EVA. Vedle majora je postavená budka ze železných tyčí, připomíná to klec.

RADHA: Co to vůbec je? (ukazuje na konstrukci)

TECHNIK: Nevím, majore. Je to z vybavení pro expedici na Tollánu. Řekl bych, že je to klec.

RADHA: Aha. Že jsem se vůbec ptala.

OPERÁTOR: Mám vám zopakovat, jak to provést?

RADHA: Nemusíte, pochopila jsem to dobře.

OPERÁTOR: Horizont není žádná sofistikovaná bomba. Jen prostě vyřaďte zdroj energie.

Krátká odmlka.

TECHNIK: Jste připravena, majore?

RADHA: Trochu. (pauza) Nasaďte mi helmu.

Technik se svým kolegou splní majorův rozkaz.

RADHA (do rádia): Plukovníku, jdu na to.

PIERSON (z rádia): Dobře. Hodně štěstí.

RADHA (do rádia): Díky.

CASEY (z rádia): Sekce je hermeticky uzavřena, otevírám servisní vrata.

Vrata se začnou hlučně otevírat ven. Ve škvíře se okamžitě objeví voda, ale ustálí se a nestoupá. Major si pozadu „nastoupí“ do klece. Jakmile je stabilně usazená uvnitř, zapne si na helmě světla a dá znamení technikům. Jeden z nich přejde ke stěně skladu, kde vidíme ovládání navijáku a dopravníku. Střih na Radhu. Naviják klec trochu nadzvedne a dopravník ji posune přímo nad hladinu. Potom začne spouštět.
Záběr z pohledu Radhy. Celkem rychle se ponořuje, vidíme, jak voda stoupá přes hledí helmy, až je pod vodou úplně.

 

Těžké houslové sólo je doprovázeno mnohem silněji klavírem, stále převažují hluboké tóny. Přidává se pomalu tuba, k navození tísnivé atmosféry. Housle se zrychlí při akční scéně.

EXT. DNO INDICKÉHO OCEÁNU

Konstrukce i s Radhou dosedne na dno. Radha nemešká a vystupuje si. Střih.
CGI záběr na Odyssey, poněkud shora, přes modro-černou masu vody vidíme nejasně a jen díky navigačním světlům část pravé strany hlavice lodi a pravý hangár. Zpod lodi vychází Radha. Kousek od plavidla poodejde a zastavuje se.
Z pohledu majora. Radha zvedá levou ruku, kde je na EVA umístěný minipočítač, který jí ukazuje směr. Střih.
Pohled z boku. Major vykročí a udělá další vratký krok.

RADHA (do rádia): Jsem venku, pokračuji k Horizontu. (odmlka) Je tady velmi silný spodní proud.

 

INT. GARO, PROVIZORNÍ NEMOCNICE

Doktor Anguiano stojí u paty rozkládacího lehátka a prohlíží si složku papírů. Stojí pod celtou ve velkém vojenském stanu. Když dočte, pokládá papíry pod postel a sklání se k pacientovi. Na lehátku leží stejný voják, kterého doktor a Liu evakuovali z SGC. Střih.
Kamera zabírá vchod do stanu, vchází Liu. Zároveň vidíme, že stan je plný zraněných vojáků, mezi nimiž prochází několik dalších mediků. Mladá lingvistka přichází k Anguianovi, který vojákovi pokládá na hruď starý stetoskop.

LIU: Nemáme na to modernější nástroje?

ANGUIANO: Jsem tak trochu konzervativec. Krom toho jsou ty „modernější nástroje“ v hlavním komplexu, tady je jich docela škoda.

LIU: Takže je v pořádku?

Anguiano se posadí na kraj postele a malou baterkou svítí nejprve do jednoho, potom do druhého oka.

ANGUIANO: Kupodivu ano.

LIU: Kupodivu?

Doktor přestane pacienta kontrolovat a otočí se k ní.

ANGUIANO: Je to divné. Podle toho, co jsem četl v jeho složce (gesto k čelu lehátka), by rozhodně neměl ležet tady mezi stabilizovanými. Naopak by měl být mrtvý.

Liu se sklání a papíry bere.

ANGUIANO: Podle toho, co píše medik, který ho ošetřoval v SGC, byl docela na maděru. Kromě toho, že ho zasáhl puls Ori zbraně, tak se na něj prý zřítil strop.

ANGUIANO (pro sebe): Je to záhada.

LIU: Vůbec to není záhada. Ten „medik“ v SGC prostě udělal chybu. Nebylo by to poprvé a rozhodně ne naposledy.

ANGUIANO (vzdechne): Asi to tak bude.

Doktor si dá kolem krku stetoskop, otočí se a z vedlejší postele sebere další složku s papíry. V rychlosti do ní zapíše pacientův stav.

ANGUIANO: Nevíte, kde bych mohl dostat něco k jídlu? Pořádně jsem nejedl od té doby, co jsme tady.

LIU: Vím. Dovedu vás tam.

ANGUIANO: No… já musím ještě zkontrolovat několik pacientů, tak dvě hodiny práce, takže se potom zeptám někoho jiného.

LIU: Já počkám, než to dokončíte, lehnu si na nějaké volné lehátko a zkusím se prospat. Nemohla jsem usnout, snad se mi to teď povede.

ANGUIANO: Taky jsem toho moc nespal. Díky, že počkáte.

Liu i doktor se postaví. Liu se vydá hledat volné místo na odpočinek a Anguiano jde k dalšímu zraněnému.

 

EXT. DNO INDICKÉHO OCEÁNU

Díváme se na Radhu zepředu. Krok po kroku postupuje vpřed po kamenino-písčitém dně, jde pomalu, ale vytrvale. Viditelnost není kvůli hloubce dobrá, i přes to, že nahoře je den, zde 250 metrů pod hladinou panuje v podstatě tma. Detail na její tvář, vidíme, že je zpocená, ale podle výrazu zřejmě také velmi odhodlaná.

RADHA (do rádia): Odyssey, jsem téměř tam.

Záběr opět zepředu. Radha udělá dalších 10 kroků a zastaví se. Kamera však pokračuje v pohybu dozadu. Postupně se v záběru objevuje kousek do písku a bahna zapadlé nukleární instalace.

RADHA (do rádia): Mám vizuální…

Radha ale lekne a pokusí se ve skafandru o skok.

CASEY (z rádia): Majore, co děje?

RADHA: Něco se mi otřelo o nohu, tak jsem se lekla.

PIERSON (z rádia): Pracují vám nervy, majore, pokračujte.

Radha celkem rychle dojde až k Horizontu. Radha se dívá do obrazovky minipočítače a něco zadává do malé klávesnice. Když skončí, intenzita světla zářivek, které má na helmě se o něco zvýší.

RADHA (do rádia): Začnu s deaktivací. Nebudu vám hlásit každý krok, musím se dost soustředit. Ozvu se každých pět minut.

CASEY (z rádia): Odyssey rozumí.

 

INT. ODYSSEY, MŮSTEK

Záběr od okna můstku. Pierson i Casey sedí ve svém křesle, nad poručíkem se sklání zbraňový operátor. Všichni, i Pierson, vypadají napjatě.

CASEY: Nebylo to už přes pět minut?

OPERÁTOR: Ne, ještě ne.

PIERSON (k operátorovi): Jak dlouho by jí to mělo trvat?

OPERÁTOR: No, vlastně, už by to měla mít.

Krátká odmlka.

CASEY: Nemůže mít Kesonovou nemoc?

PIERSON: Co vás k tomu vede?

CASEY: To, jak se jí zdálo, že se jí něco otřelo o nohu.

OPERÁTOR: Nemá Kesonovou nemoc. Ta vzniká, když z oblasti vysokého tlaku přejdete do oblasti s nižším tlakem. Major je pořád pod stejným tlakem.

PIERSON: Raději ji kontaktujte, poručíku.

CASEY (do rádia): Majore, tady Odyssey, prosím ozvěte se.

Chvíli čekají, ale Radha neodpoví.

CASEY (do rádia): Majore, tady Odyssey, odpovězte prosím.

RADHA (z rádia): Odyssey, Horizont je deaktivován, ale mám tady problém. Počítač, co má ten skafandr, přestal fungovat.

PIERSON (do rádia): Opakujte, majore.

RADHA (z rádia): Počítač zabudovaný v EVA přestal fungovat.

Casey i Pierson se otočí na zbraňového operátora.

OPERÁTOR: Nevím, co se stalo. Asi voda.

PIERSON: Voda?

OPERÁTOR: Ty obleky jsou do vesmíru, ne do vody.

Pierson se na zbraňového operátora vražedně podívá a potom se dále věnuje Radze.

PIERSON (do rádia): Majore, jste schopna se vrátit zpět na loď?

RADHA (z rádia): Nevím pane, pamatuji si přibližný směr, možná to zvládnu.

Pierson se zamyslí a vypadá to, že si moc neví rady. Casey se soustředěně dívá do obrazovky svého počítače a potom se otočí na plukovníka.

CASEY: Vzhledem k viditelnosti stačí, aby uhnula od 15° od přímého směru, a neuvidí nás.

Plukovník nic neříká a opětuje Casey pohled. V tu chvíli ho ale něco napadne.

PIERSON (do rádia): To „možná“ neznělo moc přesvědčivě, majore. Zůstaňte na místě a ani se nehněte.

RADHA (z rádia): Ale…

PIERSON (do rádia): Žádné ale. To je rozkaz. Odyssey konec.

PIERSON (ke Casey): Jak jsou tam na tom motory zpětného tahu?

 

INT. ODYSSEY, STROJOVNA

Strojovna na rozdíl od můstku je plná lidí, techniků i specialistů. Další přicházejí nebo odcházejí. Za Asgardským ovládacím pultem je specialistka Blatterová.

SPECIALISTKA (do rádia): To nemyslíte vážně?

PIERSON (z rádia): Myslím to smrtelně vážně.

SPECIALISTKA (do rádia, zakřičí): Na tohle ale nejsme připraveni!

Všichni ve strojovně zastaví svou práci a podívají se na specialistku.

PIERSON (z rádia): Nechci po vás, abyste vyletěla s Odyssey na hladinu. Chci jen šťávu do brzdících trysek a pohonu zpětného chodu.

SPECIALISTKA (do rádia): Budu potřebovat aspoň dvě hodiny…

PIERSON (z rádia): Nemáme dvě hodiny. Jestli majorovi selhal počítač EVA, tak mohla jít do háje i regulace teploty. Dejte mi, co potřebuji, můstek konec.

Blatterová se rozhlédne po všech, co se na ní dívají, a nápadně polkne.

SPECIALISTKA: Zahajte přípravy na spuštění generátoru. Musíme pohnout s lodí.

 

EXT. GARO, STANOVÉ MĚSTEČKO

Jsme pod otevřeným stanem, který slouží jako kantýna pro uprchlíky. Je poloplná a vládne zde zaryté ticho, až na tichý hovor dvou mužů v záběru. Je to Zelenka a Turner, kteří spolu jedí.

TURNER: Tak to už není vo co bojovat, ne? Když celou planetu pokryje ten jaderný mrak.

ZELENKA: To není až tak jisté. Antarktida je vlivem rotace Země téměř uzavřený systém. Hodně radioaktivního spadu zůstane nad kontinentem a nejbližším okolí, zbytek vystoupí do horních vrstev atmosféry a rozptýlí se po celé jižní polokouli. Každý člověk sice nějakou dávku radiace dostane, avšak rozhodně ne smrtelnou. A také je množství spadu ovlivněno tím, že při útoku byly použity ty modernější zbraně. A ty jsou o dost čistší. Ale abych to mohl říct s jistotou, potřeboval bych několik dní času a výkonné počítače. Ovšem horší je to s ozonovou vrstvou.

TURNER: A co s ní?

Radek si kousl do rajčete a zároveň se zadíval ven ze stanu.

ZELENKA: Jak určitě víte, ozon je pro život na Zemi nezbytný, protože zachytává UV záření. A nad jižní polokouli teď už moc ozonu nebude. Dělal jsem před chvíli nějaké výpočty a podle mých odhadů 60% ozonové vrstvy jižní polokoule bylo spáleno a na ostatních částech Země se snížila.

TURNER: Ale dyť jste říkal, že Antarktida je uzavřená a taky…

ZELENKA: Ano, ale to jsem mluvil o spadu a systému proudění vzduchu, kterým je spad nesen. Teď mluvím o množství energie, které se uvolnilo do horních vrstev atmosféry. A to je nepředstavitelně velké.

TURNER: Co to teda udělá?

ZELENKA: Především je to nebezpečí pro každého živého tvora, který nemá krém s vysokým ochranným faktorem nebo si ho neumí namazat… Ale raději bychom měli změnit téma. (kývne směrem za Turnera).

Turner se otočí a vidí, že pod střechu stanu vchází Liu a Anguiano, kteří jdou k výdejnímu místu s jídlem.

TURNER: Aha, slečna nestálá.

ZELENKA: Ale zase tak tvrdý být nemusíte, jen není dobré se před ní bavit o takových pesimističtějších věcech.

TURNER: Když si to myslíte.

Odmlčí se a za malou chvíli jsou Liu i Anguiano u nich.

ANGUIANO: Můžeme si přisednout?

ZELENKA: Ale samozřejmě.

Doktor se ještě podívá na výsadkáře, ale ten jen pokrčí rameny.

 

EXT. INDICKÝ OCEÁN

Záběr na Gummyho, který má hlavu a ruce položené na kraji člunu a něco upřeně pozoruje. Zároveň bubnuje prsty o gumovou stěnu. Střih.
Kamera zabírá hladinu oceánu z poručíkova pohledu. Díváme se na východ a vidíme, že teprve vychází slunce. Gummy ale pozoruje něco jiného. Ani ne dva kilometry od něj vystoupí z vodní hladiny proud vody vystříknutý velrybou. Zdá se, že se tam pohybuje celé hejno.
Záběr se vrací na Gummyho, který si olízne suché rty. Slunce mu začíná svítit přímo do obličeje s čím dál tím větší intenzitou. Pilot bere do ruky jednu ze svých láhví s vodou a opatrně ji otevírá. Trochu si lokne a láhev vrací zpět na dno člunu.

GUMMY: Vždycky jsem sice říkal, že chci prožít dobrodružství jako ve svých oblíbených knížkách, ale v Tajuplném ostrově měli aspoň ten ostrov.

Není jasné, komu to říká, mluví spíš do hladiny oceánu. Nadechuje se k dalšímu výlevu slov, ale poručík sykne bolestí a rukama si přikryje obličej. Sklouzává na dno člunu a odkrývá si obličej. Vidíme, že je zarudlý.
Poručík se rozhlíží po svém malém člunu a nakonec skončí pohledem na své hrudi. Rozepne si leteckou kombinézu a svléká tričko, co mám pod ní. Tričko podélně roztrhne a uváže si ho kolem hlavy a zakryje si část obličeje. Nakonec z kapsy kombinézy vytáhne své sluneční brýle, které mají jedno sklíčko nakřápnuté, dává si je na oči a vrací se do stejné polohy, ve které tento záběr začal. Střih.
Další pohled na hladinu oceánu, od které se odráží rychle stoupající slunce. Tentokrát ale už žádný proud vody nevystoupí.

GUMMY (mimo záběr): Zase sám.

 

INT. ODYSSEY, MŮSTEK 

Můstek vidíme od okna. Na můstku už není jen Pierson a Casey, ale jsou přítomni všichni operátoři. Plukovník Pierson sedí na místě taktického důstojníka.

PIERSON (do rádia): Blatterová, jsme připraveni? Protože posádka už je na svých místech.

SPECIALISTKA (z rádia): Víc v tuto chvíli udělat nemůžu.

PIERSON (do rádia): To mi stačí.

PIERSON (ke Casey): Poručíku, potřebujeme přeparkovat.

CASEY (pokývne): Iniciuji start brzdných trysek.

Už tak ztlumená světla na můstku zablikají. Lodí se začínají šířit vibrace, které přerůstají v otřesy.

 

Začíná hrát rychlý adrenalinový rytmus. První housle podkreslují scénu, druhé housle hrají rychle do pochodového rytmu spolu s těžkými bubny. Trumpety hrají každých pět sekund krátkou melodii pro zdůraznění naléhavosti.

INT. ODYSSEY, KORIDORY

Záběr do jedné z chodeb Odyssey, která je na spodních palubách. Chodba je osvětlena jen nouzovými světly. Jsou v ní specialista Sigorski, technik a výsadkář. Všichni tři stojí opření o zdi a pevně se drží kvůli otřesům konstrukce lodě.

TECHNIK (bojácně): Říkal jsem ti, ať se tam nezdržujem. Co když se to tu během tohohle šíleného manévru zatopí. Ale né, ty jsi musel trvat na tom, že to dokončíš!

SPECIALISTA: Klid! Nic se tu nezatopí. Až přestaneme stoupat, ty otřesy pominou. A to bude každou chvíli.

Jak domluví, chodba se ponoří do úplné tmy, protože zhasnou i nouzová světla. Výsadkář na to rozsvítí baterku na své P-90ce, svítilnu má i Sigorski. Otřesy neustávají, naopak jsou silnější.

TECHNIK: Co se to kur…

VÝSADKÁŘ: Ticho! Slyšíte to?

Zaposlouchají se a uslyší hučení. Takové hučení, které vydává jen voda valící se úzkým prostorem.

SPECIALISTA (křičí): Utíkejte!

Střih. Záběr je z pohledu výsadkáře. Voják okamžitě zareaguje a rozběhne se. Blíží se ke křižovatce chodeb, ale jedny dveře se před ním zavřou, nerozmýšlí se a pokračuje jedinou možnou cestou. Za pár sekund se otáčí. Vidí, že technik je stále za ním, specialista za nimi zkouší zavřít přepážku.

VÝSADKÁŘ (křičí): Ser na to! Není tu proud!

Specialista toho okamžitě nechává a zase se rozběhne. Stěna vody je mu doslova v patách. Výsadkář přejde do plného sprintu. Projde zatáčkou a za ní už nouzové osvětlení funguje. Hlavní ale je, že přepážka několik metrů před ním se uzavírá. Střih.
Kamera je nyní na druhé straně se uzavírající se přepážky. Výsadkář zakřičí a poslední metry dělícího od smrti skáče. Prolétne dveřmi a zároveň podélně vrazí zavírajících se dveří svou zbraň. Technik proskakuje také, ale Sigosrkiho nabírá voda. Úzkou mezerou, kterou vytvořil výsadkář svou zbraní, sice projde, ale tvrdě se praští do hlavy.
Střih, pohled z boku, vidíme, jak silný proud vody prostupuje škvírou ve dveřích. Výsadkář nehledě na něj se snaží dostat k zbrani zaseknuté ve dveřích. Nakonec se mu ji povede chytit a vytáhnout. Přepážka se uzavře a voda přestane proudit.

 

EXT. DNO INDICKÉHO OCEÁNU

Kamera zabírá Radhu a deaktivovaný Horizont. Radha chodí kolem dokola Horizontu. Střih.
Záběr na tvář Radhy uvnitř helmy skafandru. Radha je velmi bledá a třese se, klepe zuby.

RADHA (vysíleně, do rádia): Odyssey, prosím odpovězte.

Žádná odezva.

RADHA (vysíleně, do rádia): Odyssey, odpovězte. Už je to půlhodina…

Zase ticho.

RADHA (do rádia, křičí): Piersone, ty hajzle podělaný! 

Střih – kamera zabírá Radhu opět zvenku. Ta přestane chodit, zády se opře o Horizont a pomalu padá k zemi. Zastaví se ale.

PIERSON (z rádia): Tohl. .. ..du pamatovat, majore.

RADHA (vysíleně, do rádia): Plukovníku?

CASEY (z rádia): Vydržte, majore, js.. …. než půl kliku od vás.

RADHA (do rádia): Co? Jak?

Vzápětí ale major pochopí. Střih, záběr z pohledu Radhy, která se rozhlíží po okolí, téměř deset sekund není vidět nic jiného než modro-černá opona vody. Potom se postupně začne objevovat nejasná záře. Každou vteřinu je silnější a silnější, jak se zdroj světla přibližuje. Potom ale přibližování ustane. 

CASEY (z rádia): Majore, jsme 100 metrů od vás, blíž už ……... Nabrali jsme vodu a pohon ztrá.. …rgii. Dosedám na dno.

Střih, pohled na majora, jak se zase pevně staví na nohy a vydává se na cestu k Odyssey.

RADHA (do rádia): Nevadí, teď už trefím.


FADE OUT

--

AKT 2

FADE IN


O TŘI DNY POZDĚJI


INT. ODYSSEY, LODNÍ KUCHYŇ 

Místo, kde se vaří jídlo pro celou posádku lodě, nevypadá jinak než jakákoliv kuchyň na letadlové lodi či podobně jinde. Je to místnost velikostně srovnatelná s malým skladištěm, plná vybavení z nerezové oceli, a to od kuchyňských nástrojů přes nábytek až po nádobí. Ve středu místnosti jsou dva pulty, kde se jídlo připravuje, a kolem nich u stěn jsou zařízení na vaření – trouby, elektrické sporáky a také zařízení pro mytí použitého nádobí.
V tuto chvíli je místnost osvětlena jen pomocí několika lamp na baterky. Nejvíce je jich právě kolem elektrických sporáků, na nichž stojí čtyři velké hrnce, ze kterých stoupá pára. U těchto hrnců zase stojí dva lidé, poručík Sheehan a hlavní kuchař Odyssey, kterého lze ale poznat jen podle charakteristické čapky. Oba na sobě totiž mají několik vrstev různého oblečení, stejně jako asi každý člen posádky Odyssey. To ovšem nebrání tomu, aby se klepali zimou.

CASEY: Tak už to je, ne?

KUCHAŘ: Vy kromě toho, že umíte lítat s vesmírnou lodí, jste taky kuchař?

CASEY (dotčeně): Umím vařit.

KUCHAŘ: Hele, i já po třech dnech, kdy tu žerem jen polozmrzlý müsli a želé, se těším na teplé jídlo, tak to nechci potento. (odmlka) A stejně už zbývá jen pět minut, kdy nám budou dávat šťávu, tak to využijme, jak jen to jde.

Po tomhle konstatování se kuchař ještě více namáčkne na teplé hrnce. Uslyšíme ale zvuk otevíraných dveří a na oba dopadne kužel světla baterky. Střih, záběr na příchozí, kterými jsou dva výsadkáři. Jeden z nich je ten samý, jenž se před třemi dny málem utopil.

VÝSADKÁŘ: Už to bude?

KUCHAŘ: Ježiš Marja! To už jsi šestý. Až to bude, tak to bude! A teď odprejskněte.

VÝSADKÁŘ: Sorry, no.

Výsadkáři chtějí odejít, ale kuchař toho našeho známého zastaví.

KUCHAŘ: Ne, Mette, ty počkej. (k poručíkovi) Dávejte bacha, ať se to nepřipálí.

Kuchař přejde místnost a dojde až k výsadkáři, který mezitím svého kolegu poslal ven.

VÝSADKÁŘ: Tak co je, kuchtíku?

KUCHAŘ: Neříkej mi tak, jo. (šeptá) Poslyš, dal by sis horkou čokoládu?

VÝSADKÁŘ (šeptá): Tak za tu bych dal půlku své výplaty.

KUCHAŘ (šeptá): To nebude potřeba, stačí, když zajdeš do skladu 8 a půjčíš jeden plynový hořák. Potom s ním jdi do kantýny pilotů.

Výsadkář přikývne a chystá se odejít, ale kuchař ho rukou zastaví.

KUCHAŘ (šeptá): A ne abys to rozkecal, nemám suroviny na čokoládu pro celou posádku. Jen pro pozvané. A pošli dovnitř ty, co čekaj venku, mám pro ně polívku.

Výsadkář odejde a místo něj se ale objeví dalších šest lidí, kteří už netrpělivě čekali před kuchyní.

KUCHAŘ: Na nic tu nešahejte. Popadněte ty tři vozíky (ukazuje) a seberte to. Jednu odvezte do důstojnické jídelny a dvě do posádkové jídelny.

CASEY: A co ta čtvrtá?

KUCHAŘ: Ehm… záloha. Už běžte poručíku, ať vám to nevystydne.

Casey se sice zatváří podezřívavě, ale když kolem ní projede čerstvá horká polévka, nestará se a odchází do důstojnické jídelny. Kuchař přikryje poslední kouřící se hrnec pokličkou a také odchází. 

 

INT. GARO, VELÍCÍ STŘEDISKO

Velící středisko Gara se nachází z velké části v podzemním komplexu pod pyramidou. Hlavní mozek základny je dvoustupňová místnost. V nižším stupni je umístěno počítačové zázemí, které ovládá všechno na Garu – od komunikace a energetických reaktorů až po coilgunovou obranu. Na druhém stupni jsou kanceláře, zasedací místnosti, analytická a logistická střediska… Kamera z vyhlídky druhého patra nejprve zabírá nižší stupeň, kde panuje čilý ruch – lidé rychle procházejí mezi stoly a počítači s papíry nebo notebooky v rukou a předávají si je mezi sebou. Sem tam někdo vystoupí nahoru do druhého patra po jednom ze čtyř točitých schodišť, každé je v rohu, a vstoupí do některé z kanceláří. Střih.
Jsme v jedné ze zasedacích místností, je plná lidí. V čele stolu sedí viceadmirálka Ivanovová a kolem je spousta důstojníků, většinou velitelů ostatních lodí 2. flotily, s nimiž admirál mluví. Také vidíme majora Griffitha a doktora Zelenku, kteří stojí opřeni o stěnu na druhé straně místnosti naproti Ivanovové. Střih.
Záběr jen na ně dva.

ZELENKA (šeptá): Naopak, nedivím se, že jsem tady. Všichni tihle tady se snaží už tři dny něco vymyslet a na nic pořádného nepřišli. A na Atlantis jsem se naučil, že kdy

24.Leden 2009

CEKUJ

www.bitchespowa.eu..

www.sgwg.net..

www.elajnus.sk..

www.sg-revolutions.cz....

www.myspace.com..

 

28.Říjen 2008

Béééééééé

Spalilo se mi HDD...sem v p**i takze vsechno delat od znova:-( new track uz brzy:-(

20.Říjen 2008

Prvni Track v Masteru?

Accapela hotova, a hudba taky......co nejdrvi jde track do masteru;-)

Pracovni nazev je Dirty;-)

O autorovi

  • Jméno -L.u.K.i.-
  • Bydliště Ostrava-město
  • Na libimseti nechodim...kdo chce muj FB je Lukáš Ichimaru Losovský
Můj profil