..
<br />
<b>Notice</b>: Undefined property: QuickFile::$filesize in <b>/storage/www/edisk.v2/inc/QuickFile.class.php</b> on line <b>515</b><br />
<br />
<b>Warning</b>: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /storage/www/edisk.v2/inc/QuickFile.class.php:515) in <b>/storage/www/edisk.v2/inc/QuickFile.class.php</b> on line <b>515</b><br />
STARGATE ODYSSEY
EPISODA 1-06
„SEPARATED“
VERZE: SCÉNÁŘ v 1,0
Délka:
51 stran
Námět:
Raynor
Kalen
Scénář:
Arana
Stalker
Kalen
Raynor
Dále spolupracovali:
Kalen
Korekce:
Arana
Hrají:
N/A
2007 Homer Productions - ve spolupráci s SG1.cz.
Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are properte of MGM/UA. Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are the property of MGM/UA. This script is written for entertainment purposes only, and no money has exchanged hands. This materal may not be reproduced without expressed permission of its authors. SGO.eu is an unofficial fan site.
POJMY PRO ČTENÍ:
TEASER
FADE IN:
EXT. INDICKÝ OCEÁN, VZDUŠNÝ PROSTOR
CGI záběr z kamery jakoby pověšené ve velké výšce nad zemí. Vidíme tmavě modrý oceán plný plovoucích bělostných ledových ker, kterých postupně s větší vzdáleností přibývá. Horizont není rovný, ale rozpoznáváme zakřivení zemského povrchu. V dálce se na pozadí světlé oblohy objeví dvě černé tečky a rychle se zvětšují. Téměř vzápětí lze rozeznat specifický tvar křídel stíhačky F-302 Kestrel. Za vysokého svištivého tónu vydávaného aerodynamickým odporem stroje a proudovým motorem proletí v obrovské rychlosti nad kamerou. Ta se téměř současně za nimi otočí. Stíhače se rychle vzdalují a v průzračném vzduchu prozářeném sluncem po nich zůstávají jen čtyři hnědavé kouřové stopy. Hluk motorů se vzdaluje a více duní. Ani ne vteřinu na to slyšíme zprava i zleva další zvuk letících stíhačů. Kolem kamery proletí v tu chvíli nespočetné množství goa´uldských kluzáků, mezi nimiž se v ostrém slunci stříbřitě lesknou i orijské stíhače.
Střih
INT. KOKPIT F-302
Pilot má nasazenu masku a staženo ztmavené hledí helmy, není jasné, o koho se jedná. Že v F-302 sedí Gummy poznáváme, až když promluví do vysílačky.
GUMMY (šum): Nerad bych od těch rozzuřenejch sršánů za zadkem dostal žihadlo!
Střih, záběr na druhou F-302. V šumem zkresleném hlasu laserové komunikace poznáváme Murraye.
MURRAY (šum): Už si připadám jako Fosset při letu kolem Země. Co si s těma jaffskýma originama trochu pohrát?!
GUMMY (šum): Ukážu jim, co je to ADFA!
EXT. VZDUŠNÝ PROSTOR NAD INDICKÝM OCEÁNEM
Záběr zpředu na obě F-302 Kestrel pronásledované letkou goa´uldských kluzáků a orijských stíhačů. Pozemské stroje se rychle přibližují, až těsně před kamerou provedou rychlý manévr – každý ostře uhne ze své původní trasy a zipovitě se rozdělí. Nepřátelská letka reaguje pomaleji. Také se rozdělují, ale trochu zmateně, ztrácí rychlost. Gummy s Murrayem dostávají náskok.
Střih, znovu záběr do kokpitu (Gummyho) stíhačky.
GUMMY (pro sebe): To vás ta vaše Adria nenaučila, co?
Radostná chvíle ale netrvá dlouho. Střih, záběr na displej v kokpitu. Na radaru se za výstražného pípání postupně objevují další a další červené tečky nepřátelských letounů.
GUMMY (pro sebe): Chcete si hrát? Poručík Curtis Wrigley je tu k vašim službám.
CGI záběr na F-302 Kestrel zboku, pozadí je jen bledě modrá obloha. Kamera se trochu oddálí a opisuje oblouk směrem před stíhačku. V pozadí lze rozpoznat obrysy několika kluzáků o odlesk orijských stíhačů. Gummyho 302 však před kamerou nečekaně vystřelí téměř kolmo vzhůru. I když se za ní záběr prudce otočí, mizí vysoko zanechávajíc za sebou tmavé kouřové stopy.
Střih, záběr na zboku Gummyho v kokpitu, stále míří příkře vzhůru, proto v sedačce spíše leží a křečovitě svírá knipl. Postupně však povoluje a kamera se pomalu otáčí, jak se stroj srovnává.
Kamera jakoby prostoupí kokpitem kolem Gummyho na druhou stranu a opustí jej. (CGI) Záběr se stočí dolů k oceánu. Na temně modrém pozadí vidíme Murrayovu F-302 s nepřátelskou formací v těsném závěsu.
MURRAY (šum): Pronásledujou mě, jako kdybych měl zadek namočenej do medu! Je jich hrozně moc, nemůžu vystřelit ani ránu.
GUMMY (šum): Teď jsem jich pár setřás, ale stejně je mám jen kousek za zadkem.
MURRAY (šum): V týhle rychlosti střílet nebudou. Protiletecká v Kapským Městě se o ně postará. Sakra už nevim, čím bych je ještě zabavil!
GUMMY (šum): Ještě mám v záloze pár zakázanejch kousků.
Když mluví Murray, kamera zabírá jeho pronásledovanou stíhačku seshora, když Gummy, tak jeho 302 zblízka a zboku.
Střih, záběr na obrazovku radaru. Na spodním okraji se rozzáří dvě červené tečky s číselnými údaji o výšce.
GUMMY (pro sebe): Tak vy na mě zespoda… to teprve poznáte, co je to být dole!
Kamera jakoby zůstává na místě, ale stíhačka se stáčí doprava a klesá, proto záběr opouští kokpit a sleduje z výšky přechod stroje ve střemhlavý let proti zaoblené hladině oceánu.
Střih, záběr z od jihu proti ostře svítícímu slunci. F-302 Kestrel se obrovskou rychlostí řítí dolů a nepřátelské letouny ji následují.
Střih, záběr na Gummyho v kokpitu zboku; stejný jako při stoupání, jen strany jsou převrácené.
GUMMY (pro sebe): Teď vám ukážu, co je to mít na kniplu napsáno made in Australia!
Znovu vidíme záběr zdálky na F-302 řítící se k hladině oceánu, s několika nepřátelskými stíhači v těsném závěsu. Vypadá to, že Gummyho stíhačka už je nebezpečně blízko hladině, snad jen pár stovek metrů. Náhodný pozorovatel by si musel myslet, že se její pilot rozhodl spáchat sebevraždu.
Střih, záběr do kokpitu na přístrojovou desku. Blikají na ní všelijaká výstražná světla a varování doprovázená rychlým varovným pípáním.
Střih, opět záběr zdálky, kamera je jen nízko nad hladinou oceánu. Stíhačka padá střemhlav dolů, ale v příští setině vteřiny se dráha Kestrelu zakřiví a ostrým obloukem stáčí o devadesát stupňů do vodorovného letu jen cca dvacet metrů nad hladinou oceánu. Dvěma goa´uldským kluzákům v nejtěsnějším závěsu se nepodaří oblouk vybrat a za mohutného rozstříknutí vody narazí do hladiny. Současně střih na Gummyho radar, z něhož ubudou dvě červené tečky.
GUMMY (pro sebe, nadšeně): Ju-hůů!
Pevněji sevře v rukou knipl a střih, záběr zvenčí, jak stoupá na normální letovou hladinu. Pokud jej ještě někdo pronásleduje, zdá se, že je daleko.
GUMMY (šum): Hej, teď jsem dvěma zařídil vykoupání. Vypadá to, že jsem čistej, letím na pomoc.
Kamera zabírá Gummyho v kokpitu zpředu.
MURRAY (nezřetelně): …ummy… evý motor…výkon…k…esá…osmde..át…pr…cent…
GUMMY (šum): Hanku? (pro sebe) sakra, pitomý laserový spojení! (zvýší hlas) Hanku?!
Pohled na displej senzorů. Uprostřed zeleně svítí miniatura F-302, zbytek okruhu vyplňuje jen prázdnota. Gummy stiskne tlačítko napravo, zřejmě pro rozšíření sledované oblasti. Na displeji se okamžitě objeví několik červených teček ve spodní části, zbytek formace za Gummym, a asi tucet v horní části. V trojúhelníkovité formaci pronásledují tečku zelenou… Všechny ukazatele doplňují pro laika těžko srozumitelní číselné popisky o poloze a výšce.
MURRAY (šum, zoufale): I druhý motor ztrácí výkon… devadesát procent… kurva, střílejí po mně!
GUMMY (šum, mluví rychle): Za chvíli jsem jim v zádech.
Gummy je však stále daleko, přiblížení na displeji je sotva znatelné. Chce jen svého kamaráda podpořit. Major se ale vzápětí ozývá znovu, ještě zoufaleji než předtím.
MURRAY (šum, křičí): Mám zásah! Levej motor v hajzlu, pravý vynechává! (pauza) Řízení nereaguje… řítím se k zemi…!
Náhle nastane tísnivé ticho. Přenos je ukončen a slyšíme jen tichý šum. Zelená tečka na displeji problikne a nadobro zhasne.
GUMMY: Hanku, slyšíš mě? Majore Murrayi, prosím odpovězte!
Střih, pohled na Gummyho. Rychlým pohybem ruky si strhává masku. Vypadá zdrceně. Stihl se Murray katapultovat? Přežije přistání v oceánu? To jsou otázky, které mu zrovna běží v mysli. Hned nato ale rázně zakroutí hlavou. Nemůže si teď dovolit upadnout do vlastních myšlenek. Ale alespoň trochu upustit emoce musí.
GUMMY (rozčileně): Sakra! Sakra! Sakra!
Kamera pomalu opouští kokpit a zabírá úžasnou scenerii letu stíhačky kolmo k dopadajícím paprskům slunce sklánějícího se k západu. Hluboko dole se objevují mraky, které postupně přecházejí v souvislou oblačnost.
Gummy, stále udržuje kurz k poslední Murrayově pozici, snad jako by si ani neuvědomoval, že míří přímo mezi nepřátele. Červené tečky na displeji se rychle přibližují – letí mu naproti.
Poručík vytrénovaným pohybem a zcela chladně a bez jediného zaváhání odjišťuje rakety pod křídly. Dlouhé hlavně coilgunů vpředu jsou připraveny stále.
GUMMY: Tak pojďte, vy bastardi!
Střih, CGI záběr shora. Na pozadí temně modré hladiny oceánu překryté několika velkými mraky vidíme osamělou F-302 Kestrel letící proti trojúhelníkové formaci kluzáků a Ori stíhaček. Tři první a dvě poslední pozice patří orijským strojům. Záběr trvá jen pár vteřin a pod křídly Gummyho třistadvojky se dvakrát zableskne. Dvě úzké kouřové stopy směřují přímo k nepřátelské letce, zatímco Gummy stáčí stroj ostře doprava.
Střih, záběr na displej v kokpitu. Dvě červené tečky mizí. Současně ale ostatní obklopují Gummyho ze třech stran…
GUMMY (pro sebe): Kdo uteče, vyhraje!
Záběr zezadu. Ústí motorů se ještě více rozzáří a stroj vyrazí na maximální výkon kupředu.
FADE OUT
---
ZNĚLKA
---
FADE IN
Znělka začíná nápisem, mottem celého seriálu, a potom pokračují v rychlém sledu scény z předchozích dílů.
EVERY ODYSSEY HAS A STORY…
Kamera je 30 000 km od planety, vidíme celou polokouli Země, jejíž východní část je již osvětlena Sluncem. Ale jen na krátký okamžik, protože do záběru vstoupí rychle se pohybující Ha’tak a zakryje celou Zemi. Střih na admirála Ivanovou, která promlouvá ve velitelském středisku Gara.
IVANOVOVÁ (mimo záběr): Čeká nás dlouhá cesta k tomu, získat zpět Zemi, získat zpět náš domov. (odmlka) Každý si ale musí uvědomit jednu věc. Nebude to zadarmo. (v záběru): Protože tato cesta znamená nejen krev a oběti, ale i ztrátu části našeho lidství. Musíme použít všech prostředků, co máme k dispozici, ať už budou jakékoliv!
Kamera je za zády Ivanovové, během záběru slyšíme Zelenku. Ivanovová si postaví kufřík před sebe na kec pult a s podaným klíčem ho otevře. Uvnitř je notebook, který admirál zapne. Během chvilky se na obrazovce objeví žádost o autorizaci, velmi podobná té autodestrukční, kterou jsme mohli vidět v dílu SGA 1x20 The Siege Part II. Ivanovová zadá svůj kód a potom poodstoupí plukovníkovi Samuelsovi, který zadá druhý kód. Hned na to se na obrazovce objeví: PROTOKOL AKTIVOVÁN.
ZELENKA (mimo záběr): Je to protokol, který se má aktivovat v případě ztráty Země. Kromě toho, že je to vyhlášení stanného práva, tak je to také autorizace pro použití všech prostředků, které jsou k dispozici v boji. Biologické zbraně, vývoj bomb na základě ZPM, verbování armád v Pegasu pomocí The Game satelitů, použití přístroje na vymazávání a vkládání vzpomínek. A je toho více.
Střih. Vidíme Radka stojícího před dvěma Horizonty.
ZELENKA: Divně ne, znechuceně. Jsem vědec a místo toho nedělám nic jiného, než vyrábím zbraně…
Střih. Jsme v jedné z menších kanceláří druhého stupně velícího střediska Gara. Kamera zabírá z boku majora Griffitha a plukovníka Samuelse, kteří sedí naproti sobě u stolu.
GRIFFITH: Proč se ptáte? Chcete mi nabídnout práci?
SAMUELS: Tak nějak. Víte, co je asgardské jádro?
GRIFFITH: To je ten super computer, který nám dali Asgardi, než se odpálili, ne? Myslím, že to chvíli bylo na Odyssey.
SAMUELS: Asgardi to dokonce nainstalovali přímo na Odyssey. Dlouho to však na palubě nezůstalo. Schovali jsme ho a po vás chci, abyste ho získal zpět, protože ho potřebujeme. A musíme být rychlí, jelikož teď Goa’uldi mohou na Zemi lehce zjistit, kde je. A to poslední, co nyní potřebujeme, jsou Goa’uldi vyzbrojeni asgardskými vědomostmi.
GRIFFITH: Já a ani mí lidé nepolezeme někam, nevíme kam. Chci bližší informace.
SAMUELS: Ty samozřejmě dostanete. V pravý čas. Teď vám ale mohu říct, že na tom budete pracovat s plukovníkem Mitchellem.
Střih. Záběr do jedné z vojenských ubytoven Gara, vidíme ve dveřích stojícího Zelenku a Liu s kocovinou.
ZELENKA: Povolali nás s majorem Griffithem na misi ven ohledně…
Liu ani nenechá Zelenku domluvit a rázně jej přerušuje.
LIU: Nikam nejdu.
ZELENKA: Ale tahle mise je…
LIU (křičí): Seru na všechny mise! Co je tohle za život? Mám tu sedět v týhle smradlavý díře a čekat, až mi tam venku někdo prostřelí hlavu? (pauza) Sakra proč to nikdo nechápe? Všichni tu dělaj, jako by se nic nestalo, jako by se šlo na normální obyčejnou misi, pokecat s přáteli, uzavřít obchod… Tohle přetváření… Dyť nám vzali Zemi a kdo s tím kurva co nadělá?!
Kamera zabírá doktora Zelenku oblečeného do bílého pláště, v rukou drží desky s přicvaknutými papíry, můžeme zahlédnout několik nákresů a výpočtů. Radek stojí ve výtahu, který se dá do pohybu a doktor Zelenka se podívá na hodinky.
CGI, výtah klesá na šachtou, jejíž stěny jsou pokryty změtí barevných rour a kabelů, dolů
Vidíme Liu zezadu, jak rychle jde v hustém dešti po rozbahněné cestě k muži stojícího pod deštníkem na zpevněné cestě. Na sobě má sako, bílou košili a kravatu, což prozrazuje, že se jedná o diplomata.
Když k němu Liu dojde, pomůže jí do dlouhého černého kabátu. Společně pod deštníkem odcházejí.
Záběr na majora Griffitha stojícího v plné polní u aktivované brány, kolem něj stojí ještě dva muži.
Střih, přibíhá třetí voják, v rychlosti si nasazuje helmu. Kývne na Griffitha na znamení, že je připraven.
Střih, záběr z výšky na bránu a oranžově zbarvenou scenerii. Tým vstupuje do zvlněné „hladiny“, brána se uzavírá.
FADE OUT
ZNĚLKA STARGATE ODYSSEY SEASON 1
HUDBA: S-33 Leaves Port (1:43) Z OST U-571 RICHARDA MARVINA
OPENING IN
Odyssey. Záběr na Thora ve strojovně Odyssey, říkajícího Carterové, že lidé ze Země jsou Pátou rasou.
Paříž. CGI. Vidíme směrem na jihovýchod z druhého stupně věže. Všechno se utápí v rudé barvě z klesajícího slunce. Dlouhý stín Eiffelovy věže dopadá na Martova pole, která jsou plná kráterů, těl a vojáků. Hvězdná brána je obklopena štítem. Z oken Ecole Militare směřuje k bráně střelba. Co je ale nejhorší, celou levou část města od Martových polí zaujímá křižník Ori, třída Cyclop, stejná, jaká poprvé proletěla superbránou. Křižník je o více jak dvě stě metrů vyšší než Eiffelova věž a doslova vyplňuje třetinu záběru.
Joint Stargate Command. Částečně CGI. Vidíme podzemní nového komplexu hvězdné brány. Rozlehlou místnost, podobnou té z NORADu. Na jedné straně je velká řídící místnost s obrazovkami na konci, na druhé straně podobně rozlehlá místnost plná vojáků, tanků, scorpionů a railgunů… a hvězdné brány. Nad ní je logo UNATSEC, včetně typického ‚A‘ symbolu Tau’ri. Vidíme zde také DHD připojené k počítači.
Orbita Země. CGI, externí záběr na zboku Freedom trhanou explozemi a proudy dronů.
Jednotlivé části lodi explodují nebo jsou rvány explozivní dekompresí.
Nakonec vyletí jeden proud dronů z můstku do vesmíru a my vidíme, jak můstek exploduje do vesmíru.
Střih. CGI, externí záběr zdálky. Všech jedenáct pozemských lodí je rváno na kusy proudy dronů a jedna po druhé se rozpadají nebo explodují do shluku trosek.
Nad Epsilon Eridani. Vidíme oslepující oranžově-rudou záři slunečního povrchu, který vyplňuje polovinu obrazovky. Druhou polovinu vyplňuje vesmír. I na nebi se ale vyjímá gigantická rudá koronální smyčka, stoupající milióny kilometrů nad povrch hvězdy. Součástí celé scény je (a bude) i tetelení atmosféry hvězdy. Teploty jdou do tisíců stupňů. CGI.
V pravém horním roku se najednou objeví hyperprostorové okno, a z něho vyskočí malý objekt. Krátce poté se objeví okno znovu. Vyletí z něho Odyssey. (zlom v hudbě)
Záběr zezadu na Odyssey a Alexandra směřující pod palbou k nepřátelské flotile. Jejich štíty se pod náporem přesnější palby prohýbají. CGI. Obě lodě směřují dále od kamery. Pod nimi rudý oceán plasmy, nad nimi monumentální rudá koronální smyčka.
Záběr zepředu na zamračeného plukovníka Roberta Piersona sedícího na otřásajícím se můstku Odyssey. Dívá se dopředu.
Nevadská poušť se spoustou komplexů a hangárů okolo, několik runwayí; spousta světel. Na západě je ještě modrá záře po zapadajícím slunci. Vidíme základnu v Groom Lake, neboli Oblast 51, hlavní dok pozemské flotily. K tmavě modrému se vznáší deset různých majestátních lodí. Několik lodí třídy Deadalos, třídy Prométheus a několik nových podpůrných, menších lodí třídy Yakami a dvě vlajkové velké lodě třídy Ajax. Jednou z Ajaxů je i EJF Freedom. „Kamera“ se mírně třepe a krajem se line hluk lodí stoupajících k čistému blankytnému nebi.
Záběr na Radhu Kaushal sedící na svoji konzoli na můstku Odyssey. Dívá se do kamery.
Nad Epsilon Eridani. Vidíme zblízka velkou pyramidovou loď, spodem směřující k pozemské flotile. Najednou se velmi blízko jejího trupu otevře hyperprostorové okno a z něho vyletí shluk F-302. Záběr na ně zazoomuje a zaostří. F-302 rychle proletí kolem hrany spodku lodi.
Záběr na Curtise „Gummy“ Wrigleyho v oranžové letecké kombinéze s helmou v kokpitu. Je zpocený.
Tollana. Rozlehlá místnost s kruhovým půdorysem a uprostřed místnosti je hvězdná brána. Ne však antická, ale postavená Tollány. Zelenka na ni zasvítí baterkou a díky tomu se odhalí i řada dalších cest vedoucích do kruhové místnosti. Vchod, kudy přišla naše výprava, je jen jeden z několika.
Záběr na Liu Yulan stojící v protichemickém obleku u tollánské brány v podzemí Tollany. Její obličej je osvícen modrým světlem kombinézy.
New York. Záběr na budovu OSN se zvedne k nebi, odkud přilétá masivní oranžový puls a dopadne doprostřed Manhattanu. Následuje prudká bílá oslnivá záře jasnější než slunce, krátce na to hluboký zvuk dopadu, načež se kamera začne naklánět do boku. Z centra dopadu, z toho oslnivého místa, se ven šíří tlaková vlna beroucí sebou všechno, co jí stojí v cestě.
Záběr na doktora Radka Zelenku stojícího před bránou v bývalém SGC v Cheyennské hoře. Brána za ním je aktivována.
8. podlaží bývalého SGC. Vidíme velkou železobetonovou místnost kruhového půdorysu, na průměr zhruba 15 metrů. Na jedné straně je vstup do tunelu, dost velký, aby jím mohla projet auta. Na druhé straně je několik vstupů do samotného patra, podobných chodbám z SGC. V celé místnosti se ostře bojuje. Na silnici stojí hummery, railguny kropí vstup z hlavního tunelu, obránci se kryjí za žebrováním i jinde. Z ústí hlavního tunelu útočí davy křižáků Ori, občas je mezi nimi i několik Jaffů. Vbíhají do místnosti a opětují palbu. Stěny se pod náporem pulsů i projektilů drolí a místnost je hodně zaprášená.
Záběr na majora Josepha Griffitha, Griffith má zamazaný obličej a přebíjí svoji pušku.
Pohled z dálky na tollánskou hvězdná bránu, postavenou na jakoby starobylém podstavci a osvětlenou u svých pat. Celá scenérie je zalitá do rudé barvy. Brána se s hučením aktivuje a jednotlivé chevrony zapadají na místo, a když zapadne poslední chevron, červí díra se otevře s charakteristickým hučením a kowashuu. Na bráně se aktivuje štít ne nepodobný tomu na Atlantis. Světlo červí díry nám ukazuje, že od podstavce brány se line udržovaná cesta lemovaní stromy, vidíme i část tollánského iontového kanónu.
Záběr na udiveného Bryna sedícího na panelu v kokpitu teltaku.
V záběru vidíme vzdálený Hat’ak a na pozadí Zemi s Jižním pólem. Hat’ak neustále střílí, a to směrem na kameru. Do záběru náhle vstupují z opačného směru dávky z railgunů a pár raket, potom se objevuje Odyssey, která prolétá nad kamerou.
Obraz se zaplní bílou září a kamera se začne oddalovat. Bílá záře „kawooshu“ zajede do horizontu hvězdné brány a zmodrá na její klasickou barvu. Kamera se dále oddaluje, až vidíme celou bránu a pod ní se objeví nápis STARGATE ODYSSEY.
OPENING OUT
---
AKT 1
FADE IN
NADPIS:
PŘÍBĚH PRVNÍ
‚PROJEKT‘
HAMMONDŮV HLAS (mimo záběr, vypravěč): Zoufalé časy si žádají zoufalá opatření, při kterých jdou morální principy celého národa často stranou. Může se ale člověk uklidnit tím, že zavře oči a bude předstírat, že zlo nevidí?
EXT. GARO
Uvozující záběr na pozemskou kolonii Garo. Jde o stejný svět, na kterém byl Daniel kdysi závislý na sarkofágu, avšak dnes je zde také letiště a další komplexy pozemšťanů.
INT. JÍDELNA, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Záběr zepředu na unaveného Zelenku sedícího u stolu. Místnost vypadá velmi čistě, stěny jsou z lesklé oceli, vše vypadá čistě, chladně a odměřeně. Místnost je dobře osvětlena. Vzadu jsou vidět hodiny ukazující 09:40 AM.
Zelenka si podpírá hlavu sevřenou pěstí, má kruhy pod očima a nepřítomně se dívá do kamery. Ta se pomalu oddaluje.
Záběr trvá několik sekund a až na tlumený šum hlasů v pozadí a vypravěče je tichý.
ANGUIANO (mimo záběr): Doktore?
Najednou do Zelenkovy pravé paže praští cizí ruka. Záběr se dále pomalu oddaluje a odhalí doktora Anguiana z Odyssey sedícího u stolu spolu se Zelenkou.
ANGUIANO: Radku!
Zelenka se konečně nepřítomně podívá jeho směrem. Stále má v tváři ten unavený výraz.
ANGUIANO (vážně): Riemannův tenzor je míra nekomutativity kovariantních derivacií v ortogonálních směrech!
Radek se na něho chvíli nechápavě dívá a pak se usměje. Jeho obličej se nakrátko rozzáří.
ZELENKA: Hmm. (pauza, zvážnění) Nemám nálad na vtipy. Jediné, po čem toužím, je…
Anguiano ho doplní.
ANGUIANO: …Spát.
Radek kývne. Kamera se dále oddálí a ukáže nám třetí osobu sedící u stolu, po Zelenkově levici. Je to doktorka Francine Michaelsová. Tatáž Francine Michaelsová, která před devíti objevila v antarktickém ledu zamrzlou Antičku Ayianu.
Francine na rozdíl od Radka a Anguiana ještě jí, nemá před sebou jen prázdný talíř.
FRANCINE (nadsázka, sebevědomí): Ženy mají mnohem větší mez výdrže bez spánku. (pauza) Vy dva vypadáte jako dva školáci, kteří se včera večer poprvé opili.
Francine vypadá mnohem energičtěji, než Radek a Anguiano. Po dlouhé době nastane střih, na ironického Anguiana.
ANGIUANO: A to zjistili britští vědci, ne?
Bez reakce Michaelové si Anguiano vytáhne z kapsy krabičku s dvěma ampulkami. Stimpacky. Nabídne jednu Radkovi.
ZELENKA (odmítavě): Hm, nechci.
Michaelsová razantně odmítne a Anguiano pomalu ulomí hrdlo ampule.
FRANCINE (s odporem): Jak můžeš jako doktor brát tenhle hnus? Copak nevíš, co to s tebou dělá?
Záběr na Anguiana. Sebevědomě do sebe vyklopí obsah ampule. Pak se rozjasněně podívá na doktorku.
ANGUIANO: Právě proto, že jsem doktor, vím, co je to nespavost a jaké má efekty. (pauza) Nechci, abych byl nesoustředěný uvnitř terária.
ZELENKA: Kde jsi je sebral?
ANGUIANO: Vyměnil od jednoho výsadkáře za novější filtry do jeho obleku.
Radek se zamyslí a s předstíranou nevědomostí se zeptá.
ZELENKA: A ty filtry jsi vzal…
Anguiano ho ale přeruší.
ANGUIANO: Tajemství šéfkuchaře.
Usměje se.
Záběr na Francine.
FRANCINE (odmítavě): Já bych tohle nikdy nebrala.
Radek se zapojí do rozhovoru, podívá se směrem na Francine.
ZELENKA (sarkasmus): Šetříš si snad svoje tělo pro tu zářivou optimistickou budoucnost, která nás čeká po osvobození Země?
FRANCINE: Ne, já mám svůj projekt a hodlám ho ještě někdy dokončit.
Anguiano se posměšně usměje.
ANGUIANO: No jistě, tvůj velký projekt, najít Asgardy. Možná by sis měla přečíst hlášení z Cheyennského SGC. Jsou mrtví, Jime.
Francine vypadá, jako by se urazila.
FRANCINE (nahlas, rozčíleně): No, ty jsi určitě byl dva roky v Idě a dělal jsi tam výzkum, že ano! Ne jako já, já jsem tam přece dva roky vůbec nebyla..! (pauza) Tohle s tebou dělají stimpacky. (pauza) To, co děláme tady, je stejně stupidní.
Radek si rychle stoupne a podívá se z výšky na oba.
RADEK (unaveně): Mě to dnešní zívání nebaví, atmosféra tu začíná houstnout, půjdu dělat něco zábavnějšího.
Radek se otočí a odchází. Anguiano se ještě za ním ohledne.
ANGUIANO (nahlas): Měj se…
Radek mu odpoví otočený zády.
RADEK: Za šest hodin na viděnou.
INT. POKOJ, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Záběr zevnitř na dveře. Uvnitř pokoje je přítmí, je vidět, že je stejně ocelově chladný, jako zbytek komplexu. Otevřou se dřevěné dveře a dovnitř vstoupí Radek.
Potichu za sebou zavře a přejde po malé místnosti k posteli. Na druhé straně místnosti je druhá postel a na ní někdo spí.
Radek si potichu posadí a otevře notebook stojící na malém stolku.
Střih, záběr na obrazovku.
SPOLUBYDLÍCÍ (mimo záběr, ospale): Já nespím…
Na strohé obrazovce vojenského operačního systému je vespod. nápis YOU HAVE ONE NEW ENCLOSURE. Radek na to klikne.
ZELENKA (mimo záběr): Já jsem se nesnažil tě nebudit…
Na obrazovce se objeví obličej McKaye, v pozadí je laboratoř na Atlantis. Rodney trochu zešedivěl, vypadá dost nejistě, jako vždycky, když se snaží mluvit od srdce.
Záběr na Radka, nasazujícího si sluchátka.
MCKAY (záznam, úsměv): Ahoj Radku. (pauza, nejistě) Hodně z nás tady na Atlantis se o tebe bálo, když jsme slyšeli o… (pauza) Mohl ses nám ozvat. Chvíli trvalo, než jsme se dozvěděli, že jsi na Garu. (úsměv) Ten projekt, na kterém děláš, musí být docela důležitý. Ani Johnovi se nepodařilo o něm nic zjistit.
Záběr na Radka. Skousne čelist. Vypadá provinile.
Pokračování na McKaye.
MCKAY (záznam): Asi už víš, že bude chvíli trvat, než pošleme něco k vám. (pauza) Atlantis je stále dost poničená z osvobozování a ztratili jsme taky nějaké lidi… (pauza) No, máme o tebe starost. (pauza) Hádám, že asi nevíš, jestli někdo z nich na Zemi přežil… (pauza) Ozvi se nám, pošli mi to zase jako přílohu nějakého nesmyslu. (hrdinská póza) Pegasus konec!
Radek sáhne do šuplíku ve stolku a vytáhne něco. Jsou to ampulky stimpack. Jednu rychle vypije a zaklapne notebook. Jde spát.
Kamera několik sekund sleduje spícího Radka. Najednou se rozsvítí slabé světlo a jeho spolubydlící jde oblečený ke dveřím. Radek zvedne hlavu.
ZELENKA (ospale): Nemohl jsi jít hned? Snažím se tu spát…
SPOLUBYLÍCÍ: Spíš už tři hodiny.
Zhasne světlo a odejde. Zelenka několik dalších sekund ve tmě leží, najednou se ozve bušení na dveře.
ANGUIANO (mimo záměr, tlumeně): Radku, tu čekám na tebe.
Zelenka se jen znechuceně převalí na bok.
INT. CHODBA, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Dokonale osvětlená dlouhá chodba, stejně jako zbytek komplexu v chladném kovovém stylu. Doktor Edward Anguiano stojí u dveří, ze kterých vyjde ven ospalá shrbený Zelenka.
ZELENKA (zíve): Kolik ji hodin?
ANGUIANO: Čtyři odpoledne, proč?
Radek si zoufale promne oči.
ZELENKA (česky): Proboha… (pauza) Ale to nic.
ANGUIANO: Nejsi zvyklý na nedostatek spánku?
Radek se na něho zbrkle podívá.
ZELENKA: Asi jsem si za ty roky, co jsem pryč z Pegasu, odvykl zůstávat vzhůru 70 hodin.
Jdou chvíli chodbou, když se Anguiano zadívá na Radka.
ANGUIANO: Nemohl jsi spát, protože jsi myslel na Zemi?
Radek vypadá zaskočeně.
ZELENKA: Ne. (pauza) Vlastně jsem spal celou dobu.
Edward Anguiano vypadá, že má něco na mysli. Radek se ho zkusí zeptat.
ZELENKA: Nemohl jsi spát?
ANGUIANO (nepřítomně): Ne, já… (pauza) Použil jsem prášky.
ZELENKA: Proto jsi pořád tak aktivní.
Edward se usměje. Kývne.
ANGUIANO: Myslel jsem na svoje přátele na Zemi. V ISGC na Uralu.
ZELENKA: Říkal jsi, že nemáš rodinu.
ANGUIANO: Taky že ne. Rodiče umřeli, jsem jedináček. (pauza) Ale byl jsem v SGC a měl jsem… (pauza) Mám tam hodně přátel.
Radek vypadá nejistě.
ZELENKA: Když jsme byli v Cheyenne, tak…
Anguiano ho přeruší.
ANGUIANO: Viděl jsem to, ale to ještě nic neznamená.
Radek zkusí zachránit situaci.
ZELENKA: Možná, že jich tam hodně nebylo…
Anguiano ale přeruší tón rozhovoru.
ANGUIANO: Měl jsi… (pauza) Máš, někoho na Zemi?
Radek nevypadá, že by se mu o tom snadno mluvilo. Zpomalí v chůzi.
ZELENKA (potichu, upřímně): Přítelkyni, rodiče, dvě sestry, jejich rodiny…
ANGUIANO (konstatuje): Záleží ti na nich.
ZELENKA: Když jsem odešel na Atlantis, tak jsem si myslel, že jsou důležitější věci než oni.
Radek se odmlčí.
ZELENKA: Ale nakonec přes to všechno, co jsem prožil mimo Zemi, přes všechna ta dobrodružství, jsem se vždycky nejraději vracel k nim.
Anguiano se usměje.
ANGUIANO: Vážíš si toho, čeho máš málo…
Radek se zarazí.
ZELENKA: Dostal jsi snad jako domácí úkol mě vyzpovídat?
Edward se dá pomalu znovu do chůze.
ANGUIANO (nadsázka): No, možná ze mě už mluví drogy.
Radek jde vedle něho. Střih.
INT. POZOROVACÍ MÍSTNOST, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Místnost je podobná pozorovací místnosti v SGC nebo Atlantis – je rozdělena na dvě části bezpečnostním sklem, v jedné části laboratoř, v druhé části pozorovatelna. Kamera úmyslně nezabírá, co se děje uvnitř laboratoře samotné, zabírá pouze Radka obklopeného počítači v pozorovatelně. Jen občas se mihnou v záběru lidé stojící v laboratoři – mají na sobě radiační obleky.
Záběr zepředu na Radka. Má na sobě bílý plášť a něco vyťukává na počítači.
Za Radkem je na kalendáři datum 26. března.
FRANCINE (mimo záběr, šum): Jak dlouho ještě?
Unavený Radek nahne k mikrofonu.
ZELENKA: Kalibruju vábničku, vy tam si pohrajte s polem, jinak nám to bude co tři minuty vypadávat.
ANGUIANO (mimo záběr, šum, podrážděně): Pohrát si s polem? Nejsem astrofyzik…
Radek usilovně cosi vpisuje do počítače, jeho oči kmitají mezi klávesnicí a dvěma obrazovkami. Je zaneprázdněný.
ANGUIANO (mimo záběr, šum): Radku?
Zelenka si nakonec udělá čas na odpověď, nahne se k mikrofonu.
ZELENKA: Musíte snížit úroveň emitované radiace, najděte si to v manuálu.
ANGUIANO (mimo záběr, šum, zklamaně): No bezva…
Radek dále vpisuje do počítače, když se ozve Francine.
Kamera se pomalu začne přibližovat k Radkovu obličeji, blíží se do detailního záběru.
FRANCINE (mimo záběr, šum): Ede, nepřišlo ti divný, že Zelenka je jediný neameričan v projektu?
Radek diskuzi nevěnuje pozornost a dále pracuje na počítači.
ANGUIANO (mimo záběr, šum): Podej mi notebook…
Několik sekund klidu.
FRANCINE (mimo záběr, šum): Slyšel jsi mě?
ANGUIANO (mimo záběr, šum): Jo, slyšel, co po mně chceš? (pauza) Oba víme, že NID se s tímhle projektem nebude šířit mezi exilovýma jednotkama.
Několik sekund klidu, Radek přestane pracovat, zamyslí se. Jeho oči jsou upřeny na monitor, ale nepřejíždějí po řádcích textu. Jeho prsty nepíší.
ANGUIANO (mimo záběr, šum): Radku, co ty si o tom myslíš?
Doktor Zelenka chvíli váha, co odpovědět. Natáhne se po mikrofonu a skoro ho spustí, ale pak si to rozmyslí. Váhá několik dalších sekund, a pak ho konečně zmáčkne.
ZELENKA (rezignovaně): Všichni víme, proč jsem tady.
FRANCINE (mimo záběr, šum): Jako že tě potřebují? Astrofyzik dělá práci cvičené opice…
ANGUIANO (mimo záběr, šum): Je tu přece za trest.
Najednou se rozezní poplach. Za Radkem se rozsvítí rudé světlo nebezpečí a jeho letargický výraz se změní na připravenost.
Statický záběr na Radka se rovněž změní a kamera se začne těkavě pohybovat.
Radek zvedne headset položený vedle jednoho z počítačů a položí si ho na hlavu.
ZELENKA: Tady doktor Zelenka, co se děje?
Radek chvíli poslouchá a pak se nakloní k mikrofonu.
ZELENKA (nahlas): Nastal únik, všechno hned shoďte a vypadněte z tama!
FRANCINE (mimo záběr, šum): Dobrý nápad…
Radek sám si zvedne a něco napíše do počítače. Obrazovky v jeho místnosti pohasnou a on vyjde dveřmi nalevo do jakési komory – kamera pokračuje těkavě za ním.
Krátkou komorou s mnoha syčícími tryskami vyjde na chodbu, stejně osvětlenou, čistou a odlidštěnou, jako zbytek komplexu. Kamera je za Radkovými zády, sledujeme scénu skoro, jako bychom tam stáli s ním.
Před Radkem proběhne několik vojáků v maskáčích a se zbraněmi. Radek jednoho z nich odchytí.
ZELENKA: Kde je ten únik?!
Voják se na okamžik zastaví.
VOJÁK: Zůstaňte tady, máme to pod kontrolou!
Pak se zase rozběhne. Kamera přetěkne do chodby a dívá se po směru běhu jednotky. Rudé světla zářící na zdech dodávají pocit naléhavosti. Radek se rozhlédne. Vyběhne za vojáky.
Kamera jde s ním. Radek několik sekund běží a dostane se k rohu. Společně s kamerou opatrně vykoukne – záběr zazoomuje.
Vidíme jednotku vojáků na obou koncích dlouhé chodby a uprostřed…
Několik mužů v radiačních oblecích vynáší ze dveří dvě osoby na lehátcích. I ty osoby mají na sobě radiační obleky, ale potrhané a poničené.
Jeden ze zachránců zakřičí skrze reproduktor obleku na vojáky.
ZACHRÁNCE: Uvolněte prostor!
A poté skupinka chráněna muži zahýbá za další roh. Několik vojáků a mužů v radiačních oblecích zůstává u dveří do neznámého prostoru, vhazuje dovnitř několik granátů s plynem.
A jeden z mužů v oblecích jde chodbou směrem k Zelenkovi. Strhuje si vršek obleku, ukazuje se, že jde o ženu ve středních letech, vyšší, než je Radek. Ten nečeká a vyjde ji naproti.
ZELENKA: Jak jsou na tom? Další únik?
Doktorka si ho sotva všimne a jde rychle kupředu.
DOKTORKA: Víš, že ti to nemůžu říct.
Radek se nenechá odbýt a pokračuje po jejím boku, míjejí kameru a zahýbají do původní chodby.
ZELENKA (nahlas, naléhavě): Pracuju s tím, nemyslíš, že bych to měl vědět?!
Chodba, ze které Radek přiběhl, je už plná dalších vědců a techniků. Doktorka se na okamžik zastaví a podívá se na nižšího Zelenku.
Záběr na její obličej je v detailu.
DOKTORKA: Když budou mít velké štěstí, tak v sarkofágu přežijí…
Záběr zůstane chvíli zlomyslně na jejím obličeji, když se ozve zdálky silný hlas.
LANGHAM (zdálky, nahlas): Doktorko!
Kamera se zadívá do davu, skrze který se prodírá doktor Langham, vedoucí projektu.
LANGHAM: Doktorko Hage-
Jakmile spatří Zelenku, tak se zarazí a namísto k doktorce vyjde k Zelenkovi. Vypadá sotva příčetně.
LANGHAM (naštvaně): Nechci vás tady vidět, vraťte se zpátky.
ZELENKA (agresivně): Kolik mrtvých to bude teď?
Langham se důrazně zadívá na Zelenku.
LANGHAM (důrazně): Vraťte. Se. Do práce…
Dívají se na sebe jako dva soupeři. Nakonec Radek pozici opustí a odchází chodbou dále.
INT. JÍDELNA, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Záběr zepředu na Zelenku, Anguiana a Francine, stojí ve frontě na jídlo. Pomalu postupují řadou. Scéna je bez zvuků. Postupují frontou dále.
Po téhle scéně následuje střih na další scénu…
…Záběr na Zelenku a další vědce, jak jedí u stolu v jídelně. Scéna je bez zvuku, kromě hudby.
A z ní střih na Zelenku sedícího na posteli v přítmí svého pokoje. Promne si obličej, vypadá unaveně. Nakonec si ještě z půlky oblečený ulehá.
INT. CHODBA, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Záběr znovu na Zelenku vycházejícího unaveně ze svého pokoje. Venku na něho čeká Anguiano. Ten nabídne Zelenkovi kafe. Radek nadšeně příjme.
ZELENKA: Díky, to jsem potřeboval. (pije)
ANGUIANO: Měl by ses dát do kupy, zahlédl jsem dole Samuelse?
Ta slova mají efekt. Radek se uprostřed popíjení kávy zarazí.
ZELENKA (bojácně): Samuels? Čím jsme si zasloužili takovou poctu?
ANGUIANO: To nevím, ale vy dva si určitě zase skvěle popovídáte.
ZELENKA: Jo… Naposledy mi vyhrožoval přesunem do frontové linie.
Střih.
INT. POZOROVACÍ MÍSTNOST, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Znovu místnost rozdělená sklem na laboratoř a pozorovací část.
Záběr zepředu na Radka. Má na sobě bílý plášť a něco vyťukává na počítači.
Za Radkem je na kalendáři datum 30. března 2011.
ANGUIANO (mimo záběr, šum): Šestnáctý kus dneska.
Radek se nahne k mikrofonu.
ZELENKA: Jo, jsme pozadu.
Najednou se otevře za Radkem dveře. Dovnitř vstoupí plukovník Samuels a doktor Langham. Radek se za nimi otočí, a pak zase bez zájmu vrátí hlavu zpátky.
ZELENKA (bez zájmu): Veliteli.
Samuels se posadí vedle Zelenky, Langham dále stojí za nimi.
SAMUELS: Doktore, tady vedoucí projektu doktor Langham mi sdělil, že nadále vyjadřujete pochybnosti o smyslu vaší práce zde.
ZELENKA (bez zájmu, ironicky): Opravdu? Musím složit poklonu úžasnému pozorovacímu talentu doktora Langhama…
FLASHBACK
INT. INSTRUKTÁŽNÍ MÍSTNOST, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Jde o menší místnost plnou počítačů, stoliček, velkého plátna před stoličkami a pozoruhodně velkým množstvím lékařských přístrojů. Vidíme zde několik vědců včetně Anguiana, kamera se však soustřeďuje na Langhama a Zelenku. Oba stojí uprostřed záběru, oba na sebe divoce křičí.
ZELENKA (křičí): Je mi úplně jedno, jaké to má výsledky!
Zahazuje složku s papíry. Langham na něho výhružně ukazuje.
LANGHAM (křičí): Doktore, naposledy, sedněte si!
ZELENKA (křičí): Kolik lidí zemřelo!?
Langham sahá po telefonu.
LANGHAM (křičí): Jestli nepřestanete, dám vás vyvést!
Anguiano si stoupne a opatrně jde za Zelenku, snaží se ho uklidnit.
ZELENKA (křičí): Kam, o dvě patra níže? Nejsi nic než řezník a my ti v tom musíme pomáhat!
Anguiano chytí Radka za rameno, Anguiano mlčí. Mine několik tichých sekund. Zelenka i Langham jsou z křiku zpocení. Nakonec Anguiano začne táhnout Zelenku z místnosti. Langham znovu výhružně zagestikuluje.
ANGUIANO: Radku, pojď na chvíli ven…
LANGHAM (křičí): U mě jsi skončil!
Radek ho míjí po cestě ke dveřím.
ZELENKA (ironicky): Těšilo mě, kolego.
PŘÍTOMNOST
INT. POZOROVACÍ MÍSTNOST, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Znovu záběr zepředu na Radka, Samuelse a Langhama v pozorovatelně. Samuels dále mluví klidným tónem a Zelenku ignoruje.
SAMUELS: Doktore. (pauza) Radku, vím, že vás nepřesvědčím výsledky vaší práce zde na našem snažení.
Zelenka ho přeruší.
ZELENKA: Odešel jsem z Expedice kvůli lidem, jako jste vy.
SAMUELS: Tohle není ani tak otázka tohoto projektu jako spíše otázka vaší morálky. (pauza) Nakonec, odmítl jste práci na projektu Oppenheimer.
ZELENKA: Zábavné, jak jste vývoj nejsilnější bomby galaxie pojmenovali po člověku, který svého podílu na Manhattanu litoval po celý zbytek života.
Samuels chvíli přemýšlí nad pokračováním.
SAMUELS: Doktore, nemůžeme si dovolit nyní moralizovat nad správností tohohle nebo jiných projektů. Země je v obležení, musíme jednat.
Radek se k němu konečně otočí. Ukáže rukou do laboratoře.
ZELENKA: A jak nám tohle pomůže?
SAMUELS: Goa’uldi, nebo co za jejich frakci na nás zaútočila, vyhrožují odplatou na Zemi, pokud zaútočíme na jejich světy jadernými zbraněmi. Tenhle projekt nám dává trochu šance je poškodit, aniž by z toho obviňovali nás.
Radek se pousměje.
ZELENKA: No jistě, toho si nevšimnou, že jim umírají lidé jen na jejich světech. (pauza) Čekal jsem od vás lepší argumenty než naučenou poučku.
Pak se otočí zpátky k počítači.
ZELENKA: A kolik už zahynulo našich lidí... (pauza) Oba víme, že jsou i jiné možnosti, jak Goa’uldy zasáhnout. Vy to víte určitě, byl jste v počátcích SGC.
SAMUELS: Nemáme dost lidí ani prostředků na organizování vzpoury na stovce předpokládaných světech Goa’uldů. A oni teď uctívají Origin… Nemáme ani morální převahu.
Detail na Samuelsův obličej.
SAMUELS: Doktore, jste jeden z nejschopnějších lidí, kteří nám zbyli. (pauza) Opravdu nám chcete vrazit nůž do zad?
Záběr na Zelenku. Detail zepředu. Radek odkloní zrak od monitoru. Přemýšlí. Nakonec se podívá na Samuelse.
ZELENKA (zoufale): Já tohle nemůžu už déle dělat…
Střih na Samuelse. Samuels si stoupne.
SAMUELS: Tohle je teď naše nejlepší šance, jak je zasáhnout. Pokud i nadále trváte na svém přeřazení, nebudu vám bránit. (pauza) Ale nemusím vám snad říkat, že tohle je vaše poslední šance na bezpečnou práci. Pokud nechcete jít do trestanecké kolonie k dalším dezertérům, pošleme vás k OSGC.
Samuels odejde z místnosti. Uvnitř zůstane jen Radek a Langham.
LANGHAM: Víte, Radku, vy mnou možná pohrdáte. (pauza) Byl jsem kdysi jako vy. Idealistický vědec, který se shodou náhod zapletl s Konsorciem a následoval jedinou možnou cestu, jak přežít, přímo do náruče operací NID. (pauza) Myslíte si, že jste lepší, protože nesouhlasíte s tím, co se tady dole dělá.
Langham se zezadu nakloní k pracujícímu ale poslouchajícímu Radkovi.
LANGHAM (šeptá): Ale jediný rozdíl mezi námi dvěma je, že vám se bude lépe spát, když špinavou práci udělá někdo jiný než vy.
Langham se znovu narovná a chystá se také odejít.
LANGHAM: Myslím, že pro dnešek už toho máte dost. Ukončete sběr a přejděte ke třídění.
Radek stoicky kývne k souhlasu, za Langhamem se neotočí. Jakmile se zavřou dveře, Radek se nakloní k mikrofonu.
ZELENKA: Ede, Francine, končíme. Schovejte, co máte, půjdu to protřídit.
A kamera se pomalu otáčí do laboratoře. Vidíme řadu sofistikovaných přístrojů a Anguiana s Francine v oblecích. Anguiano drží nějakou menší skleněnou nádobu, Francine má nějaké zařízení připomínající osobní paralyzátor. Oba stojí okolo kulatého zařízení. Podívají se směrem k Zelenkovi.
Detailní záběr na skleněnou nádobu. Uvnitř se svíjí malý tmavý červ. Je živý. Ze záběru na červa detailní záběr na téhož červa svíjejícího se při životě na ocelovém stole, pitevním stole. Kamera se oddálí a my vidíme, že červ se pohotově přibližuje k bílé chlupaté srsti. Kamera se ještě oddálí a my vidíme, jak červ vniká do těla králíka.
Střih, Radek spolu s dalšími vědci stojí v bezpečí za neprůstřelným sklem a vše monitorují. Králíka, společně s desítkami dalších zvířat v klecích okolo, hlídají muži v radiačních oblecích – se zbraněmi v rukou. A odtud jde střih na další scénu…
… kde vidíme mladou ženu, blondýnu, uvnitř ocelové klece, obklopenou znovu muži v radiačních oblecích. A přichází k ní další muž se skleněnou nádobou pro uchovávání červů. Záběr se oddálí a my vidíme Radka, jak spolu s Langhamem odvrátí pohled. Kamera se otočí více do prava na monitor počítače. Zde můžeme vidět záběr do jedné z laboratoří. Kamera se více přiblíží – uvnitř laboratoře jsou dva vědci v radiačních oblecích okolo vysokého kulatého zařízení. To po svém obvodu zajiskří a na podlaze okolo zařízení se objeví malá svíjející se tečka. Černá tečka. Jeden z vědců se skloní. Přiloží rychle paralyzér. Druhý se otáčí pro skleněnou nádobu…
… Předposlední střih. Doktor Anguiano je nad ohavným humanoidnímu tělem. Doktor má na sobě radiační oblek. Do záběru vstoupí druhý postava. Anguiano rozřízne to, co vypadá jako hrudní koš. Druhá postava přiloží k tělu paralyzér a aktivuje ho. Doktor sáhne hluboko do těla a vytáhne opatrně se svíjejícího se tmavého červa. Vloží ho do skleněné nádoby…
… Poslední záběr je na kontejner s desítkami podobných skleněných nádob. Stejných nádob. Kontejner je na mobilním vozu podobnému MALPu. Za ním je ještě několik podobných vozů. Kamera se pomalu otočí o 360° - vidíme množství techniků v malé betonové místnosti. A také několik vojáků, plně vybavených na misi. Až se kamera konečně otočí, vidíme hvězdnou bránu, klesající na výtahu do podzemního komplexu.
Střih. Vidíme doktora Langhama, jak předává veliteli vojáků dokumenty k podepsání. Voják doktorovi zasalutuje. Langham nevypadá, že by ho práce příliš těšila. Nakonec se s klasickým zvukem aktivuje hvězdná brána a vozítka se dají do pohybu.
INT. POKOJ, PODZEMNÍ KOMPLEX, GARO
Záběr na Radka sedícího před notebookem. Přemýšlí. Kamera pomalu přejíždí po místnosti a Radek pomalu projíždí po záběru. Nakonec ťukne do klávesnice.
Střih, pohled na Zelenku z kamery na počítači. Záběr je mírně filtrovaný a záměrně nekvalitní.
ZELENKA: Rodney?
Radek vypadá, že se nemá moc do řeči.
ZELENKA: Promiň, (pauza) že jsem se neozýval. Vím, že to tam u vás je asi těžké. Vyřiď moje pozdravy všem.
Detail na Radkův sotva nasvícený obličej.
ZELENKA: Já… Nemám žádné zprávy o tom, jak to vypadá na Zemi. (pauza) Nevím, jestli někdo z nich přežil. Ale zjistím to.
Radek sbírá sílu do další věty.
ZELENKA: Končím totiž na tomhle projektu. Nemyslím si, že je dobré ti říct podrobnosti, ne teď, ale jednou určitě. Přeřadili mě na asgardské jádro a mise v poli. (pauza) Hodně nasazení.
Radek se předstíraně usměje.
ZELENKA: Víš přece, jak mám mise v poli rád. Pod palbou… Pod vodou… Ve vesmíru…
Radek přestane myslet na rizika a pokračuje.
ZELENKA: Končím tady. A doufám, že se za nějaký čas uvidíme. (úsměv) Bylo by prima vidět nějaké staré tváře a… (pauza) A hodili byste se nám tu teď. Více než kdy jindy. (česky) Exilová flotila z kolonie Garo konec.
Záběr zůstává na Radkově obličeji, kamera se pomalu pohybuje do strany, přes záběr je přenesený průhledný záběr na Radka sedícího na posteli zdálky.
HAMMONDŮV HLAS (mimo záběr, vypravěč): Údělem každého člověka je přežít i v těch nejtěžších podmínkách. A tomu často raději obětuje cokoliv. Ve chvíli, kdy vina jedince natolik tíží, že znemožňuje život, je údělem každého člověka pouze uklidnit své vědomí.
FADE OUT
---
AKT 2
FADE IN
NADPIS:
PŘÍBĚH PRVNÍ
‚KOBKA‘
WOOLSEYHO HLAS (mimo záběr, vypravěč): Stál jsem nad ním, neschopen cokoliv udělat. Neschopen mu pomoct. Ne proto, že bych se bál. Ne proto, že bych byl v šoku. Nepomohl jsem mu, protože mi byl lhostejný. Všichni mi byli lhostejní.
Začínáme jen černou obrazovkou. Několik sekund se nic neděje... až pak zaslechneme hluk. Jde o zvuky bitvy – střelba z pozemských i mimozemských, energetických, zbraní, neartikulovaný řev.
FADE IN:
EXT. STANOVIŠTĚ CHI
Uvozující záběr na vybombardovanou letovou základnu na úpatí velké hory. Okolo jsou další strmé horské štíty, jejichž vrcholky jsou vysoko v oblacích.
Na místě základny je několik goa’uldských landerů a keshů. Na nebi můžeme vidět několik menších měsíců a srpek mohutného plynného obra.
INT. JESKYNNÍ CHODBA, STANOVIŠTĚ CHI
Zvuky probíhajícího boje neustávají, naopak se zdá, že jsou ještě intenzivnější. Tentokrát už vidíme, kde zrovna jsme; jde o přírodní chodbu v jeskyni, momentálně prázdnou.
Už o okamžik později ale do záběru vběhne voják ze Země (voják #1); zastaví se, otočí a začne střílet ve směru, ze něhož přiběhl. O několik dalších sekund později kolem něj proběhnou dva další vojáci, v jednom z nich poznáme vojína Divyu Shelltonovou – voják #1 ty dva střelbou kryje. Kamera následuje Shelltonovu a vojáka #2 a zastaví se, až když se zastaví i oni. Oba se obrátí, stejně jako voják #1 předtím, a také začnou střílet.
Kamera se přesune za ně, zabírá je teď zezadu. A díky tomu máme možnost vidět, že voják #1 stojí pořád na svém místě a spolu s Shelltonovou a jejím kolegou střelbou kryje ostatní, kteří k nim přibíhají – několik dalších vojáků z oddílu majora Griffitha; poznáme mezi nimi seržanta Turnera, Griffitha samotného a jako poslední, poměrně daleko za ostatními, běží vojín Gordon Gentle.
Poprvé máme možnost poznat i útočníky, tedy alespoň nepřímo: výsadkáře míjejí energetické výstřely z orijských tyčových zbraní. Ve vzduchu je hodně kouře, který úspěšně znesnadňuje míření; energetické zbraně díky tomu zasahují jen stěny jeskynní chodby, výjimečně nějaký výstřel pronikne dál a efektně proletí kolem kamery.
Griffith, Turner a ostatní už přibíhají ke kameře, dobíhají za ni, a tedy i za Shelltonovou a vojáka #2; můžeme si jen domyslet, že stejně jako všichni předtím poskytují ostatním z určité vzdálenosti krycí palbu.
Vidíme, a slyšíme, že Gentle něco křičí. Přes velký hluk ale nedokážeme rozpoznat jednotlivá slova.
Když Gentle probíhá kolem vojáka #1, ten se otočí a chystá se ustoupit spolu s ním, pořád krytý Shelltonovou a vojákem #2. Sotva se však po Gentleově boku rozběhne, zasáhne do nohy jeden z energetických výbojů. Zařve bolestí. Zaklopýtá a sice se mu podaří udržet na nohou, běžet ale nemůže.
Gentle se zastaví, podepře ho, snaží se mu pomoct. Mezitím zaletí pohledem k Shelltonové a jejímu kolegovi a opět zakřičí; tentokrát rozumíme.
GENTLE: Pryč! Vypadněte, ústup!
Shelltonová a voják #2 vědí, co to znamená; na tenhle signál čekali, je to součástí plánu. Přestanou střílet a dávají se na ústup za kameru. V záběru pak zůstanou jen Gentle a voják #1; kamera je neustále zabírá zepředu, couvá, zatímco oni postupují vpřed.
Voják #1 kulhá, nemá v noze cit. Křečovitě se Gentlea drží, nechce, aby ho pustil a nechal ho tam; ví, že ho příliš zpomaluje. Podle Gentleova výrazu poznáme, že on si to všechno uvědomuje taky.
Najednou se ozve ohlušující rána, vidíme, že v jeskynní chodbě daleko za nimi došlo k výbuchu. Tlaková vlna je oba srazí na zem, ale Gentle se hned zase zvedne a vytáhne na nohy i vojáka #1; ten už se ale nehýbe, je zřejmě v bezvědomí. Gentle si toho ani nevšimne, pořád se je oba snaží co nejdál, do relativního bezpečí. Jeskynní chodba se daleko za nimi začíná po výbuchu hroutit. Jeskyně se otřásá, kolem Gentlea a vojáka #1 dopadá prach, občas i malé kameny ze stropu. Jeden drobný kámen zasáhne Gentlea do čela a zanechá mu na něm krvavou rýhu. Gentle na chvíli zakolísá, ale sebere se a pokračuje dál.
Konečně dorazí na konec jeskynní chodby. Obrácení pohledu kamery nám ukáže, že jsme se ocitli v:
INT. KRUHOVÁ JESKYNĚ, STANOVIŠTĚ CHI
Jde o malý kruhový prostor ve skále, půdorys má průměr přibližně šest metrů. Do této místnosti vedou dvě chodby – jednou z nich jsme sem právě přišli, druhá vede hlouběji do jeskyně. Vidíme tu všechny z předchozí scény. Intenzivní útok a následný rychlý útěk je vyčerpal, ale zůstávají napnutí a zbraněmi míří do chodby pro případ, že by se objevila nějaká hrozba... a spolu s nimi tam stojí i několik dalších vojáků, Američanů, v čele s plukovníkem Cameronem Mitchellem.
MITCHELL (k Gentleovi): Povedlo se?
Gentle složí na zem vojáka #1, ale ten leží dál nehybně. Skloní se k němu a začne ho prohlížet. Mezitím odpoví.
GENTLE: Jo, chodbu jsme tím výbuchem zablokovali. Kolaps jich pěkných pár pohřbil.
GRIFFITH (s úšklebkem): To rád slyším.
Gentle vojákovi #1 lehce obrátí hlavu do strany a zjistí, že má na jednom spánku krvavou ránu – památka na pád po výbuchu v jeskynní chodbě. Všimne si toho i Griffith a taky si k vojákovi #1 klekne. Zkusí mu nahmatat puls.
GRIFFITH (k Gentleovi, klidným, nenuceným hlasem): Běžte na ošetřovnu pro medika.
Gentle jen přikývne, zvedne se a svižně vyrazí do ústí druhé chodby; po několika krocích se rozběhne. Kamera ho následuje do:
INT. JESKYNNÍ CHODBA, STANOVIŠTĚ CHI
Druhá jeskynní chodba vypadá na první pohled jinak než ta, která je nyní zavalená. Už po jednom dvou metrech skalnatá stěna přechází v klasickou chodbu, jaké jsme viděli třeba v SGC na Zemi. Chodba se táhne přibližně třicet nebo čtyřicet metrů, pak končí. Na každé straně chodby jsou dvoje dveře, celkem tedy čtyři; páté, největší, jsou úplně na konci chodby. Na této centrální chodbě se nachází i jedna křižovatka; nevidíme, kam sekundární chodby míří a jak dlouhé a rozvětvené jsou, ale můžeme si domyslet, že tato základna rozhodně nepatří k těm největším.
Po několik metrů běží Gentle o pár kroků před kamerou, pak ho ale kamera předběhne a zabere ho zepředu. Za okamžik už Gentle zabočí, vejde do nejbližších dveří... a zarazí se. Ten pohled ho očividně trochu překvapí.
Kamera opět obrátí úhel, díváme se teď spolu s Gentlem do místnosti.
INT. OŠETŘOVNA, STANOVIŠTĚ CHI
Menší obdélníková místnost, vypadá jako klasická ošetřovna, i když s trochu jednodušším vybavením. Hned vedle vchodu stojí velká prosklená skříň s lékařským vybavením. Kolem stěn pak je osm vojenských postelí pro pacienty, čtyři na každé straně; šest z nich je obsazených. Na ošetřovně bychom pravděpodobně čekali raněné, jenže těch šest těl je od hlavy k patě přikrytých prostěradly – jsou mrtví. Připomíná to tu spíše márnici.
Na protější straně místnosti u zdi, v chodbičce mezi postelemi sedí na židli medik. Je to postarší pán, možná mu může být něco přes padesát. Očividně si z toho, že jeho pacienti nepřežili, moc nedělá. Nohy má natažené na jednu z obsazených postelí, listuje nějakým časopisem, pokuřuje; relaxuje.
Gentle stojí ve dveřích, rozhlíží se. Od jeho poslední návštěvy tu zřejmě mrtvých přibylo. Medik si ho všimne a zvedne hlavu od čtení.
GENTLE: Neměl byste být spíš na té druhé ošetřovně? Tam, kde pacienti ještě žijou?
MEDIK (pokrčí rameny): Tady je větší klid. Takže už jste se vrátili?
GENTLE: Jo, a boss vás chce v jeskyni.
Chvíli se dívá na dále sedícího medika.
GENTLE (nahlas): Hned..!
Medik se na něho nerušeně podívá a vyhrne si rukávy.
MEDIK: Takhle mi to rve žíly!
Gentle se nechápavě dívá na jeho ruce… spolu s kamerou… a rukám se nic neděje. Podívá se zpátky na medika.
MEDIK (povzdechne si): No jo, už jdu.
Medik neochotně sundá nohy z postele, zvedne se ze židle a časopis na ni hodí. Na cestě ven z místnosti ještě odhodí zbytek cigarety na zem a přišlápne ho. Můžeme si všimnout, že je tu na podlaze takových nedopalků víc.
Jakmile vyjde ze dveří, Gentle rychle přikročí k nejbližší posteli a odhrne prostěradlo z obličeje postavy pod ním. Podle uniformy, kterou má mrtvý na sobě, poznáme, že šlo o vojáka; nemohlo mu být více než dvacet pět let. Z Gentleovy reakce je patrné, že mrtvého znal. Chvíli nad ním jen stojí, prohlíží si jeho bledou a nehybnou tvář... a pak prostěradlo odhrne o něco více a začne ho šacovat, prohlížet mu kapsy. V náprsní kapse objeví krabičku cigaret a bez váhání ji strčí do vlastní kapsy.
GENTLE (netečně): Stejně jsi mi je dlužil.
Prohledává ho dál, a když si je jistý, že už nic užitečného neobjeví, tělo opět přikryje. Chystá se přejít k další posteli, ale v tu chvíli se dovnitř zase vřítí medik. Spolu s vojákem #2 nesou jednoduchá nosítka, na kterých leží voják #1. Společně ho položí na jednu ze dvou prázdných postelí. Medik mu zběžně prohlédne ránu na spánku, zamračí se. Z náprsní kapsy vytáhne malou baterku. Nadzvedne vojákovi #1 jedno oční víčko a posvítí mu do oka, pak totéž zopakuje s okem druhým. Gentle a voják #2 to sledují.
Medik pak přejde ke vchodu do ošetřovny, otevře skříň a vytáhne nějaké obvazy, náplasti a dezinfekci. Jednu lahvičku dezinfekce a pár smotaných pruhů obvazu hned hodí Gentleovi.
MEDIK: Na tvoje čelo. Nemám čas se o to teď postarat, tak si poraď sám.
Gentle vše chytí do rukou. Sleduje, jak medik přejde zpět k posteli vojáka #1 a rozloží si na ní obvazy a dezinfekci. Pak se otočí, nechává tu medika a vojáka #2, aby vojáka #1 společně ošetřili. Kamera Gentlea následuje zpět do:
INT. JESKYNNÍ CHODBA, STANOVIŠTĚ CHI
Gentle – a kamera s ním – projde chodbou zpátky do kruhové jeskyně.
INT. KRUHOVÁ JESKYNĚ, STANOVIŠTĚ CHI
Vidíme tu všechny z předchozí scény v této místnosti, až na vojáka #1 a vojáka #2; kamera se soustředí na Griffitha, Turnera, Shelltonovou, Mitchella a nově příchozího Gentlea.
Shelltonová a Griffith sedí na zemi, Turner opodál přechází z místa na místo, Mitchell stojí zády opřený o zeď. Čekají na Gentlea, aby mohli celou akci probrat. Gentle se k nim tedy připojí – sedne si na zem vedle Shelltonové. Vedle sebe si odloží obvazy a dezinfekci.
TURNER (k Gentleovi): Určitě je ten průchod uzavřený úplně?
GENTLE: Jo, určitě. Ne že by na tom teda záleželo, nakonec se přes ten zával stejně nějak dostanou.
SHELLTONOVÁ: Ale prozatím nám to aspoň koupilo trochu času.
Gentle se za ní ohlédne. Turner odchází zkontrolovat jiné vojáky.
GENTLE: Jo? A k čemu nám ten čas asi bude? Dáme si ještě jedno kolečko tiché pošty?
Sheltonová se na něho zadívá s mateřskou starostí v obličeji.
SHELLTONOVÁ: Čekáme přece posily. Leonidovi nemůže trvat tak dlouho, než dorazí.
Gentle si vytahuje cigaretu a dává si ji do pusy.
GENTLE: Nebuď tak naivní… (pauza, připaluje si) Jsme jim volní, přiletí, vezmou balíček, zmizí.
Výraz Shelltonové se změní na dětský vzdor. Gentleovi už to všechno leze na nervy.
GENTLE (rozhořčeně): A víme vůbec, že dostali naši zprávu? Teď, když nám začali blokovat všechna dálková vysílání, nemůžeme vědět, jestli příjem potvrdili. (pauza, potichu) Jestli vůbec to, co bráníme za tohle stojí…
Turner se vrací zpátky, projde kolem Gentla a ležérně mu vytrhne cigaretu z úst a zahodí ji.
GENTLE: Co je? Kouření zabíjí?
Turner se za ním otočí. Vypadá napjatě.
TURNER: Máme tu málo vzduchu…
Turner se otáčí zpátky do směru chůze.
Kamera nakrátko ukáže detail na jeho kapsu. Je v ní krabička cigaret.
Střih na opodál sedícího ušpiněného Mitchella, čistícího P90. Trochu Gentlea zchladí.
MITCHELL (vyčerpaně, ale optimisticky sebevědomě): Samozřejmě že stojí; tím si můžete být jistý, vojíne.
Na okamžik se na Gentlea pronikavě podívá, jako by mu chtěl beze slov říct, ať zbytečně nešíří paniku.
Zakrátko si stoupne, jako by chtěl uklidnit i ostatní. Kamera se zaměřuje na něho.
MITCHELL: Je pravda, že nemáme ani zdaleka dost sil na to, abychom dlouhodobý útok odrazili sami, takže je naším úkolem zdržovat a zdržovat, než Leonidas dorazí.
Detailní záběr na Mitche
