.
STARGATE ODYSSEY
EPISODA 1-05
„CRIMSON SKIES“
VERZE: SCÉNÁŘ v1,0
Délka:
54 stran
Námět:
Raynor
Kalen
Scénář:
Nameless
Raynor
stalker
Dále spolupracovali:
Kalen
Korekce:
Arana
Hrají:
N/A
2007 Homer Productions - ve spolupráci s SG1.cz.
Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are properte of MGM/UA. Stargate, Stargate SG-1, Stargate: Atlantis are the property of MGM/UA. This script is written for entertainment purposes only, and no money has exchanged hands. This materal may not be reproduced without expressed permission of its authors. SGO.eu is an unofficial fan site.
POJMY PRO ČTENÍ:
TEASER
FADE IN:
VOJENSKÁ NEMOCNICE, EAST LONDON, ZEMĚ
Jsme uvnitř čistého, vcelku útulného nemocničního pokoje. Kamera zabírá celou místnost, určenou pouze pro jednoho pacienta a pomalu se blíží k lůžku s pacientem. Je zde postarší muž. Jeho tvář je zkroucená ve výrazu neuvěřitelné bolesti, v očích se mu zračí nepřítomný výraz. Nevydává ani hlásku, i když mu ze všech tělních otvorů pomalu vytékají potůčky krve. Spolu s ním jsou v místnosti ještě tři další osoby.
Kamera jakoby pluje po místností a zabírá jednu postavu po druhé. Muž v zářivě bílé vojenské uniformě, zírající z okna na západ slunce a dvě sestřičky. Jedna z nich připravuje injekci, do které právě nasává průzračnou tekutinu. Pomalu se blíží k trpícímu muži, něžně ho chytá za ruku a něco mu šeptá do ucha. Výraz jeho tváře se pomalu uvolňuje a z očí mu začínají téct slzy smíchané s krví. Snaží se něco říci, dělá mu to obrovské problémy, ale podaří se mu do ucha ošetřovatelky zašeptat nesrozumitelnou odpověď. Ošetřovatelka vstává a pohlédne na muže stojícího u okna.
OŠETŘOVATELKA1: Můžeme pane, plukovník souhlasí.
Muž pouze neznatelně přikývne a dál zírá z okna. Je vidět, že jeho tělo je napnuté a ruce svírá v pěst. Ošetřovatelka pokývne na svou kolegyni, ta bere injekci a píchá její obsah do kapačky vedoucí k pacientovi. Jeho tvář se zcela uvolňuje, zatímco mu z očí po chvilce vyprchává všechen zbývající život. Plukovník S. J. Du Preez právě zemřel.
Sestřička promluví k muži u okna, majoru E. M. KEKANOVI.
OŠETŘOVATELKA 1: Bylo to pro něj vysvobození.
KEKANA (povzdych): Já vím… (pauza) Ale stejně si připadám jako vrah.
Major se poprvé odvrátí od okna. Na muže s takovou hodností je překvapivě mladý. Jeho černá, dobrosrdečná tvář však je nyní zkroucena do podivné grimasy vyjadřující smutek, strach a únavu zároveň.
OŠETŘOVATELKA 1 (oponuje): Pouze jste mu dopřál pokojný odchod bez ještě většího utrpení. Dali jsme mu obrovskou dávku morfia, nic necítil. Umírat na ozáření je strašlivé…
KEKANA (pohnutě): Jak jsou na tom ostatní dole?
Major pokyne směrem k podlaze.
OŠETŘOVATELKA 1: Je to hrůza. Všechny, co měli oslabenou imunitu, čeká podobný osud. Když to přišlo, byla smrtelná i obyčejná rýma.
Major polkne a skloní hlavu. Přejede si dlaní po pleši.
KEKANA: Jaké očekáváte ztráty?
Ošetřovatelka sklopí zrak.
OŠETŘOVATELKA 1: Zatím jsme hospitalizovali dva tisíce, někteří se z toho snad ještě dostanou, ale následky budou trvalé. Díky bohu za ty kryty.
Druhá ošetřovatelka zatím přikryla plukovníkovo tělo a chystala se ho odvézt.
KEKANA (nahlas): Moment.
Na to vyndal z kapsy znak Jihoafrického letectva. Devíticípou hvězdu na modrém pozadí se zlatým orlem uprostřed a přiložil ji na hruď mrtvého plukovníka.
KEKANA: Co s ním teď uděláte ?
Major kývne na plukovníkovou tělo.
OŠETŘOVATELKA2: Spálíme ho, jako ostatní. Máme tu stovky nakažených a nechceme riskovat ještě nějakou epidemii.
Sestřička postřehla výraz odporu, který se zračí v Kekanově tváři.
OŠETŘOVATELKA2: Je mi líto, musí to tak být.
Major se naposledy dlouze podíval na svého velitele a přešel ke dveřím, kde se zastavil.
KEKANA (pohnutým hlasem): Dobře, odvezte ho, ale tohle si sakra nezaslouží.
Kekana si otřel čelo a nasadil si modrou čepici se znakem letectva, kterou měl dosud v podpaží a vešel do chodby.
FADE OUT
---
ZNĚLKA
Znělka začíná nápisem, mottem celého seriálu, a potom pokračují v rychlém sledu scény z předchozích dílů.
EVERY ODYSSEY HAS A STORY…
Kamera putuje stálou rychlostí kolem trupu Odyssey. Můžeme vidět, co nachází před plavidlem. Odyssey se plnou rychlostí, kterou může vyvinout, blíží k jižnímu pólu Země, dále vidíme kus Austrálie.
Z railgunových pozic na hřbetě lodí vylétávají krátké dávky mířící někam dozadu, stejně jako před kamerou občas proletí žlutý pulz zbraní Hat’aků.
IVANOVOVÁ (mimo záběr, ruský přízvuk): Vyšleme k Zemi dvě rychlé lodě. Goa’uldi je budou pronásledovat, pokud se dostanou dostatečně blízko Antarktidě, budou proti nim vystřeleny drony, a to dá raketové obraně okno k likvidaci obsazené Antarktické zbraně.
Střih
Záběr z Gummyho pohledu těsně po katapultování se nad Indickým oceánem. Objeví se prudká bílá záře. Nejprve je jedna, ale potom se k ní přidávají další, až je ozářena celá scéna. Hlavice typu Mark IX. dopadají na Antarktickou základnu.
TURNER (mimo záběr): Tak to už není vo co bojovat, ne? Když celou planetu pokryje ten jaderný mrak.
Střih na můstek Odyssey.
RADHA (nahlas): Byli jsme zasaženi. Několik dronů trefilo motory. Ztratili jsme podsvětelné motory!
SHEEHAN (mimo záběr, křičí): Jdeme dolů!
Střih. Záběr shora, vidíme Gummyho, jak leží na dně záchranného člunu. Je vzhůru a dívá se upřeně na oblohu. Přichází větší vlna, která s ním tvrdě hodí. Gummy se probouzí z letargie a šplhá ze dna člunu. Posadí se a bere do ruky vysílačku.
GUMMY (do rádia): Tady poručík Wrigley ze Spojené zemské flotily, slyší mě někdo? Příjem.
Z vysílačky se ozývá jen šum. Střih.
IVANOVOVÁ: Podívejte se na tohle.
Admirál podá Radkovi složku s fotkami. Zelenka si vrací na oči brýle a složku otevírá. Střih.
Záběr ze Zelenkova pohledu, vidíme, že jsou to fotky Země. Je to série rychle za sebou vyfocených záběrů, kde je pohled na poloostrov Zadní Indie a Jihočínské moře, nízká orbita. Nic zvláštního, až se na čtvrté fotce v pořadí objeví velmi blízko HP okno, dále z něj vystoupí Hat’ak, vidíme, že ten Hat’ak chvíli postál na místě a za dalších pár fotek vstoupí do HP. Na další fotce po vstupu jsou udělané lihovým perem tři kroužky, které zvýrazňují objekty, jež po sobě Hat’ak nechal.
IVANOVOVÁ (mimo záběr): Tohle vyfotila výzvědná nákladní loď před několika hodinami. (odmlka) Goa’uldi mají šest dnů Zemi na milost a nemilost a dělají tohle. Chci tedy vědět, co to dělají.
ZELENKA: Nevím. Zeptal bych se Jaffů. Ti by to mohli vědět.
Střih.
Záběr shora, asi 50 metrů ode dna moře, na kterém Odyssey sedí. Z lodi už jdou vidět jen nejasně blikající navigační světla. Střih.
RADHA (šeptá, mimo záběr): nejsme na tom tak špatně.
PIERSON (mimo záběr): Ano, máte pravdu, vůbec na tom nejsme špatně. Vzduch nám dojde za 6 dnů a možná nemáme energii na to, abychom nastartovali. Natož se zvedli.
Střih.
Jsme v jedné ze zasedacích místností ve velícím středisku, záběr na Liu, která sedí u admirála Ivanovové, dále jsou tam dva další důstojníci a plukovník Samuels.
LIU (překládá): Díky této taktice lze docílit kapitulace planety, která nemá být úplně zničena. Tyto zbraně…
IVANOVOVÁ: Co, co ty zbraně dělají?
Liu se na židli opře a prsty si ťuká do nosu, jak přemýšlí. Potom se na její tváři rozlije směs poznání a zděšení.
LIU (rozrušeně): Ty zbraně spalují atmosféru.
Kamera zabírá vnitřek UH-60 Blackhawk, modifikovaného armádou JAR pro záchranné operace na moři. Na tváři strašně vypadající poručík Wrigley leží zajištěný na nosítkách a starají se o něj dva afričtí medici.
GUMMY (z rádia): Díky za pomoc.
Detail na tváře mediků, vidíme, že jsou napjatí a Gummyho úsměv neoplácejí.
MEDIK (z rádia): Neděkuj, protože za pár dnů si možná budeš přát, abys tam zemřel.
Na to se Gummy pokládá zpátky na lehátko a zavírá oči. Kamera couvá z vrtulníku, až ho úplně opouští (CGI). Vrtulník provádí prudký obrat a uvolňuje tak výhled kameře. Vidíme, že Blackhawk letí směrem ke dvěma lodím, které plují vedle sebe směrem k zapadajícímu slunci. Důležité ale je, že mezi oběma loděmi je na provazech upevněna a pomalu tažena Odyssey. Střih. Kamera je 30 000 km od planety, vidíme celou polokouli Země, jejíž východní část je již osvětlena Sluncem. Ale jen na krátký okamžik, protože do záběru vstoupí rychle se pohybující Ha’tak a zakryje celou Zemi. Záběr se propadá do tmy.
FADE OUT
ZNĚLKA STARGATE ODYSSEY SEASON 1
HUDBA: S-33 Leaves Port (1:43) Z OST U-571 RICHARDA MARVINA
OPENING IN
Odyssey. Záběr na Thora ve strojovně Odyssey, říkajícího Carterové, že lidé ze Země jsou Pátou rasou.
Paříž. CGI. Vidíme směrem na jihovýchod z druhého stupně věže. Všechno se utápí v rudé barvě z klesajícího slunce. Dlouhý stín Eiffelovy věže dopadá na Martova pole, která jsou plná kráterů, těl a vojáků. Hvězdná brána je obklopena štítem. Z oken Ecole Militare směřuje k bráně střelba. Co je ale nejhorší, celou levou část města od Martových polí zaujímá křižník Ori, třída Cyclop, stejná, jaká poprvé proletěla superbránou. Křižník je o více jak dvě stě metrů vyšší než Eiffelova věž a doslova vyplňuje třetinu záběru.
Joint Stargate Command. Částečně CGI. Vidíme podzemní nového komplexu hvězdné brány. Rozlehlou místnost, podobnou té z NORADu. Na jedné straně je velká řídící místnost s obrazovkami na konci, na druhé straně podobně rozlehlá místnost plná vojáků, tanků, scorpionů a railgunů… a hvězdné brány. Nad ní je logo UNATSEC, včetně typického ‚A‘ symbolu Tau’ri. Vidíme zde také DHD připojené k počítači.
Orbita Země. CGI, externí záběr na zboku Freedom trhanou explozemi a proudy dronů.
Jednotlivé části lodi explodují nebo jsou rvány explozivní dekompresí.
Nakonec vyletí jeden proud dronů z můstku do vesmíru a my vidíme, jak můstek exploduje do vesmíru.
Střih. CGI, externí záběr zdálky. Všech jedenáct pozemských lodí je rváno na kusy proudy dronů a jedna po druhé se rozpadají nebo explodují do shluku trosek.
Nad Epsilon Eridani. Vidíme oslepující oranžově-rudou záři slunečního povrchu, který vyplňuje polovinu obrazovky. Druhou polovinu vyplňuje vesmír. I na nebi se ale vyjímá gigantická rudá koronální smyčka, stoupající milióny kilometrů nad povrch hvězdy. Součástí celé scény je (a bude) i tetelení atmosféry hvězdy. Teploty jdou do tisíců stupňů. CGI.
V pravém horním roku se najednou objeví hyperprostorové okno, a z něho vyskočí malý objekt. Krátce poté se objeví okno znovu. Vyletí z něho Odyssey. (zlom v hudbě)
Záběr zezadu na Odyssey a Alexandra směřující pod palbou k nepřátelské flotile. Jejich štíty se pod náporem přesnější palby prohýbají. CGI. Obě lodě směřují dále od kamery. Pod nimi rudý oceán plasmy, nad nimi monumentální rudá koronální smyčka.
Záběr zepředu na zamračeného plukovníka Roberta Piersona sedícího na otřásajícím se můstku Odyssey. Dívá se dopředu.
Nevadská poušť se spoustou komplexů a hangárů okolo, několik runwayí; spousta světel. Na západě je ještě modrá záře po zapadajícím slunci. Vidíme základnu v Groom Lake, neboli Oblast 51, hlavní dok pozemské flotily. K tmavě modrému se vznáší deset různých majestátních lodí. Několik lodí třídy Deadalos, třídy Prométheus a několik nových podpůrných, menších lodí třídy Yakami a dvě vlajkové velké lodě třídy Ajax. Jednou z Ajaxů je i EJF Freedom. „Kamera“ se mírně třepe a krajem se line hluk lodí stoupajících k čistému blankytnému nebi.
Záběr na Radhu Kaushal sedící na svoji konzoli na můstku Odyssey. Dívá se do kamery.
Nad Epsilon Eridani. Vidíme zblízka velkou pyramidovou loď, spodem směřující k pozemské flotile. Najednou se velmi blízko jejího trupu otevře hyperprostorové okno a z něho vyletí shluk F-302. Záběr na ně zazoomuje a zaostří. F-302 rychle proletí kolem hrany spodku lodi.
Záběr na Curtise „Gummy“ Wrigleyho v oranžové letecké kombinéze s helmou v kokpitu. Je zpocený.
Tollana. Rozlehlá místnost s kruhovým půdorysem a uprostřed místnosti je hvězdná brána. Ne však antická, ale postavená Tollány. Zelenka na ni zasvítí baterkou a díky tomu se odhalí i řada dalších cest vedoucích do kruhové místnosti. Vchod, kudy přišla naše výprava, je jen jeden z několika.
Záběr na Liu Yulan stojící v protichemickém obleku u tollánské brány v podzemí Tollany. Její obličej je osvícen modrým světlem kombinézy.
New York. Záběr na budovu OSN se zvedne k nebi, odkud přilétá masivní oranžový puls a dopadne doprostřed Manhattanu. Následuje prudká bílá oslnivá záře jasnější než slunce, krátce na to hluboký zvuk dopadu, načež se kamera začne naklánět do boku. Z centra dopadu, z toho oslnivého místa, se ven šíří tlaková vlna beroucí sebou všechno, co jí stojí v cestě.
Záběr na doktora Radka Zelenku stojícího před bránou v bývalém SGC v Cheyennské hoře. Brána za ním je aktivována.
8. podlaží bývalého SGC. Vidíme velkou železobetonovou místnost kruhového půdorysu, na průměr zhruba 15 metrů. Na jedné straně je vstup do tunelu, dost velký, aby jím mohla projet auta. Na druhé straně je několik vstupů do samotného patra, podobných chodbám z SGC. V celé místnosti se ostře bojuje. Na silnici stojí hummery, railguny kropí vstup z hlavního tunelu, obránci se kryjí za žebrováním i jinde. Z ústí hlavního tunelu útočí davy křižáků Ori, občas je mezi nimi i několik Jaffů. Vbíhají do místnosti a opětují palbu. Stěny se pod náporem pulsů i projektilů drolí a místnost je hodně zaprášená.
Záběr na majora Josepha Griffitha, Griffith má zamazaný obličej a přebíjí svoji pušku.
Pohled z dálky na tollánskou hvězdná bránu, postavenou na jakoby starobylém podstavci a osvětlenou u svých pat. Celá scenérie je zalitá do rudé barvy. Brána se s hučením aktivuje a jednotlivé chevrony zapadají na místo, a když zapadne poslední chevron, červí díra se otevře s charakteristickým hučením a kowashuu. Na bráně se aktivuje štít ne nepodobný tomu na Atlantis. Světlo červí díry nám ukazuje, že od podstavce brány se line udržovaná cesta lemovaní stromy, vidíme i část tollánského iontového kanónu.
Záběr na udiveného Bryna sedícího na panelu v kokpitu teltaku.
V záběru vidíme vzdálený Hat’ak a na pozadí Zemi s Jižním pólem. Hat’ak neustále střílí, a to směrem na kameru. Do záběru náhle vstupují z opačného směru dávky z railgunů a pár raket, potom se objevuje Odyssey, která prolétá nad kamerou.
Obraz se zaplní bílou září a kamera se začne oddalovat. Bílá záře „kawooshu“ zajede do horizontu hvězdné brány a zmodrá na její klasickou barvu. Kamera se dále oddaluje, až vidíme celou bránu a pod ní se objeví nápis STARGATE ODYSSEY.
OPENING OUT
---
AKT 1:
FADE IN
EXT. EAST LONDON, ZEMĚ - SLUNEČNÝ DEN
Nápis ‚O 2 DNY POZDĚJI‘.
Jsme u východu z nemocnice, kde právě zastavuje vojenský džíp. Na místě řidiče vidíme mladého černošského poručíka. PORUČÍK otvírá dveře na místě spolujezdce a mává na někoho vedle vchodu. Kamera se k postavě přiblíží.
Jedná se o ošklivě popálený obličej, posetý puchýři a náplastmi. S trochou představivosti v něm rozeznáváme obličej GUMMYHO.
PORUČÍK (pozitivně): Poručíku Wrigley, prosím nastupte si, odvezu vás na základnu.
Gummy se vydává k autu a potřásá si rukou s poručíkem, při detailnějším záběru vidíme, že Gummy má puchýře i na zápěstí. Gummy drží v ruce pouze propouštěcí papíry.
Detailní záběr na hlavičku papírů – vévodí jim nápis:
DATUM PROPUŠTĚNÍ: 20. ÚNORA ’11.
GUMMY: Zdravím, poručíku -
PORUČÍK (s úsměvem): Nkhangweleni.
Potom, co uviděl Gummyho výraz, se poručík nahlas rozesmál a pokračoval.
PORUČÍK: Myslím, že radši zůstaneme u poručíka, nebo mi říkejte Same.
GUMMY (také s úsměvem): Jo, to asi bude lepší… Same. Mě můžete zase říkat Curtisi nebo Gummy. Jak daleko je to na základnu ?
Mezitím Gummy nasedá do džípu. Záběr na oba dva.
PORUČÍK: Jenom kousek. (pauza) Poležel sis?
GUMMY (úsměv): Jo, čtyři dny na popáleninovém oddělení a všichni ti závidí, jako by jsi se flákal… (pauza) Kriste, vždyť se sotva udržím na nohách.
Střih. Auto se rozjíždí po téměř prázdné ulici a projíždí okolo vybíleného obchodu s potravinami. Gummy se na něj se zájmem podívá.
GUMMY: Jak to vlastně vypadá se zásobami potravin ?
PORUČÍK: Sebrali jsme všechno, co se dalo ze všech obchodů, aby se nevyrabovalo jen mezi pár vyvolených, kteří by to potom prodávali. Všechno nekontaminované jídlo je teď na základně v jednom z hangárů. Lidé dostávají jídlo na příděly, ale dost těžce se to kontroluje, o to se, až na výjimky, starají místní policejní složky.
Záběr ven z jedoucího džípu. Vidíme několik civilistů zafačovaných po celém těle do hadrů, různých oblečení. Vstupují dovnitř svého několikapatrového domu. Nesou řadu kýblů s vodou a plastové tašky.
Záběr se vrátí na poručíka.
PORUČÍK: Tohle je bohatá čtvrť. Rozvážejí jídla do několika center ve městě. Máme jich tu pět. Jedno z nich je poblíž Agulhasu - tak se jmenuje naše základna. S vodou naštěstí nemáme problémy, většina nebyla výrazněji kontaminovaná a máme funkční čističku - díky bohu.
Střih, džíp vyjede z ulice s domy, projede kolem kamery a směřuje k mostu. V dáli na nebi vidíme obrovský tmavě modrý mrak zakrývající třetinu oblohy. Je vidět, že pomalu směřuje pryč. Povrch mraku je však hladký.
PORUČÍK (mimo záběr): Měli jsme vlastně štěstí, že nás ten mrak jenom škrtnul a odklonil se. Kapské město to schytalo víc. (pauza) Bohužel nemůžeme nijak pomoct, jsme závislí zcela sami na sobě, jako stát ve státě.
Gummy pozvedl obočí, překvapen vyčerpávajícími informacemi,
a podíval se na hodinky, kde svítil údaj 15:30, pak se podíval na silnici a po okolí, něco se mu nezdálo, na takovou dobu zde téměř nikdo nebyl, přitom už byli dávno v hloubi města, kde se měli procházet celé davy, a pak mu to došlo.
GUMMY: Zákaz vycházení?
PORUČÍK: Je vydáno důrazné doporučení, aby lidé nevycházeli ven od 7 do 17 hodin. Nám černejm to tak moc nevadí, myslím ten ozón, ale vy bílý to snášíte hůř.
Podíval se na puchýřovitého Gummyho a zasmál se.
GUMMY (pobaveným tónem): Hele! Sem zvědav jak bys vypadal ty, kdybys trčel několik dní v moři a slunce ti nonstop fritovalo obličej.
SAM (pobaveně): Asi jako připálený černoch, ale pořád bych na tom byl lépe než ty.
Jen co to dořekl, odbočil z hlavní silnice a vjel na Poontonský most, kde se mu rozprostřel pohled na moře a řeku, oddělující město na dvě části. Základna Agulhas se rozkládala na menší z nich.
EXT. ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON, ZEMĚ
Auto se Samem a Gummym projíždí kolem několika hangárů, až se nakonec zastavuje před rozlehlou budovou, kde už na Gummyho čeká uvítací výbor, skládající se z jeho kolegů a přátel Lori Ann a Brendana ´Mola´ Sloana. Chybí jen Hank Murray. Džíp zajíždí do stínu vrženého budovou.
Střih. Mole zatím pozoruje Gummyho jak vystupuje z auta a zdraví se se Samem. Ten krátce na to odjíždí.
MOLE (pobaveně): Ježiš, chlape, ty ale vypadáš. Ses nám trošku připekl.
Střih na Curtise. Gummy se obrátí na Ann a stejným tónem odvětí.
GUMMY (pobaveně): No nevrazila bys mu? Vidím ho pět sekund a už mě štve. Na tohle musí mít člověk vysokou ...
Lori Ann rozpřáhne ruce a obejme opatrně Gummyho, jako by mu stiskem nechtěla ublížit. Ann přikročí ke Gummymu a obejme ho. Gummy objetí příjme a na moment zavládne ticho. Na to Gummy zasyčí bolestí. Ann se od něho spěšně odtáhne. Kamera na ně na okamžik zazoomuje.
ANN (potichu): Jsem ráda, že jsi zpátky. Báli jsme se o tebe.
GUMMY: Jo, já jsem rád taky. Všude je líp než se plácat uprostřed oceánu.
ANN (poplašeně): Jsi v pořádku ?
GUMMY : Jo, jen to ještě bolí jako čert. (pauza) Myslel jsem, že vás už neuvidím.
Gummy se na Ann usměje a podívá se na Mola.
ANN: Když jsme přišli o Odyssey, museli jsme přistát, kde to jen šlo.
Gummy kývne, ví, co se stalo.
GUMMY: Prý jsme přišli o dva, Kinga a Browna.
Ann neochotně kývne. Nastane další tichý okamžik.
GUMMY: Kde je vůbec Hank?
Mole pokrčí rameny a odvětí.
MOLE: Co já vím? Říkal, že si potřebuje ještě něco strašně důležitého zařídit, ale měl by se k nám za chvíli připojit. Snad ti není líto, že tě nepřišel taky pozdravit?
Ann se podívala na Mola ostře.
ANN: Nech toho. Zaprvé na to nemáme čas a za druhé to vážně moc vtipné není.
Pak znovu promluvila na Gummyho.
ANN: Major Kekana říkal, že jen co přijedeš, tak za ním máme zajít a Murray tam bude taky. Týká se to zásobování.
MOLE: Slyšel jsi ji, chlape, nemáme čas, musíme za šéfem.
Pomalu se vydají kupředu.
GUMMY: Major Kekana?
MOLE: Jo, velitel Agulhasu. Náš velitel.
Mole pak poplácal Gummyho po rameni, ten sykl, ale nic neřekl. Posléze se všichni tři otočili a vešli do budovy.
INT. AGULHAS, VELITELSKÝ BUNKR
Střih, všichni tři procházejí labyrintem chodeb, až se zastaví před dveřmi s přelepeným nápisem. Záběr zezadu.
INT. AGULHAS, KEKANOVA KANCELÁŘ
Záběr zevnitř ven. V místnosti převažuje dřevo. Dřevěný vytesávaný stůl, stojící netradičně na pravé straně bokem ke dveřím, dřevěné police a vlastně i stěny jsou obloženy dřevem. Naproti dveřím je okno s výhledem na vrtulníkovou přistávací plochu s několika BK117.
Všichni tři pomalu vstoupí dovnitř. Kamera je snímá zevnitř. Opatrně vchází do místnosti, první jde popálený Gummy.
Střih, záběr z Gummyho pohledu. Všímá si několika zarámovaných fotografií položených na polici u dveří. Podívá se více doprava a vidí stojícího Murraye a sedícího majora Kekanu. Murray se na něho usměje.
Střih, záběr zboku. Murray se nadšeně dívá na Gummyho, podává mu ruku. Gummy ji rychle stiskne, taky se usmívá. Hank přiloží druhou ruku a potřese mu oběma z nich.
MURRAY (nadšeně): Ty jeden mizero!
GUMMY (pobaveně): Je dobrý vidět známý tváře… (pauza) Neměli bychom to nechat, až tu nebudou…
Gummy kývne směrem ke Kekanovi. Murray se zarazí a pootočí se zpátky k Kekanovi.
MURRAY: Majore, představuji vám poručíka Wrigleyho, velitele zelené letky Odyssey.
Gummy popošel vpřed a natáhl ruku. Kekana se za ty dva dny nijak nezměnil, jen kruhy pod očima se zvýraznily. Zůstal sedět a jen na Gummyho kývl a souhlasně zabručel. Gummy pomalu stáhl ruku zpátky a zůstal stát.
KEKANA: Vítejte na základně poručíku. (nadechne se) Půjdu rovnou k věci. Dnes byl přepaden konvoj s jídlem směřující do centra, které označujeme jako Becca. Bylo zabito pět našich mariňáků. Zřejmě to spáchala nějaká militaristická skupina, která to jídlo nejspíš výhodně prodá.
Kekana se odmlčel a podíval se na každého v místnosti zvlášť. Kamera se podívala spolu s ním. Pak se záběr vrátil zpátky.
KEKANA: Vím, že jste všichni piloti a s tímhle nemáte moc zkušeností, nicméně situace je vážná, ne-li přímo kritická - všem lidem v oblasti Becca jsme rozhlasem a ampliony oznámili, aby se přesunuli do oblasti Anele, to je tady poblíž základny, kde si naberou zásoby jídla na příští týden, ale už tak nemáme dost lidí na to, abychom je všechny ohlídali, proto potřebujeme vás, abyste udrželi pořádek.
Záběr se zaměří na Murraye, který se otočí směrem ke Gummymu.
MURRAY: Zelená letka má nyní pět pilotů, rudá jen tři. Technici opravili naše třistadvojky, takže flákání skončilo. Dostanete všichni několik Hammerů a v případě, že se naši útočníci znovu ukáží, shodíte to na ně.
Gummy se zarazil. Zkřivil popálené čelo.
GUMMY: Hammerů? Ty přece nejsou naváděné.
MURRAY: Proto major Kekana zvolil k podpoře vás, 302 mají VSTOL vlastnost, takže by to mělo být dostatečně přesné.
GUMMY: Co když budou v oblasti civilisté?
KEKANA: Tohle je jediná možnost, nemáme dost mariňáků, aby prohledali nebo zajistili okolí města, vrtulníky potřebujeme jinde, přesné bomby musíme šetřit. To je všechno, pánové. Na Anele se hlaste v 18:00.
MURRAY: Zatím si můžete odpočinout.
Gummy a ostatní se pomalu otočili, Ann otevřela dveře a vyšli ven na chodbu.
Pomalu vychází ven z místnosti a jsou všichni čtyři o samotě. Záběr zdálky.
MOLE (ironicky): Vítej zpátky v bandě…
GUMMY (ironicky): Příjemných lidí… (pauza) Kde je můj pokoj?
ANN (ironicky): Vznešená otázka.
GUMMY: OK, tak v čem mám vlastně lítat?
Gummy rozhazuje rukama.
GUMMY: Sestřelili mě, nebo si nevzpomínáte?
INT. HANGÁR, AGULHAS, EAST LONDON
Záběr těsně u trupu na F-302. Kamera se dívá dopředu na poškrábaný povrch stíhačky, vidíme i runway venku. Pomalu se sune po povrchu k nápisu pod pilotní kabinou – HOOK.
GUMMY (mimo záběr): Komu patřila?
Střih, záběr na Gummyho, Ann a Mola spolu s ušpiněným technikem v zelené kombinéze. Technik ukáže prstem směrem ke stíhačce.
TECHNIK: Zemřel na ozáření, když přes nás šel mrak z jihu. (pauza) Doufám, že si ji užijete.
Gummy popojde směrem ke stíhačce. Vypadá, jako by chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslí a změní téma. Otočí se k technikovi.
GUMMY: Poletí do večera?
TECHNIK: Může letět třeba hned. (pauza) To je poslední volná, co tu máme, alespoň zatím.
GUMMY: Jo…
Zezadu se ozve Mole.
MOLE: Hlavně ji nezruš jako ty tři předtím!
Detailní záběr na znepokojený obličej technika.
Střih, Gummy se otočí a všimne si výrazu technika. Projde okolo něho a plácne ho po rameni. S ostatními piloty pomalu odchází z hangáru.
GUMMY: Jsem veterán. Žádný strach.
Technik pár sekund počká a dívá se stále znepokojeně směrem ke kameře. Piloti zatím dojdou dostatečně daleko. Technik si pro sebe jen dodá -
TECHNIK (potichu): Tady to zase někdo přehnal se sunarem…
INT. UBIKACE PILOTŮ, ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON, ZEMĚ
Záběr do menší betonové místnosti s několika dvojpatrovými. Panuje zde přítmí. Na postelích leží několik dalších pilotů.
Otevřou se dveře a dovnitř vstoupí Mole následovaný Gummym a Ann. Gummy drží batoh se svými věcmi.
MOLE: Tak, a tady bude plakat nad mými vítězstvími.
Gummy ho lehce udeří do zad. Jeden z pilotů ležících na posteli se zvedne. Kamera na něho zajede.
PILOT: Nováček?
Pilot pozoruje Gummyho obličej.
PILOT: Vylil se ti na ksicht smažený sýr?
Mole k němu popojde a kopne do postele.
MOLE: Musíš ho omluvit, tady v jižní Africe je to samej buran.
PILOT: Hej! (vstává, na Gummyho) Odkud seš?
Mole projde okolo, k Pilotovi přichází konečně Gummy.
GUMMY: Z Odyssey.
Gummy projde dále a podívá se na spodní palandu. Nahoře spí jeden z dalších pilotů, v uchu má sluchátko. Gummy se otočí k Ann.
GUMMY (nadšeně): To je Smith…!
ANN: Hlavně ho nebuď, má za sebou dvě směny. Na místě by tě zabil.
Gummy ukáže na spodní pryčnu. Pak se otočí k Ann.
GUMMY: Je to volný?
ANN: Už pár dnů jo…
Gummy se nadechne, pochopil, co tím myslela. Bez dalšího dramatického vzrušování si na palandu hodí batoh.
Střih, záběr na jihoafrického pilota. Poškrábe se na čelisti a dívá se na Gummyho.
PILOT: Tak z Odyssey, jo? (koukne na Mola) Kolik má tady pan Fritol sestřelu?
Okolo jihoafrického pilota projde Ann a postrčí ho do hlavy. Nerušeně projde dále okolo kamery.
ANN: Mluvíš s nadřízeným.
Záběr na Mola.
MOLE: Má jich více než ty a méně než já. (pauza, nadsázka) Konečně vám žabařům někdo může ukázat, jak vypadá létání!
Záběr na Gummyho. Jen se na oba dva krátce podívá a sklopí hlavu. Vytahuje věci z batohu. Oblečení, spodní prádlo.
Detail na ono malé sluchátko.
GUMMY: Co to je?
Záběr na Mola.
MOLE: Tohle? Tichý alarm, alespoň teda tichý pro nás ostatní, co ho nechceme slyšet.
Zpátky na Gummyho, který pokračuje ve vybalování.
Střih na jihoafrického pilota.
PILOT (ironicky): Jasně, naučíte nás lítání. Proto jste asi dostali dneska večer za úkol hlídat auto s jídlem, že jo.
Pilot si nerušeně znovu lehne.
Záběr na ustaraný obličej Gummyho. Hryže si ruby dásně, nad něčím přemýšlí.
EXT. GARO
Vidíme uvozující záběr na pozemskou kolonii Garo, známou také jako P3X-636, CGI. Je den. Kromě starého města s pyramidou, kde kdysi pobýval Daniel Jackson, závislý na sarkofágu, jsou zde také celé nové bloky budov pozemských kolonistů – s krychlovou budovou uprostřed. Blízko kameře jsou na letišti pozemské lodě, vidíme jeden Prometheus a dvě menší lodě třídy Yakami. V pozadí jsou mohutné zalesněné kopce. Nebe je bez mráčku.
INT. VOJENSKÁ UBYTOVNA, GARO
Záběr přejíždí od dveří po malé místnosti se špinavými zdmi a prkennou podlahou. Na zemi leží nějaké oblečení a malý pletený kobereček, v rohu stojí dřevěná židle. V protější stěně je vsazeno menší okno, jehož polopropustným sklem proudí dovnitř jen úzký pruh bílého světla, které dopadá na kovovou vojenskou postel. Pod tmavou dekou leží napůl přikrytá žena, v níž záhy poznáváme Liu.
Mírný hudební doprovod se mění, slyšíme útržky jakési řeči – projevu admirálky Ivanovové. Některá slova jsou sotva slyšitelná, jiným je rozumět zcela zřetelně. Týkají se speciálního protokolu o použití zakázaných zbraní. Některé pasáže se opakují se vzrůstající hlasitostí.
Záběr několik vteřin sleduje neklidně spící Liu. Když hlasitost slov dojde nejvyšší síly, Liu se s mírným škubnutím probudí a vše ztichne.
Kamera sleduje, jak ze sebe pomalu shrnuje pokrývku, vidíme, že je oblečena ve vytahaném tričku a krátkých šortkách. Držíc se za hlavu se posadí a záběr se stáčí mírně doleva, čímž odhaluje noční stolek s převrácenou skleněnou lahví. Liu si povzdechne a otráveně se hroutí zpět na vrzající postel.
Krátký, po stranách zamlžený flashback z baru, kde popíjí, a následně z noční ulice, Liu drží láhev a s kýmsi se u zdi líbá, pak sama odchází.
Opět záběr na Liu, zdá se, že usíná. V tom se ozve hlasité zabušení na dveře a hlas se zřetelným přízvukem.
HLAS (udýchaně): Liu, otevři, slyšíš mě? To jsem já.
LIU (otráveně z postele, s rukou na čele): Radku?! Jak jsi mě tu… Zatracený čipy… Nech mě být!
ZELENKA: Liu, prosím tě, otevři, potřebuju s tebou mluvit.
Kamera sleduje okraj Zelenkova obličeje s brýlemi a kus dveří. Žádná odpověď nepřichází.
ZELENKA (hlasitěji): Liu?
Doktor sevřenou pěstí zabuší na dveře.
ZELENKA (skoro řve): Liu otevři sakra ty dveře!
LIU (otráveně): Hmm.
Slyšíme uvnitř vrzání a několik kroků. Zaharaší klíč v zámku, dveře se otevřou dovnitř a Liu si se Zelenkou pohlédnou do očí. Liu je rozcuchaná, má tmavé kruhy pod očima. Zelenka o kousek ustoupí, protože z ní cítí alkohol. Vidíme, že na sobě nemá uniformu, nýbrž jen kapsáče a hnědou mikinu s nějakým nečitelným nápisem.
LIU (stále otráveně): Co chceš?
Zelenka se zatváří trochu udiveně, možná od své kolegyně takové vyštěknutí nečekal. Neváhá však už ani vteřinu a rychle se snaží nastínit důvod své návštěvy.
ZELENKA: Povolali nás s majorem Griffithem na misi ven ohledně…
Liu ani nenechá Zelenku domluvit a rázně jej přerušuje.
LIU: Nikam nejdu.
ZELENKA: Ale tahle mise je…
LIU (křičí): Seru na všechny mise! Co je tohle za život? Mám tu sedět v týhle smradlavý díře a čekat, až mi tam venku někdo prostřelí hlavu? (pauza) Sakra proč to nikdo nechápe? Všichni tu dělaj, jako by se nic nestalo, jako by se šlo na normální obyčejnou misi, pokecat s přáteli, uzavřít obchod… Tohle přetváření… Dyť nám vzali Zemi a kdo s tím kurva co nadělá?!
Záběr na Radka. Je potichu, ale dívá se na stále na ni.
Střih zpátky na Liu.
LIU (nahlas): Mám jít ven a vyskloňovat před hordou křižáků Terra Atlantum, Terrae Atlanti, Terrae Atlanto….?
Liu udělá krok vpravo a otočí se bokem napodobujíc Jaffu mířícího tyčovou zbraní. Promluví křečovitě hlubokým hlasem, který se k ženě jejího vzezření zoufale nehodí. Zelenka stojící mezi dveřmi jen poněkud vyděšeně přihlíží.
LIU (hluboce jako Jaffa): To jsou tři pády, šikmooká, antičtina jich má šest!
Liuin Jaffa napodobí zvuk výstřelu a naznačí ve vzduchu zpětný ráz tyčové zbraně, odfrkne si a narovná se. Doktor Zelenka si posune brýle více na nos, nadechne se, jako by chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslí. Liu se potácivě odebere k posteli, uchopí prázdnou lahev na nočním stolku, přitiskne si ji k ústům a převrátí, aby dopila i poslední kapičku. Pak pohlédne na Radka a s kamenným pohledem nesouhlasně zakroutí hlavou.
Zelenka si povzdechne, mírně pokrčí rameny a otočí se ke dveřím. Pomalu je otevře udělá krok. Naposledy se ohlédne. Kamera se stočí zpět k Liu. Drží v rukou prázdnou láhev a vypadá to, že je psychicky úplně na dně. Z výrazu v jejích očích se dá vyčíst jen naprostá apatie. Zelenka za sebou tiše zavře.
EXT. VÝDEJNÍ CENTRUM ANELE, EAST LONDON, ZEMĚ
Podvečer, slunce už téměř zapadlo za horizont. Vidíme slabě osvětlený sklad, ke kterému přijíždějí čtyři vojenské náklaďáky. Zvuky jsou utlumeny a kamera pomalu jede podél nákladních vozů. První je nacpaný pestrobarevnými krabicemi, ve druhém jsou jen šedé krabice. Třetí obsahuje konzervy se vším možným a posledním je cisterna. Kamera se pomalu otáčí a my vidíme vysokou betonovou zeď chránící výdejní centrum. Z vozů seskakuje rychle deset vojáků, každý je vybavený samopalem R5 se zásobníkem na 35 nábojů. Dva rychle přibíhají k ocelové bráně a pomalu ji začínají otevírat, kamera stoupá a zvuky přestávají být tlumené.
Střih, záběr zblízka na ocelovou bránu, jak je pomalu odtahována. Slyšíme ohlušující rámus a skandování, jen co se brána dostatečně otevře, tak se dovnitř okamžitě nahrnou desítky nedočkavců a bezhlavě se řítí k vojákům a jídlu. Pak se odněkud z megafonu ozval naivní, ale rázný příkaz.
MEGAFON: Zachovejte všichni klid, na všechny se dostane ! Chovejte se spořádaně a nic se vám nestane!
Nezabralo to. Dav se dál řítil k vojákům. Kamera je stále za zády vojáků, vystoupala už asi čtyři metry do vzduchu my vidíme, že před skladem je shromážděno několik tisíc lidí (CGI). V tom zazní výstřely do vzduchu. To už zabralo, dav zpomalil a znovu se ozval hlas z megafonu.
MEGAFON: Nebudu to opakovat! Chovejte se civilizovaně, nebo nic nedostanete!
Tentokrát velitelský tón hlasu zabral a dav se konečně uklidnil, jen zezadu se ještě ozýval tlumený hluk, a začal se hrnout do připraveného koridoru, vedoucí k tolik vytouženému nekontaminovanému jídlu.
Střih na Molea, sedí v kokpitu F-302 Kestrelu a má před sebou na horizontu tmavou siluetu nedalekého skladiště. Je nejasně vidět aktivita davu. Mole otáčí hlavou na stranu.
MOLE: Sakra, tady to vypadá jako na nějakým pitomým jihoafrickým koncertu.
GUMMY (mimo záběr, šum): Jo, ale chybí tu nějaká pitomá kapela. Doufám, že k ničemu nedojde, těch lidí je tam… (pauza) Nějak moc.
MOLE: Já spíš doufám, že se moc nenaštvou, až zjistí, že dostanou od každého jen po jednom kusu. Mě by to teda celkem naštvalo, trmácet se potemnělým městem, kvůli jednomu Kite-Katu a konzervě Rio-Mare.
Střih na Gummyho v jeho kokpitu, scenérie je stejná jako u Mola.
GUMMY: No, tohle jsou lidi z předměstí, ostatní prý ještě mají zásoby.
MURRAY (mimo záběr, šum): Každopádně dneska bude sranda.
ANN (mimo záběr, šum): Pane, máte zvrhlý smysl pro humor.
Gummy se jen pro sebe zamračí. Poslední oranžový záblesk slunce na jeho obličeji zešedne. Začíná noc.
INT. VOJENSKÁ UBYTOVNA, GARO
Kamera opět zabírá místnost Liu jakoby ode dveří, avšak oproti prvnímu se změnila poloha slunce. Svítí více do okna a jeho paprsky jsou teplejší, na pomezí mezi žlutou a oranžovou. Osvětlují zeď nad nočním stolkem. Je pozdní odpoledne a blíží se večer. Liu opět leží v posteli, tmavá deka leží zmačkaná v nohou.
Do podkresové hudby opět vstupují slova z projevu admirálky Ivanovové o „zoufalých opatřeních“. Postupně se přidává i hlas doktora Zelenky, oba znějí s malou ozvěnou.
ZELENKA: Povolali nás s majorem Griffithem… Tahle mise… Liu, otevři…
Bouchání na dveře..Sen ustupuje, hlasy slábnou a ozývá se reálný hlas.
HLAS (zdáli): Doktorko Yulanová, otevřete! Tady major Griffith, potřebuji s vámi mluvit.
LIU (pro sebe): To bylo rychlý…
Kamera se přesouvá na chodbu, vidíme majora Griffitha obstoupeného tříčlennou skupinkou vojáků se zbraněmi. Sám Griffith zbraň nemá.
GRIFITH (hlasitěji): Doktorko Yulanová, otevřete, nebo vám tady mí hoši pěkně zpříjemní podvečer.
Z místnosti nepřichází žádná odpověď. Krátký záběr ukazuje, že Liu už nespí, jen stále leží na posteli a civí do stropu. Kamera se otáčí ke dveřím, které nevypadají zrovna pevně. Okolo zámku jsou omlácené a s hlubokými rýhami do dřeva. Zřejmě se je již někdo kdysi pokoušel násilím otevřít.
Z chodby jsou slyšet hlasy vojáků.
HLAS1 (pobaveně): Ta Číňanka vás asi nechce zrovna vidět, pane.
HLAS2 (rozhodně): Tak ty zkurvený dveře vyrazíme, tohle nemá cenu.
GRIFFITH: Dobře chlapi, po dobrým to s ní asi nepůjde.
Kamera stále sleduje dveře zpříma, když ze zárubní vyletí kovová západka a s množstvím třísek, dveře se prudce rozletí. Záběr se v okamžiku přesouvá do boku a třísky dopadají až k nočnímu stolku a posteli. Liu se prudce posadí a přikrývá se dekou.
Do místnosti vstupuje major Griffith a za ním všichni tři vojáci.
GRIFFITH (žvýká): Zelenka říkal, že vám snad usekli nohy, že s náma nemůžete jít… Hmm… mně připadá, že jsou dlouhý skoro dost.
Voják po Griffithově levici se uchechtl a Liu ho zpražila pohledem vyjadřujícím naprosté opovržení. Nic však neřekla, tak major Griffith pokračoval ve svém monologu.
GRIFFITH (provokativně, stále žvýká): Chtěla jste po včerejšku zase vidět pár mariňáků? Tady je máte. Mě jste asi vidět nechtěla… (pauza) No, já vás taky ne, takovej je život. Takže teď zvedněte vaše křehké pozadí a dovolte nám doprovodit vás na základnu.
LIU (sarkasticky): Budete muset ty gorily vrátit do zoo sám, majore.
GRIFFITH: Bál jsem se, že na mě spustíte čínsky a pak mě zastřelíte tyčovkou. Víte co, nemám čas tady diskutovat. Ještě dneska vyrážíte na misi. Berte to jako rozkaz.
LIU (klidně a s úsměvem): Definice rozkazu: „Rozkaz je příkaz k nějaké činnosti, která má být vykonána a který dává nadřízený důstojník podřízeným důstojníkům“…
Major Griffith se trochu zamračí a na opáleném čele vyniknou letité vrásky. Pokračuje ale klidně a rezolutně.
GRIFFITH (škodolibě): Speciální protokol admirálky Ivanovové: „Pokud se voják nebo civilista v řadách spojenců odmítne podřídit rozkazům pověřených důstojníků, bude tento čin považován za dezerci a podle vojenských zákonů bude tato osoba uvězněna na dobu neurčitou.“
Griffith se otočí na své vojáky a kývne hlavou směrem k Liu. Dva z nich ji sevřou za paže a zvednou z postele i s dekou, kterou doktorka stále křečovitě svírá.
GRIFFITH (sarkasticky): Tak přeci s námi jdete. A to jsem vás chtěl odnést v náručí.
EXT. VÝDEJNÍ CENTRUM ANELE, EAST LONDON, ZEMĚ - VEČER
Chaotické záběry. Dav křičí, skanduje, je očividně nespokojený s příděly, ti, co právě dostávají jídlo se hrnou do korby pro další, vojáci je odstrkávají, tu a tam letí vzduchem nějaký předmět. Napětí vzrůstá a vojáci začínají být nervózní.
Střih zpátky na naše stíhačky, vznášející se pár stovek metrů za výdejním centrem.
MOLE: Já jsem ti říkal, že budou naštvaní, proč zrovna musíme narazit na tu největší chátru.
Gummy zrovna odstrkával nějakého subtilního černocha z korby.
GUMMY: Teda řeknu ti, že tady začíná být celkem horko, myslím, že už tu moc dlou-
Znovu chaotický záběr zblízka na dav. Vojáci se je snaží tlačit od vozů. Ozval se výstřel. Všichni vojáci namířili zbraně do davu a hledali původce výstřelu. Pak se ozval další výstřel z jiného směru a následně křik nějaké ženy. Dav se najednou uklidnil a lidé mohutně lehají k zemi nebo se snaží utéct.
Střih, záběr do Murrayovi kabiny. Vidíme spolu s ním, jak lidé utíkají od výdejního centra, do vzduchu proudí několik jasných výstřelů.
MURRAY (nahlas): Co se tam k sakru děje ?! Desátníku Campbelle, ohlaste se.
DESÁTNÍK (mimo záběr, šum, zmateně): Nevíme, najednou někdo v davu začal střílet.
Střih zpátky do davu, záběr na mladšího bílého desátníka, držícího svou zbraň. Vojáci okolo něho se krčí a míří směrem do davu. Nepřestává těkat očima do davu. Drží si na uchu headset.
DESÁTNÍK: Je jich víc, ale nevíme kde...
Záběr z jeho očí. Další střelba a nějaká žena se skácela k zemi. Mrtvá.
MURRAY (mimo záběr, šum, nahlas): Sakra, všichni opětujte palbu, použijte gumové projektily ! Jenom gumové projektily! Letko, jdeme na to.
Dav nyní už úplně zešílel. Vojáci namířili zbraně a začali střílet naslepo. Lidé křičeli, padali pod palbou na zem, utíkali všemi směry. Najednou padl jeden z vojáků do kopy pečiva a jeho krev se mu roztékala po hrudi. Kamera po celou dobu zběsile těká ze strany na stranu, až se ustálí nad klečícím desátníkem.
DESÁTNÍK: Jsme pod palbou!
Odhodil svojí R5 s gumovými projektily a místo toho vytáhl ostře nabitou 9mm pistoli Jihoafrické armády a míří na muže stojícího se samopalem UZI mezi na zemi se tisknoucími civilisty.
Střih, záběr seshora na celou scénu. CGI. Nad hangár přelétá čtveřice 302 a letí dále dopředu. Záběr prudce zazoomuje dolů na muže se zbraněmi prodírající se ležícími ustrašenými civilisty. Záběr se znovu oddálí a vidíme, že takových jednotek směřujících ke skladu je několik.
MOLE (mimo záběr, šum): Uvidí nás a utečou!
MURRAY (mimo záběr, šum): Desátníku, kliďte se odtamtud. Máme za úkol útočníky eliminovat. Zbraně odjistit.
MOLE (mimo záběr, šum, nadšeně): Zatracený střílení kachen. (pauza) Zaměřuji.
Střih, záběr do Gummyho kokpitu. Dívá se dolů.
GUMMY: Zbláznil ses? Tady střílet nebudeš!
Střih dolů, ozbrojenci už je zpozorovali a začali pálit směrem k obloze. 302 pokračovaly pomalu nad ně. Někteří z ozbrojenců zaklekli, někteří začali utíkat.
Jedna z 302 spustila střelbu railguny. Dvě krátké dávky dolů, padající útočník a zasažení civilisté okolo něho. Dopad projektilů rozvířil prach a zakryl výhled.
Střih, záběr do Murrayova kokpitu.
MURRAY: Desátníku, kdo máte, hoďte tam slzáky a zmizte odtud. Eureko, Mole, vidím utíkající bandity na čtyřech hodinách, postarejte se o ně. (pauza) Gummy, pokropíme spolu ty u brány!
Střih, dolů mezi vojáky naskakující na korby. Posléze poslední z nich odjišťuje granát se slzným plynem a hází ho, jak nejdál může. Dva z náklaďáků startují. Okolí brány se rychle plní slzným plynem a všichni na tom jsou stejně. Nikdo nemá plynové masky.
Střih nad scenérii. Krčící civilisti se snaží odplazit z bojiště a ozbrojenci zmatkují. Snaží se utéct.
Záběr do Gummyho kokpitu.
GUMMY: Mám čistý pole.
Záběr do kokpitu Murraye.
MURRAY: Odhoď bomby na můj povel.
Gummy se zamyslí.
GUMMY: Err, raději ne, civilisti nejsou dost daleko.
MURRAY (mimo záběr, šum): Naším úkolem je eliminovat hrozbu a útočnici jsou příliš roztroušení už teď. (nahlas) Odhoď to!
Záběr seshora na scenérii. Ozbrojenci utíkají skrýt se mezi nízké domy, civilisté utíkají opačným směrem, ale jsou od sebe vzdáleni sotva stovku metrů. Jedna z F-302 vyletí nad ozbrojence, druhá krátce poté pokračuje za ní.
Ozbrojenec se ohledne za sebe a zoufale vbíhá mezi dvě domy.
Dva zvuky odjištění bomb.
Dvě hlasité exploze.
Záběr se noří do bílé záře.
FADE OUT.
---
AKT 2
FADE IN
EXT. RUNWAY, ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON
Je noc, město i základna se noří do tmy. Energii je nutno šetřit na nezbytné osvětlení přistávací dráhy a to je taky jediné, co lze vidět.
Záběr na čtyři F-302 rolující po dráze. Přijíždí k nim dva nákladní vozy z akce v Anele. Murray vystupuje z kokpitu, po přistavených schůdcích sestupuje a divoce gestikuluje k ostatním vojákům.
MURRAY: Jak jste na tom? Kolik zraněných, kolik mrtvých?
V pozadí se z druhého náklaďáku ozval nějaký voják.
VOJÁK1: Tady jsou dva těžce zranění a jeden mrtvý, desátník Jacobs.
V zápětí se ozval druhý voják po boku prvního.
VOJÁK2: Tři lehce zranění, nic vážného. Jsou na ošetřovně.
MURRAY: To nezní dobře… (pauza) Vraťte se do kasáren, já to oznámím majorovi.
Z pozadí přichází Ann. V obličeji byl patrný nechápavý výraz.
ANN (udiveně, nechápavě): Ale... (pauza) Ale co ty lidi tam? Vždyť tam jsou také zranění, to je tam jen tak necháme?
MURRAY: No, to sakra nevím. To ať si rozhodne major Kekana, nechci se o to starat.
Záběr na prvního vojáka před nákladním vozem.
VOJÁK1: Pane, měl byste asi ještě něco vědět.
MURRAY: A to?
VOJÁK1: Do přístavu konečně dorazila vaše Odyssey…
Pohled na Murraye a Ann, jak se na sebe mírně optimisticky podívají.
EXT. ODYSSEY, PŘÍSTAV EAST LONDON
Uvozující CGI záběr na děravou poškozenou Odyssey, z půlky ponořenou do vody, s chybějícím levým hangárem a mírně nakloněnou. V přístavu ani na lodi nesvítí žádná světla, takže loď je sotva rozeznatelná díky slabé měsíční záři.
INT. KEKANOVA KANCELÁŘ, ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON
Jsme zpět v malé místnosti majora Kekany. Zrovna si podává rukou s plukovníkem Piersonem. V pozadí stojí Radha.
KEKANA: Takže jste si připlul pro vaše piloty?
PIERSON: Jo, už jsem slyšel, že je tu máte. Konečně, většina důstojníků dorazí až ráno, opravy lodi začnou zítra, nevíme, jak dlouho se tu zdržíte.
Kekana zvážněl.
KEKANA: Chci po vás záruky, že pokud na tohle město zaútočí, tak ho budete bránit vším, co máte.
Plukovník opětoval Kekanův pohled a klidně mu odpověděl.
PIERSON: V prvé řadě budeme bránit Odyssey, pak tuto základnu. Goa´uldi nemají jiný důvod, proč by měli bombardovat město. Nepřítel zatím zničil jen velké města, East London je nebude zajímat.
Majoru Kekanovi jako by se trochu ulevilo, ale zůstal lehce nervózní.
KEKANA: Každopádně, připravím vám veškerý soupis osazenstva základny, pane.
Pierson se zamyslí.
PIERSON (nechápavě): A to jako proč…?
Kekana chvilku vypadá, že hledá správná slova.
KEKANA: No… Odyssey tady kotví na neurčito, ne? (pauza) Jste tu teď nejvyšším důstojníkem.
Záběr na zděšený Robertův obličej. Major Kekana ale pokračuje a splní plukovníkovi jeho nejtemnější obavu.
KEKANA: Přeberete velení základny, ne?
Záběr končí dlouhým pohledem na Piersonův překvapený vzhled a dlouhým trapným tichem.
INT. ODYSSEY, DŮSTOJNICKÝ KLUB
Stará dobrá místnost z pilotní episody, vlajky na zdech, útulná atmosféra, a to i přesto, že jedna ze zdí nese stopy požáru – je spálená.
Pierson sedí u stolu, shrbený nad stohy papírů od Kekany.
Radha sedí naproti němu a pročítá si další stoh papírů. V místnosti svítí jen jedno slabé světlo na stropě.
Radha se podívá na Piersona.
RADHA: Technicky má pravdu, pane. (pauza) Jste nejvyšší důstojník UNATSEC v oblasti, tohle je základna UNATSECu… (pauza) A Odyssey nikam jen tak nepoletí.
Pierson na moment zvedne hlavu od hlášení a podívá se na Radhu.
PIERSON (flegmaticky): Hmm.
Pak pokračuje ve čtení.
RADHA: Jejich základna zůstala ušetřena prakticky od všech nepřátelských útoků. Nebylo tu nic, co by je mohlo nějak výrazně ohrozit. Máme tu 2 letky stíhacích letounů JAS-39 Gripen. Ty jsou schopné omezených bojů s kluzáky, taky pár 302, pár vrtulníků, určených hlavně k přepravě nákladu. Toť vše, nic, z čeho by se nepříteli naježily vlasy. Ale to se s naším příchodem změnilo. Pokud zjistí, že tu kotví Odyssey, rozhodně to nezůstane bez odezvy.
Plukovník Robert Pierson přestane číst a letargicky, skoro až dětinsky, se na Radhu zadívá.
PIERSON: Jistě, jistě, pokud mají úchylku na starožitnosti.
Pauza.
RADHA (upřímně): Měl byste to velení převzít.
Robert změní výraz a konečně už zostra promluví.
PIERSON (nahlas): Nejsem jejich důstojník! Oni mě nikdy doopravdy jako velícího nepřijmou.
Radha se nervózně opře do žídle. Nadechne se a položí ruce na stůl.
RADHA: To ale ani my ne…
Pierson na ni vrhne znechucený pohled a pokračuje ve čtení.
RADHA: Každopádně, Odyssey potřebuje opravit. Pokud převezmete velení, jen to pomůže opravám.
Robert odsune papíry a nervózně si stoupne.
PIERSON: Vždyť my ani nemáme rozkazy pro případ nouzového přistání na zapomenuté letecké základě uprostřed ničeho…!
Radha změní výraz z přesvědčování na rozčarování.
RADHA (nahlas): Takže jenom proto, že nejsme někde v Severní Americe, je tohle pustina?
Pierson ztichne. Zamyslí se. Ukáže na Radhu prstem.
PIERSON: No… Jsme možná jedinou velkou lodí na Zemi. Neměli bychom trčet tady, ale účastnit se boje (pauza) nebo…
Záběr na Radhu.
RADHA: Nebo odletět?
Kamera snímá oba dva najednou zboku. V potemnělé místnosti jsou jejich stíny podivně dlouhé.
Detail na její obličej.
RADHA: To je to, co máte na mysli? (pauza) Nevíme, jaká je tam venku situace.
PIERSON (ironicky): Hmm, jsem si jistý, že už grilují maso na plamenech hlavního velitelství Goa’uldů. (pauza) A na nás nepočkali!
Krátký záběr na Piersonův až provinilý obličej. Pak návrat na Radhu.
RADHA: Ale myslím, že bychom to měli vzít v úvahu, a to i přesto, že posádka nápad ústupu mimo Zemi nebude mít ráda. Oni tady mají rodiny…
Pierson se znovu posadí.
PIERSON (upřímně): A vy tady rodinu nemáte?
Radha zavře složku a zadívá se na Piersona.
RADHA: Jsem sirotek.
Záběr na nepřekvapeného, ale zklamaného Piersona.
PIERSON: Jo… Já vím.
RADHA: V tom případě vám doporučuju tohle téma opustit dříve, než budete mít zlomenou čelist.
Kamera jde za ním. Robert si stoupne a přejde ke dveřím
PIERSON: Myslím, že vám udělám radost. (pauza) Salutujte veliteli!
INT. AGULHAS, KEKANOVA KANCELÁŘ
Záběr na Piersonovu a Kekanu ruku – podávají si pravačky.
Střih, záběr na oba dva zboku.
KEKANA: Abych řekl pravdu, ulevilo se mi, pane.
Stisk povolí a Kekana si sedne do křesla. Pierson zůstane stát. Na majoru Kekanovi je vidět, že si oddechl. Směje se.
KEKANA: Velíte Odyssey, to je vlastně taková malá mobilní základna sama o sobě, nemyslíte? Jediné, co se změní, je, že máte oblohu nad hlavou a nemůžete nikam uletět.
PIERSON: Jo, (sarkasticky) tohohle jsem si taky už všiml… (pauza) Když dovolíte, oznámíme to zítra ráno.
Pierson se posadí, natáhne se přes stůl ke Kekanovi a zvedne na stole ležící krabičku cigaret. Uměje se a jednu si strčí do pusy.
PIERSON: Můžu?
Kekana jen rozhodí rucema.
KEKANA: Zbylo to tu po plukovníkovi Preezovi, já nekouřím.
PIERSON (šišlá, zapaluje si): Aspoň zbude více pro ostatní. (potáhne, pauza) Snad máte pravdu, ale musíte mi toho do zítřka ještě hodně říci. (vyfoukne kouř) Slyšel jsem, že naši piloti neměli dneska moc šťastnou misi. Máte ve městě problémy?
Kekana zvážní.
KEKANA: Myslíte výdej zásob?
Pierson přikývne.
KEKANA: Zločinci jsou v každém státě, plukovníku. Ale když nastanou takové mimořádné okolnosti jako nyní… (pauza) Myslím, že jediným řešením je stanné právo.
PIERSON: Myslel jsem, že na zajištění města nemáme dost mužů.
KEKANA: Pokud zorganizujeme milice a policii, pokud oslabíme naše hlídky a pokud zpřísníme zákaz vycházení, tak by to šlo. Ale je to jen jedno město z mnoha…
Robert vyfoukne kouř. Místnost se už začíná plnit dýmovou clonou.
PIERSON: Ale je to nejbližší město a předpisy o tom něco říkají…
Robert vstane.
PIERSON: Připravte všechno na zajištění East Londonu. Pokud nebudeme kontrolovat město, stěží můžeme kontrolovat vzduch. (sahá si do kapsy) Tady je seznam věcí, které budeme potřebovat pro opravdu Odyssey. Očekávám, že je na loď dodáte, jak jen to bude možné.
Plukovník odchází z místnosti, ale kamera zůstává na majoru Kekanovi. Začíná číst dlouhý list a jeho výraz se z úlevy mění v překvapení.
INT. VELITELSKÝ BUNKR, AGULHAS
Po dlouhé chodbě jde jenom Mole, kamera je statická a otočí se na Molem. Najednou z Kekanovy kanceláře vyjde Gummy. Mole se zastaví. Gummy v klidu zavře dveře, ale jakmile uvidí Mola, vystartuje k němu. Narazí ho na zeď a chytí ho pod krkem.
GUMMY (hystericky): Co sis to kurva myslel, že děláš !?
MOLE (překvapeně): Co?
GUMMY (hystericky): Dvanáct mrtvých civilistů! Jen proto, že jsi to podělal!
MOLE (nahlas): Zachránil jsem nám život…
Gummy trochu povolí sevření, ale ne o moc.
GUMMY (naštvaně): Kdyby sis nehrál na eso...
MOLE (naštvaně): Kdybych si nehrál na eso, tak nám utečou a udělají to jinde a jindy, copak to nechápeš!?
Výraz v Gummyho obličeji napovídá, že si od Kekany vyslechl informace o misi.
MOLE: Nejsme na pikniku, tyhle věci se stávají!
GUMMY: Měl by sis ujasnit, proti komu válčíš!
Detailní záběr na Gummyho obličej. Je nepříčetný.
MOLE (potichu): V jaké válce jsi to bojoval, Curty? Elitní letka účetních? (pauza) Nechceš mi říct, že tam nikdy neshodili bombu na místo s civily? Že na palubách toaletek se nevozí rodiny?
Gummyho výraz zeslábne.
GUMMY (potichu, důrazně): Tohle jsou naši lidé, tam venku…!
MOLE: Takže jsou lepší než ti mimo Zemi?
Gummy se dále nepříčetně dívá na Mola. Pustí ho a výhružně na něho ukáže prstem.
GUMMY: Možná sis nevšiml, ale zelený letce pořád velím já. (pauza) Ještě jednou si nebudeš dávat pozor na to, kam kropíš, a po přistání tě pošlu ke zdi! Rozuměl jsi?
Gummy odstoupí od Mola. Přátelská atmosféra zmizela. Gummy odchází dlouho chodbou směrem ke kameře.
„EXT.“ GUMMYHO SEN
Je tma. Všude jen temnota. Celou scénu sledujeme z první osoby a slyšíme dech. Postava se rozhlíží po okolí, ale nedokáže nic rozeznat. Udělá jeden opatrný krůček. Nic se nezměnilo. Další krok a další, slyšíme jen klapání po žulové podlaze a najednou z ničeho nic uslyšíme šplouchnutí a objevujeme se po krk ve vodě. Vidíme matně osvětlenou vodní hladinu, kde předtím měla být podlaha, je pouze voda. Všude okolo, kam až oko dohlédne. Postava začíná rychleji dýchat a těká očima ze strany na stranu. Dýchá pořád rychleji a cítí, jak ho něco táhne pod hladinu, začíná panikařit, komicky plácá rukama v marné snaze udržet se nad vodou. Dech se pořád zrychluje, ale nic nepomáhá. Poslední hluboký nádech a hladina se uzavírá. Plynule opouštíme pohled první osoby a kamera se vzdaluje.
Potápějící se člověk je Gummy navlečený v letecké kombinéze. Má zavřené oči a choulí se do klubíčka. Vypadá, že svůj boj vzdává. Začíná sebou třást, snaží se potlačit reflex nutící ho k nadechnutí. Jeho tělo se divoce zmítá ve křečích, které po chvilce ustávají, Gummy se narovnává rovnoběžně s hladinou, avšak několik metrů pod ní, ruce má roztažené, nohy napnuté. Jeho tvář působí klidným dojmem. Oči směřují k chabě osvětlené hladině, ale my se díváme stále na jeho tvář, na které se pomalu objevuje úsměv. Jednou máchne rukama a plave, nebo spíše plachtí, ke dnu, kde dělá elegantní otočku a vší silou se odráží zpátky k hladině, ke které se blíží jako torpédo a ohromnou rychlostí z ní vystřelí.
Stojí sám na můstku Odyssey, záběr zepředu, Curtis stojí před kapitánským křeslem. Od úst mu jde pára. Světla nesvítí.
Střih, podívá se na nohy. Pomalu se vznáší vzhůru. Na můstku panuje stav beztíže.
Záběr zboku, CGI, Gummy letí pomalu k výhledu ven z můstku.
Pohled na okno. Je orosené. Gummy se chytí okraje a setře vlhkost. Venku vidíme kousek tmavě žluté planety. Záběr se posune níže a vidíme oslnivě zářivý prstenec planety – a Odyssey je těsně tímto prstencem.
Střih. Gummy sedí uvnitř své stíhačky, F-302 Kestrel. Je ve vesmíru. Podívá nalevo a vidí zářící Zemi, s obrovským prstencem mraků ženoucím se na sever. Oranžová záře. Kokpit se otřese, stíhačka dostala zásah.
Obraz se divoce zmítá, Gummy bojuje o kontrolu nad strojem. Díváme se zevnitř, jak se v kokpitu otřásá a stíhačka rychle rotuje – co sekundu se v obrazu mihne Země.
Záběr na Gummyho obličej, začíná se smát.
CGI, záběr na záď poškozené 302. Jeden motor je zcela zničen a uniká z něho plyn. Požár trupu vyvrhává do vesmíru tisíce jisker, které oslňují scénu.
Znovu záběr na Gummyho v kokpitu. Obraz jisker se odráží od jeho helmy. Gummy se nepřestává smát, obraz se nepřestává třást. Jisker v hledí přibývá, až…
Střih na jiskry na tmavé noční obloze. Gummy v bílém triku a šedých kalhotách stojí a dívá se na nebe. Obrovský silvestrovský ohňostroj v Sydney. Tamhle je slavná budova Opery!
Je nadšený. S vypětím všech sil odtrhává pohled.
Je na nějaké narozeninové párty, alespoň si to myslí podle výzdoby, ale nevidí žádné šťastné obličeje. Jediné, co vidí, je pouze několik malých, bledých dětí stojících před ním v otrhaných šatech. Na hlavách mají srandovní, pestrobarevné papírové čepice a některé mají frkačky, jako na oslavě, ale jejich oči prosí o pomoc, nic neříkají, jen se smutně dívají na Gummyho. Ten už se nesměje, dělá se mu nevolno.
V tom přichází asi dvacetiletá žena, jedna z těch, kterou Mole postřelil, ve tváři má stejný smutný výraz, plný bezmoci. Je nepřirozeně bledá, avšak má na hlavě čepici s obrovskou zelenou bambulí a v rukách nese nějaký úhledně zabalený dárek. Předává ho Gummymu a usměje se.
Detailní záběr na obdélníkový balíček. Curtis strhává rychle papír.
Záběr na jeho obličej. Směje se, čeká, co to bude.
Znovu záběr na balíček. Serve poslední kus papíru. Uvnitř je fotografie Sydney, v momentu, kdy do středu města dopadá zářivý oranžový puls z orbitální lodi. Stejný jako ten, který zničil New York.
Záběr na Gummyho. Naštve se, skoro až rozzuří, a odhodí obrázek pryč.
INT. UBIKACE PILOTŮ, ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON, ZEMĚ
Gummy už to nemůže vydržet a s výrazem plným děsu se probouzí. Pouze vyděšeně otevírá oči, není ani příliš zpocený. Záběr zepředu. Pomalu si sedá na okraj postele.
Dívá se na rudé digitální hodiny. Je 04:27 ráno. Pod nimi je napsáno 28.02.
Znovu záběr, jak sedí na okraji postele. Gummy pomalu vstane, projde kolem hodin, na kterých je už nápis 05:08.
Curtis vstává pouze ve spodním prádle, tělo zbrocené potem, a jde se opláchnout k umyvadlu. Okolo něho spí ostatní piloti na svých postelích.
Záběr Gummyho obličeje v zrcadle. Spáleniny od Slunce už pomalu mizí, na obličeji zůstává už jen pár jizviček, kdežto na rukou jsou ještě zřetelné pásy spálené kůže.
Střih. Přetahuje přes obličej triko. Na sobě už má maskáčové kalhoty.
Klečí a pevně si zavazuje obyčejné tenisky. Vstává a vychází ze dveří.
Začíná hrát elektrická kytara, jde o pomalé sólo. Styl připomíná pomalejší Hendrixovy songy.
EXT. ZÁKLADNA AGULHAS, EAST LONDON
Curtis vychází ven, prochází kolem kamery a zhluboka se nadechuje chladného nočního vzduchu. Určitě není více než 10 stupňů. Rozhlíží se a kamera s ním.
Záběr na dobře rozeznatelné tmavé kontury zatemněného města. Tmavé věže a za nimi nezvykle jasná obloha a miliony hvězd
Střih na Gummyho, odvrátil pohled od města a vydává se kupředu, směrem k několika mužům sedícím před jedním z hangárů na rozkládacích židlích a lehátkách.
EXT. PŘED HANGÁREM, AGULHAS, EAST LONDON
Curtis k nim pomalu přichází. Jak jde kamera vedle něho, vidíme, že v hangárech za nimi jsou připraveny F-302. Venku sedí několik pilotů a pilotek, také poručík Sam, který vzal Gummyho z nemocnice. Jedním z pilotů je rovněž onen černý pilot, se kterým se Gummy seznámil při prvním vstupu do ubikace. Jeho jméno je Samora Simbine, volací znak Pothat.
Jak Gummy přichází, piloti si ho všimnou.
GUMMY: Brý ráno… Žádná mimořádka?
SIMBINE: Ah, pan Product Placement vstal nějak brzo. (pauza) Já tušil, že ty slzy večer nebyly z únavy, ale ze stimpaku.
Gummy jen letargicky kývne na něho.
GUMMY: Hmm, takže se celou noc nudíte.
Záběr na Simbineho.
SIMBINE: Ale vůbec ne. Tady Sam nám přišel sdělit věc, po které si budeš chtít dát další dávku.
Gummy se zamračí směrem k Samovi.
GUMMY: Nějaký novinky ?
SAM: Nic extra, jen že nám nedovezou zásoby. Skladovací bunkry byly včera večer komplet kompletně vygumovány z mapy.
Curtise tahle zpráva zrovna nepotěšila, přešlápnul na místě a neuroticky si přejel rukou po hlavě. Sam ještě dodal.
SAM: Velení se to dozvědělo před hodinou drátem. (pauza) Pierson z toho pálí jednu za druhou.
Záběr na zamyšleného Gummyho.
GUMMY (pro sebe): Takže už žádný kafe…
Najednou se ozve zvuk prolétajících stíhaček. Gummy se podívá nahoru a kamera s ním. Přes noční oblohu se mihnou dvě F-302, přelétající nízko
