--Jdete po ulici,máte hromadu svých starostí..Díváte se na lidi kolem vás..Někteří už jsou ve své přiopilé náladě a pak ucítíte kdesi zevnitř srdce záblesk..Podíváte se a najednou--ON--...Celý zkameníte a nevíte co říct, co z té podělané pusy,která jindy řekne snad 100 000 slov za jeden den,právě ted nemáte sílu říct cokoli rozumného.

Ale pohled řekne hodně,spíš 2krát více slov než by jste v té chvíli řekli.Ten šimravý pocit,ne.. počkejte to není to zprávný slovo..

To zprávné slovo je Láska..Vzmožíte se oba na obyčejný rozhovor o ničem.Ale kdyby jste nemuseli,tak neříkáte nic a jen si oba užíváte pár chvil a momentů SPOLU...

Hodně známích mi říká že píšu v hádánkách..ale já přesne vím co tím chci říct a ten kdo mě zná nejlíp pochopí o co jde..Sice to nejsou srdcervoucí slova,ale je to písmenko po písmenku,které Mě a tomu druhému vzplyne na pár nejdůležitějších slov..

A tímto chci říct,že si važte okamžiků u kterých cítíte,že jsou pro vás vyjmenčné a něčím jiné...Važte si osob s kterými takové chvilky prožíváte..Já si jich vážím a po těch,no spíš po té chvíli jsem oslepená a nedokážu mluvit,ale psát..

Jedinečnost situací je NENAHRADITELNÁ!!

Miluji tě víc než moje pocity,ale přitom ty seš můj velkej pocit jistoty...

TY jseš moje jedinná budoucnost a vzor..jak pro psaní,tak i pro život...