Pod čínského tisku třicetiletá žena zrovna uspokojovala svého šéfa orálním sexem, když do jejich auta zezadu naboural náklaďák. Náraz způsobil, že žena stiskla zuby... a ukousla svému milenci penis.

Aby byla smůla dovršená, netušili, že vše zdokumentoval soukromý detektiv, kterého si najal manžel nešťastné sekretářky, jenž pojal podezření a nechal ji sledovat.

Jeli do špitálu i s penisem
Detektiv policii popsal, že jen co automobil, který sledoval, zastavil na parkovišti, začal se otřásat. Krátce nato do něj narazil malý náklaďák. Pak se pří ozval příšerný ženský křik, žena zvedla hlavu a on uviděl, že má obličej celý od krve.

Vyšetřovatel nezaváhal a zavolal sanitku, aby odvezla muže do nemocnice. Jeho milenka tam jela s ním, i s kusem penisu, který se v nemocnici muži pokusili lékaři přišít.

Zkušený detektiv přiznal, že něco podobného za svou dlouholetou kariéru ještě nezažil.

Sedmnáctiletá Britka Jamie-Lee Day přiznává, že denně vypije flašku vodky a osm piv k tomu. Než by si koupila něco k jídlu, raději dá peníze za alkohol a chlubí se, že absint pije jako vodu.

Její případ ukazuje, že poslední výzkumy, které hovoří o tom, že případy na alkoholu závislých teenagerů se za poslední roky více než zdvojnásobily, mluví pravdu.

Jamie-Lee z Jižního Walesu už byla zapletena do několika rvaček a kvůli alkoholismu dokonce nebyla schopná dodělat školu. Říká: „Ano cítím vinu, protože potřebuji chlast a než jídlo si raději koupím flašku vodky. Mamka má o mě starosti, takže mi nosí jídlo a pomáhá mi platit účty, dokonce mi nechává peníze na chlast.“

A co s ní alkohol dělá? „Někdy mám chuť se rvát, jindy jen brečím,“ přiznala šokovanému reportérovi z deníku Daily Mail.

Poprvé ve dvanácti
Poprvé alkohol ochutnala ve dvanácti letech. „Mamka mi nikdy pít nedovolila, ale jednou jsme s kamarádkou jejím rodičům ukradly flašku rumu a vypily ji v parku. Chtěly jsme vědět jaké to je, když je člověk opilý. Bylo to strašné, domů jsem se doplazila po čtyřech. Když jsem konečně dorazila, zvracela jsem. Mamka měla starosti. Druhý den mi bylo hrozně zle,“ vzpomíná na své první setkání s alkoholem.“

Ale tento hrozný zážitek ji od alkoholu neodradil. Pila dál a když jí bylo patnáct, začala pravidelně pít tvrdý alkohol, protože po něm byla rychleji opilá.

Měla stále větší problémy, ale odmítá, že rvačky a následné problémy s policií v opilosti by byly její vinou. „Lidé si mě dobírali, protože jsem byla opilá, tak jsem se začala rvát. Nebyla to moje chyba.“

Flaškou přes hlavu
Jenže její problémy se neustále zhoršovaly „V únoru jsem se probudila v nemocnici. Všude kolem byla krev. Vůbec nevím, jak jsem se tam dostala. Mamka u mě seděla a brečela. Někdo mě vzal lahví přes hlavu. Přátelé měli starost a odvedli mě do nemocnice. Měla jsem strach a řekla si: Už nikdy víc. Brzy mě propustili a já zase začala pít vodku.“

Příběh Jamie-Lee zatím nemá šťastný konec a je otázkou, zda při tempu, jakým se ničí, nějaký šťastný konec může mít. Možná jednou najde pevný bod v životě, o který se bude moci opřít a najde rovnováhu bez pomoci flašky.

Není sama
Vědci říkají, že za zvyšující se spotřebou alkoholu u žen může jejich rostoucí nezávislost, větší tlak na utrácení i to, že stále více žen žije samo. Ženy jsou navíc mnohem častěji tajnými pijáky, pijí doma, aby o tom nikdo nevěděl.

Studie také zjistila, že ženy, které jsou svobodné, odloučené nebo rozvedené pijí spíše nad doporučený limit, než ženy vdané nebo bydlící s přítelem. Ano, známe ženy, které si s partou vyrazí za zábavou, ale také známe případy žen, které pijí doma poté, co přijdou unavené z práce, nebo je unavila péče o děti.

Podle dotazníků si to totiž myslí naprostá většina lidí. Mobil je zkrátka nezbytnost současného lidstva. Kdo ho nemá, je považován za exota.

Mění životy
Podle výsledků ankety celá čtvrtina lidí věří, že mobilní telefon změnil zásadně jejich životy. Nejvíce příznivců této technologie je pochopitelně mezi mladými. Dvaačtyřicet procent lidí mezi 16 a 24 lety je zásadně ovlivněno právě mobilem.

Dotazník byl sestavován oblíbeným spotřebním magazínem witch.co.uk. V těsném závěsu za mobilem skončil notebook a MP3 přehrávač.

Digitální fotoaparáty a GPS navigace rovněž potvrdily rostoucí popularitu. Umístily se na čtvrtém, respektive pátém místě.

Televize už neletí
Obsazení dalších pozic je poměrně předvídatelné. Na šestce nesmí chybět DVD přehrávač, následuje pračka, mikrovlnka či herní konzole.

Pokud se ptáte, kde je televize, která by ještě před několika lety jistě skončila na předních příčkách, musíme odpovědět, že se umístila až na devatenácté příčce.

Ne všechny lidské vynálezy ale naše životy opravdu zlepšují. Například lázeň na nohy byla ohodnocena jako nejzbytečnější ze všech.

Jen o něco málo hůře dopadly elektrické krájecí nože, odšťavovače na pomeranče či přístroje na výrobu vlastního chleba, případně zmrzliny. Řada lidí je sice má, ale používá je zcela výjimečně.

Neuvěřitelné množství
Telefony jsou ale skutečně nezbytné. A nejen pouze jako přístroje, které vás udrží na příjmu. Jeden z dotazovaných například vypověděl: „V mobilu mám celý adresář, všechny kontakty, kalendář i programy na synchronizaci s počítačem.“

Mobilní telefon je zcela jistě jedním z celosvětově nejrozšířenějších přístrojů. Na světě už je přes 3,3 miliardy exemplářů. V České republice vychází jeden mobil na člověka.

Důkazem toho, že je o mobily opravdový zájem, jsou například fronty, které byli lidi ochotní vystát, aby dostali jeden iPhone 3G.

„Zapomeňte na televizi a herní konzole, mobily mění lidem životy. A ty multifunkční, jako iPhone, stojí za to, aby na ně lidi stáli fronty kolem celého bloku,“ říká editor stránky Jess Ross.

Jsou totiž zároveň ohroženi zvýšeným rizikem vzniku Alzheimerovy choroby.

Švédští vědci zveřejnili výzkum, podle něhož manželství i život "na hromádce" snižuje pravděpodobnost tohoto onemocnění na polovinu. Podle nich je toto zjištění při stále rostoucím počtu rozvodů v západní Evropě velmi znepokojivé.

Výzkumníci sledovali 1449 osob, u kterých zjišťovali, v jakých vztazích žijí ve středním věku. A o 21 let později se s nimi sešli znovu. Ukázalo se, že ti, kteří žili v partnerském svazku, byli méně náchylní k demenci.

"Život v páru je normálně jednou z nejintenzivnějších forem sociální a intelektuální stimulace. Naše studie poukazuje na jeho výhody," vysvětluje vedoucí studie doktorka Krister Hakansson.

Osamělí lidé ale nemusí hned upadat na duchu. "Je mnoho dalších způsobů, jak redukovat riziko demence," uklidňuje Susanne Sorenson z Alzheimerovy Společnosti. "Nejlepší je pravidelné cvičení, středomořská dieta a nekouřit."

Lucy Lanelly bylo jen 12, když podstoupila první potrat. Ona se sice snaží své vzpomínky potlačit, na co ale nezapomene, jsou slzy hanby její matky z toho, jak se na ně díval nemocniční personál, když dorazily na soukromou kliniku a oni zjistili věk pacientky.

Nepamatuje si, zda se bála zákroku, ani jaké byly její pocity. Jen jak se cítila provinilá kvůli matce. Když se pak probudila z narkózy, chtěla jen jedno, zapomenout, že vůbec kdy byla těhotná.

„Nic jsem nechápala,“ vzpomíná, „matka o všem rozhodla, ale bylo dobře, že jsem to udělala. Nikdo neuvažoval o tom, že bych si to dítě mohla nechat. Ani já jsem to nechtěla, byla jsem příliš mladá na to, abych vychovávala dítě.“

Ale ponaučení si ze své zkušenosti odnesla jen malé, protože do šestnácti udělala další tři „chyby“.

Potřetí šla s babičkou
Druhé přerušení těhotenství prodělala ve třinácti a o vše se opět postarala její matka, která pracuje jako zdravotní sestra u duševně nemocných lidí. Ta díky své nevyzpytatelné dceři, která ignorovala její veškeré rady, zažila několik zoufalých chvil, kdy na potratové klinice seděla u postele dcery.

Potřetí Lucy otěhotněla v patnácti. Byla tak vystrašená, že o tom nedokázala říct své matce. Na potrat ji tentokrát doprovodila babička, která o dvou předchozích potratech nic netušila. Poslední potrat si už zařídila úplně sama a nikomu o ničem neřekla.

Je přesvědčená, že se pokaždé rozhodla správně a ani po čtyřech potratech nemá žádné emocionální problémy. Vzhledem k tomu, že je tak mladá, neuvědomuje si, jaké škody mohly zanechat na jejím těle čtyři potraty.

Nyní je jí osmnáct a je zasnoubená s Jackem, kterému je dvacet. Ze školy odešla v patnácti, nemá žádnou kvalifikaci, práci ani plány do budoucna. „Jasně, první těhotenství byla chyba, ale můžu říct to samé o těch třech ostatních? Když se vám to přihodí před šestnáctými narozeninami, nemáte vůbec páru, co se děje,“ vysvětluje Lucy.

Pokračuje: „Stále neznám odpověď. Nelituji těch přerušení, protož jsem byla příliš mladá na to, abych měla dítě. Ale lituji toho, že jsem měla sex, než jsem byla dost dospělá na to, abych to plně docenila.“

„Teď už chápu, že musím být zodpovědná a jak důležitá je antikoncepce, ale ve 12, 13 letech jsem byla příliš mladá, abych tomu rozuměla,“ dodává.

Zodpovědná dcera
Před rokem Lucyina matka náhle zemřela, bylo jí jen 39. Lucy teď vychová svou šestiletou sestřičku. Chtěla by, aby jí mohla dát hezké a bezpečné dětství, a snaží se jí nahradit matku.

I když Lucy může mluvit bez emocí o svých čtyřech potratech, když vzpomíná na rodiče, slzám se ubránit nedokáže. Manželství rodičů se rozpadlo krátce po jejím narození a do jejích jedenácti ji vychovávala její babička. Rodiče skoro nevídala. Otec pracoval na dráze. Matka byla hodně ambiciózní a studovala na universitě. „Když jsem byla malá, nechápala jsem, proč nemůžu být s mamkou a taťkou,“ vzpomíná na těžké dětství.

V jedenácti konečně začala žít se svou matkou, protože ta dokončila svá šestiletá studia. Tenkrát se matka začala stýkat se svým sousedem a Lucy na něj velice žárlila. Chtěla matku jen pro sebe. „Viděla jsem, že matka se svým mužem spí a chtěla jsem být jako oni, dospělá.“

Poprvé se milovala s patnáctiletým chlapcem ze sousedství. A hned otěhotněla. Nechápala, co se s ní děje. „Neměla jsem žádnou sexuální výchovu, ani ve škole, ani doma. Matku vůbec nenapadlo, že bych mohla sexuálně žít, vždyť mi bylo 12.“

„Když mi začalo být špatně, zeptala se mě, zda jsem neměla sex. Bála jsme se, a tak jsem lhala,“ vzpomíná na první těhotenství. „Tak mě vzala k doktorovi a ten zjistil, že jsem těhotná. Matka byla v šoku. Po potratu si se mnou sedla a vysvětlila mi, že se sexem musím počkat, dokud nebudu mít svého chlapce opravdu ráda.“

Druhé, třetí a čtvrté těhotenství
Jenže ve třinácti otěhotněla s 19letým mladíkem, kterého poznala na večírku. „Pila jsem vodku, takže jsem byla hrozně opilá a vůbec nic jsem si nepamatovala.“

Pak jí začalo být špatně, vše bylo stejné a já věděla, že je zase těhotná. Hrozně se bála jít za matkou, ale nakonec se přiznala. „Strašně se rozčílila, byla v šoku a hrozně na mě křičela.“

Dcera jí nadávky vrátila: „Řekla jsem jí, že byla hrozná matka a že za to může ona. Pak jsem se cítila hrozně. Zklamala jsem svou mamku podruhé.“ Pak se Lucy dva roky stranila kluků. Změnila přátele a dva roky neměla sex. „Chtěla jsem aby se vše vrátilo do normálu.“

Alkohol, sebevražda, rozkol
V té době se také narodila její sestra a matka dostala poporodní deprese. Navíc matka začala pít a přišla o práci. Krátce nato se jí rozpadlo manželství. Lucy začala mít jiné starosti než kluky a zábavu. Starala se o sestru i o matku.

„Máma se snažila přestat s pitím, šla i na kliniku ale spadla do toho znova. A já myslela, že je to kvůli mně, jak jsme se před tím chovala,“ vzpomíná Lucy. Pak se matka pokusila o sebevraždu.

Protože byla její matka byla psychicky na dně, neřekla ji Lucy, že je znovu těhotná. Tentokrát to bylo se sedmnáctiletým přítelem. Chodili spolu dva měsíce, něž se spolu poprvé milovali. „Pamatuji si, jak se na mě rozzlobil, když jsem mu řekla, že jsem těhotná.“ Byla ve čtvrtém měsíci, když šla s babičkou na třetí interrupci.

Když jí bylo šestnáct, potkala svého současného snoubence. Matka byla šťastná, že má vážnou známost a nechala jí, aby se k němu přestěhovala. Jenže Lucy náhle otěhotněla počtvrté. S Jackem se rozhodli, že nejsou na dítě připraveni a tak šla zase na potrat.

„Jack věděl o mých předchozích potratech. Nevyčítal mi to, ale byl z toho smutný. Mrzelo ho, že jsem měla muže před tím, než jsem potkala jeho. Teď mě to mrzí taky,“ uzavírá svůj příběh Lucy.