Jak si vybíráme muže?

Psycholog a manželský poradce Petr Šmolka tentokrát o tom, co se nám ženám doopravdy líbí na mužích a co muži oceňují na nás. Tak schválně...

„Kam dala oči?“, „Co na ní viděl?“ – každý z nás se už určitě někdy k podobnému výroku uchýlil, nebo se jej alespoň v duchu dopustil. Je hloupé, když se ony zlovolné věty časem obohatí o zdánlivě podružné slůvko: „Kam jsem dala oči?“, „Co jsem na ní viděl?“, „Proboha, proč! Proč zrovna já!?“. Láska je údajně slepá, možná ano, zamilovanost však zcela jistě. I to slepé štěně či nevidomý králíček však po pár dnech prohlédnou. Ne tak my!

Mnohým z nás vydrží slepota zamilovaných až příliš dlouho – o to vyděšeněji pak můžeme po čase zírat, co že se to vedle nás vylíhlo za prapodivnou existenci. Ne dost na tom! Nedávno se jakýmsi potměšilým vědcům podařilo prokázat, jak si žena v období ovulace (tedy zvýšené plodnosti) volí zcela jiné partnery než jindy. Když zmatek, tak ať je pořádný! 

Pravidla - existují nějaká?

Přesto snad alespoň nějaké zákonitosti platí. V zásadě jsou dva typy partnerských voleb – narcistická a komplementární (doplňková). Převládá-li první z uvedených typů, volíme partnery dle podobnosti s námi. Přitom nejde jen o podobnost zájmů, hodnot a názorů. Ve druhém případě pak naopak hledáme někoho, s kým bychom se mohli dobře doplňovat. Kdo má něco, co nám schází.

Připustíme-li však, že partneři by si měli být navzájem natolik podobní, aby si mohli rozumět, a zároveň i natolik odlišní, aby se mohli milovat, pak by byl zřejmě nejvhodnější mix obou typů voleb. Vše ovšem komplikuje ještě jedna další zlotřilost.

Zatímco na počátku vztahu nám některé partnerovy charakteristiky mohou vyhovovat, při delším soužití nás ty samé mohou přivádět k šílenství. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí třeba ženami tak ceněný partnerův smysl pro humor. Na čas jistě dobré! Ale mít doma věčně vtipkující monstrum je samo o sobě hrozné!

Který je ten nejvhodnější?

Pokud jste čekali nějaký výčet pro soužití vhodných a méně vhodných mužských a ženských charakteristik, pak jste asi dost zklamáni a zklamány. Nápadně by se totiž podobal nošení sov do Athén – nutně by se omezil na obecné proklamace. Jako, že je lepší mít partnera upřímného než prolhaného, pracovitého než lenivého, tolerantního atp.

Inspirovat bychom se přitom mohli ještě i u lidových mouder typu „někdo holky, jiný vdolky“. Aby se vše ovšem jen dál zkomplikovalo, tak jsou i tací, kteří by si docela s gustem dali jak ty holky, tak ty vdolky…! Více byste se dozvěděli v knížce „Výběr partnera pro nezadané i zadané“ – spáchal jsem ji asi před třemi roky v nakladatelství Grada.