P.O.D. | kapelky
Vznik kapely
Píše se rok 1992, na předměstí San Diega se scházejí dva kámoši, Marcos (kytara) a Wuw (bicí), aby se zdokonalovali ve hře na své nástroje. Občas je navštíví Wuwův bratranec Sonny, který se k nim přidává jako zpěvák. O rok později se ke kapele přidává basista Traa a na světě se zrodila nová ″nu-metalová″ kapela s názvem P.O.D.
Název kapely
Přestože kapela hraje tvrdou hudbu, ve skutečnosti však v tom, co dělají, nenajdete žádné negativní emoce. Ve skutečnosti jsou její členové hluboce věřícími křesťany, kteří své duchovní hledání berou velmi vážně a distancují se od všech náboženských fanatiků. ″Když přišel čas dát dohromady kapelu,″ říká Wuw, ″nebylo pochyb, že by měla hrát hudbu inspirovanou Kristem.″ Již samotný název kapely o tom vypovídá, přišel od Wuwovy ženy. Pracovala v bance a řekla: ″Proč se nejmenujete Payeble on Death? Je to termín z bankovnictví a označuje dokument, který přisuzuje vše, co po někom zbylo, někomu jinému jako závěť.″ Řekli jsme: ″Jo, to je jako to, co Ježíš udělal s našimi hříchy. Usoudili jsme, že se nás lidi budou ptát, co znamená náš název, a to bude výborný začátek pro rozhovor o víře.″ Sonny k tomu dodává: ″Každý život je vlastně směnka na správná rozhodnutí a jeho hodnota se pozná až úplně na jeho konci.″
Cíl kapely
Nastupuje tvrdá dřina, která je zúročena, když jsou pozváni, aby jeden ze svých prvních koncertů odehráli jako předkapela Face to Face a následuje další s Green Day. Pak už mají dveře hudebního světa otevřené dokořán. Skupina ale nevidí svou budoucnost jen jako možnost dosažení osobních úspěchů, ale jako působení na životy mladých. Proto P.O.D. absolvuje někdy až 150 koncertů ročně. Hrají na fesťácích, ve skejt parcích, v mládežnických klubech, kavárnách, kolejích… Po koncertech většinou debatují se svými posluchači o jejich problémech, jako jsou rodiče, škola, vztahy. Prostě o čemkoli, co mladé trápí. Wuw říká: ″Tohle je to, o čem ta hudba je. Je pro nás čest být ve spojení s mladými lidmi. Můžeme hrát hudbu, která se nám líbí. Je to nejlepší způsob, jak si zařádit a zbavit se agrese. Ale když píšeme naše písničky, není to agrese, kterou chceme předat světu, ale láska, kterou chceme ukázat. Chceme lidem zpívat nové písničky. Agrese, kterou slyšíte v naší hudbě, je vášeň pro našeho Boha.″ A Sonny k tomu dodává: ″Nechceme, aby se lidé při poslechu našich písní cítili nějak sklesle nebo deprimovaně. Kolem nás je spousta kapel, které dělají skvělou muziku, ale po jejich poslechu propadnete depresi a uvědomíte si to svinstvo kolem. My naopak chceme, aby lidé z našich koncertů odcházeli a říkali: Cítím se skvěle!″
