0Matt0

Rozhodl jsem se, pro zvýšení čtivosti mého blogu psát nějaký příběh na pokračování.Doufám, že se vám tyto povídky budou líbit:)

V malebném městečku, uprostřed černých hor, na rohu náměstí, v rohu krámku s řezbami, na dřevěné židličce seděl pan Sebastian Verb. Táhlo již k odpoledni a pan Sebastian se nudil. Do jeho krámku mnoho lidí nepřišlo, protože jeho řezby byli sice krásné ale moc drahé. Seděl klidně na židli, lokty opřený o pult a drbal si ruce. Vedle něj stála na pultě stříbrná zdobená kasa. Pan Sebastian ji několikrát za den otevřel a upřeně hleděl dovnitř. Po chvíli si povzdechl a zavřel ji. Dny plynuly a jeho obchod nikdo nenavštěvoval. Přesto pan Sebastian chodil svědomitě do obchodu a měl v něm řádně uklizeno. Až jednoho dne, když opět pan Sebastian seděl na své dřevěné židli, prošla kolem obchodu žena v bílém plášti s kožíškem u krku. Pan Sebastian ji zahlédl a vyběhl z obchodu aby si ji prohlédl. byla krásná, nesla se jak laň na vysokých podpatcích a její dlouhý bílý plášť za ni ladně vlál jako by jej neslo tisíc kolibříků. Pan Sebastian se zasnil, nikdy tak krásnou ženu neviděl. Rozhodl se, že ji osloví. Rychle pozavíral krám a spěchal za ní. Žena ladně kráčela podloubím, ale ať pan Sebastian šel sebevíc rychleji, nemohl ji dohonit. Žena se nenávratně vzdalovala.Pojednou žena zastavila. Přímo před ní zastavilo sněhově bílé auto, z kterého vyběhli bíle oblečení lokajové otevírajíc dveře. Žena vstoupila do auta a odjela. Pan Sebastian zůstal stát jako opařený. Došel až na místo, kde žena stála naposled, a rozhlížel se. Na zemi v mramorových dlažebních kostkách zůstaly černé otisky jejích střevíců a u nich lístek, na kterém stálo: ,,V bílém plášti ani smrt nechodí" a podpis Anabel. Pan Sebastian lístek přečetl několikrát a zahleděl se ulicí kudy žena odjela....Uvidí ji ještě někdy? Co znamená vzkaz na lístku? Pokračování příště:)

Autor: 0Matt0 dne 03.Leden 2010 v 00:11 |