Procházka samotou.... | Filozofování o životě
Kráčím samotou, nevím kam...Život nabírá pomalý spád...Je ticho, klid...
V poslední době hodně přemýšlím o životě, jeho strastech a útrapách. Může Vám přijít, že všechny články, které jsem napsal, se týkaly života, a že vlastně každý kdo píše, píše o štěstí, smutku, zklamání, prohře, výhře, lásce, nenávisti, bolesti, zármutku, změnách, samotě...Ano..Každý žije život tak jak si myslí, že je to podle něho správné. Každého z nás potkává to samé, někoho dřívě, někoho později, střídání jako na houpačce. Proč vlastně přemýšlíme chmurně? Mě osobně v poslední době chybí upřímný a z lásky myšlený dotek ženy. Dokázali bychom vůbec žít bez opačného pohlaví? Já myslím že nikdy. Postupem věku a to nemyslím, že jsem nějak příliš vyzrálý a inteligentně na výši, přicházím na to, že být s někým ve vztahu, mít se na koho těšit, prožívat s ním dobré i zlé je pro mě velmi nepostradatelné. Chybí mi láska řekl by někdo...Ano, už i já to vím..Někdy je člověku tak smutno z té dlouhé a temné samoty, že začne přemýšlet...Přemýšlet o životě, jeho strastech a útrapách. Vím, že tento článek je hloupý, ale vypsat se je jen očista každodenního stresu...ne?:)
