Vzpomínáš na ty krásná slovíčka,
co jdou po sobě jak basnička?
Jak jen zněly a jak krásná byla?
Obě moje oči se mi z nich teď orosila.

Vzpomínám si na ně teďka matně,
když říkám času "Prosím vrať se!"
A čas se mi jenom posmívá,
"Mě neporučíš" ve smíchu říká.

V uších zněji mi ta krásná slova,
tak posílam Ti je zas a znova:

"Milovat neznamená jen mit rad,
milovat je věřit a pravdu znát.
Milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozveselit duši i srdce."

A když po tvářích mi teďka slzy tečou,
chci aby jsi veděl že mé srdce pro tebe hoří láskou věčnou. ...

^{(pro Staníka)}