Tenhle zápis jsem nedávno odevzdal jako úvahu na téma přátelství.Hádejte co jsem z tý slohovky dostal, a nebo spíš jaký hodnocení by jste tomu dali a napište mi to dolu do komentů.Fakt za to budu rád

            Je těžké vyjádřit,co jsou to přátelé.Přátele si nevybíráte jen tak jako housky v obchodě.Jsou to lidé,kteří vám,nejdřív jako neznámí,zkříží cestu a pak je už jen na vás,jestli je necháte jít dál a nebo už s nimi zůstanete.Přítel je takový člověk,kterému můžete věřit,vážíte si ho,máte si mezi sebou co říct.Je proto mnoho vyjádření,a v dnešní době už jsou mnohé z nich jen pouhopouhé fráze ale i ty jsou pravdivé.Je to osoba,kterou si pustíte do své blízkosti, do svého srdce a do svého života.Záleží na nás, jaké přátele si vybereme,s kým se budeme bavit, s kým budeme trávit volný čas a kým se necháme ovlivňovat. A přátelé vás bezpochyby ovlivňují. Je jedno jestli dobře nebo špatně, ale ovlivňují.Jsou to prostě lidé, kteří vám přirostou k srdci,  prožíváte s nimi skvělé chvíle a cítíte se s nimi šťastní.S přáteli zkrátka nejste z donucení ani proto,že jeto důležité, ale proto,že jste spokojení v jejich blízkosti a oni ve vaší také.

         Co je to vlastně přátelství?Je to něco, co cítíme, něco abstraktního, stejně jako třeba strach, radost, nebo lásku.A stejně tak je to výjimečné a jedinečné.Za život se dá prožít nesčetně mnoho přátelství.Ale jen tak málo, že by jste je spočítali na prstech obou rukou a možná o trochu víc, jich bude takových, že na ně nikdy nezapomenete a ty vzpomínky se budou vracet pořád a pořád dokola.Takovéto přátelství je krásné, i když už třeba skončilo,ať proto, že každý šel svou vlastní životní cestou a tyto cesty se už nikdy nezkřížily, nebo i když jste se rozešli vezlém.Stejně na to budete vzpomínat v dobrém, třebaže si to nebudete chtít připustit.Ty krásné vzpomínky a zážitky už vám nikdo nevezme a budou se stále vracet. Všechno to začíná už v dětství, přicházejí první přátelé,kamarádi,známosti.Ale teprve až když si člověk uvědomí, co je to to přátelství a pozná ho, začne si toho vážit a začne si vážit i přátel, protože to je v přátelství nezbytné, vzájemný respekt a důvěra.A je těžké nacházet společnou cestu, když tam ta důvěra chybí,nebo je neopětovaná.

       Jde to dohromady?Láska a přátelství?Kde jsou vlastně ty hranice mezi láskou a
přátelstvím?Myslím,že hranice pro tyto dvě věci neexistují.Láska totiž může vypadat
na první pohled jako přátelství a přátelství může naopak vypadat jako láska.Často se
stává že přátelství přejde v lásku a je hodně individualní jak to dopadne.Může to být
moc hezký vztah,který vydrží dlouho a nic ho nepřekazí.Také se ale stává že láska vyústí v nenávist a oba jsou pak z toho nešťastní.Nebo přichází v úvahu třetí, poměrně nepříjemná, leč na jednu stranu dobrá věc.Tou věcí myslím neopětovanou lásku.Jestliže je přátelství dobré, nic se tím nezkazí.Pro zamilovaného to bude velmi těžké a složité období, kterým bude muset projít alei k přátelství patří slzy a zklamání.Někdy je to tak,že si to ten člověk neuvědomí, že by ta láska mohla být opětována, a tak to radši drží v sobě a dělá jako že nic, i když se trápí.Snaží se toho zbavit, přestat milovat, brát toho druhého zase jako přítele a zapomenout na to.To ale tak lehce nejde.A nejde to ať děláte co děláte.Mozek a srdce jdou totiž ruku v ruce,pokud se jedná o přátelství, ale jak jde o lásku, mozek se vytratí.Je to pak ještě horší, říci to všechno až později  a zjistit, že to vlastně mohlo být všechno úplně jinak.Takovéto ,,chyby‘‘ se ale stávají, jsou lidské a ke vztahům patří.No když bych to chtěl říci jednou větou,řeknu jen že není těžké zamilovat se z přátelství,ale stát se potom zpět přáteli je už velmi těžké.

I když je přátelství sebelepší, přicházejí chvíle kdy se hádáte, nebavíte se,jste jeden bez druhého.Je to určitě dobré, protože po každé bouřce je pak čistší vzduch.Takové,,bouřky‘‘ musí být ovšem jen ojedinělé a ne každý druhý den.To už svědčí o něčem jiném a může být těžké na ten problém přijít.Takovým důvodem může být právě ztráta důvěry.Když vás přítel zradí, není pak lehké zapomenout na to.Nikdy už na tonezapomenete, i když se budete tvářit jako že nic, protože máte toho člověka rád a odpustíte mu.Ale ztratíte k němu důvěru a začnete si říkat:,,Odpustil by mi on to samé?‘‘, ,,Udělal by pro mě to samé co já pro něj?‘‘, ,,Můžu se mu bez problému svěřit s tím,co mě trápí?‘‘.Je pak na tom druhém, jestli vám chce dokázat, že je mu to opravdu líto, a chtěl by to napravit, získat si zpátky ztracenou důvěru.Tato situace má mnoho konců a ne všechny jsou dobré.Další, hodně ošklivá věc, kterou lidé nesnáší je přetvářka.Co může být horšího než falešný přítel ,někdo kdo si s vámi vlastně jen hraje a jako přítel se jen tváří.Nebo toho druhého zklame, ublíží mu, a pak dělá jako by se nic nestalo.V tomto případě určitě nemá cenu pokračovat v jakémkoliv přátelství.To už je snad lepší přátele nemít, nežnechat se takto zesměšňovat a ponižovat.

Přátele si také najdete v různých skupinách a partách.Máte tam společné zájmy,společné názory,prostě více stejně dobrých přátel najednou.Skupinky se tvoří všude.Třeba i málokterá třída na jakékoliv škole,bude držet plně pohromadě,ale spíš tam bude víc skupin.Nezáleží na tom jestli jsou to dvě skupiny,přičemž jednu z nich tvoří jen tři lidé a tu druhou třicet.Už to pořád není celek.A skupinky se tvoří i ve skupinách, a v těch se zase tvoří skupinky, až to dojde zase ke dvěma lidem, kteří si budou nejlépe rozumět a ikdyž  budou ,,členy‘‘ mnoha dalších skupin,stejně tady bude jeden pro druhého. 

Na závěr bych chtěl už jen říct že mít přátele je něco krásného,co vám ulehčí a zpříjemní život a i když vám ho mnohdy i zkomplikuje, vždy to dokáže bohatě vynahradit.Važte si proto přátelství co možná nejvíc to jde, važte si přátel, a buďte rádi, že je máte.

                                             Gratuluju že jste to dočetli