Tento příběh se začal odehrávat v době, kdy panoval měsíc listopad (rok 2007). Každý listopadový den bylo zamračeno. Pršelo. Poté, když na chvilku vysvitlo sluníčko, se na zemi třpytilo listí od kapiček deště.

V tomto příběhu hraje hlavní roli chlapec a dívka. Chlapec se jmenoval Petr a nemohlo mu být více než 17 let. Dívka se jmenovala Lucka. Byla o něco mladší než chlapec. Právě v listopadu slavila své 15. narozeniny. Dívka i ten chlapec chodili do divné party, která se každý den scházela v parku. Ti dva se znali jen od vidění právě z té party. Vlastně se viděli asi jen 2x.
Začalo to tím, že Lucka hledala někoho, komu by mohla věřit, komu by mohla říct všechno. Hledala oporu, průvodce životem. Právě v den svých narozenin jela ráno k doktorce. Nebylo jí dobře. A v to ráno ho viděla.Toho chlapce,kterého vídala s tou divnou partou.Zdál se ji divný.Skoro nemluvil.A když něco řekl,tak jen při příchodu či odchodu.Když Petra viděla z autobusu při cestě k doktorce najednou se jí do očí nahrnuly slzy.Nevěděla proč.Celý den na něj potom musela myslet.Co den,přímo měsíc.Když se večer přihlásila na ICQ ,byl online.Nevěděla jestli mu má napsat,protože si nikdy nepsali,skoro o sobě ani nevěděli.Ale přeci jenom mu napsala,riskla to.Chvilku si psali.Byl to zajímavý rozhovor, ale ona věděla,že je to on,který ji pomůže ze všech problémů.Na konci večerního rozhovoru po ICQ ji napsal:,,Musím jít,jdu se podívat za přáteli na hřbitov!‘‘ Lucka se lekla. Nevěděla co se děje. Od té doby o něj měla strach,přitom ho skoro vůbec neznala.Po tom rozhovoru o něm asi týden neslyšela.Měla strach, co se stalo.Přátelé ji uklidňovali, že to on občas dělá. Zmizí a nic neřekne. Ale ona se o něj přece jenom bála. Po týdnu, když se objevil na ICQ byla šťastná. Byla šťastná, že se mu nic nestalo.Znovu mu napsala a domluvili se, že spolu zajdou ven.Dali si sraz na vinici, kde to měl Petr rád, ale Lucka měla na to místo špatné vzpomínky, kvůli bývalému příteli. Ale co by pro Petra neudělala. V ten den, kdy se měla sejít s Petrem, měla jít na clogging(americký step), ale proto, že tak strašně chtěla jít ven s Petrem, tak na clogging radši nešla. Když se sešli, zašli na hřbitov blízko vinice. Petr si sedl ke zdi na hřbitově a začal si číst knihu. Lucka na něj jen koukala a byla šťastná, že je s ním venku.Po projití hřbitova prošli přes vinici a šli se podívat do hospody,která je nedaleko parku, kam chodili s tou divnou partou. V hospodě chvíli poseděli, popovídali s pár přáteli a poté se šli podívat do toho parku, kam chodívá jejich parta. Bylo tam pár lidí, které znali. Petr s Luckou tam s nimi seděli a povídali si. Asi po hodině už tam zbyla jen Lucka, Petr a klučina jménem Michal. Když už se stmívalo Lucka musela domů. Když přišla domů matka ji vynadala. Bylo jí to úplně jedno, protože měla pořád uchovanou vzpomínku ze stráveného odpoledne s Petrem. Večer ani nemohla usnout a v noci se budila. Pořád na něj myslela. Doufala, že spolu zase někdy půjdou ven. Další dny si už normálně psali a domlouvali si srazy. Lucka se každý den těšila,že až přijde domů ze školy, přihlásí se na ICQ a on bude online.Těšila se až jí zvedne náladu.Pokaždé, když ho viděla rozbušilo se jí srdce ,rozklepaly se jí kolena.Když se na přivítání objali,byla šťastná ,že mu může být tak blízko.Cítila v něm právě tu oporu,kterou vždycky hledala.
Jednou Lucce napsal přes ICQ ,že je nemocný. Nechtěl jí říct co mu je, ale nakonec polevil. Řekl jí to. Lucce se najednou oči zavalily slzami. Brečela celé hodiny. Strašně jí to bylo líto. Petr se bál, že se na něj Lucka bude koukat skrze prsty a přestane se s ním bavit. Dívka ho uklidňovala, že kvůli tomu, že je nemocný se s ním přeci nepřestane bavit. Tímhle rozhovorem se asi hodně sblížili. Dál se spolu bavili a chodili spolu ven.
Někdy v polovině března se něco stalo. Petr s Luckou a jejich přáteli byli v hospodě. Najednou Petr a Lucčina nejlepší kamarádka Simona někam zmizeli. Když se je Lucka vydala hledat, našla je u herních automatů v zadní části hospody. Líbali se tam. Lucka začala zmatkovat. Popadla svoje věci a odešla. Celou cestu domů brečela. V duchu na ně nadávala, jak jí to mohli udělat. Pomyslela si:,,Proč mě to tak vzalo, vždyť jsme jenom přátelé. Já ho nemůžu milovat!‘‘Hned, jak přišla domů, napsala mu vzkaz na ICQ , že ho asi miluje, že bez něj nedokáže být. Ale to udělala chybu. Neměla mu nic psát. Další den ji napsal:Musím se změnit, radši na mě zapomeň! Napsala mu, že na něj nechce zapomenout, ale ona od něj dostala jasnou odpověď:,,Chce to čas!‘‘ Tuhle větu už nesnášela, protože jí to říkali všichni.
V dubnu roku 2008 Lucka dělala přijímačky. Měla strach, že je nezvládne. Pořád totiž myslela na Petra. Nakonec je zvládla, udělala je. V ten den po přijímačkách se šla podívat do parku, kde se scházela její parta. Když znovu viděla Petra, tak si vzpomněla na všechno, co spolu prožili. Z radosti, že udělala přijímačky ji nezbylo nic. Zbyl jen smutek.Lucka mu potom pořád psala po ICQ, že jí to mrzí, ale tím si to kazila čím dál víc.Byla nešťastná.Probíhalo to měsíce.Nemohla zapomenout.
Na konci letních prázdnin si uvědomila, že Petra nikdy nemilovala. Měla ho jen hodně ráda. Myslela si, že ho milovala, protože takové přátelství s nikým jiným nikdy nezažila.Lucku to trápí doteď.Je prosinec 2008 a stále nemůže zapomenout jaké s ním měla dobré přátelství.

P.S.U tohodle příběhu jde spíše o obsah..kdo mě zná,tak ví ...