Holubička (Poezie(Fuck))
(Strašně, ale strašně stará. Mému srdíčku hodně blízko, protože to nebylo lehký období.)
Zvedám perutě z perletě bělavé,
Dávám sbohem lásce a klidu,
Snad sejdeme se někdy ve snech ,
Na stezkách věčného míru.
Dávám sbohem, zaplachtím křídly,
Odlétám pryč s kyticí v zobáčku.
Z očí mi stékají potůčky slz,
Miluji tě…Ale vždyť to ty víš, miláčku.
Podzim již přichází,
Nutí mě k daleké pouti.
Podléhám, odcházím,
Za pár minut se mi celý svět hroutí.
Stromy holé, smutné jsou.
Listí padá z nebe.
Proč se mi bolestí srdce svírá?
Mám v něm přece jen tebe.
Tebe ztrácím, na věky věků.
Stále smutněji mi po tobě je.
Už jsme každý na jiné straně…
Loučení..prosím, ještě ne.
A tak krouží v podzimním větru holubička s kyticí v zobáčku.
Přeci jen…Život každého z nás, nemusí hned viset na háčku.
Nač je smrt?Aby nás strašila?
Nebo snad…..aby jedna bílá holubička v zázraky i dál věřila?
