Angel of Music

(Výplod jedné bezesné noci.)

Je 1:30
a mě se nechce spát
usnou se mi nepodaří-
nebudu se štvát.

Překulovat z boku na bok
Válcovat mou peřinu
To si hele radši v telce
Pustím někde Zvěřinu.

Barák komplítly mrtvej
Všichni už spí
Babička v obejváku
Asi půjdu k ní.

To je zas noc,
A do kelu!
Radši vezmu si hned
Láhev Becheru.

Venku meluzína skučí
A mě nadzvedává šaty
Snad nevidí to nikdo
Jak odhaluje moje hnáty.

Hele, lidi, já už končím
Sic fakt nechce se mi jít.
Jenže moje mozkovna
Už potřebuje klid.

Autor Aiko_Tanaka v 23:59 | Permalink | Komentáře

(O jakési mladé slečně, která si naivně malovala budoucnost se starším, úspěšným...třeba podnikatelem.Holt Valentýn jim nějak nevyšel a všechny iluze se zdají být nenávratně pryč.)

Vánek čechrá trávu,
Sluníčko krásně svítí.
Ptáčci vesele štěbetají
A vůně do nosu se řítí

Ty stojíš pod tím stromem
A v rukou valentýnky.
Rozběhnu se k tobě honem-
Kolem voní rozmarýnky.

Hebká jako hedvábí –
Taková je zem.
Hrůzu ovšem nahání-
Mravenečků sněm.

Koušou, štípou
Mrchy jedny!
Vstávám radši hned.
Projedeš si plešku svoji-
Prej bys něco sněd.

Otáčím se, odcházím
Zatočí se svět
Už vím , o co přicházím
Jdu k bejvalýmu zpět!

Autor Aiko_Tanaka v 23:58 | Permalink | Komentáře

(Strašně, ale strašně stará. Mému srdíčku hodně blízko, protože to nebylo lehký období.)

Zvedám perutě z perletě bělavé,
Dávám sbohem lásce a klidu,
Snad sejdeme se někdy ve snech ,
Na stezkách věčného míru.

Dávám sbohem, zaplachtím křídly,
Odlétám pryč s kyticí v zobáčku.
Z očí mi stékají potůčky slz,
Miluji tě…Ale vždyť to ty víš, miláčku.

Podzim již přichází,
Nutí mě k daleké pouti.
Podléhám, odcházím,
Za pár minut se mi celý svět hroutí.

Stromy holé, smutné jsou.
Listí padá z nebe.
Proč se mi bolestí srdce svírá?
Mám v něm přece jen tebe.

Tebe ztrácím, na věky věků.
Stále smutněji mi po tobě je.
Už jsme každý na jiné straně…
Loučení..prosím, ještě ne.

A tak krouží v podzimním větru holubička s kyticí v zobáčku.
Přeci jen…Život každého z nás, nemusí hned viset na háčku.
Nač je smrt?Aby nás strašila?
Nebo snad…..aby jedna bílá holubička v zázraky i dál věřila?

Autor Aiko_Tanaka v 23:57 | Permalink | Komentáře

Jen v záři tvých špičáků,
Jen v záři luny…
Jen kousnout a sát,
Jen rozhodit runy.

Jako černá a bílá,
Jako den a noc,
Jako pes a kočka,
Jako krysa volajíc‘ o pomoc.

Tak pij z mé tepny,
Tak obdař mě mocí,
Tak sleduj mou tvář.
Tak změněnou nocí.

Autor Aiko_Tanaka v 23:57 | Permalink | Komentáře

(...Napsáno v rozhořčení...)

Proč jsem tak jiná
A tobě se nezdám
Stydíš se za mě,
Nejsem holt hvězda.

Hvězdička v hadřících
Značkových firem
Hvězdička hubená
Leda s půl kilem.

Slaďoučká panenka
S vlásky blond barvy,
Společensky úspěšná
A pozadím kur*y.

Autor Aiko_Tanaka v 23:56 | Permalink | Komentáře

(Jedna z oblíbených..)

Teď sedím u splavu vzpomínek
A lovím jednu po druhé…
Pokaždé zažehne mi v srdci plamínek…
Ať štěstím, nebo smutkem…

Pak někdo mne obejme kolem ramen
A zašeptá do horoucího ticha…
Netrap se, má malá…Pojď…
Snad jakoby se mne lehce dotkla pýcha…

Utíkám za mým andělem, utíkám v dál…
Klopýtám a on mne zvedá…
Zapomínám, že předtím si se mnou kdosi jen hrál….
Teď už nevnímám nic…

Vnímám jen tento okamžik,
kdy se anděl zastavil…
ohlédl se po mne, usmál se…
Jakoby se jeho úsměv po chvíli roztavil…

Jeho bílá barva v cárech stéká pryč…
A on se barví do černa.
Ach jak já nechtěla znovu oslepnout…
Být tak důvěřivá….

Teď už nevnímám nic,
Vnímám jen tento okamžik
Kdy mne políbil a s jeho rty
Odchází i má duše….

Já klesám jako bleskem podťatá…
On mne nezachytí, už ne…
Dívá se na mne svýma nevinnýma očima…
Odlétá...Nezvedne mne…

Nikdy více.

Autor Aiko_Tanaka v 23:56 | Permalink | Komentáře

(Strašně stará.)

Byl večer … temný večer,
Na obloze tisíce hvězd.
Na kraji jezera u splavu stín klečel,
I litoval že sešel z cest.

Z cest správného mínění,
Propadajíc se návalem studu.
Chtěl uniknout zmizením…
Nechat vše ostatní osudu.

Pozdní půlnoc…
Černý v pověstech čas.
Ručičkám hodin ponechána soudnost,
I rosy na květinách zářivý jas.

Vzduch vlhký a těžký,
Voda tiše pláče.
Krajina kolem sličná,
Žabka neklidná ve vodě skáče.

U rybníka se stříbrnou vodou,
Kde přízraky se v hlubokých nocích vznášejí,
Se může porovnat strach lidí s velkou horou,
Když tmou jdou, a zvuky nemilé jim špatný pocit vnášejí.

Proklet stínem člověk byl,
Jenž teď musí klečet v měsíčním svitu,
Dávno, dávno téhle době ještě plný sil,
Teď bledý a zoufalý sám v širokém tichu.

Jen člověk s pýchou i v krvi špatnou „notou“,
Snad čeká ho jen smutná píseň.
Setkání s madam nicotou,
Co přináší starosti a pocit tísně.

Se škrábáním brku nudu zahání,
Rýmuje na malém svitku.
Ale teď tiše, snad inspirace přichází,
A jemně vezme pavouka za jeho hedvábnou „nitku“.

Autor Aiko_Tanaka v 23:55 | Permalink | Komentáře

(Totálně stupido)

Oči nám vše prozradí-
Lásku, radost, trápení.
Dívenka však při tom všem
Rozkošně se tetelí.

Nosík malinký,
Posetý pihama,
Sklopit oči od té krásy
- to je, prosím, námaha!

Rtíky jako jahůdka,
Tváře jablíčkové
Rozkoší se vyrovnají
Leda zajíčkové.

Milá luční panenko,
Květy ve vlasech máš,
Snad říkat ti mám pomněnko,
Když náhle kvítek mi dáš.

Autor Aiko_Tanaka v 23:53 | Permalink | Komentáře

Autor Aiko_Tanaka v 23:53 | Permalink | Komentáře

...Hodně.Ooo bože hihi....

Autor Aiko_Tanaka v 21:25 | Permalink | Komentáře