Přátelství....   21.Leden 2009


Poslední dobou čím dál víc a víc přemýšlím o lidech, které mám vedle sebe.....

Přemýšleli jste třeba někdy o tom jak moc vzácní jsou opravdoví přátelé???? Myslím ty opravdové a né jen ty, kteří se přátely pouze nazývají....

Musím uznat, že ač mám kolem sebe spoustu známých, tak opravdových přátel mám opravdu minimum..... Jsem ale zastáncem toho, že pokud má člověk aspoň jednoho jediného opravdového přítele tak je neskutečně šťastnej a měl by si toho vážit.......

V posledních 16ti letech v mém životě hrála důležitou roli  má nejlepší přítelkyně, s kterou jsem vyrůstala a která tvoří nedílnou součást mého života... Prošli jsme si společně školkou, základkou, střední a i kouskem vysoké školy..... Už snad není ani mou přítelkyní, ale sestrou...... Máme za sebou neskutečně mnoho zážitků, příhod, chvilek, vzpomínek, smíchu, úspěchů, ale také i proher, hádek a komplikovaných situací..... Ale to všechno k tomu přece patřilo..... Bez toho by to nebylo ani ono...... Šíleným způsobem ovlivňovala můj pohled na svět a vlastně ovlivňovala celý můj život a i mě jako osobnost!!!! Pouhým DÍKY bych ji nemohla nikdy poděkovat za to všechno čím pro mě byla, je a bude!!!! Nevím jestli říct bohudík nebo bohužel.....ale po 16ti letech jsme došly do věku, kdy je na čase se dát se vlastními cestami..... Naše přátelství nekončí, jen nabyde nového významu.......Tuhle osůbku mám neskutečně ráda a vždy bude pro mě tím čím byla do teď.... Nikdy nezapomenu ani na jeden moment strávený s ní.... Ale takhle to nejspíš asi v životě chodí......Člověk se musí pohnout zase o krok dál......

A když už jsem si myslela že jsem o někoho takhle báječného přišla a že budu sama.....Objevila se osůbka nová.....Nový opravdový přítel.............Připadá mi to šílené a neskutečné ale je to tak......

Najednou mám vedle sebe osůbku, kterou jako bych znala už dávno.... Jen řekněte sami, kolikrát se vám stalo, že potkáte někoho kde nemusíte použít ani slova abyste věděli co se děje, jak se cítí, co byste si chtěli říct a kdy máte pocit, že je pro vás něčím víc??? Párkrát? Nebo vůbec???? Já to zažívám právě teď......

Právě teď mám pocit, že mám vedle sebe někoho, kdo mě zná.....A přitom je spousta věcí, které o sobě navzájem nevíme....ale myslím, že až příjde ta správná doba, tak se to všechno dovíme..... Málem jsem zapomněla jak je úžasné mít ten pocit, kdy víte že někdo stojí za vámi, že je někdo kdo vám podá pomocnou ruku když to budete potřebovat, kdo tu pro vás prostě jen tak bude a je. Je fakt že tahle osůbka je šíleně komplikovaná, ale já nevím proč já  s ním tenhle problém nemám.....Připadá mi neskutečné, že když jen pomyslím na to že bych si potřebovala promluvit, tak za chvilku zvoní telefón a on volá.... Je vždycky na správném místě ve správný čas...Ví kdy má co říct, ví jak to říct, ví kdy raději mlčet, ví kdy mě povzbudit, ví kdy a jak poradit, ví kdy obejmout, ví jak mě rozesmát, stojí za mnou a i v těch těžkých chvílích se o mě postará......Snad i já jsem stejná a on to tak nějak podobně cítí........ Já jen vím, že mám po svém boku zase parťáka a tak nějak tuším, že to tak i nějakou dobu zůstane.... Nedokážu popsat jak moc pro mě znamená, ale je součástí mého života a posunul mě zase o krok vpřed, ukázal mi nové možnosti a do těch nových situací jde společně se mnou.... A to je hlavní........

Asi nikdy nepřipustím, že to že jsme se poznali byla jen náhoda a prostě to budu zase já a řeknu, že jsem přesvědčena že to byl osud, a že to tak prostě má být..... Tak uvidíme....

Pokud máte i vy, někoho takhle blízkého, buďte za to rádi........ Někdy se totiž může stát, že se taková osůbka z vašeho života vytratí šíleně rychle na to abyste jí řekli, jak moc pro vás znamená...... Já to dělám průběžně......Průběžně děkuju za to, že někoho takového mám......Nedokážu si totiž představit, co budu dělat.....až budu muset tou cestou života jít sama a nebudu mít nikoho za zády aby mi podal pomocnou ruku, kdybych náhodou upadla......

Děkuju M.!!!!!
                                 Děkuju R.!!!!!!

                                                           Mám Vás šíleně ráda!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

napsal/a: Akirew 00:59 | Link komentáře (0)



Nezapomínejme.....   09.Únor 2008


Nějak jsem se opět zamyslela a tak nějak zjišťuju že jsem úplně zapomněla, během toho starání se kolem lásky a smyslu života, kolik krásných věcí vlastně mám.....

Člověk si pořád přemítá co se nepovedlo, kde udělal chybu, co se pokazilo, kdo mu ublížil a tak nějak zapomínáme na to....že je přitom tolik věcí, které by nám měli dělat radost.....Je přeci tolik lidí, které jsme během života potkali a zanechali v nich na nás vzpomínku, je tolik krásných chvilek, které jsme prožili, je tolik krásných okamžiků, na které nezapomeneme, je tolik věcí co se nám podařili a je vlastně spoustu důvodů proč se radovat....

Když zapomeneme na to kolik lidí nám vlastně lže a zapomeneme na to jak nám ublížili, tak by nám mělo dojít kolik je taky lidí, co se k nám zachovali krásně a kteří nás podrželi, když jsme to nejvíc potřebovali...Mnohdy nám nedojde že to jsou ti lidi, kterých se máme držet a nemáme lpět na těch co o to nestojí......Kolikrát si myslíme, že jsme v někom našli aspoň přítele, a opak je pravdou, protože pokud to tak stejně necítí ta druhá osoba, tak vlastně žádného přítele nemáte.....Ale není třeba přece zoufat....Víte kolik chodí po zemi človíčků, co se klidně můžou stát vašimi novými přáteli? A určitě si toho budou vážit.....:-)

Každý den můžeme potkat někoho nového a třeba stejně jako já narazíte na lidi, kvůli kterým to stojí začít znova, kvůli kterým to stojí začít jinak.....Vzhledem k tomu, že takovýchto lidiček je fakt málo, tak je třeba si jich vážit......A po těch všech přešlapech, který každý máme za sebou....to stojí za to, to zkusit......

A přitom pokud opravdu chceme, tak se dá všechno změnit, na to špatné zapomenout, vypustit to na co nechceme myslet, najít ty co půjdou stejnou cestou jako my a začít znova žít......Vždyť to je to po čem všichni po velkém trápení toužíme......Tak proč nezačít hned.........Držím palečky......Protože věřte že to jde a já to vím...:-)

 

napsal/a: Akirew 16:41 | Link komentáře (1)



Jak jen dál....   02.Leden 2008


Snad si jen hrajeme na hrdiny z knih, když si myslíme že dokážeme předstírat své city. Každý den hrajeme a stavíme si kolem sebe vysokou zeď aby se k nám nikdo nedostal a neproniknul k nám blíž než bychom chtěli....Proč se ale najdou občas chvíle že otevřeme brány a vpustíme si do srdcí i do života ty, kteří nám v zápětí ublíží a neohlížejí se co všechno za sebou napáchali....Pak se snažíme hrát na hrdiny a říkáme že o nic nejde a přitom sami v sobě pomalu a bolestivě umíráme příšernou bolestí, ale nepřiznáme jak nám je....Je snad jednodušší tvrdit opak? Nebo jsme naopak tak slabí a nedokážeme se přiznat se svým trápení....Nebo se snažíme dokázat jen sami sobě že tuhle bitvu vyhrajem???? Kdo ví jak dál??? Nejsmutnější na tom všem je, že lidé, kterým jste otevřeli svá srdce, Vám je pouze pošlapali, nechali v nich spousty vzpomínek ale neznamená to pro ně tolik co pro vás....Proč duše které byly jednou spřízněné najednou jako by neexistovaly???? Proč lidé které jsme milovali odcházejí a nevzpomenou si na to co slíbili..... napsal/a: Akirew 01:32 | Link komentáře (4)



Proč......   27.Listopad 2007


    Občas se může zdát že i když si myslíme že všechno jde tak jak jsme si to přáli, tak příjdou momenty, kdy o tom hodně pochybujeme. Každý máme možnost si vybrat svou vlastní cestu, cestu kterou se vydáme a cestu kteoru budeme žít.... Celý život sníme o něčem co bychom chtěli dokázat, co bychom chtěli nebo co chceme dělat, s kým být a když to tak shrneme tak celej život neděláme nic jinýho než že se rozhodujeme.... Občas už snad ani nemáme sílu na to rozhodovat se nebo dál bojovat za to co vlastně chceme... Bohužel....V těchto okamžicích se můžeme cítit slabí, neschopní a možná se vzdáváme předčasně....Škoda že zapomínáme na to, e mámekolem sebe spoustu lidí, kteří nám vždy pomůžou a tedy nejsme tak slabí jak se nám může zdát, tak proč se na tyhle lidi neobracíme a raději si hrajeme na hrdiny a utápíme se ve svých depresích sami??? Proč lidi, kterým naopak bezmezně věříme a milujeme je  jsou k nám zády a hrajou svou hru  a nevšímají si toho jak nám je a lidi kteří nás nevidí tak vicítí že se něco děje a snaží se pomoc??? Proč je všechno jinak než bychom si přáli??? Asi to tak má být....Asi se z toho máme poučit, nebo se naučit že ne všichni jsou takoví jak se nám zdají..... napsal/a: Akirew 22:42 | Link komentáře (0)



Hlubokomyslá myšlenka   17.Únor 2007


Ironii osudu je ten fakt, že lidi,které jsme dříve z celého srdce milovali, dokážeme úplně stejně ze srdce nenávidět. Kolikrát si můžete myslet, že jste potkali tu pravou osobu s kterou chcete zůstat už navždy...A pak příjde jediný moment, jediná vteřina okamžiku a všechno štěstí se Vám rozplyne před očima. Nejhorší na tom je však to, že s tím nemůžete už nic udělat. Zdá se Vám, že jste propásli a ztratili to jediné na čem Vám záleželo a uvrhnete se do vlastního světa a jeho samoty.V ten moment,nepřemýšlíte nad tím, že všechno se děje z nějakého důvodu a má to nějaký smysl až do doby, kdy příjde ten osudný moment!!!! Ve Vašem životě se objeví člověk, který je tisíckrát lepší než ten, v kterého jste věřili předtím. A tento člověk Vám ve stejném momentu a jediné vteřině okamžiku navrátí všechno štěstí na světě, které jste stejně tak rychle kdysi ztratiliTěmto lidem někdo říká nové lásky, zlatíčka, miláčci .........ale stejně tak jsou to andělé, kterým prostě neodoláte a musíte je MILOVAT!!! Znáte ten pocit???!!! Tak tohle je hlubokomyslná myšlenka o ironii života. Někdy příště možna příjdu zase na něco o co se ráda podělím napsal/a: Akirew 00:33 | Link komentáře (0)