Jak jen dál....   02.Leden 2008


Snad si jen hrajeme na hrdiny z knih, když si myslíme že dokážeme předstírat své city. Každý den hrajeme a stavíme si kolem sebe vysokou zeď aby se k nám nikdo nedostal a neproniknul k nám blíž než bychom chtěli....Proč se ale najdou občas chvíle že otevřeme brány a vpustíme si do srdcí i do života ty, kteří nám v zápětí ublíží a neohlížejí se co všechno za sebou napáchali....Pak se snažíme hrát na hrdiny a říkáme že o nic nejde a přitom sami v sobě pomalu a bolestivě umíráme příšernou bolestí, ale nepřiznáme jak nám je....Je snad jednodušší tvrdit opak? Nebo jsme naopak tak slabí a nedokážeme se přiznat se svým trápení....Nebo se snažíme dokázat jen sami sobě že tuhle bitvu vyhrajem???? Kdo ví jak dál??? Nejsmutnější na tom všem je, že lidé, kterým jste otevřeli svá srdce, Vám je pouze pošlapali, nechali v nich spousty vzpomínek ale neznamená to pro ně tolik co pro vás....Proč duše které byly jednou spřízněné najednou jako by neexistovaly???? Proč lidé které jsme milovali odcházejí a nevzpomenou si na to co slíbili..... napsal/a: Akirew 01:32 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

jarafari 02.01.2008 14:41:34

a koukám ani psát neumím :-)))


jarafari 02.01.2008 14:40:06

moc hezky a pravdivě napsané.... škoda že neumimím odpovědět..


tani78 02.01.2008 11:46:40

pekne píšeš


mlo00 02.01.2008 03:15:25

Víš, moc krásně píšeš. Je těžké najít někoho, se kterýmn ti bude fajn a mu bude fajn s tebou...někdy to máš a hledáš dál, v domění, že najdeš něco víc...je těžké žít v tomhle světě a vlastně se to učíme celej život...jen někdo to snažší, někdo hledá dýl.. Otázka zní, kdy ji najdeme???