Přátelství.... 21.Leden 2009
Poslední dobou čím dál víc a víc přemýšlím o lidech, které mám vedle sebe.....
Přemýšleli jste třeba někdy o tom jak moc vzácní jsou opravdoví přátelé???? Myslím ty opravdové a né jen ty, kteří se přátely pouze nazývají....
Musím uznat, že ač mám kolem sebe spoustu známých, tak opravdových přátel mám opravdu minimum..... Jsem ale zastáncem toho, že pokud má člověk aspoň jednoho jediného opravdového přítele tak je neskutečně šťastnej a měl by si toho vážit.......
V posledních 16ti letech v mém životě hrála důležitou roli má nejlepší přítelkyně, s kterou jsem vyrůstala a která tvoří nedílnou součást mého života... Prošli jsme si společně školkou, základkou, střední a i kouskem vysoké školy..... Už snad není ani mou přítelkyní, ale sestrou...... Máme za sebou neskutečně mnoho zážitků, příhod, chvilek, vzpomínek, smíchu, úspěchů, ale také i proher, hádek a komplikovaných situací..... Ale to všechno k tomu přece patřilo..... Bez toho by to nebylo ani ono...... Šíleným způsobem ovlivňovala můj pohled na svět a vlastně ovlivňovala celý můj život a i mě jako osobnost!!!! Pouhým DÍKY bych ji nemohla nikdy poděkovat za to všechno čím pro mě byla, je a bude!!!! Nevím jestli říct bohudík nebo bohužel.....ale po 16ti letech jsme došly do věku, kdy je na čase se dát se vlastními cestami..... Naše přátelství nekončí, jen nabyde nového významu.......Tuhle osůbku mám neskutečně ráda a vždy bude pro mě tím čím byla do teď.... Nikdy nezapomenu ani na jeden moment strávený s ní.... Ale takhle to nejspíš asi v životě chodí......Člověk se musí pohnout zase o krok dál......
A když už jsem si myslela že jsem o někoho takhle báječného přišla a že budu sama.....Objevila se osůbka nová.....Nový opravdový přítel.............Připadá mi to šílené a neskutečné ale je to tak......
Najednou mám vedle sebe osůbku, kterou jako bych znala už dávno.... Jen řekněte sami, kolikrát se vám stalo, že potkáte někoho kde nemusíte použít ani slova abyste věděli co se děje, jak se cítí, co byste si chtěli říct a kdy máte pocit, že je pro vás něčím víc??? Párkrát? Nebo vůbec???? Já to zažívám právě teď......
Právě teď mám pocit, že mám vedle sebe někoho, kdo mě zná.....A přitom je spousta věcí, které o sobě navzájem nevíme....ale myslím, že až příjde ta správná doba, tak se to všechno dovíme..... Málem jsem zapomněla jak je úžasné mít ten pocit, kdy víte že někdo stojí za vámi, že je někdo kdo vám podá pomocnou ruku když to budete potřebovat, kdo tu pro vás prostě jen tak bude a je. Je fakt že tahle osůbka je šíleně komplikovaná, ale já nevím proč já s ním tenhle problém nemám.....Připadá mi neskutečné, že když jen pomyslím na to že bych si potřebovala promluvit, tak za chvilku zvoní telefón a on volá.... Je vždycky na správném místě ve správný čas...Ví kdy má co říct, ví jak to říct, ví kdy raději mlčet, ví kdy mě povzbudit, ví kdy a jak poradit, ví kdy obejmout, ví jak mě rozesmát, stojí za mnou a i v těch těžkých chvílích se o mě postará......Snad i já jsem stejná a on to tak nějak podobně cítí........ Já jen vím, že mám po svém boku zase parťáka a tak nějak tuším, že to tak i nějakou dobu zůstane.... Nedokážu popsat jak moc pro mě znamená, ale je součástí mého života a posunul mě zase o krok vpřed, ukázal mi nové možnosti a do těch nových situací jde společně se mnou.... A to je hlavní........
Asi nikdy nepřipustím, že to že jsme se poznali byla jen náhoda a prostě to budu zase já a řeknu, že jsem přesvědčena že to byl osud, a že to tak prostě má být..... Tak uvidíme....
Pokud máte i vy, někoho takhle blízkého, buďte za to rádi........ Někdy se totiž může stát, že se taková osůbka z vašeho života vytratí šíleně rychle na to abyste jí řekli, jak moc pro vás znamená...... Já to dělám průběžně......Průběžně děkuju za to, že někoho takového mám......Nedokážu si totiž představit, co budu dělat.....až budu muset tou cestou života jít sama a nebudu mít nikoho za zády aby mi podal pomocnou ruku, kdybych náhodou upadla......
Děkuju M.!!!!!
Děkuju R.!!!!!!
