Al_i_en

04.Srpen 2008

Konečně mi to došlo...

Konečně mi to došlo....Po několika pádech, jsem šla pořád dál...Chtěla jsem doufat a hloupje vjeřit v něco, co nigde a nigdy nigdo nenašel a asi ani nenajde...Vjeřila jsem , že je něgde něgdo, komu se dá na sto procent vjeřit.....Něgdo, gdo předemnou nemá potřebu něco tajit, či dokonce lhát mi...Ale teď už vím, že život je takový a nigdy jiný nebude....Pořád mezi námi budou tajnosti....pořád budou planá slova....A mě nezbývá nic jiného, než si uvjedomit, že moje sny o něčem, co být nemuuže, byly směšné....Odvracím svoji tvář od fšeho, co by se dalo vzít za pravdu a důvjeru....Nigdy už nechci dovolit, aby něco nahlodalo moji zeď, která se tak těžko vytváří....Zeď před bolestí a zklamáním............Už nebudu trapně naivní...nebo aspoń se o to pokusím.......

Autor: Al_i_en v 11:29 |



Komentáře (0):

« Domů | Přidej komentář