šlis em koupit lístky, jenže nic nebylo volny a pak teda jakože až ve čtvrt na deset že sou 4 volný místa na boratovi... a tak že jo... tak sme seděli ve druhé řadě.. taky hodně lux... no.. bylis me tam dřív tak, jakože půjdeme ještě někam do hospody si sednout... a tam sme šli.. hodně dobrý to tam bylo... dali sme si hodně noblesní kofču a oak sme hráli tisíc her fotbálku.. prostě super!!!

včera byl po dlouhé době fajn den a fajn večer.. bylo to fakt super.. byli sme v kině... já, terka, martin a michal.. a prostě noblesní... takhle sem se už dlouho nebavila!!!

nebaví mě a tak tam nechodím.. seru na všecko, tyoj.. už fakt definitivně!!!

sem si koupila v gobusu pizu.. i mámě... jenže ju nějak nemůžu sníst.. dělá se mi z toho úplně blbě... takže to dojídat už nebudu....

dneska mě to tady už jebe.. dneska tady sedím celej den tyjo.. celej docela nuda.. no, odpo sem byla v globusu... měla sem sraza s twerkou.. zejtra půdeme asi do kina.. ještě s marťasem a škodouvkou... estli půjdeme tak to bude fajne.. bude to srandáá..

vypadla leona.... sem myslela, že vypadne spilka.. tak nic, no....

zase to na mě fšecko padá, a já prostě tak nemůžu.. nemůžu takhle žít.. každej dne, předstírat jak je fšecko fšeko ok!! být veselá a pod.. a pak doma po večerech brečet.... atd.... já tak dál prostě už nemůžu!!!!!!

'Chybami se člověk učí.' říká se. Co to znamená? Že danou chybu už neuděláme? Ano, to bude ono... Ale platí to vždy? Může člověk vyzkoušet toto pořekadlo i v lásce? Dostane k tomu možnost? Je to těžké. Samozřejmě, malé chybky, drobné neduhy se odpustí a jde se dál; jako by se nic nestalo. Ale co Ty velké? Člověk se poučí, a udělá vše pro to, aby se to již neopakovalo. Ale má šanci to dokázat ještě v tom vztahu, ve kterém chybu udělal? Může chtít, ale už nezáleží ne něm. Teď už nerozhoduje! Může jen doufat; doufat že tu příležitost dostane. Pokud ano, chytne ji za pačesy a nepustí. Neudělá stejnou chybu znovu. Ne, pokud mu na druhém opravdu záleží. Ale než tu šanci dostane (pokud ji dostane) musí jen čekat; čekat a nic jiného než čekat. A to je to nejhorší. Zkuste si čekat, čekat na zázrak. Řeknete 'Tak mu jdi vstříc'! Ale jak může? V tomhle případě to nejde. Může jen sedět na zadku a čekat, zda se nad ním partner smiluje. Mučení nejvyššího kalibru. Člověk jen sedí a přemýšlí co může dělat jen proto, aby zjistil, že je bezmocný. Hlavou mu víří otázky jak hejno komarů, ale na žádnou, či většinu, nezná odpověď. Proč jsem to uděla? Proč jsem to tak skazil? Proč nemůžu dostat ještě šanci? Proč to takhle muselo dopadnout? Proč... proč... proč... Proč? Nedokážete odpovědět! Získáte odpověď na jednu a objeví se Vám další otázka. Zaměříte svou mysl tedy jiným směrem. Přemýšlením co teď dělat, aby se věci vrátily do původních kolejí. Ale zůstanete stát na stejném místě jako u předešlých otázkách. To jest na mrtvém bodě. Chcete dokázat, že chybu už neuděláte, ale pro to potřebujete dostat šanci. Ale aby Vám partner mohl dát šanci, musí Vám odpustit a věřit Vám, že se to již nebude opakovat. Ale tím jsme zase na začátku; aby jste to mohli dokázat, musíte mít šanci to dokázat. Začarovaný kruh pro Vás bez jediného vstupu. A jediný, kdo Vám do něj může otevřít dveře se cítí Vámi zrazen, neb jste udělal chybu, kterou nelze lehce odpustit. Tím se opět vracíme k čekání. Čekání... jediné co nám zbývá. Jediné, co můžeme dělat. Ale jak dlouho lze čekat? Jak dlouho může člověk sám sebe mučit? Toť otázka hodná Othela; 'Být či nebýt? Čekat či to již vzdát?'

určitě to hraje jenom pro mě.. protože je to moja píísnička... poslouchejte evropa2

zase mám depku......

nejlepší je, že mám dárek pro patrííska..

dneska večer vypadne spilka...

mám už namyšlený fšechny dárky, ještě je jít koupit. tyjo.. táta asi dostane, ode ěm nejvíc dárků... to je úlet... nikdy sem totiž nevěděla, co mu mám koupit a teďka mám plno nápadů.. to je fáájn...

dneska sme s marťou v práci otírali a vybírali ojíněné vysočiny, a míša nevěděl co to je.... taki mi marťa složil takový kráásný srdíčko z párků no a půjdeme do kina, ale to si zase určo dělal srandičky... taky sme spolu byli na párkách a měli sme to jako jednu báseň.. no a potom už jen poezii, a pak to byl horor.. ale to nevadí... no, dneska toho bylo hodně.. noo...