jo, tak fakt sem enchtěla sedět doma.. a chtěla jít někam mezi lidi.. někam do města.. někam kde to žije, a kde na všecko zapomenu.. aspoň na nějakých pár hodin.. napsala mi katka.. že někam půjdem...tak sem měla radost.. i když sem celej den prospala sežrala tisíce prážků, nebylo mi vůbec dobře, a sem asi nemocná.. a pak se mi nakonec ani moc nechtělo, tak sem si říkala, že ju ráda uvidím aže ji chci všechno říct, atd.. prostě.. no nakonec tohle všechno skončilo tak, že sem na ni hodinu čekala na semále, pak ona jela šalinou jenže já nevěděla že v  ní, je a já stála vepředu a ona seděla vzadu, jenže asi nechápe, že když má někdo s někým sraz tak asi z tý šaliny třeba vystoupí, když tam toho člověka nevidí, ne??.. ale ona jela dál.. ještě s ertlim a faridem... tak jí jako volám, jako že sem to asi nevěděla, a že když se mnou má sraz tak mi má zamávat nebo tak něco, a vona ještě nadala mě... a jela dál do ěmsta... tak sem jí řekla že jedu 6 ať na moraváku vystoupí  a ona že jo.. a potom mi píše že na nádru bude čekat její bratranec... chtěla mi naznačit asi že pojede na nádr, ale já neměla vůbec náladu na jejího bratranca.. atd... tak sem jí napsala, že ejdu dom... a ona mi ani neodepsala...takže nemocná, hlava mě bolela jak sviňa sem na ni čekala hodinu v tý zimě.. a ona se na ěm vykašle a je jí to ejdno.. hlavně že se baví...
jo dojemný příběh, já vím...