a sedíme tady u sochy na lavičkách, a ob jednu lavičku si sedla stará paní, a ta stará paní se najednou přemýstila k na lavičku která byla vedle nás, a začala nám povídat historky, jak byla na loukách, a že tam běhali psi.... a že prej labladoři a zlatí retrívři... a potom se začala ptát co dávaj v televizi, tak anča že vyvolený, a an na to: mě se líbí modříny, a botovice, nebo co.... prostě úplně z cesty, a tam sme začali přemýšlet, že by sme ju mohli okrást....... protože na tý vedlejší lavičce si nechala tu kabelku, a měla tam ještě hůlku, a jakou sid ečku na sednutí nebo co.. a začala najednou povídat jak si to tam někdo zapoměl... a potomšáhla na katku a katka se úplně lekla a furt říkala, že na ni šáhla smrt.... bože... chudák paní.. taková hodná byla.... no, a ještě asi tisíckrát řekla, že si tam někdo ze stomu láme větve a dělá si z toho kořalku a potom už šla domů.... myslím, že velice spříjemněný pobit u sochy...