I když byla královna původem černoška a král rom, narodila se jim dceruška blonďatá jak hrom. Královi to sice divné bylo, ale děvčátko se mu zalíbilo. Vlásky zlaté, oči žádné, křivky zato ladné. A však mrcha sudička, nepřála jí hezkého mladíčka. Kledbu na ni poslala a potom se... Druhá ta jí přála smrt, uklouz jí taky prd. Třetí jako když střelí, upustí bobek naposledy. Nic dobrého Růženečku nečeká. Píchanec, smrt a princ šereda. Královna a král se neštěstím opili, druhý den po sobě neplechu čistili…
A to už Růženka slavila dospělost, když tu na ni přišla pubertální posedlost.
Tehdy prý bylo in tetování, umřela po prvním píchnutí podle očekávání. Ležela Růža na sedačce tuhá vzpomněla si na ni sudička druhá. Bylo jí líto mladého života, proto poslala pro pomoc mladého kohouta. Ať skočí pro prince a zapne vrtuli, Růženka ztuchne a budou v prdeli. Druhý den přijelo princátko na pomoc, Růženka naštěstí neztuchla za tu noc. Políbil Růženku, slintal a mlaskal, Růža se zlekla a ztropila skandál. Co je to za vtipy takovej šereda, mlaskal ji jak kdyby neměl oběda. Princ tasil novou zbraň a litoval záchrany, udusil Růženku pomocí ochrany. Růženka tam s ochranou na hlavě tuchne už staletí. Musí počkat až tetovaní zase poletí…