Vyhublá na kost, s nejistou chůzí. Snad ještě nedávno, bývala nádhernou růží. Potkala jsem ji, měla slzy v očích. Hleděla jsem na ni, ona však nevěděla, co s tím vším si má počít. Proč ta růže ztratila trny? Proč neumí se bránit utrpení? Proč jediné, co teď vidím, jsou její slzy? Proč nemohu ji vzít za štěstím? Snad těší ji, že utápí se v samotě, já ale bez téhle růže nemohu být! Snad těší ji, že žije život v temnotě, budu jen dál o její lásce snít! Chci, aby rozkvetla v ten krásný rudý květ a měla růžové tváře. Chci, aby byla radost pohledět, na ty ty velké oči plné záře.. ....