Život je strašně krátký nna to, abychom se trápili nebo se na sebe zlobili. Jsme jenom lidi a každý den se může stát něco nepředvídatelného, něco, co nečekáš ani v těch nejtemnějších snech. Pravdou je, že já nějakou tu ránu osudu čekám každou chvíli, jen nevím, odkud to přilítne. Je spousta lidí, kterým pořád jsme a budeme trnem v oku, a jsou i tací, kteří si potřebují svoji zlost vylít fyzickým násilím. Může mě, ale třeba přejet tramvaj nebo na mě spadne meteorit..... cestičky osudu bývají klikaté a nikdo předem neví, co na něj čeká za příští zatáčkou......